Lubomír Procházka
Hornické muzeum Příbram
(PŘÍSPĚVEK K PROBLEMATICE VZTAHU MENŠÍCH MĚST A VESNIC)
Hornická města, městečka čili lokality poznamenané těžbou především drahých kovů vykazovaly zvláštní "genius loci", zejména co se týče pravidelného půdorysného členění dané lokality. Šlo o sídelní místa, která byla spojená zvláště s těžbou drahých kovů, i když některá z nich prodělala jen krátký boom svého rozkvětu (například často uváděné Hory Matky Boží, okres Klatovy či Nové Město pod Smrkem, okres Liberec, které vyniká velmi pravidelným půdorysem). Na příkladu srovnání zástavby Březových Hor s tradiční zástavbou hornického města Horní Slavkov chceme demonstrovat charakteristické rysy tradiční zástavby obou sídelních enkláv a obecně hornických provázaných s těžbou drahých kovů.
Počátek sídelní enklávy Březových Hor lze klást do 2. a 3. čtvrtiny 16. století, ale v té době mělo toto území charakter převážně živelné zástavby, spíše zřejmě provizorního či dočasného typu. Podíváme-li se podrobněji na zástavbu Březových Hor kolem poloviny 19. století, vidíme v jeho centrální části prvky hromadné zástavby a náznaky určité stísněnosti v zástavbě, dané specifickým zaměřením lokality i terénem. Horní Slavkov se začal intenzivněji rozvíjet jako městečko (do poloviny 16. století) a to již od počátku 16. století, nicméně v městečko se tato enkláva vykrystalizovala již okolo roku 1333. Při rozvoji obou měst hrálo významnou roli německé etnikum. Jiné byly při založení obou sledovaných královských hornických měst přírodní podmínky (u Březových Hor vyvýšený hřbet, u Horního Slavkova se uplatnilo při založení úzké a hluboké údolí). V obou případech šlo o lesní komplexy spíše pahorkatin než hor - Brd, respektive Slavkovského lesa. Horní Slavkov vykazoval pravděpodobně provizorní formu opevnění a hlavní ochranu města vytvářel opevněný mohutný komplex kostela sv. Jiří. Tyto důležité fortifikační prvky však Březové Hory nevykazovaly, i když i v dochované zástavbě (přirozeně jiného charakteru než u Horního Slavkova), jak prokázali svými průzkumy v průběhu 60. - 70. let 20. století O.Skalníková (etnologické výzkumy) a J. Škabrada (stavebně-historický průzkum), lze také spatřovat jistou kvalitu a zajímavý vývoj hornické enklávy, jejížž rozvoj je spjat s těžkou stříbra již od 16. století.
Rozvoj uliční sítě v Horní Slavkově byl v podstatě živelným jevem a přizpůsoboval se (jako u dalších hornických lokalit) terénní situaci. Zřejmě stejná situace panovala i v sídelním vývoji Březových Hor, kde hlavní osu vytvářela silnice (dříve stará cesta) vedoucí z Příbrami od rybníka Dolejší Obory na Rožmitál pod Třemšínem. Kolem poloviny 16. století patřil Horní Slavkov počtem obyvatel k největším hornickým městům českých zemí. Co se týče zástavby této lokality od 16. století do období pořízení Stabilního katastru na počátku 40. let 19. století, se obraz města výrazně neproměnil. Naopak Březové Hory prožívaly přirozeně odlišný urbanistický vývoj. Původní sídelní jádro leželo v nejvyšší poloze u kostela sv. Prokopa. Stagnaci vývoje lokality znamenala bezesporu třicetiletá válka a následné období 2. poloviny 17. století. Další rozvoj lokality je v podstatě spjatý až s hloubením a následným rozvojem některých březohorských šachet (sv. Vojtěch, sv. Anna) počínaje 70. lety 18. století. V l. čtvrtině 19. století došlo zřejmě k přesunu a hlavně vzniku sídelní enklávy mezi doly Ševčiny, Marie a Prokop, které přispěly k výstavbě a následnému zahuštění tohoto prostoru. Náměstí, která zde následně vznikala, vynikala od počátku 19. století výstavnými zděnými patrovými domy, mnohdy se zajímavou (můžeme říci i reprezentativní) architekturou, kdežto ostatní zástavba (dnes dochovaná v ostatních částech města) se v podstatě omezovala na přízemní zděné domy okapově orientované ke komunikaci, mnohé s půdními nadezdívkami. Charakteristickým rysem mnohých našich měst (samozřejmě včetně hornických enkláv) byla koncentrace výstavných domů v centrálních částech těchto měst (na náměstích a případně v přilehlých ulicích), které stály zpravidla v ostrém kontrastu s okrajovou (či později nazývanou periferní) zástavbou sledovaných sídelních lokalit. Středověké a renesanční domy se v zástavbě Březových Hor (vzhledem k vývoji lokality) prakticky neobjevují. Rozdíly v odlišném urbanistickém (ale i architektonickém) rozvoji obou sledovaných hornických enkláv, se projevily i v období povýšení obce či městečka na královské horní město (Horní Slavkov r. 1547, Březové Hory až v roce 1897). Horní Slavkov i Březové Hory byly spojeny ve svých počátcích a rozvoji s těžbou stříbra, u Horního Slavkova k němu záhy přistoupil ještě cín, který se pak stal zcela dominantním. Určitou samostatnost (nezávislost na Příbrami) získaly Březové Hory až v roce 1841. Boom ve výstavbě lokality nastal až v letech 1855 - 1890. V této době progresivním prvkem ve vývoji Březových Hor se stala velice přímá Mariánská ulice vytýčená nejkratším možným směrem od kostela sv. Vojtěcha dolů do Příbrami. Ve výstavbě Březových Hor se v této době uplatnily hornické kolonie a další domy rovněž městského typu a často slohově ovlivněné. K faktickému spojení Březových Hor a Příbrami docházelo postupně už od 40. let 20. století.
U Horního Slavkova se projevil v renesanční domové zástavbě vliv saských horních měst na jejím architektonickém ztvárnění - respektive výzdobě (dnes patrné prakticky již jen u domu čp. 66). Patrné rozdíly jsou i ve vývoji (tedy dochování) tradiční hornické zástavby obou lokalit - po druhé světové válce bylo na území Horního Slavkova zbouráno na téměř 400 domů (s převážně vývojově velmi hodnotnou zástavbou zvláště na starém náměstí, dnes na náměstí Republiky, bývalém Marktplatzu a v Ležnické ulici), kdežto na území Březových Hor došlo spíše k přestavbě stávajícího fondu, než k jeho přímo drastické likvidaci. Domy se na Březových Horách ve své hmotě i vnějším výrazu dochovaly dodnes a lze z nich vyvodit (či částečně rekonstruovat) starou zástavbu lokality (stavební materiál, řešení štítového průčelí, tvar střechy, případně náznak původního půdorysného členění).
V Horním Slavkově dnes za "srovnávací materiál" ke staré zástavbě můžeme považovat torzo města tvořené částí náměstí Republiky, dále ulicí Nové Město a Pluhovou ulicí. Neobyčejně hodnotnou a mnohdy jedinou dokumentaci ke studiu staré zástavby města poskytuje cenná fotografická dokumentace (zejména vzniklá od počátku 20. století až do 60. let 20. století), dále veduty města od konce 18. století, na nichž lze například zachytit i v patře hrázděné domy (ty spolu s fotodokumentací jsou prezentovány v expozici Muzea v Horním Slavkově - pobočce Krajského muzea Sokolov).
Základní použitá literatura:
Kuča, Karel. Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. VI., díl, Pro-Sto. Praha, Nakladatelství Libri 2004, s. 207 - 209, II. díl, H-Kole. Praha, Nakladatelství Libri 1997, s. 185 - 188
Beran, Pavel. Horní Slavkov, Plzeň, Nakladatelství Fraus 2003, nestr.