Obrázek č. 1: Kostel sv. Matěje
Ing. Roman Tichánek P 7
Energie stavební a báňská a.s.
Navrhovaný druhý úsek sběrače v celkové délce 1549 m vytváří předpoklady pro odkanalizování zástavby Dolní a Horní Šárky včetně lokality Na Mlýnku. Navazuje na již vybudovaný 830 metrový úsek od Břetislavky k základní umělecké škole. Stavba č. 7500 etapa 0001 Šárecké údolí zahrnuje střední část kanalizačního sběrače B, který údolím Šáreckého potoka propojí kanalizaci Nebušic a Jenerálky přes kanalizaci v Lysolajích. Kromě vlastního sběrače B jehož součástí je ražený úsek, stavba obsahuje stokovou síť v lokalitě na Mlýnku, stavbu čerpací stanice, vybudování veřejných kanalizačních přípojek, zrušení staré stoky v ulici V Šáreckém údolí a rekonstrukci a dostavbu vodovodní sítě v lokalitě Na Mlýnku. Vyvolanou investicí je v souvislosti s realizaci stavby, provedení chrániček vysokotlakého plynovodu (VTL), provizorní příjezd k ulici Pod Mlýnkem a obnova komunikací.
Práce prováděné hornickým způsobem zahrnují:
Obrázek č. 1: Kostel sv. Matěje
Půdorysné rozměry těžní jámy byly 4,4 x 2,4 m. Vlastní práce byly zahájeny ručním výkopem (sondou) do hloubky cca 2 m, tak aby bylo možné odhalit neavizované sítě. Hloubka těžní šachty byla 6,38 m. Hloubení probíhalo v počátku ve svahových sutích. Po zahloubení cca 2,5 m, byly zastiženy zvětralé až pevné prokřemenělé břidlice. Jáma byla vystrojena rozpěrnými rámy z válcovaných korýtkových profilů důlní výztuže K 21 typ LB s pravým úhlem zahnutí v kombinaci s přímými kusy K 21 viz obr. č. 2. Úvodní ohlubňový rám byl navržen z ocelových válcových profilů I 200 a byl osazen na silničních panelech nad vozovkou s přesahem 0,80 m přes výrub jámy viz. obr. č. 3. Na ohlubňový rám byly zavěšeny jednotlivé rozpěrné rámy pomocí závěsů z ocelových táhel ¤ 14 mm ( 8 ks / 1 rám ). První rám byl zavěšen 0,45 m pod ohlubeň, další rámy pak ve vzdálenosti 0,85 m. Jáma byla pažena zátažným pažením. Pažiny byly použity ocelové Union, které byly řádně aktivovány do zeminy pomocí dřevěných klínů. Volné prostory za výztuží byly neprodleně vyplněny výplňovým betonem s postupem hloubení. Pro hloubení byl využit zemní stroj CAT 313M do hloubky dosahu výložníku. Poté bylo hloubeno ručně s odtěžením do vaniček pomocí těžního zařízení SVK 160/280 viz. obr. č. 4.
 |
 |
 |
|
Obrázek č. 2: Rozpěrné rámy z valcovaných korytkových profilů důlní výztuže K 21 typu LB |
Obrázek č. 3: Úvodní ohlubňový rám těžní šachty z valcovaného profilu I 200 |
Obrázek č. 4: Těžní zařízení SVK 160/280 |
Koncová spadišťová šachta š 46 je přímá a zleva po směru toku se na ní napojuje stoka B - 5 z ulice Nad Kaplankou. V této šachtě byla ukončena ražba štoly. Stoka byla připojena do šachty hluboké 6,75 m přes boční spadiště se spádovým poměrem 4,08 m. Spadiště bylo provedeno dle městských standardů z vodostavebného betonu B20 - V4 s hlavní šachtou vnitřního průměru 1,00 m s boční spadišťovou šachtou DN 400. Nad vtokem do boční spadišťové šachty byla vytvořena obslužná kaplička šířky 0,70 m a výšky 1,35 m. Vtok do obou spadišťových šachet a dno hlavní šachty se stokovými žlábky je opevněno žulovými opracovanými kameny, boční spadišťová šachta se opevní čedičovými troubami a koleny. Hlavní šachta až po vtok byla obložena zdivem z velkých žulových dlažebních kostek, v horní části z kyselinovzdorných cihel. Uzavření šachty provedeno pomocí železobetonové stropní desky s kanalizačním poklopem. Schéma spadišťové šachty je znázorněno na obr. č. 5. Plocha jámy má půdorysné rozměry 3,45 x 2,50 m a hloubku 7,35 m. Technologie hloubení a vystrojení stavební jámy pro spadišťovou šachtu š 46 je totožná jako u těžní šachty š 45, která je popsána v předchozí kapitole.
Obrázek č. 5: Schéma spadišťové šachty š 46
Koncový úsek sběrače B mezi revizními šachtami š 44 - š 46 délky 64,38 m je vzhledem ke své hloubce vybudován v ražené štole. Po vyhloubení a vystrojení TŠ š 45 bylo provedeno zaražení čelby směrem k š 44 a po vyražení cca 10 m, byla započata ražba také směrem k š 46. Ražení bylo prováděno ručně pomocí sbíjecích kladiv (SK 9) a ručním nářadím bez použití trhací práce. Odtěžení rubaniny z čelby bylo realizováno pomocí japonek. Svislá doprava byla zajišťovaná těžním zařízením SVK s elektrickým vrátkem VTA 1000. Vytěžená hornina byla odvážená na skládku nákladními vozy T 815 s nosiči kontejneru o objemu 6 m3. Výztuž štoly byla provedena z lichoběžníkového třídílného rámu ocelové důlní výztuže LB 2/1400 váhového stupně K 21 viz obr. č. 6, jehož plocha výrubu byla 3,74 m2. Výztuž je osazena na ocelové patky proti zamezení boření do počvy důlního díla. Budovaní výztuže bylo provedeno s roztečí rámů 0.7 m, pomocí rozpinek z lešenářských trubek ¤ 57/3 mm. Obvod díla mezi jednotlivými rámy výztuže byl zajištěn ocelovými pažnicemi Union. Strop díla byl zapažen plně a díky příznivým geologickým podmínkám boky mezerovitě. Podlahu štoly tvoří podkladní deska z betonu B 10 tloušťky 10 cm. Na tuto desku bylo uloženo sklolaminátové potrubí DN 300, které bylo vyklíněno dřevěnými klíny a zajištěno pomocí železných rozpěr. Zbylý profil štoly byl vyplněn po vrstvách výplňovým betonem B 7,5 (cementopopílkovou směsí). Projekt předpokládal ražbu v hlinitokamenitých až hlinitojílovitých sutích a zvětralých břidlicích. Změnou situování těžní šachty š 45 a koncové spadišťové šachty š 46 došlo ke změně trasy a ražba štoly probíhala, oproti předpokladům projektové dokumentace, v celém výrubu v proterozoických drobách, podřadně břidlicích s pruhy velmi odolných čoček silicitů (buližníků) a četných žil křemenných porfyrů a porfyritů.
 |
 |
|
Obrázek č. 6: Ražená štola v profilu LB2/1400 |
Obrázek č. 7: Vyzdění dna těžní šachty š 45 |
Skutečné zatřídění hornin dle stupně ražnosti bylo toto:
| I. stupeň ražnosti | 40% |
| II. stupeň ražnosti | 20% |
| Litá skála | 40% |
Inženýrsko - geologické posouzení a zatřídění hornin dle stupně ražnosti provedla odborně způsobilá firma ZEMAN-INGEO na základě detailní prohlídky ražené štoly a odběru vzorků k provedení zkoušky pevnosti v jednoosém tlaku v laboratoři firmy Gematest s.r.o.
Počva ražby zasahovala pod úroveň hladiny podzemní vody, ale přítoky nebyly nijak významné.
Technologie prováděné hornickým způsobem jsou nedílnou součástí provádění inženýrských sítí v městské zástavbě, zejména pak v místech s nutností zachování provozu na frekventovaných komunikacích, při zajištění dopravní obslužnosti a všude tam kde není možné uplatnění jiných technologií například protlaků či mikrotunelování z důvodu přehuštění starými inženýrskými sítěmi. Velkou nevýhodou maloprofilových důlních děl je vysoký podíl ruční, vysoce namáhavé práce, malá mechanizace a tím pádem i menší dosahované postupy . Tyto nevýhody se projevily rovněž při realizaci této stavby zejména pak při ručním rozpojování velmi soudržných a pevných hornin v celém úseku ražby. Z důvodu velmi krátké doby výstavby nebylo možno zajistit povolení k použití trhací práce (TP). Původní projekt TP nepředpokládal, neboť bylo očekáváno zařazení hornin v II. stupni ražnosti.