PaedDr. Josef Velfl
Ulrich Haag
Hornické muzeum Příbram

NOVÉ POZNATKY O PARNÍCH TĚŽNÍCH STROJÍCH HORNICKÉHO MUZEA PŘÍBRAM

Hornické muzeum Příbram se pyšní dvěma mimořádně cennými technickými památkami světového významu. Jsou to parní těžní stroje Breitfeld-Daněk v dole Anna z roku 1914 a v dole Vojtěch z roku 1889, které tvoří součást muzejních expozic.

Vojtěšský parní těžní stroj o výkonu 300 koňských sil (KS) byl vyroben roku 1873 a označen továrním číslem 120563. V 2. polovině 80. let 19. století však došlo k jeho výrazné přestavbě a zásadní modernizaci (válců, ovládání držáky přímého vedení), aby bylo možné zajistit těžbu s využitím dvojitých klecí. Z těchto důvodů byl na dole Vojtěch v letech 1888 - 1889 instalován do strojovny nový ležatý kompaundní dvouválec se šoupátkovým rozvodem páry - systém Rider, s regulačním a zajišťovacím zařízením (vrtání válců 700 mm, zdvih 2000 mm, provozní tlak páry do 10 atm). Celková výška těžního stroje, včetně těžních bubnů, činí 6000 mm. Průměr bubnového hřídele uprostřed je 350 mm, průměr pístnice 105 mm, rozměry ložiska hřídele bubnu (průměr x šířka) 250 x 460 mm. Jeho výkon byl 450 KS (později upraven na 500 KS). Přepravoval již vzpomínané dvě dvouetážové klece, každou při hmotnosti břemene 1900 kg, maximální rychlostí 9,5 m/s při transportu materiálu. Těžní lano konstrukce Seal-Warington o průměru 27 mm mohlo být použito až do hloubky 1300 m. Původní vojtěšský parní těžní stroj byl tehdy přenesen na důl Prokop a stávající prokopský parní těžní stroj o výkonu 100 KS tam sloužil dál jako záložní.

Parní těžní stroj dolu Vojtěch, ve své vývojové řadě mimořádně dokonalý a i z estetického hlediska unikátní, pracoval po celou dobu bez větších oprav až do roku 1978, kdy došlo k uzavření březohorského rudního revíru n. p. Rudné doly Příbram. Poslední tři roky (od r. 1975) byl poháněn stlačeným vzduchem z turbokompresoru. Od roku 2000 mohou obdivovat kvality tohoto stroje (kulturní památka s rejstříkovým číslem 2844) návštěvníci Hornického muzea na Březových Horách, které stroj získalo roku 1996. Původní zařízení sousední kotelny s parními generátory se bohužel nedochovalo. l

Jak již bylo řečeno, další z cenných technických památek (s evidenčním rejstříkovým číslem 2846) v areálu Hornického muzea Příbram na Březových Horách je parní těžní stroj dolu Anna situovaný do strojovny, jejíž výstavba spadá do roku 1913. Následně v březnu 1914 se uskutečnila ve strojovně montáž tehdy nového parního stroje, do té doby největšího - určeného pro přímou dopravu z hloubky 1300 m, poté 1450 m. Byl zvolen dvouválcový ležatý kompaundní monument s ventilovým Radovanovičovým rozvodem páry (vrtání parních válců 800 mm, zdvih 1800 mm, provozní tlak páry 9 atm) vyrobený v letech 1912-1913 pražským závodem Breitfeld-Daněk, pozdější Českomoravské strojírny Kolben-Daněk. Jeho výkon byl stanoven na 750 KS (554,35 kW). Rubanina se z dobývacích prostorů přemísťovala k tříetážovým důlním klecím po dvou vozících s užitkovým obsahem 0,63 m3 a směřovala na povrch maximální rychlostí 12 m/s (původní anenský parní těžní stroj přepravoval do období let 1894 - 1896 jednoetážové důlní klece, do r. 1914 pak dvouetážové ). Celková výška nového těžního stroje včetně těžních bubnů je 8000 mm, průměr hřídele bubnu uprostřed 500 mm, ložisko hřídele bubnu má rozměry (průměr x šířka) 450 x 600 mm, průměr pístnic 140 mm, průměr ojnice uprostřed 220 mm. Strojní zařízení je situováno na ploše zhruba 16 x 17 m. Klece byly zavěšeny na kónických lanech z ocelolitinových drátů, splétaných křížově až do počtu 84 pramenů, o celkové nosnosti do 200 kg/cm2. Použitím tohoto stroje bylo možné zvýšit hmotnost zdvihaného břemene až na 2000 kg. Svým výkonem a dalšími parametry představuje mimořádně významné dílo české techniky, chráněné státem jako kulturní památka. Anenský těžní stroj, který je i z estetického hlediska unikátem, pracoval bez větší opravy nebo rekonstrukce až do doby uzavření březohorského stříbrorudného revíru v roce 1978. V posledních letech ovšem na pohon stlačeným vzduchem (od roku 1975). Ve 30. letech 20. století byl jediným parním strojem v Evropě, těžícím z hloubky 1350 m. Od roku 1995 mohou ocenit jeho vzhled a technickou dokonalost také návštěvníci Hornického muzea na Březových Horách. Původní zařízení nedaleké kotelny s parními generátory se nezachovalo.2

Autoři článku děkují tímto za poskytnutí materiálů Mgr. Manuele Fellner-Feldhaus, vedoucí archivu Technického muzea Vídeň a Dipl. Ing. Albertu Gieseler a Dipl. Ing. Helmutu Düntzsch, vědeckým pracovníkům z Landesmuseum für Technik und Arbeit v Mannheimu.

NEUE ERKENNTNISSE ZU DEN DAMPFFÖRDERMASCHINEN IM BESTAND DES BERGBAUMUSEUMS PŘÍBRAM

Die Dampffördermaschine auf dem Vojtěch(Adalbert)-Schacht

Diese Dampffördermaschine wurde nach einer Artikelserie von k.u.k. Bergrat Novák (Příbram) in der Österreichischen Zeitschrift für das Berg- und Hüttenwesen, Jg. 1875, im Jahr 1873 gebaut. 1888/89 wurde die Maschine umgebaut (Nichtübereinstimmung der Abmessungen der Kurbeln im heutigen Zustand zur Beschreibung von 1875). Die Einmaligkeit dieser Maschine besteht in der Steuerung: Die Flachschieber-Expansionssteuerung (V-förmig angebrachte Schieberkästen auf der Oberseite der Dampfzylinder) wird sehr selten bei Dampffördermaschinen angewendet. Der innere Schieberkasten enthält den Expansionsschieber, der äußere den Verteilungsschieber. Eine schwere Gooch'sche Doppelkulisse wird von einem Lagerbügel umfasst. Auf den oberen Kreuzkopfführungshaltern befinden sich portalähnlich aufgeschraubte Schieberstangenführungen mit einem komplizierten Sperrklinkenmechanismus. Dieser hatte die Aufgabe, die Expansion des Dampfes bei jedem Förderspiel von der größten Zylinderfüllung beim Anheben und Beschleunigen des Gestells während des Treibens so weit zu verkleinern, dass die zulässige Geschwindigkeit gerade eingehalten, also Dampf gespart werden konnte. Die Rückführung der Expansionsschieber nach Ende eines Förderspiels (kleine Füllung) in die Anfahrstellung (größte Füllung) ist unklar. Eine Möglichkeit wäre die Rückführung von Hand durch den Maschinisten. Da keinerlei Dokumentation zur Maschine vorhanden ist, der letzte Maschinist mittlerweile verstorben ist und Niemand die Funktion der Maschine zu Betriebszeiten dokumentiert hat, ist eine Aussage zur genauen Funktion nicht möglich. Auch diese Dampffördermaschine war bis zur Stillegung des Schachtes 1978 im Einsatz, zuletzt wurde sie mit Druckluft angetrieben. Mittlerweile ist auch diese Maschine seit 1996 im Bestand des Bergbaumuseums und wurde am Originalstandort konserviert. Die Museumsbesucher können diese Maschine seit 2000 besichtigen.1

Die Dampffördermaschine auf dem Annaschacht

Diese Dampffördermaschine von 1914, die heute noch an ihrem Originalstandort steht, war bis zur Stilllegung des Bergbaus 1978 in Betrieb. Sie wurde 1995 vom Bergbaumuseum übernommen, konserviert und wird heute den Besuchern, leider nicht in Betrieb, gezeigt. Die Größe der Maschine ist für den Erzbergbau ungewöhnlich und entspricht den im Steinkohlenbergbau üblichen Maschinengrößen. Aus nicht dokumentierten Gründen kam keine Koepe-Förderung bei einer Schachtteufe von 1.450 m (39 Sohlen) zur Anwendung. Die Förderung erfolgte an einem Seil. Besonders hervorzuheben ist die ausgezeichnete Arbeit der Gießerei der M.-A.-G., die eine sehr elegante, formschöne, qualitativ sehr ansprechende Maschine fertigte. Die Umsteuerung (Vorwärts-/Rückwärtslauf) erfolgte mittels der in der ehemaligen k.u.k.-Monarchie gern angewendeten Radovanovic-Steuerung.2

Quellen:
· Archivbestand Firmenschriften des Technischen Museums Wien
· Gutachten Herr Düntzsch/Riesa

Besonderer Dank für ihre Unterstützung gilt:
Frau Magister Fellner-Feldhaus und Frau Schörg vom Technischen Museum Wien, Herrn Düntzsch/Riesa und Herrn Albert Gieseler vom Landesmuseum für Technik und Arbeit/Mannheim.

POZNÁMKY

l/ Hornické muzeum Příbram, fond Sbírka dokumentace (dále Sb. dok.), Závěrečná zpráva n. p. Rudné doly Příbram, Příbram 1985, karton č. I - XII.
Hornické muzeum Příbram, fond Sb.dok., Účetní zpráva o vedení příbramského C. k. a spolutěžařského horního závodu na stříbro a olovo sv. Karla Boromejského z let 1888 - 1890, s. 18 - 20.
Technické muzeum Vídeň, fond Sbírka katalogů firem, signatura K - 1242, 1244, 1316, 1430, 1431.
Novák, Jan. Dampffördermaschine Adalbert-Schacht. Oesterreichische Zeitschrift für Berg- und Hüttenwesen, Vídeň 1875, r. XXIII, č. 3, s. 25 - 28.
Wagenbreth, Otfried - Düntzsch, Helmut - Gieseler, Albert. Die Geschichte der Dampfmaschine. Münster 2002, CD-ROM.

2/ Hornické muzeum Příbram, fond Sb. dok., Závěrečná zpráva n. p. Rudné doly Příbram, Příbram 1985, karton č. I - XII.
Technické muzeum Vídeň, fond Sbírka katalogů firem, signatura K - 1242, 1244, 1316, 1430, 1431.
Novák, Jan. Dampffördermaschine Anna-Schacht. Oesterreichische Zeitschrift für Berg- und Hüttenwesen, Vídeň 1875, r. XXIII, č. 9 a č. 11, s. 85 - 98, 107 - 119.
Švec, Antonín. Parní těžní stroj na dole Anna - Příbram. Podbrdsko, Příbram 1998, č. V, s. 202 - 218.
Velfl, Josef. Z historie parních těžních strojů v Příbrami. Rozpravy Národního technického muzea Praha. Z dějin hornictví, Praha 1998, č. 154, s. 63 - 65.

FOTO

Parní těžní stroj dolu Vojtěch z r. 1889.

Z montáže parního těžního stroje na dole Anna dne 3. března 1914.