RNDr. RADKO TÁSLER – přednáška T 10

DŮLNÍ DÍLO KOVÁRNA V OBŘÍM DOLE V KRKONOŠÍCH

Příspěvek má za úkol představit důlní dílo Kovárna a stručně informovat o geologii, historii těžby a zpřístupňovacích pracích v podzemí nejvyšší české hory Sněžky.

Jako důlní dílo Kovárna dnes nazýváme komplex komorových dobývek a chodeb vedoucí od bývalé boudy Kovárna až na úroveň dna Obřího dolu. Zahrnují vlastní úpadní šachtu Kovárna, šachtu Gustav, štolu Barbora, mezipatro Prokop, svážnou na patro Prokop, patro Prokop včetně překopu po zával. Celý důl je vyražen v ložiskové čočce Gustav a z velké části se jedná o historické dobývky.

Geologie Obřího dolu, respektive ložiskové poměry jsou velice složité a přesahují rámec této přednášky. Ložisko Obří důl je součástí krkonošsko-jizerského krystalinika - velkoúpské skupiny, které se přisuzuje stáří středního proterozoika (Chaloupský 1979). Ze severní a severozápadní strany se přimyká žulový pluton (Chaloupský 1966). V prostoru důlního díla Kovárna, které je vyraženo v Gustavské čočce, jsou základními typy hornin: muskovitické albitické svory, komplex šedých rul, kvarcity, pyroxenicko-granátické skarny, mramory a erlány. Obecně je ložisko Obří důl řazeno do skupiny polymetalických skarnů (Chrt 1959). Hlavním předmětem zájmu historické těžby byl arzenopyrit, chalkopyrit a pyrhotin. Zrudnění se vyskytuje ve formě nepravidelných shluků, impregnacích a vzácně i v žilách (Hošek 1959, Svoboda 1955).

Historií těžby se zabývala řada autorů (např. Czerweny 1880,1881, Ježek 1927, Lokvenc 1978, Urban 1969a, 1969b,1970) a některé poznatky obsahují kroniky města Pece pod Sněžkou (Dix 1923, Šourek 1959). Současné poznatky se pokusil shrnout R. Tásler (2002). Vzhledem k rozsahu hornických prací i montánním tvarům povrchu je historických údajů o dolování v Obřím dole dosud známo překvapivě málo a jsou často rozporuplné.

První zmínky o Obřím dole jsou z popisu cesty Benátčana z Vrchlabí do Krkonoš v roce 1456 a málo věrohodné zprávy pocházejí i od Vlachů, kteří pronikali do Krkonoš od 15 st. V roce 1511 přišli z Trutnova míšenští horníci, kteří zde zahájili těžbu. Je možné, že první kutací pokus byly již ve 12. až 13. století, kdy se zakládaly v Krkonoších první osady (Sýkora a kol 1983).

V 14.10.1534 žádá o dvacetileté privilegium těžby v Obřím dole u císaře Ferdinanda I. společnost sedmnácti podnikatelů, která chce vzhledem k odlehlosti dolů vybudovat huť, stoupu a celou osadu s vybavením (Šourek 1959). Kryštof Gendorf, báňský rada pro podnikání v Krkonoších (Bartoš 1999) žádost však nepodpořil. V roce 1548 se o těžbu uchází L.Bischof a v roce 1570 nalézá prospektor Hanse Seyfert polohy měděných, olovnatých a stříbrných rud (?!). Začátkem 17. století financuje provoz dolů panství Mladé Buky a de Waggi zde vlastní arzenovou, tzv. "jedovou" pec. Později je pec přestavěna. Je zajímavé, že někdy po roce 1720v době přestavování huti jsou obřodolské doly dle Valdštýna na samé hranici prosperity. Roku 1811 však pec zvětšuje Ignác Loubal z Prahy, v roce 1828 vede podnik Arsenic und Kupferbergwerk zu Riesenhayn F.Winkler a od roku 1836 Ruffer z Vratislavi. Důlní podnik je přejmenován na Reisenheiner Arsenik und Kupferber, Berg und Hütten-Werke. V roce 1876 byla pec uhašena (Dix 1923) a dobývání v Obřím dole končí. Po tomto datu zde byly prováděny více méně jen pokusy o těžbu. V letech 1952 až 1959 bylo obřodolské ložisko ověřováno na wolframové a Fe-Cu-As rudy důlními díly, které se historického důlního díla Kovárna dotkly minimálně.

Důlní dílo Kovárna lze charakterizovat jako silně ukloněnou (60-70°) nepravidelnou dutinu s mnoha žebry a pilíři, výklenky, odbočkami a dovrchními kapsami sledující zrudnění. V nejširších místech mají vydobyté prostory šířku až 12 m. Ve stěnách dobývek je vylámáno několik skalních nádrží na vodu. Hloubka na mezipatro z padesátých let je asi 60 m.

Na několika místech byly zachovány dřevěné mosty, lezné oddíly dovrchního dobývání a jednostupé žebříky - lezce. V díle jsou zbytky vývrtů max. 30 cm hlubokých o průměru 20-22 mm, stopy po sázení ohněm dosud nebyly nalezeny. Historické dobývky jsou neporušené zachovány až na mezipatro a pokračovaly až na dědičnou štolu Prokop, která však byla v padesátých letech přefárána a není předmětem našeho referátu.

V roce 1988 po jednání se Správou Krkonošského národního parku a nástupnického majitele -Geologického průzkumu n.p. z.Dubí u Teplic, tj. od Geoindustria Praha s.p., resp. GI-GMS Praha za přítomnosti vedení OBÚ v Trutnově byla sepsána dohoda s Českou speleologickou společností ZO 5-02 o průzkumu historických důlních děl v Obřím dole. Následně byl otevřen betonový poval na ohlubni úpadní šachty Kovárna a vstup osazen ocelovým poklopem a proveden základní montanistický průzkum. 1993 byla veškerá průzkumná díla z let 1952-1959 převedena do majetku ČSS-ZO 5-02. Postupně v dalších letech byla šachta Kovárna vyčištěna od rozpadajících se lezných a sypných oddílů, některé svislé úseky opatřeny žebříky a pomocí speleologické techniky zabezpečen sestup až na úroveň Prokopa. Převážně dřevěná historická výstroj dolu, pokud to její stav dovolil, byla šetrně uložena na bezpečných místech v podzemí nebo ponechána na původních místech. V průběhu prací byla pořizována dokumentace. V létě 1993 proběhlo komisionelní šetření za účelem posouzení návrhu na turistické zpřístupnění části historického důlního díla Kovárna a Barbora, popřípadě Prokop. Výsledky prohlídky a posouzení byly pro zpřístupnění pozitivní (Hromas 1993, Jirásek 1993, Grudzien 1993) a v roce 1994 byly zahájeny inženýrské práce pro podání žádosti o stavební povolení na zpřístupnění části důlního díla.

V roce 1998 bylo vydáno stavební povolení na : "I. etapa projektu Kovárna - zpřístupnění štoly Barbora v Obřím dole v Peci pod Sněžkou" a na podzim roku 2003 byla stavba zkolaudována. V červenci 2004 byly zahájeny exkurze do podzemí Kovárny pro veřejnost.

Nejobtížnější prací z hledisky technické náročnosti i objemu bylo vyzmáhání a zajištění vstupní cca 15 m dlouhé části štoly Barbora. Pažení bylo provedeno v pražských rámech s betonovými pažnicemi. Práce trvaly zhruba 2 roky. Následně byl vybudován větrací komín na betonovém uzávěru ohlubně úpadní šachty Kovárna a vyčištěn úsek štoly Barbora ražený ve skále. Práce ve vlastních dobývkách Kovárny spočívaly v podrobné prohlídce stropů a otrhání volných kamenů, vyčištění celého úseku od komunálního odpadu, odstranění části historické výstroje dolu a nestabilní hráně, montáži dvou visutých schodišť a jedné plošiny, betonáži dvou dalších schodišť a chodníků včetně zábradlí. Na visutá schodiště a plošinu byl použit sklolaminátový materiál Kompozit a v horizontálních partií byl na zábradlí zvolen nerezový materiál. V závěru prací byly na prohlídkovou trasu umístěny repliky historického nářadí. V roce 2005 byl rekonstruován historický lezný oddíl s rumpálem a vyrobena replika kouřového patra se založenou čelbou na sázení ohněm.

Veškeré práce proběhly ve vlastní režii ČSS-ZO 5-02 a nepodařilo se získat žádný grant ani jinou přímou finanční podporu. Vlastní stavba (bez průzkumných a dokumentačních prací a prací provedených před rokem 1998) byla znalcem oceněny na 3.160.990,-Kč.

Literatura :

BARTOŠ M. (1999) : Kryštof z Gendorfu. - Krkonoše 3/99 : 36-37. KRNAP, Vrchlabí
BURKERT J. (1887) : Die Industrie im Riesengebirge sonst und jetzt. - Das Riesengebirge in Wort und Bild, Marschendorf.
CZERWENY, J. (1880) : Geschichte der Schwarzwalder Goldgruben im Riesengebirge. - Mitt. Ver. Gesch. Dtsch. Böhmen, 5,18 : 210-241.
CZERWENY J.(1881) : Aphorismen über das Vorkommen nützlicher Mineralisch im Riesengebirge und in dessen südlichen Vorlagen. -Riesengebirge in Wort und Bild,1,1, 3-6. Maršov.
DIX Š. (1923) : Pamětní kniha obce Velká Úpa 3, Pec. 1922-39, překlad Dr. Bartoš, KRNAP, Vrchlabí.
GRUDZIEN M. (1993) : Zpřístupnění historického podzemí Obřího dolu. MS- ČSS "Albeřice". Svoboda nad Úpou.
HOŠEK M. (1959) : Závěrečná zpráva z lokality Obří důl. Surovina kyzy, wolfram, podrobný průzkum. - MS, Geologický průzkum n.p. Praha, závod Dubí. P 03058, Geofond Praha.
HROMAS J. (1993) : Informace o komisionelním šetření historického důlního díla Kovárna v Obřím dole a stanovisko k záměru ČSS. MS-archiv ČSS "Albeřice". Svoboda nad Úpou
CHALOUPSKÝ J. A KOL. (1966) : Závěrečná zpráva o úkolu Základní geologický výzkum krkonošsko-jizerského krystalinika. -MS, Geofond, Praha.
CHALOUPSKÝ J. (1979): Geologická stavba krkonošsko-jizerského krystalinika.In: Sborník 22. konfernce Čs.spol.miner.geol.: 29-57.Geoindustria Praha. Trutnov.
CHRT J. (1959) : Dosavadní výsledky vyhledávacího průzkumu na ložiskách skarnového typu v Krušných horách a Krkonoších. -Geol. průzk., 1:3-8. Praha.
CHRT J., BOLDUAN H. (1966) : Die postmagmatische Mineralisation des Westteils der Böhmischen Masse.- Sbor. geol. Věd, LG,8, 113-192. Praha.
JIRÁSEK V. (1993) : Průzkum šachty Kovárna v Obřím dole 15.6. 1993. MS- archiv ČSS "Albeřice". Svoboda nad Úpou.
LOKVENC T. (1978) : Toulky krkonošskou minulostí. -nakl. Kruh. Hradec Králové.
PERTOLD Z., KOPECKÝ L. (1979) : Vznik ložiska Obří důl a problém "polymetalických skarnů" Krkonoš. -Sbor. 22. konf. čs. společ. miner. geol., Geoindustria, Praha.
SÝKORA A KOL. (1983) : Krkonošský národní park. -Státní zemědělské nakladatelství, Praha.
ŠOUREK J. (1959) : Nástin historie a kronika obce Pec pod Sněžkou od nejstarších dob až po květen 1945. Kniha II a III. Pec pod Sněžkou.
Tásler R. (2002) : Důlní díla Kovárna a Helena v Obřím dole v Krkonoších. -sborník Speleofórum 2002, XXI : 40-44. ISSN 1211-8397. Praha.
URBAN J.(1970) : K historii dolování v Krkonoších. -Krkonoše-Podkrkonoší 5: 28-37. Hradec Králové.