Doc., PhDr., Josef Haubelt, DrSc.
INHIGEO (International Commission on the History of Geological Sciences) je mezinárodním sdružením, orientovaným ke studiu dějin geologických věd včetně montanistických (báňských a hutních) aplikací jejich výsledků. Působí jako komise při IUGS (International Union of Geological Sciences) a v přidružení k IUHPhS (International Union of the History and Philosophy of Sciences). Sdružuje dnes 171 badatelů z 41 států: každý z nich může mít pouze 10 volených členů. Z České republiky v ní dnes působí šest badatelů. Členství v komisi vzniká korespondenční volbou podle návrhů sedmičlenného vedení, na základě iniciativního doporučení kandidáta členství dvěma členy z různých států. O své činnosti vydává komise informativní ročenku s názvem Newsletter formátu A 4 v rozsahu obvykle kolem 120 stran (v roce 2005 vyšel 38 svazek). INHIGEO pořádá zpravidla v dvouletých intervalech vědecká sympozia. V letech kongresů IUGS zasedají tato sympozia jako jejich sekce.
V roce 2004 bylo
sympozium INHIGEO sekcí světového kongresu IUGS, který se konal ve Florencii
(Itálie). Bylo zde rozhodnuto, že další setkání se uskuteční v České
republice. Bylo několik důvodů, proč se sympozium konalo v Praze, v Geofyzikálním
ústavu AV a v roce 2005. V Praze totiž vznikla snad nejúplnější soukromá
ikonografická sbírka "předfotografických" vyobrazení historických
zemětřesení. Obsahuje více než 1450 obrázků - zčásti originálů, zčásti
kopií - o následcích 151 silných zemětřesení. Byla výběrově ovšem
prezentována v zahraničí i u nás. V pražském Karolinu se ve dnech 18. 3. až
20. 4. 2003 konala výstava Historická zemětřesení na starých rytinách, s
katalogem, jehož autorem byl majitel sbírky a autor výstavy Jan T. Kozák (GFÚ
AV Praha). Ten byl také při přípravě sympozia v Geofyzikálním ústavu předsedou
jeho LOC (Local Organisation Committee) a zároveň spolu s Victorem S. Moreirou
(Portugalsko) a Davidem L. Oldroydem (Austrálie) autorem obrazové publikace
Iconography of the 1755 Lisbon earthquake, kterou vydal v roce 2005 Geofyziální
ústav AV ČR, s předmluvou jeho ředitele Aleše Špičáka. A důvodem konání
tohoto sympozia v roce 2005 bylo výročí snad nejznámějšího ze všech zemětřesení,
které v Lisabonu 1.listopadu 1755 připravilo o život více než 10000
(15000?) lidí a zničilo tehdy po Londýně, Paříži a Benátkách čtvrté
největší město Evropy. Jeho projevy zasáhly i střední a severní Evropu.V
roce 2005 tedy uplynulo 250 let od této přírodní katastrofy. Dostačující
důvod k tomu, abychom si ji připomenuli.
Sympozium se tedy konalo ve dnech 2. až 12. července 2005 v Praze a v
jihomoravských Valticích. Přijelo 42 účastníků ze 17 států, nejvíce z
Portugalska, USA, Austrálie, Nového Zélandu, Španělska, Německa a
Rakouska.
Snad ani jediné zemětřesení se nezapsalo do dějin civilizace tak, jako Lisabon 1755. Promptně reagoval Voltaire, vlastním jménem François Marie Arouet (1694-1778), a to Básní o pohromě lisabonské v r. 1755 čili přezkoumání poučky: Všechno je dobré (1756, česky 1955) a pak filozofickou povídkou Candide. Reagoval mladý a nám neobyčejně blízký Immanuel Kant (1724-1804), bezprostředně německy ovšem čtyřikrát, jednak ve Všeobecném přírodopisu a teorii nebes (1755) a dále třemi úvahami O příčinách zemětřesení při příležitosti neštěstí, které postihlo západní evropské země ke konci minulého roku (1756), Dějiny a přírodopis nejpodivnější události zemětřesení, které otřáslo koncem roku MDCCLV velkou částí země (1756) a Pokračování úvahy o zemětřesení pociťovaném před časem (1756). Na druhé straně Evropy přednesl dne 6. září 1756 na zasedání ruské Akademie věd Michail V. Lomonosov (1711-1765 ) Pojednání o vzniku kovů vlivem zemětřesení (česky 1955) a o sedm let později o něm uvažoval ve druhém dodatku s názvem O zemských vrstvách spisu Prvé základy metalurgie čili hutnictví (česky 1955). A jezuita Josef Stepling (1716-1778), z nejpřednějších českých vědců, psal svou latinskou Meditatio de causa mutationis thermarum Teplicensium factae 1. Novembris 1755 (1765), o dočasném zastavení minerálních pramenů v Teplicích vlivem zemětřesení, úvahu, kterou pak v překladu do němčiny s názvem Otázky o zemětřesení roku 1784 otiskl Ignác Born (1742-1791).
Prvním tématickým
blokem sympozia v Praze musela tedy být zemětřesení. David R. Oldroyd
(Sydney, Austrálie) a Jan T. Kozák (ČR) analyzovali na případě Lisabonu
dobové způsoby výkladu jejich příčin. Maria José Ferro Tavares a Filomena
Amador (oba Portugalsko) připravili přehled o zemětřeseních v Portugalsku
od 13. do 17.století. Ana Carneiro a Teresa Salomé Alves da Mota (obě
Lisabon, Portugalsko) se zabývaly studiemi geologa Franciska Luize Pereiry de
Sousa (1870-1931) o Lisabonu 1755. Manuel S. Pinto (Portugalsko) přednášel o
představách o nitru Země v Portugalsku 16.-18. století. Tereza Salomé Alves
da Mota (Portugalsko) přednášela ještě o uplatňování geofyzilálních
metod v geologické prospekci v Portugalsku. Yasumoto Suzuki (Japonsko) hovořil
o studiu zemětřesení v minulém století ve východní Asii. Rodney Grapes (Freiburg,
Německo) představil výsledky studia horizontální kontrakce na Novém Zélandu
z konce 19. století. Jan T.Kozák, Jiří Vaněk a Monika Gisler (Švýcarsko)
připravili výklad o zemětřesení ve Vipsu v kantonu Wallis v jižním Švýcarsku
25. července 1856. Druhý tématický blok se týkal dějin magnetismu a
seismografie. V něm Johannes Schweitzer (Německo) hovořil o problémech
seismografie na přelomu 19. a 20. století. Richard Howard (Velká Británie)
podal přehled studia gravitace před rokem 1830. Gregory Good (USA) se zabýval
počátkem studia magnetismu a magnetosféry. Zoja Bezsudnova (Rusko) představila
život a dílo konstruktéra elektromagnetického seismografu Borise Golicyna
(1862-1916). A konečně Martina Kölbel-Ebert (Německo) vystoupila s rozborem
díla dánské seismoložky Inge Lehmannové. Ve třetím bloku se hovořilo o
geofyzice a obecné geologii. Kenneth L. Tailor (USA) představil francouzské
geology Étienne-Claudea Marivetze (1728-1794) a Louis-Jacquese Goussiera
(1722-1799). O alpské orografii v díle Elieho de Beaumont (1798-1874) hovořil
Philippe R. Tacquet (Francie). Algimantas Grigelis (Litva) přednášel o
nejstarších geofyzikálních výzkumech v Litvě. K. S. Murty (Indie) připravil
vystoupení o dějinách geofyziky ve své vlasti. Bernhard Fritscher (Německo)
poukázal na souvislosti mezi berlínským ústavem pro studium silikátů a
vznikem Geofyzikální laboratoře Carnegieho ústavu ve Washingtonu. Kerry
Magruder (USA) přednášel o globálních představách o Zemi v díle Thomase
Burneta (17. století).
Čtvrtý tématický blok se týkal minulosti geologických věd v českých zemích.
S přednáškami v něm kupodivu - a mimořádně úspěšně - vystoupili jenom
zahraniční účastníci. John A. Norris (Luxembourg) přednášel o vývoji názorů
na chemismus vitriolu (melanteritu, chalkantitu) a pyritu: východiskem jeho výkladu
bylo hlavně dílo Georgia Agricoly (1494-1555), Lazara Erckera (asi 1530-1564)
a pak Pyritologia Johanna Henckela (1678-1744). Marianne Klemun (Rakousko) přednášela
o přírodovědě jako o integračním pojítku v problematice sjezdu německých
přírodovědců a lékařů v Praze 1837 a v diskusích při setkávání středoevropských
přírodovědců v "předbřeznové době" let 1822 až 1848. Gonzáles
Fabre M., Puche Riart O. a Mazadiego Martinéz L. F. (všichni Španělsko)
analyzovali příspěvek španělského báňského inženýra Casiana de Prado
(1797-1866) k výzkumům "priordinální" (kambrické) fauny Joachima
Barranda (1799-1883), a to na základě výskytů této fauny ve španělských
nalezištích. A nakonec z nejlepšího to nejlepší: Claudia Schweizer
(Rakousko) připravila přednášku s názvem Paleobotanické výzkumy Kašpara
Sternberga v Čechách a jeho vědecká spolupráce s Ernstem Friedrichem
Schlotheimem (1764-1832) a spolu se svým vystoupením prezentovala monografii
Johann Wolfgang von Goethe und Kaspar Maria von Sternberg - Naturforscher und
Gleichgesinnte (416 str.), která vyšla v roce 2004 ve vídeňském
nakladatelství Lit Verlag jako 2. svazek řady Schriften der Österreichischen
Goethe-Gesellschaft gegr. 1878 als Wiener Goethe Verein (editorem je Herbert
Zeman). Nemohu se ubránit mínění, že monografie Claudie Schweizerové jakož
i její studie v ročenkách Jahrbuch der Österreischischen Goethe-Gesellschaft
vormals Jahrbuch des Wiener Goethe-Vereins, které dnes vydává rovněž
Herbert Zeman (Institut der Germanistick der Universität Wien) jsou mezi nejlepším
tím nejlepším, co bylo napsáno o kulturních dějinách české přírodovědy
doby Sternbergovy a přírodovědy ve střední Evropě doby Goethovy.
Na závěr: připraveny
byly čtyři tématické postery (Alena Čejchanová, ČGÚ Praha:
"Digitalizace geologických map Evropy 1780-1918"; Geraldo J. Soto,
Costa Rica: "Počátky geofyziky v Kostarice" - "Vznik geofyzikálních
institucí v Kostarice koncem 19. a začátkem 20. století"; L. F.
Mazadiego, O. Puche Riart, J. F. Llamas a E. Ortiz, Španělsko: "Nálezy
bitumenických živic v době Alexandra Velikého"; a O. Puche Riart, L.F.
Mazadiego Martinéz, L. Jordá Bordehore a E. Ortiz Menéndez, Španělsko:"Dějiny
dolování na území Madridu"). A konaly se čtyři exkurze: západní Čechy
(Karlovy Vary, dobývání hnědého uhlí, Františkovy Lázně, rezervace Soos
a Komorní hůrka), České Středohoří (Říp, Klapý, Třebenice, křídová
pánev), Střední Čechy (spodní paleozoikum: Barrandien, pražská pánev,
Barrandova skála, Nová Ves, Suchomasty, Plešivec), Kutná Hora (cisterciácký
klášter Sedlec, chrám sv. Barbory, Vlašský dvůr, Hrádek nad Vrchlicí) a
Jižní Morava (Moravský kras - Macocha a Punkevní jeskyně, expozice o
Gregoru Mendelovi v brněnském augustiniánském klášteře, Věstonice,
Mikulov, Telč a české granáty v muzeu v Třebíči).
Příští INHIGEO-Sympozium se bude konat v roce 2007 v bavorském (frankenském)
Eichstättu. Jeho garantkou je Monika Kölbl-Ebert (Jura-Museum, Wilibaldsburg).