RNDr. Vladimír Čabla
V současné době je geologie rudních ložisek v pozadí zájmu vzhledem k útlumu jejich těžby. Přesto je dobré zachovat vědomosti i o ložiscích méně známých. Mezi taková ložiska patří ložisko Rejvíz, které má z hlediska zásob malý význam a navíc se nachází v CHKOJ. Je však zajímavé svým charakterem a uložením. Pro speleology není moc zajímavé, protože nebylo otevřeno báňskými pracemi. Zajímavější jsou výskyty dříve těžených magnetitových rud typu Lahn-Dill, se zachovanými štolkami.
Oblast Rejvízu je známá historickým dobýváním magnetitových železných rud. Většina historických těžebních prací byla ověřována v 50. letech, avšak bez ekonomicky významnějších výsledků. Na lokalitě Javorná (Z. Čablová, 1967) byly odvrtány dva vrty s negativním výsledkem. V letech 1961 až 1963 byl v centrální části rejvízského pásma uskutečněn geochemický a geofyzikální vyhledávací průzkum, opírající se o předpokládané pokračování zlatohorské rudní struktury do rejvízské oblasti. Na anomáliích spontánní polarizace byla pak potvrzena ložisková mineralizace ve třech oblastech - Bílé kameny, Práskač (Bleskovec) a Javorná. Vyhledávací geologický průzkum probíhal v letech 1961 až 1971.
Rejvízská série je v podstatě západním pokračováním vrbenského pásma a nejnověji ji J. Cháb et al.. (1984) považují za součást tohoto pásma. Geologická stavba tohoto území je však složitější, objevují se zde i horniny podložního proterozoika. Horniny jsou také oproti horninám vrbenského pásma silněji metamorfovány v amfibolitové facii. Metamorfóza hornin v okolí rejvízských ložisek se zvyšuje od V k Z od facie křemen-albit-epidot-biotitové až do facie almandinických amfibolitů.
Horninové prostředí rejvízských ložisek tvoří hlavně kvarcity, amfibolity, jemnozrnné biotitické pararuly, v menší míře dvojslídné granáticko-staurolitické svory a kvarcitické biotitické ruly.
Nejvýznamnější jsou pro rudní mineralizaci kvarcity. Jsou ekvivalentem kvarcitů zlatohorského rudního revíru a nálezy fauny (I. Chlupáč, 1976) prokázaly jejich siegenské stáří. Amfibolity se v rejvízské sérii vyskytují v různých varietách. Téměř všechny amfibolity obsahují v různé míře proužky biotitové, karbonátické, křemenné, živcové nebo křemen-živcové. Jejich statigrafické postavení je problematické. Nacházejí se v nadloží i v podloží devonských kvarcitů a jejich pozice může mít i tektonický původ.
Jemnozrnné biotitické ruly jsou v rejvízské sérii nejčastěji zastoupeny. Vyskytují se při severním okraji série a v okolí kvarcitových pásem. Petrograficky jsou shodné s desenskými rulami a jsou pravděpodobně proterozoického stáří. Zajímavé jsou i výskyty páskovaných rul (metamorfovaných granitů) kry Orlíku v okolí rejvízských ložisek. Svorové ruly a svory se často vyskytují v okolí devonských kvarcitů a mohou být ekvivalentem devonských fylitů zlatohorského revíru.
V rejvízské sérii jsou dosud známa a povrchovými vrty ověřena tři ložiska - Bílé kameny, Práskač a Javorná, zahrnutá pod společný název ložisko Rejvíz s.l.. Ložiska spolu nesouvisí a jsou známá pouze z vrtů, proto jejich přesnější charakter a uložení je zjistitelné jen v odpovídající míře. Známé výskyty se soustřeďují v okolí jižního pásma kvarcitů.
Ložisková tělesa na ložisku Bílé kameny se nacházejí v podloží masivních muskovitických kvarcitů v granátických a granát-staurolitických svorech a ve svorových rulách. Metabazika jsou zastoupena jen nepatrně jako drobné vložky v rulách. Ložisko je tvořeno poměrně málo mocnými čočkami, pravděpodobně strmě uloženými shodně s foliací. Ložisko jako celek tvoří poměrně úzkou zónu v délce 300 m a vertikálním rozsahu 200 m.
Ložisko Práskač (Bleskovec) je rozsahem a objemem zásob největší. Mineralizace se vyskytuje při podloží kvarcitů v biotitických pararulách a kvarcitových polohách s drobnými polohami amfibolitů a zasahuje někdy i do nadložních kvarcitů. Celková délka ložiska přesahuje 500 m, šířka 50 - 100 m a vertikální rozsah 150 - 200 m. Ložisko sestává z několika čoček, pravděpodobně konformních s foliací okolních hornin, kulisovitě nad sebou seřazených a tvořících poměrně úzkou zónu. Osa ložiska upadá k SV, směřuje poněkud více severněji než směr horninových pásem.
Ložisko Javorná má jen podřadný význam. Kvarcity jsou zde redukovány do několika poloh malých mocností, hlavní kvarcitový pruh je výše v nadloží. Ložisková mineralizace se nachází v kvarcitech i v okolních rulách a amfibolitech. Celková délka ložiska nepřesahuje 250 m, šířka 100 m a vertikální rozsah 150 m..
U rejvízských ložisek lze rozlišit několik základních minerálních asociací:
Na ložisku Bílé kameny převládá monominerální chalkopyritová mineralizace, ojediněle s pyritem. V kvarcitech převažuje pyritová mineralizace, polymetalické asociace se místy vyskytují v rulách v podobě žil a žilek.
Ložisko Práskač lze charakterizovat spíše jako ložisko komplexních rud s výraznou převahou Cu. V nadložních kvarcitech je velmi intenzivní pyritová mineralizace, v podloží v pestré sérii rul, svorů a amfibolitů převažuje asociace chalkopyrit-pyrhotinová, často s výrazným podílem pyritu. Sfalerit a galenit jsou zastoupeny podřadně, na s. a v. okraji ložiska se však stávají hlavní rudní složkou.
Ložisko Javorná je tvořeno intenzivní pyritovou a pyrhotinovou mineralizací, jen místy s vyšším podílem chalkopyritu
Zvýšenými obsahy Se a Ag v pyritu se rejvízská ložiska nápadně shodují s Cu ložisky zlatohorského revíru - ZH-jih a Hornické skály. Z výsledků studia izotopického složení Pb (Legierski J. a Vaněček M., 1967) předpokládají pozdně variské stáří mineralizace. Výskyt sulfidické mineralizace je často spojen s přeměnami okolních hornin. Tyto přeměny jsou nejčastěji vázány na asociace s chalkopyritem, galenitem nebo sfaleritem, nevyskytují se u páskovaných nebo vtroušených forem pyritu nebo pyrhotinu. Nejčastější je prokřemenění, vedoucí až ke vzniku druhotných kvarcitů a nelze je zaměňovat s výskyty sekrečního křemene. Dochází při něm k metasomatickému zatlačování především amfibolických hornin, méně svorů a rul.
Z detailního studia vyplývá několik zákonitostí:
Závěrem lze konstatovat, že vznik rejvízských ložisek je podobně jako u zlatohorských ložisek vázán na devonský submarinní vulkanizmus, s pozdější remobilizací při hydrotermální metamorfóze, která v rejvízské části vrbenského pásma dosahovala vyššího stupně než ve zlatohorském revíru.
Zásoby byly vypočteny ve třech alternativách, z nichž v nejvýhodnější třetí alternativě s nejvyšším obsahem kovů je výsledek 571 kt zásob s obsahem 1,08 % Cu, 0,31 % Zn, 0,38 % Pb a kolem 5 g Au/t.. V současné době není ložisko ve státní bilanci zásob a nepředpokládá se jeho využití ani v budoucnosti.