Historie
báňské záchranné služby
Báňská
záchranná služba má na území České republiky již velmi dlouhou tradici, která
sahá až do sedmdesátých let devatenáctého století.
Přestože
se člověk pokoušel využívat nerostné bohatství prakticky od doby, kdy použil
první pěstní klín, cílená těžba nerostů se výrazně rozvíjela od čtrnáctého
století. Není bez zajímavosti, že již v té době byly české země centrem
hornictví v tehdejší Evropě. Nebývalý rozmach však hornictví zaznamenalo
po roce 1800. Po celou dobu je hornictví neustálý boj člověka s nástrahami
přírody a jeho historie je lemována ztrátami na majetku, zdraví, ale především
i na lidských životech.
Rostoucí
opovážlivost lidského rodu byla přírodou krutě trestána a horníci často platili
za své chyby tím nejcennějším, svými životy. V té době se zrodila pověstná
hornická solidarita a snaha pomoci kamarádovi v době nouze. Na tyto kořeny
pak navázal zcela nový obor hornického podnikání – báňské záchranářství, které
se specializovalo na neobvyklé a extrémní podmínky hornictví.
První
cílené pokusy v oblasti báňského záchranářství se datují do druhé poloviny
devatenáctého století, za rok organizované a předpisem nařízené báňské
záchranné služby se však považuje rok 1897. Nařízením c.k. Báňského hejtmanství
č. 692 z 6. dubna 1987 byla stanovena opatření na ochranu postižených a
majetku na dolech ostravsko - karvinského černouhelného revíru. Jeho součástí
bylo i zřízení záchranné stanice.
Další
rozvoj báňských záchranných stanic byl ve dvacátém století vázán především na
význačné uhelné a rudné revíry a logicky s jejich útlumem a likvidací
došlo i na omezení a likvidaci báňských záchranných stanic.
V konci
roku 2002 byla ukončena těžba i na kladenských dolech a po více jak devadesáti
letech tak zanikla i báňská záchranná služba tohoto revíru, která
v minulosti zajišťovala pomoc při nehodách v podzemí i na území
hlavního města Prahy.
Na
počátku roku 2003 tak zůstaly na území naší republiky tři Hlavní báňské
záchranné stanice, a to HBZS Ostrava, Most a Hodonín.
Přestože
hlubinné doly s výjimkou ostravsko – karvinského revíru již byly vesměs
uzavřeny nebo jsou těsně před likvidací a zdálo by se tudíž, že činností
prováděných v podzemí ubývá, ve velkých aglomeracích je opak pravdou. Hustota
povrchové zástavby je v těchto místech velmi vysoká a ne vždy je možné
tíživou dopravní situaci, rekonstrukci dožívajících inženýrských sítí i
budování nových řešit prostředky pozemního stavitelství. Pak nastupuje ke slovu
činnost prováděná hornickým způsobem. To se dnes týká především Prahy, ale
v blízké budoucnosti se tomuto problému nevyhne žádné z větších měst.
Jen
havárií vodovodů, způsobené v letošní zimě mrazy a stavem těchto sítí,
bylo na území Prahy několik desítek. Podzemí města je protkáno sítí kanalizačních
a vodovodních potrubí pocházejících často i z konce devatenáctého století.
Narůstající složitost silniční dopravy je řešena zahlubováním pod úroveň terénu
a jen na území Prahy jsou v současné době připravovány nebo raženy tři
silniční tunely. Rozvoj další výstavby je často závislý na provedení
inženýrských sítí a klasickými výkopy nelze tyto sítě realizovat bez výrazného
omezení kvality životního prostředí v dané lokalitě. Tíživá situace s
parkovacími místy se rovněž řeší přesunem těchto míst do podzemí.
Většina
těchto prací pak probíhá pod stávající zástavbou.
Z toho
vyplývají rizika, která si už v minulosti několikrát vyžádala svou daň.
Při těchto nehodách častokrát zasahovala i báňská záchranná služba kladenského
revíru. Namátkou lze uvést některé zřícené nebo pádem ohrožené objekty, např.
v Chotkove ulici, v budově Státní plánovací komise na nábřeží kpt.
Jaroše poničené výbuchem plynu apod.
Další
z velkých nehod na území Prahy byl požár při ražbě Strahovského tunelu
v únoru 1992, jehož likvidace probíhala déle než čtyři dny.
Zřízení BZS v Praze
Z výše popsaných důvodů
rozhodl Český báňský úřad v Praze rozhodnutím č. 2242/03 ze dne 11.8.2003
o tom, že podzemní stavby na území hlavního města jsou z hlediska
bezpečnosti a rizika vzniku mimořádných událostí, vzhledem k nejbližší báňské
záchranné stanici se stálou pohotovostí, nedostatečně zajištěny a nařídil
organizacím s rozhodujícím podílem podzemních staveb v Praze, tj. akciovým
společnostem Metrostav, Subterra a Energie – stavební a báňská, zřídit pro
zajištění báňské záchranné služby na svých stavbách Závodní báňské záchranné
stanice.
Po
společné dohodě těchto organizací zřídila Energie – stavební a báňská a.s.
jedinou ZBZS, která zajišťovala tuto službu i pro ostatní dotčené organizace.
V průběhu následujících let byla ZBZS Praha pověřena zajišťováním báňské záchranné
služby i na pracovištích dalších organizací, provádějících činnost hornickým
způsobem na území Prahy, pokud jim Český báňský úřad tuto povinnost, vzhledem
k podmínkám vedení stavby, nařídil. Na pracovištích organizací Energie –
stavební a báňská a.s., Metrostav a.s. a Subterra a.s. pak tuto službu zajišťovala
ZBZS Praha na území celé republiky.
Vzhledem
ke specifickým podmínkám činnosti, vybavení a dostupnosti staveb i technicko –
geologickému uložení těchto děl vznikla nová specializace báňského
záchranářství. Podmínky vedení děl v relativně malé hloubce pod terénem,
velmi často pod zástavbou, dopravními komunikacemi a proplétajícími se změtí
kabelů a potrubí se výrazně liší od děl, na nichž byla báňská záchranná služba
dosud primárně zajišťována, ať již se jedná o hlubinné uhelné nebo rudné doly,
povrchové velkolomy nebo dobývání ropy a plynu.
Bezpečnostní
rizika dnešní doby, tj. terorismus v podzemních provozech v hustě
zalidněných aglomeracích (Tokio, Madrid, Londýn) byl dalším důvodem ke zřízení
služby specializované na likvidaci nehod v uzavřených, obtížně přístupných
prostorách, v nichž není možné efektivně provádět zásah s běžnou
výbavou hasičských sborů, tj. se vzduchovými dýchacími přístroji.
Vznik HBZS Praha
Popsaná
situace zapříčinila několik jednání, jejichž logickým vyústěním, byla
transformace ZBZS Praha na Hlavní báňskou záchrannou stanici Praha s celorepublikovou
působností a se specializací na podzemí stavby.
Na
Český báňský úřad se obrátil generální ředitel HZS ČR a náměstek ministra
vnitra s upozorněním na bezpečnostní problémy, týkající se zajištění odborného
dozoru provozovaných podzemních staveb.
ČBÚ
vypracoval zprávu „Bezpečnost podzemních staveb“, která byla projednána Výborem
pro civilní a nouzové plánování a následně Bezpečnostní radou státu. Ta uložila
ministru průmyslu a obchodu ve spolupráci s předsedou Českého báňského
úřadu:
1. vypracovat
návrh novely zákona č. 61/1988 Sb., o hornické činnosti, výbušninách a o státní
báňské správě, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 61/1988 Sb.“),
upravující zabezpečení státního odborného dozoru při provozu podzemních staveb
a objektů a předložit jej na schůzi vlády České republiky v termínu do 31.
března 2006,
2. předložit
návrh zabezpečení báňské záchranné služby pro provozované podzemní stavby a
objekty na schůzi Bezpečnostní rady státu v termínu do 31. prosince 2005,
3. předložit zprávu o stavu podzemních staveb a objektů na území České republiky na schůzi Bezpečnostní rady státu v termínu do jednoho roku po nabytí účinnosti novely zákona č. 61/1988 Sb.“
Z tohoto
důvodu Český báňský úřad v Praze následně vydal rozhodnutí, jímž
organizaci Energie – stavební a báňská a.s. uložil zřídit od 1.1.2006 transformací
stávající ZBZS Praha hlavní báňskou
záchrannou stanici.
V prosinci
2005 provedl ČBÚ specializovanou prověrku v prostorách ZBZS a konstatoval,
že podmínky rozhodnutí byly splněny.
Činnost HBZS Praha
HBZS
Praha sídlí v Motole v dojezdové vzdálenosti k fakultní nemocnici.
V prostorách HBZS je udržovaná nepřetržitá pohotovost jedné pětičlenné
záchranářské čety, velitele báňských záchranných sborů a mechanika – záchranáře.
Ve stejném složení je udržovaná domácí pohotovost, resp. pohotovost na určeném
místě, která, v případě výjezdu pohotovostní čety, neprodleně doplňuje
obsazení stanice. Zásahové vozidlo pro dopravu čety a materiálu k místu
nehody je trvale vybaveno pro likvidaci předpokládaných druhů nehod, tj.
zejména na zásahy v nedýchatelném ovzduší. Další materiál je připraven
k naložení do vozidla v havarijním skladu a na havarijní skládce.
V záchranném
sboru HBZS Praha je 29 profesionálních záchranářů a 15 dobrovolných záchranářů,
včetně tří záchranářů lékařů. HBZS Praha metodicky řídí Závodní báňskou
záchrannou stanici Odolov, která v bývalém východočeském uhelném revíru
zajišťuje likvidaci pozůstatků hornické činnosti.
Mimo
vlastní zásahovou činnost provádí HBZS Praha především preventivní a kontrolní
činnost na pracovištích, která musí být, z rozhodnutí ČBÚ, při výkonu své
činnosti báňskou záchrannou službou zajištěna.
Dále
HBZS Praha zajišťuje práce v rizikových a ztížených podmínkách a práce se
specializovaným zařízením. Zejména se jedná o průzkumy a dokumentaci různých
prostor v nichž lze předpokládat zdraví škodlivé prostředí. V těchto prostorech
je pak možné zajistit i případnou asanaci, vyčištění či jejich zpřístupnění.
Přehled nabízených prací je uveden dále.
V současnosti
provádí HBZS Praha preventivní, kontrolní a zásahovou činnost především na
podzemních stavbách. Uvedené stavby přestávají podléhat dozoru HBZS obvykle ve
chvíli ukončení hloubení, ražeb apod. V budoucnu se předpokládá rozšíření
působnosti HBZS Praha i na provozované podzemní stavby a objekty v souladu
s výše zmiňovaným usnesením č. 61 Bezpečnostní rady státu. Rozsah těchto
děl bude záviset na posouzení jejich stavu a rizik jejich provozování Státní
báňskou správou.
Přestože
báňská záchranná služba vznikala jako nástroj na likvidaci mimořádných událostí
a pomoci postiženým, a teprve následně začala plnit funkce preventivní a
kontrolní, lze si jen přát, aby se činnost HBZS Praha omezovala jen na tyto
práce a vlastních havarijních zásahů bylo co nejméně.