Miloš Zárybnický
Hornická matice slezsko-moravsko česká
Tato první část připravovaného rozsáhlejšího přehledu v úvodu po stručném upozornění na některé památky si podrobněji všímá zájmu o tyto objekty z hlediska turismu a jeho teoretické názorové základny, která je v Polsku pozoruhodná a též pro naše poměry inspirativní !
V Polsku mezi zajímavé cíle turistických cest patří technické památky. Byly postupně objevovány po polovině minulého století - také našimi odborníky pro blízkost teritoriální i jazykovou .Nejznámější , snad i díky historickému a kulturnímu význam sousedního Krakova, byla to zejména Wieliczka . Solný důl , zapsaný mezi 12 nejvýznačnějšími objekty na seznamu světového dědictví UNESCO, je spojen s našimi technickými dějinami i tím, že zde v době rakousko-uherské monarchie působili také horničtí inženýři českého původu. Podzemní tříkilometrová trasa s komorami, chodníky, solnými jezírky kaplemi a Muzeum krakovských žup s nářadím, ukázkami typických strojů minulých století , uměleckých děl ze soli a dalšími exponáty si mnohý návštěvník jižní části Polska ncnechá ujít. Hlubší zájemce o solné hornictví k tomu připojí i obdobnou a starší lokalitu, kterou je rázovité městečko Bochnia, kde muzeum, podzemní trasy i léčebný význam místa patří také mezi významné projevy technické kultury a umění. Pokud nikoho neupoutá pak ještě východněji odtud polské území s památkami naftového průmyslu, pak může svou pozornost zaměřit na Olkusz , historický region rudného dobývání severozápadně od Krakova nebo na Horní Slezsko.
Horní Slezsku patří mezi významné středisko technické revoluce v celé kontinentální Evropě. Předehrou k ní a důkazem i důležité etapy rudného hornictví je starší těžba stříbra a olova na tomto území , které přijel obdivovat do Tarnowskich hor také Goethe . Po polovině XIX. století pobyt na Horním Slezsku nechával na návštěvníky odjinud nezapomenutelné zážitky z krajiny a jejího průmyslu . " Byl jsem jako v kraji kouzel ", vzpomíná na dlouhou zimní noc Józef Ignacy Kraszewski, na kterého tedejší cesta bryčkou z Myslovic do Gliwic v roce 1863 zanechala značný dojem :
" Tato část Slezska, v které jsme nyní měli bydlet, je celá poseta hutnickými závody , pecemi, železářským továrnami. Uprostřed temna zimního pochmurného večera ty hořící na všech stranách ohně, světelkující kouře , daleká světla z jakoby obřích požárů i plameny , dobývající se na obzor takřka z nitra země a z jejich středu trčící komíny a bílé zdi představovaly obraz fantastický, strašný, podivný. " Z tohoto období jsou podnes cenné památky. Adamczyk (Lit. cit) uvádí např. po roce 1994 důl Katowice s parním strojem na jámě Bartosz , adaptaci kotelny na bazén při dole Katowice - Kleofas, těžní věž při šachtě Wieczorek, adaptace šachetních budov Alfred a Murcki, z ostatních pak sladovnu a pivovar Petera Mokrskiego, hutě Baildon a Szopienice (dva komplexy). Pro specifické hornické a hutnické klima , které tyto objekty tvoří s výsledky adaptací , kterým jsou a budou podrobeny , nesporně patří k předním průmyslových památkám Horního Slezska.
Podobně bychom našli až nespočetnou řadu objektů v konglomeraci měst u Gliwic, Zabrze , u Rudy Šl., Bytomi, kolem Sosnowce. Jejich množství a stav signalizují nelehkou problematiku výběrové ochrany a zachování. (Srv. k současnému stavu např. Text 24 na webových str. www.volny.cz/hornicka.matice).
Při cestování zde nemáme z někdejší hlavní uhelné lokality Wałbrzychu už také daleko k severnějšímu regionu Legnicka s těžbou mědi…
Pozornost zasluhuje také Nowa Ruda a její hornické muzeum. Dějiny hornictví zde a prvních šachet dolnoslezských sahají do XV. století. Kromě muzea připomínáme kostel sv. Barbory v noworudské části Kunovo , vybudovaný v letech 1910-11 a vysvěcený pražským kardinálem Leo Skrbenským. Je spojen s památkami na některá zdejší důlní neštěstí, zejména na šachtě Ruben . Tak např. v 1930 se nevrátilo domů 2O horníků a k zvláště velkému neštěstí došlo v roce 1941 , kdy zahynulo 187 horníků. V roce 1976 zahynulo 18 a v roce 1979 7 horníků. Na přelomu tisíciletí byla zde po zavření továrny elektro , textilky a šachty až 50 procentní nezaměstnanost ! Přesto v tomto období na památku hornických neštěstí byla na hřbitově vztyčena jako pomník maketa důlní věže a připojena soška sv. Barbory .
Pro relativní úplnost našeho úvodu k slezskému hornictví je třeba vzpomenout území v okolí Sklarské Poręmby, vhodný výpadový bod na území Dolního Slezska mezi předhořím Krkonoš a předhořím Jizerek . Město se nazývá Mineralogická stolice Polska (Mineralogicną Stolicą Polski) a tamní Muzeum Mineralogicze i Muzeum Źiemi se společností Sudeckie Bractwo Walońskie kultivuje údajné valonské tradice hledačů drahých kamenů ., spojované se neznámými značkami na stromech, ve skalách a na kamenech a s tajemnými zápisy v tzv. Waloňských knihách (!?). Je zde klasifikováno na 50 minerálů, které zájemce o šlechetné kameny přitahují podnes. Mnohem průkaznější jsou zde tradice sklářské a počátky turistiky včetně zimní od XIX století. Nelze nepřipomenou také Kowary s úsilím soukromých zájemců o připomenutí tamního hornictví a zpracování kovů.
V Kaczawském pohoří v Leszczynie vedle původních pecí na pálení vápna vzniká umělé hornické městečko a byla zde zřízena nová pec k tavbě mědi . Expozice, připomíná zdejší hornictví mědí , které vzniklo a rozvinulo se zejména v XVI. Století. Legnický kníže jeho životnost zkoušel prodloužit v r. 1661, další pokusy byly v letech 1736 -40 a za nejvýznamnější je považováno období 1855 -83 díky dolu Tiché štěstí ( Stilles Glueck). Surovina šla do německého vnitrozemí i do Anglie. Z pecí pro tavení měděné rudy , zřízených r. 1866, se vytavilo z 5 tun rudy asi 130 kg surové mědi, která obsahovala 61 kg mědi čisté.
Turisticky i montánně zajímavé je z polské strany také předhoří Žitavských hor na pohraničí Polska, Německa a Česka s výhledem pak na panoramatický pohled z horských vrcholků na místa exploatace hnědého uhlí ve velkém měřítku. Marné také není shlédnout kutací pokusy na kovy v jižní části Opolského vojvodství na území od spojnice Głubczice -Kietrz směrem k naší hranici.
Zmíněná dolnoslezská území mají pro běžné turisty jednu společnou nepříjemnost. " Do odvolání " zde mnoho železničních spojení bylo zrušeno a hlavní tahy jako Wroclaw - Jelenia Góra trvají téměř 3 a půl hodiny jízdy( 126 km ) nebo cesta z Klodzka přes Walbrzych do Sovích hor vyžaduje přes půldruhé hodin čekání na přestup. Takže propagace hodnot, které tato místa nesporně mají , zde naráží na překážky nebo pomáhá spíše rozvoji autoturistiky což se perspektivně nezdá ani pro přírodu těchto míst nejvhodnější…
Jak se průmyslovému dědictví věnují v Polsku dnes, lze také sledovat a poněkud i posoudit z obsahu dvou mezinárodních konferencí, konaných nezvykle krátce po sobě v Zabrze. Z prvé krátce po jejím konání vyšel sborník( Srv.Lit., položka Bd1) Mezi přední vystoupení patřil příspěvek předsedy Polské organizace turistické (POT) Andrzeje Kozłowského, který industriální turistiku a její promoci představil koncepčně , přitom stručně a názorně. Připomněl atraktivitu 16000 nemovitostí a 4000 dalších objektů, analyzoval silné a slabé stránky promoční a shrnul všechny podstatné tvůrčí činnosti procesu, který atraktivitu technických památek podporuje včetně jejich ochrany. Kozłowského ústní vystoupení v Zabrze stejně jako svého času v Katowicích mělo další zajímavý rys a tím je pokaždé zřetelné ocenění práce dobrovolných ochránců technických památek, kteří v Polsku stejně jako u nás jsou již neodmyslitelnou a někdy málo oceňovanou složkou památkové péče.
Mezinárodní (cizí) účast nebyla veliká, vliv na jednání konference nebyl pokud jde o diskusi značný, ovšem příští působení předneseného lze předpokládat. Ze 33 zásadních a 3 uvítacích vystoupení jen 4 příspěvky se výrazně týkaly nepolské problematiky: Henryk Handszuh z WTO (Madrid) přiblížil systém standardů jakosti pro obor průmyslové turistiky ( Bd1, str.13-27). Jakostní standardy jsou vcelku produktem, jehož rysy musí odpovídat jistým náročným požadavkům publika, např. vzbuzovat emoce , pro presentaci mít určitou dramaturgii,ukazovat objekty autentické v kontextu s historií i současností a s řadou dalších ostatních standardů hygienických, bezpečnostních, informačních. Při další konferenci (Bd2) autor se k tématu vrátil.
Laurie Holzer představila program tvorby evropských tras průmyslových (Bd1, str.79-81). Jsou to trajektorie, spojující na základě určitého kulturního tématu dva nebo více krajů nebo regionů. Principem nejde o nic nového (např. jantarová stezka), ovšem rozvíjením těchto principů a kontaktů může dojít k zajímavým změnám v reklamě a promoci těchto míst a také v jejich rozvoji.
Při Radě Evropy na základě Evropské kulturní konvence (1987 se na ní shodlo 48 zemí) od roku 1998 pracuje agentura, (Evropský Institut kulturních tras), která propozicemi, projekty, prohlubováním nabídek a pracovních kontaktů usiluje o situaci, že Radě Evropy a jejím partnerům z různých zemí se dlouhodobě bude dařit aplikací vědeckých , technických a společenských kriterií průmyslové dědictví chránit a rozvíjet o něm informace.Blíže viz http://www.culture-routes.lu
A . Hajduga upozornil na obdobnou trasu slezskou ( Bd 1, str. 97 ) a zdůraznil její význam výchovný ( edukacja regionalna ). Podrobněji se pak výchovou o průmyslovém dědictví zabýval J. Kołodziej (tamtéž, str. 159-165 ) , objekty představil kvantitativně na základě památkového registru, také v evropském kontextu a včetně možností revitalizace a s tržními souvislostmi (financování, segmenty trhu industriální turistiky) a s uvedením příslušné literatury.
Do příspěvků , které lze označit jako vzory z jednotlivých zemí (" co máme my a můžeme se tím chlubit ") patřil příspěvek Katarzyny Pisarek , která upozornila na důležitou tradici výstav IBA (Internationale Bauausstellung), jejichž význam a působení začíná od poloviny XIX . století. Přiblížila dlouhodobý projekt (2000-2010) a výstavu ¨ IBA -Fuerst.-Pueckler - Land " . Názvem se také hlásí k někdejším snahám knížete Puecklera, cestovatele usilujícího o projekty parků a zachování hodnot krajiny. Cílem je obnovit v Lužici více než desítku terénů průmyslem degradovaných . Příspěvek K. Pisarek (Bd1. str. 211 -217) a v její doporučující bibliografii citace M. Stangela s odkazy na speciální webowe stránky ( např. www.iba-see.de, www.lausitz.de a další jsou zřejmě vhodným zdrojem i pro naše hnědouhelné rekultivační aktivity !
Mike Clark se soustředil na přiblížení sítě anglických širokých i úzkých kanálů (v Bd1, str.83-89 otištěny obrázky bez komentáře !?).
Historický vztah mezi Slezskem a Poruřím (na základě technického a hospodářského ovlivňování a migrace) se na konferenci v Zabrze vícekrát projevil dvěma německými výstavami a kratšími nepublikovanými vystoupením jejich tvůrců. Thomas Parent (Bd1, str. 91 -92) , jen krátce sdělil přínos a působení dvou průmyslových muzeí při využívání budov pro presentaci historie práce (hornictví, hutnictví, sklářství), ukazováním jejích produktů a strojů v činnosti a prostřednictvím dalších akcí vzdělávacích i atrakcí doprovodných. Parent v městském muzeu v Zabrze také presentoval dokonalou fotografickou výstavu , která shrnuje letitou záchrannou činnost v severním Porýní-. Westfalsku . Přenesení výstavy k nám , její putování po republice, v návaznosti na její předpokládanou presentaci ve Vídni i případné využití u příležitosti 3. bienále INDUSTRIÁLNÍ STOPY 2005 se Hornické matici SMČ se pro sběh několika okolností nedařilo zatím zajistit. Zdála se nám atraktivnější pro popularizaci průmyslového dědictví než pro NTM získaná výstava Symetrie a symbol , věnovaná meziválečným architektům Schuppemu a Kremmerovi . K vidění tam bude do 23.října 2005.
K zmíněnému tématu Poruří- Slezsko a k zřetelnému potvrzení atraktivnosti starých i nových průmyslových lokalit Slezska pro turistiku přispěla práce dvou autorek A. Plichar a M.Gabryš (Bd1, str. 167 -171). Pro období od roku 1989 sledované Poruří, tamní bohaté akce výše zmíněné IBA a jejich atraktivnost pro obecenstvo . Jeho zjištěný zájem anketou porovnávaly s požadavky turistů, kteří navštívili v roce 2002 Slezsko. Asi 60 % jich zůstalo více než dva dny, týden i více. Výsledky ankety ukázaly zatím malou známost některých objektů a potřebnost více návštěvníky inspirovat vzhledem památek a jejich využitím.
Michel Janowski (Bd1, str. 93-96) krátce a výstižně připomněl Valonsko, jako region s mnoha hodnotami (panenská krajina, lesy, potoky a historické budovy ) na vhodné křižovatce komunikací mezi Paríží, Londýnem a Amsterdamem. Průmyslové objekty jsou zde preferovány a jejich boření je považováno ve Valonii jako záležitost nezodpovědná a neodpustitelná ! Záchranu budov, kde i jejich ruiny připomínají hospodářské porážky či vítězství , a jejich nové využití zvláště pro turistiku připomněl Janowski s výčtem možných alternativ a mechanismů financování , vznikem nových pracovních míst a souhrnem toho, co se zde právě díky komplexnímu přístupu zdařilo. Na druhé konferenci (Bd2) se autor k turistice, jako skutečnému činiteli revitalizace průmyslového Valonska vrátil.
Náš příspěvek do sborníku v Zabrze vycházel a odvolal se na katovické zasedání roku 2000, kde jsme soupisem literatury už představili českou popularizaci technických památek od 80. let do konce XX. století. Na tu jsme v Zabrze navázali zmínkou o stovce hornických muzei a spolků, které se nám nepodařilo v létech 2004 -2005 jistou konec konců neúspěšnou anketou s soutěží pro návštěvníky (myslíme si, že nápaditou) zároveň propojit , aby se vzájemně propagovali v návštěvnosti. Nezájem institucí zatím připisujeme soustředění na záchranu, renovaci a konservaci a nejspíš i další nezjišťované překážky zřejmě převažují nad úsilím o aktivnější působení na turisty. Zde kriteriem výkonů a socialistickým měřítkem (" dědictvím" ) bývá návštěvnost. Tu ale a také eventuální zisk z návštěvníků nelze přeceňovat, stejně tak jako v průmyslovém turismu zásadní vliv na růst nových pracovních příležitostí, jak se to v populistických politických hrátkách někdy presentuje. Zakrývá to podstatu ekonomických a technických úspěchů, když nejdůležitější byla , je a bude mozky a šikovnýma rukama přidaná hodnota k tomu, co hlavního okolnímu světu chceme prodávat především.
Velmi nás mrzí, že uspěchanou redakcí anonymního redaktora konferenčního sborníku vypadl z našeho příspěvku podstatný závěrečný doporučující odstavec na ty instituce, které už s jen několika málo dalšími mohou ukázat Polákům, jak u nás dobrá promoce technických památek a pak i úspěch u turistů ve skutečnosti vyhlíží. K jisté propagační škodě tak přišli hornické muzeum Příbram, Výzkumné středisko průmyslového dědictví , důl Chrustenice, skanzen Solvayovy lomy, muzeum Jílové u Prahy , Oblastní muzeum Most a NTM.
Převážná část konferenčních příspěvků se týkala problematiky polské. A můžeme je rozdělit do těchto okruhů :
K oblasti hornoslezské a k jejímu turistickému využití vyjádřil se T. Wagner ( Bd1, str. 47 a násl.) Zdůraznil respektování jak historických tak pragmatických přístupů se zodpovědností k průmyslové kultuře a s universálním pohledem na svět - jak novou tradici , prostor, čas a architekturu pojímá S. Giedion. K témuž vymezil cíle, podmínky a prostředky zpravidla revitalizačního charakteru A.J. Wójcik(Bd 1, str. 53 a násl.) ,
Marketingová část byla zastoupena příspěvkem T. Burzyňskeho k plánování a finacování rozvoje turistiky (Bd1, str. 33 a násl.), prací L. Strzembického strategického charakteru, opřenou o bohatou speciální literaturu (Bd1, str. 41 a násl). A. Bartosik kromě vystižení hospodařského významu vývojově podané turistiky((poprzemyslowa a przemyslowa ) a exkurzu k turistice obchodníků (biznesowa turistika) shrnul počet evidovaných památek (Bd 1/178).
Mnohem podrobněji a přehledně se příkladem turistického produktu -památkami slezského vojvodství, zabývala Anna Nitkiewicz -Jankowska (Bd1,str. 189-197).včetně slabých a silných stráněk promočních . Tento přístup, traktovaný také už zmíněným Kozłowským, se jeví jako jedno z nejdůležitějších hledisek marketinkových úvah. Využila jej obdobně také Lidia Flak, výčtem dalších kulturních možností, které se kromě technických památek v Zabrze vyskytují, nastínila strategii rozvoje města s hodnocením dalších možností tvorby turistického trhu a ruchu.
K velmi zastoupenému okruhu prací faktografických , převážně regionálního charakteru, patřila M. Łesiaka (Bd1, str. 101 a násl.), který celkovým přehledem jen hlavních památek Zabrza (Królowa Luiza , Guido, Glówna Kluczowa Sztolnia Dziedziczna ) prokázal, že zdejší spjatost s počátky hornoslezského dobývání kamenného uhlí (1791) je jedním z mnoha důvodů podpory příštího turistického rozvoje.Pandánem k tomu byl příspěvek D. Walerjaňského, jinak proslulého znalce a ochránce židovských památek, o kterých přednášel i v Praze. Walerjaňski od XIII . do XX. století registroval v Zabrze okolo 1500 cenných nemovitých a movitých památek , z nichž jen 22 jako nejcennějších se dostalo pod právní ochranu. Deset objektů ((dělnická kolonie, huťe, parní stroje, elektrárna , plynárna , vodárna a další) představil s jejich hlavními hodnotami a krátkým exkursem k dějinám památkové péče o průmyslové objekty ve Slezsku. (Bd1, str. 29-32).Slezsko památkami hojné zdůraznil také L. Nowak (Bd1, str. 59-60),
Z dalších míst památky a péči o ně presentovali T. Kita (solný důl Bochnia ), J. Gładysz ( muzejnictví v regioně Częstochowa). Turistiku a jak jí využívá pivovar v Tychach představila D. Janas a Ewa. Mackiewicz pohovořila k využití šachty Ignacy v Rybniku. M. Kronenberg uzavřel sborník z konference podrobným referátem k nabídkám z průmyslové turistiky, nabízené cestovkami města Łodź .
Nad průměr této skupiny regionálně cílených prací vynikal příspěvek , věnovaný Muzeum Przemyslu a Techniky w Wałbrzychu . Jeho ředitel ing. Jerzy Kosmaty po průřezové chronologii takřka šestisetletého tamního dobývání uhlí přidal přehledy muzejnictví od počátku 20.století a soupis hlavních památkových průmyslových objektů. Připomenul objekty, které jsou ohrožené, nešetřil kritikou na likvidátory,kteří v době útlumu nenávratně a někdy protiprávně ničily cenné objekty, konservátory k ochraně doporučené i přikázané!Pro následnou konferenci v Zabrze (Bd2) pak Kosmaty připravil práci o možnostech wazłbrzyského turistického využítí Liščí štoly (" Lisia ").
Šlaskie Centrum Dziedzictwa Kulturowe ( ŠCDK) representoval na konferenci jeho ředitel Eugeniusz Paduch příspěvkem k zachování technických památek cestou adaptace (Bd1, str.61 -78).
Instituce ŠCDK více než 10 let uskutečňuje široký badatelský program a její publikační aktivity jsme vícekrát už připomněli. Například trojicí panelů při pražském 2. bienále INDUSTRIÁLNÍ STOPY 2003, na kterých byly také presentovány hlavní památky Zabrze a tamní zvláště následování vhodný soukromý počin , zachráněné objekty při jámě Maciej , která dnes čerpá vodu do veřejné vodovodní sítě. ( viz Ukázka panelů, kterými HMSMČ propaguje hlavní zde zmíněné slezské aktivity)
Pozoruhodné publikace ŠCDK vychází na základě konkurzů, konferencí a úzké spolupráce s dalšími předními odbornými institucemi slezskými. Vhodným příkladem byla konference 17.června 2003 r. k možnostem rozvoje industriální turistiky ve slezském vojvodství . Zvláště inspirativní tam byly, také pro podmínky a vztahy v české republice , referát pana Andrzeje Kozlowskego ( Polska organizacja Turystyki - POT) a publikace Turystyka w gminie i powiecie ( praca zbiorowa pod redakcja Andrzeja Gordona (Warszawa , POT 2003) s několika dalšími publikacemi POTu. Nezdá se být marné někdy porovnat přístupy a výstupy činnosti POT s naší státní institucí Českou centrálou cestovního ruchu , které děkujeme, že velkým souborem různých vzorných representačních publikací přispěla v Zabrze k naší matiční presentaci české státní péče o turismus vůbec , ale k teoretickým otázkám promoce industriálních památek se nám nepodařilo od jejích pracovníků nic zjistit. V rámci česko-polských kontaktů, které rozvíjíme v rámci NTM a Hornické matice již 15 let , inspirováni předchozí obdobnou činností dr.Jiřího Majera , CSc, předkládáme tuto první část jako studijní pomůcku, k níž citovanou literaturu naleznete v knihovně NTM a rovněž na webových stránkách Hornické matice nebo přes horncik@centrum.cz další vhodné doplňky. Ze strany polské je zájem o naší republiku silný. Svého času jsme registrovali např, v Bochnie zájem o hluboký stalý kontakt, především s jílovským muzeem (bohužel neopětovaný) a je zde v podstatě trvalý zájem o Ostravsko a tamní presentované průmyslové památky .To podle našeho názoru je pouze část toho, co se u nás nalézá a je přínosné. Při objevování Poláky celé republiky můžeme poměrně snadno mít od nich recipročně informace o jejich aktivitách a názorech.
K příspěvku připojujeme text rezoluce, schválené jako závěr zářijové konference r. 2004 v Zabrze.
Bogactwo dziedzictwa przemyslowego jako wyzwanie i atrakcyjny produkt dla turystyki u rekreacji. Katowice 2004.Sborník u příležitosti 1. mezinárodní konference. Zabrze 10-11-9.2004. Dále citováno jako Bd1.
2. mezinárodní konference. Zabrze 12-13.5-2005. Sborník z této konference je v tisku. Dále citováno podle programu jako Bd2. Podle našich informací přispěl také do sborníku v programu neuvedený docent Václav Lednický , který je nesporně zárukou vhodného zastoupení Česka .
Adamczyk Stefania :Zabytki przemysłu i techniki w Katowicach Nedatováno.
Zárybnický Miloš :Turystyka przemysłowa w Republice Czeskiej - metody i wyniki, str. 173-174 in Bd1
Týž: Popularyzacja czeskiego dziedzictwa przemysłowego pod koniec XX wieku. Architektura przemysłowa i zabytki techniki na Śląsku w dobie restrukturyzacji. Sesja naukowa w Katowicach w dniach 14 - 16 września 2000 roku. - Centrum Dziedzictwa Kulturowego Górnego Śląska, Katowice 2000, str. 165 - 170).
Z minulých setkání zásadní směry a přínosy přinesla také II. konferencja Ochrana Zabytkow Gorniczycj, aspekty organizacyjne, finansowe i prawne (Gliwice, 24. października 2003). Zvláště realistický analytický pohled k možnostem průmyslové turistiky mimo jiných předložila Marzena Lamparska -Wieland, byl získaný na základě ankety.
Autor po stručném seznámení s důležitějšími montánními památkami Horního i Dolního Slezska pak připomíná dle materiálů a osobních zkušeností z několika konferencí v Zabrze a dalších městech vystoupení autorů , kteří se zabývali teoretickými otázkami turismu, zaměřeného na průmyslové památky v Polsku s využitím i zahraničních zkušeností, jak byly na konferencích překládány. Teoretickou názorovou základnu ,která je v Polsku pozoruhodná, považuje pro české poměry za inspirativní .