RNDr. Stanislav Staněk

ZRUDNĚNÍ V LOMU MILÍŘE NA KRUŽBERSKÉ PŘEHRADĚ (MORAVSKOSLEZSKÝ KULM)

I. Úvod

Lom Milíře je situován 600 m západně od pomocné hráze Kružberské přehrady, na levé straně údolí potoka Lobník, 3 km severně od Budišova nad Budišovkou, okres Opava.

Těžba modrošedé droby pro hrubou kamenickou výrobu zde byla ukončena koncem 70-tých let 20. století.

II. Geologie

Lomová stěna (foto č.1) je situována v ramenu vrásy V1 (Kumpera O. 1983) moravického souvrství moravskoslezského kulmu. Rameno je tvořeno lavicemi drob, mocnosti prvních desítek metrů, s místy nepravidelnými polohami drobnozrnných polymiktních konglomerátů, méně max. decimetrovými polohami siltovců a jílových břidlic.

Droba je jemnozrnná, převážně modré barvy, všesměrné textury. Hlavní součásti tvoří křemen, živec, slída, úlomky hornin.

Směr vrstev je v generelu h 0-1, s úklonem 40-60° k V.

Drobová poloha vystupuje v antiklinoriu jílových břidlic, které jsou v blízkém okolí zvrásněny minim. dvěmi vrásovými systémy (viz foto č. 2) a dislokovány.

Lom se nalézá v nejsevernější části Budišovského rudního revíru (Novák Jar. 1976a, b), který je vyvinut v pokračování bělského, příp. klepáčovského zlomu. V jižní části revíru byla v minulosti těžena ložiska Pb s obsahy Ag (170 - 250 g/t, Gottvald B. 1980), a to Willibald (Staré Oldřůvky) a Franz a Moritz (Barnov).

Podle Gruntoráda J. (1977) se v širší oblasti lomu vyskytuje negativní reziduální lineární gravitační anomálie 3. řádu

Klomínský J. (1960) popsal z lomu Milíře chalkopyrit doprovázený sulfidy Pb-Zn. Prospekčně vymezil v oblasti anomálii Zn a Hg Hettler J. a kol. (1986). Šlichové vzorky na Lobníku vykázaly obsahy barytu a pyritu (Albrechtová E. 1984).

III. Tektonika

Lomem probíhá několik výrazných směrných (mezivrstevních) dislokací proměnlivé čočkovité mocnosti 5 - 30 cm. Okraje dislokací jsou ostré, rovné. Ve svrchní části lomu se často větví, jsou zahliněny a jejich průběh je vyznačen vegetací.

Jejich výplň, provrásnělá mezivrstevním prokluzováním při vrásnění, je tvořena jílem nejrůznějších barev, cm až max. dm úlomky černých ("grafitizovaných") nebo šedých silně vápnitých, muskovitických jílových břidlic až siltovců, proniknutých milimetrovými křemen-karbonátovými nebo jen karbonátovými žilkami (někdy s drobným zrudněním).

Se směrnými dislokacemi jsou vyvinuty místy hojné paralelní pukliny, často sledovatelné na větší vzdálenosti; jsou rovné, sevřené, někdy mírně prokřemenělé.

Zpeřeně na ně jsou někdy na jednu, jindy na obě strany vyvinuty často nakrátko klínovitě vykliňující křemenné, křemen-karbonátové nebo jen karbonátové žíly a žilky, které vytváří i bohaté drúzové dutiny až 50x50x20 cm velké.

Dvě významné křemen-baryt-karbonátové rudní žíly mají sudetský směr h 8, se sklonem 75 - 90° k JZ, a byly v době těžby sledovatelné napříč celým lomem.

Hojné je rozpukání okolních hornin.

IV. Popis žil

Nejvýznamnější rudní žíla, označená jako Hlavní žíla, vystupuje v severní části západní stěny lomu. Pět metrů nad patou lomu vykliňuje a k povrchu pokračuje pouze jako trhlina vyplněná černohnědým jílem. Dnes je přístupná přímému pozorování pouze její zoxidovaná a částečně zasucená svrchní část. Ve východní stěně jsem její pokračování nenalezl; je zřejmě ukončena na některé ze směrných dislokací.

Směr žíly je h 8, s úklonem 75-90° k JZ, mocnost je proměnlivá, a kolísá od 1 do 20 cm. Nejedná se patrně o žílu studovanou Klomínským J. (1960 - jím popsaná žíla má směr h 8 - 7 1/3, s úklonem 70-75° k SV).

Žíla má jednoduché minerální složení; obsahuje baryt, křemen a karbonát, v několika generacích, přičemž karbonát I (Fe-dolomit) převládá, křemene a barytu je podstatně méně a jsou proměnlivě zastoupeny (jedná se o baryt-křemen-karbonátové žíly). Z rudních minerálů byly popsány pyrit, chalkopyrit, galenit a sfalerit.

Na žilách je ve svrchních částech vyvinut gossan, reprezentovaný křemenným skeletem, limonitizací a sekundárními minerály.

Textura žil převážně symetrická, pásková, někdy brekciovitá s drúzami, méně masivní.

Hydrotermální alterace nejsou makroskopicky příliš výrazné a jsou prakticky stejné u všech větších žil. Jsou mocné 5-10 cm na obě strany a projevují se "vybělením" - světle šedozelenou, někdy až rezavě zelenošedou barvou, někdy přibýváním muskovitu a prokřemeněním. Zřídka jsem pozoroval drobné impregnace a shluky pyritu hornině.

O 10 m dále k SV je vyvinuta druhá 1-20 cm mocná subparalelní žíla masivní textury, z níž byla pozorování přístupna pouze svrchní zoxidovaná část.

Mimo dvě hlavní žíly sudetského směru je v lomu vyvinuto velké množství drobných mm až 5 cm mocných převážně křemenných a karbonát-křemenných žilek, prostorově spjatých se sudetskými žilami nebo směrnými poruchami. Jsou paralelní i zpeřené. Některé z nich, zvláště paralelní se sudetskými žilami nebo směrnými poruchami, drží značnou směrnou vzdálenost (i přes několik desítek metrů).

U křemenných žil s chloritem, ± karbonáty, se mi nepodařilo zjistit žádnou směrovou závislost.

V. Mineralogie

Karbonáty v žilovině naprosto převládají (viz tabulku č. 1 - 3).

Fe-dolomit (karbonát I) je nejhojněji zastoupeným karbonátem. Čerstvý je šedobílý až pleťově růžový, větráním šedožlutý až žlutohnědý, s výrazně klencovou štěpností. Vzácně krystalizovaný do dutin (velikost až 1 cm), krystaly mastného až mdlého lesku. Je kusový, jemnozrnný, někdy hrubě štěpný. Vyvětrává voštinovitě na limonit, často kupř. jen středy. Vzácně byly nalezeny klencové krystaly "utopené" v prizmatickém kalcitu. Ty pak bývají proniknuty pyritem. Je nejhojněji zastoupeným karbonátem, tvoří žíly mocné až 15 cm.

Mg-ankerit (karbonát II) má světle růžově šedobílou barvu. Je středně zrnitý a je provázen galenitem a sfaleritem. Makroskopicky je identický s karbonátem z lomu Hrabůvka. Chemicky byl analyzován bezrudní vzorek.

Zejména ve zpeřených trhlinách na směrné poruchy, méně i na dalších žilách, se vyskytuje kalcit (karbonát III) - klencový, cvočkovitý, v hroznových nátecích a prizmatický.

Světle hnědé a vínově žluté, individuální poloviční klence o délce hrany až 1 cm, jejich paralelní srůsty (cvočkovce) až 6x6x2 cm velké a hroznovité náteky jsou průsvitné, vzácně i průhledné, skelného, mastného a perleťového lesku. Vzácně opalizují. Na povrchu bývají často zbarveny hnědě limonitem, rezavě jílem a nebo černě Mn-oxidy (?). Klencový kalcit je někdy provázen drobně (mm) krystalovaným pyritem, cvočkovce jimi i zarůstají.

Prizmatický kalcit je světle vínově žlutý až čirý, příčně stébelnatý (vějířovitý), do dutin krystalovaný, ukončený polovičním klencem. Opalizuje. Větrá křídově bíle. Mocnost agregátů je až 10 cm. Je poměrně dosti hojný.

Křemen se vyskytuje v několika typech (příp. generacích):

1. na Hlavní žíle jako metakrysty a prizmatické krystaly (spojky prizmat a klenců), velké až 3 cm, mléčně bílé až čiré. Mají kovový, mastný lesk. V limonitu byly nalezeny až 5 cm velké, ojedinělé krystaly;
2. v baryt-křemen-karbonátových žilkách paralelních s Hlavní žilou. Mléčně bílé žilky křemene do 1 cm mocné;
3. v samostatných křemenných žilkách, někdy s dutinkami krystalků cm rozměrů, opalizující, málo se světle žlutým karbonátem;
4. v křemenných žilách mocných až 1 dm s chloritem (prasem) a limonitem. Chlorit tvoří neostře ohraničené útvary. Dále je přítomen karbonát I a III;
5. v křemenných žilách s Fe-dolomitem (?) - struktury podle Fajf-Terzaghi. Vzácně se zrnky sulfidických minerálů.

Baryt se vyskytuje ve dvou generacích.

1. Baryt I je mléčně bílý, v jádrech blankytně modrý, jen místy narůžovělý, převážně v tabulkovitých a lupenitých agregátech. Největší nalezený vzorek měří 20 cm2 (v tabulce č. 4 uvedeny obsahy radioaktivních prvků). Málo v zaoblených štěpných zrnech do 2,2 cm velkých, sněhobílých, "pérové" štěpnosti.
2. Baryt II tvoří mléčné bílé destičkovité krystaly až 8 mm velké, 1 mm silné, na hranách otupené. Hojně se vyskytuje s krystalovaným pyritem.

Rudní minerály

Pyrit se vyskytuje v několika typech a minim. dvou generacích:

1. v nesouvislých žilkách 2 mm mocných, na okrajích Fe-dolomitu z Hlavní žíly, často zvětralý na limonit. V samostatných křemenných žilkách je velmi jemnozrnný;
2. v dutinách Fe-dolomitových žil s bílým kalcitem, max. velikost rýhovaných krychlí, často pseudomorfovaných limonitem, je 5 mm;
3. jemnozrnný pyrit s bílým kalcitem vytváří samostatnou mladší žilovinu ve středu Fe-dolomitových žil;
4. jako milimetrové krychle, s někdy zprohýbanými plochami, mosazné barvy. Zřejmě pyrit II. Často porostlý světle žlutým a bílým klencovým kalcitem.

V okolní drobě působí makroskopicky zřetelnou alteraci - vybělení.

Chalkopyrit

tvoří mosazné, pestře nabíhající "filmy", povlaky a žilky až 1 cm mocné, vzácněji hypidiomorfní zrna nebo úlomky max. 3 cm velké.

Větrá na malachit, který vytváří až 1 cm mocné kůry. Časté je podélné, méně pravoúhlé nebo voštinovité rozpraskaní. Prasklinky jsou vyplněny zřejmě Fe-dolomitem, rozvětralým na limonit.

Největší nalezená plocha 10x10x0,2 cm.

Galenit

Jemnozrnné impregnace, vzácně až max. 5x5x2 mm velké krychlové krystaly s osmiúhelníkovými vylomeninami, korodované, v šedobílém až růžovém Mg-ankeritu (karbonátu II), příp. na puklinách s křemenem a pyritem.

Sfalerit

Červenohnědé, místy medově zbarvené jemnozrnné impregnace, vzácněji pryskyřičně lesklá zrna max. až 1 cm velká (o síle 1-2 mm), v bílém kalcitu a křemenu.

I na puklinách kolmých na průběh žil, se stopami pohybu.

Sekundární minerály

Aragonit (potvrzeno rtg. analýzou) náleží k nejmladším minerálům v dutinách zpeřených puklin a baryt-křemen-karbonátových žil. Sloupečkovité krystaly jsou max. 3 mm velké, skelně lesklé, průzračné.

Šedobílé, mastně lesklé soudečkovité krystaly a drúzy několik mm mocné, často pokrývající kalcit (karbonát III), náleží podle rtg. analýzy kalcitu (karbonát IV - ?) a blíže neidentifikovatelné rtg. amorfní látce.

Limonit je nejvíce zastoupen v Hlavní žíle, kde vzniká větráním Fe-dolomitu. Je rezavě hnědý, zemitý; vzácně zůstala uchována i klencová štěpnost.

V dutinách žiloviny pseudomorfuje krychle pyritu až 0,5 cm velké.

Na puklinách drob často vytváří barevně odlišné koncentrické pásky, které jsou několik cm široké a mocné v mm ("achátové kresby").

Malachit vytváří nálety a práškovité povlaky na chalkopyritu, vzácně vytváří kůry max. až 0,5 cm mocné, sytě zelené barvy. Vzácně také v povlacích ve směrných poruchových zónách.

K blíže neidentifikovaným minerálům náleží kovově lesklá, rezavě hnědočervená zrna 1 mm velká, vyvinutá v sousedství barytu - hematit (?), dále max. 1 mm velké, kovově a mastně lesklé krystalky cerusitu (?) na navětralých vzorcích, v blízkosti chalkopyritu.

Černá, max. 1 mm velká, matně lesklá zrna tvoří chalkozín (?). Na jednom vzorku s chalkopyritem jsem nalezl drobounké drátečky zřejmě ryzí mědi (?).

V dutinách karbonátů se vyskytl nehojně plastický hnědočervený jíl v mm kůrách, který slupkovitě vysychal. Rentgenograficky byl potvrzen illit a křemen. Pyknometricky zjištěná hustota je 2,41 g/cm3.

Na prizmatickém kalcitu (karbonát III) se někdy vyskytla žlutá rtg. amorfní jílová hmota. Výjimečně byly pozorovány jemnozrnné hmoty zelených a šedých barev, těsně prorůstající s jemnozrnným kalcitem.

Jako zřejmě první nález v ČSSR byl z lokality popsán minerál todorokit (identifikaci provedl F. Novák z ÚNS Kutná Hora).

Todorokit tvoří stromečkovité a keříčkovité agregáty, max. 2,5 cm velké, složené z lupínků nepravidelného tvaru, barevně pestré škály - od stříbrně bílé až po černou, způsobenou navětráním. Bližší popis viz Staněk S. (1988).

V popsané nerostné asociaci je jedním z nejmladších minerálů spolu s kalcitem (karbonátem IV?), příp. jílovými kůrami illitového složení v dutinách.

Spektrální obsahy všech mineralogicky určených minerálů, dvou vzorků jílů a dvou výplní směrných poruch jsou uvedeny v tabulce č. 5.

VI. Diskuze

Vzhledem k nejhojněji zastoupenému minerálu Fe-dolomitu je možno mineralogický výskyt přiřadit k obdobným výskytům v moravskoslezském kulmu jako např. Hlubočky - Mariánské Údolí (Zimák J., Večeřa J. 1991), Veselí u Oder (Čermák F. et al. 1986), Hrabůvka (Losert J. 1957 aj.).

Popsaná minerální asociace je naprosto odlišná od v minulosti těžených Pb rud v jižní části Budišovského rudního revíru na ložisku Willibald (Staré Oldřůvky) a Franz a Moritz (Barnov). Např. na ložisku Willibald byla těžena struktura sudetského směru - silně tektonicky postižená křemenná žilovina s čočkami často deformovaných galenitů, ojediněle bornitů, v drcené mylonitové zóně (jíly pestrých barev i přes metr mocné).

Podle Pouby Z. a kol. (1984) by anomálie v moravických vrstvách mohly být chápany jako indikátory rozsáhlejší akumulace kovů v hlubších patrech. Na tuto problematiku konečně upozorňuje i Losert J. (Schneiderhöhnova regenerace rudních ložisek).

Na základě makroskopického pozorování jsou v Budišovském rudním revíru přítomny obě skupiny mineralizace A i B tak, jak je uvádí Slobodník M. et al. (2006).

VII. Závěr

V předložené práci je blíže charakterizována mineralizace zaniklého lomu Milíře na Kružberské přehradě (moravskoslezský kulm), která dokresluje charakteristiku Budišovského rudního revíru.

Stěžejní práce Klomínského J. (1960) je doplněna popisy a identifikací mineralogického složení (rtg. analýzy, kvantitativně chemické analýzy, SPA apod.) dvou baryt-křemen-karbonátových žil sudetského směru a jejich doprovodu Sběry i analytická stanovení pochází ze 70-tých let 20. století. Mineragrafické studium nebylo provedeno.

Mineralizace se zřetelně odlišuje od Pb ložisek těžených v minulosti v jižní části revíru.

Svým charakterem je blízká mineralizacím např. v Hlubočkách - Mariánském Údolí a Hrabůvce.

VIII. Literatura

Albrechtová E. a kol. (1984): Šlichová mapa 15-33 Moravský Beroun 1 : 50.000

Čermák F. et al. (1986): Mineralogicko-chemický charakter Pb-Zn asociace z Veselí u Oder. - Sbor. geol. Věd, TG, 21, 181 - 207. - Praha

Gottvald B. (1980): Obsahy Ag v jesenických ložiskách polymetalů. - Resortní konf. k zabezpečení úkolů 7. pětiletky…, 117 - 120, ČGÚ Praha

Gruntorád J. (1977): Geophysical research of the Jeseníky Mts. - 161 str., UK Praha

Hettler J. a kol. (1986): Mapa geochemických anomálií a rudních indicií s vyznačením úseků navržených k detailizaci M 1 : 100.000 - Geologický průzkum, n.p., Zlaté Hory

Klomínský J. (1960): Nový nález chalkopyritu v severomoravském kulmu. - Přírodověd. Čas. slez., 21, 1, 122 - 123. - Opava

Kumpera O. (1983): Geologie spodního karbonu jesenického bloku. - 172 str., Knih. Ústř. Úst. Geol., 59. - Praha

Losert J. (1957): Ložiska a výskyty olověno-zinkových rud v severomoravském kulmu. Oderské vrchy - okolí Hrabůvky. - Rozpr. Čs. Ak. věd, 67, 1 - 61. - Praha

Novák Jar. (1976a): Topografie dolování a výskytu rud barevných kovů v okolí Budišova nad Budišovkou. - Sbor. GPO, 11, 161 - 174. - Ostrava

Novák Jar. (1976b): Ložiska olověných rud v kulmu Nízkého Jeseníku. - Sbor. GPO, 11, 175 - 188. - Ostrava

Pouba Z. a kol. (1984): Geologický traverz Silesikem. - 549 str., Geol. průzkum, n. p., Ostrava

Slobodník M. et al. (2006): Zdroje kovů (Pb) hydrotermálních žilných mineralizací v moravskoslezském paleozoiku. - Moravskoslez. paleozoikum 2006, X, 23. - Brno

Staněk S. (1978): Studium některých fluorit-barytových mineralizací Českého masívu. - 76 str., diplomová práce Přf UK. - Praha

Staněk S. (1988): Nález todorokitu v lomu Milíře na Kružberské přehradě (moravskoslezský kulm). - Sbor. prací 34, 131 - 139. - Unigeo, s.p., Ostrava

Zimák J. (1999): Chemistry of carbonates from hydrothermal veins in the variscan flysch sequences of the Nízký Jeseník Upland (Bohemian massif). - Acta Univ. Palack. Olom., Geol. 36, 75 - 79. - Olomouc

Zimák J., Večeřa J. (1991): Mineralogická charakteristika Cu-Pb zrudnění na lokalitě "Zlatý důl" u Hluboček - Mariánského Údolí u Olomouce. - AUPO, Fac. Rer. Nat., 103, Geogr.-Geol., 30, 63 - 74. - Olomouc

Zimák J. et al. (2002): Study of vein carbonates and notes to the genesis of the hydrothermal mineralization in the Moravo-Silesian Culm. - Journ. Czech Geol. Soc., 47, 3 - 4, 111 - 122. - Praha.

IX. Tabulky

Tabulka č. 1 - Identifikace Fe-dolomitu

Fe – dolomit

s_ao =   0,006 A°

s_co =   0,005 A°

Tabulka č. 2 - Kvantitativně chemická analýza karbonátů

Pozn.: analyzoval Adam J. (Přf UK 1978)
(pozn. H₂O^- nepřítomna, ^x analyzován rentgenometricky)

1. Fe-dolomit
Šedobílý až žlutavě šedobílý, hrubě zrnitý, klencový karbonát, tvořící hlavní výplň žíloviny. Větrá až na limonit. Obsahuje ostrohranné úlomky šedozelené alterované droby. Z něj proveden i uvedený rtg. snímek;

2. Fe-dolomit
Šedobílý, středně zrnitý karbonát z křemen-baryt-karbonátové žíly s úlomky šedozelené alterované droby;

3. Mg-ankerit
Růžověbílý, středně až hrubě zrnitý karbonát, klencově štěpný. Bezrudní, s úlomky tmavých jílových břidlic;

4. Kalcit
Vínově žlutý prizmatický kalcit;

5. Kalcit 
Šedobílý až bílý, hrubozrnný, klencově štěpný, místy nepatrně zbarvený limonitem (na tomto vzorku vyvinuty všechny generace karbonátů). 

Tabulka č. 3 - Krystalochemické vzorce karbonátů

1. Fe-dolomit
    Ca _1,04 /Mg _0,61, Fe _0,32, Mn _0,03/_0,96 C _2,00 O _6,00

2. Fe-dolomit
    Ca _1,12 /Mg _0,47, Fe _0,39, Mn _0,02/_0,88 C _2,00 O _6,00

3. Mg-ankerit
    Ca _1,11 /Mg _0,43, Fe _0,44, Mn _0,02/_0,89 C _2,00 O _6,00

4. Kalcit
    /Ca _0,99, Mn _0,01/ _1,00 C _1,00 O _3,00

5. Kalcit
    /CaO _0,98, Fe _0,015, MnO _0,005/_1,00 C _1,00 O _3,00

Pozn.: CO₂ - žíhání vzorku na 800°C, stanoveno absorpčně; MgO - stanoveno atomovou absorpcí;
titrace komplexonů. Vyjádřeno ve váhových %.

Tabulka č. 4 - Radiometrické charakteristiky barytu s karbonátem (Staněk S. 1978)

Pozn. (M – pod mezí detekce; / daný prvek není použitou metodou stanovován)

Tabulka č. 5: Spektrální analýzy minerálů a složek rudních žil