Pavel František , Ing. Vratislav Procházka – přednáška T 9
V roce 2001 se uskutečnila schůzka všech zainteresovaných, ale i možných mecenášů v Bílině. Bylo dohodnuto, že realizovat muzeum je v zájmu všech, kteří se této schůzky zúčastnili. Předpokládalo se, že silní partneři budou i zakladateli. Následně se ale dohodlo, že tito strategičtí partneři nebudou zakladateli, ale že budou muzeum dotovat z "venku" (první a základní chyba). Výsledek toho byl, že zakladateli se stalo město Litvínov, Hospodářská a sociální rada kraje, Hospodářská a sociální rada Mostecka, Spolek severočeských havířů a soukromý zemědělec ing. Sirovátka. Současně bylo dohodnuto nechat zpracovat studii která byla zpracována tak, aby společnost získala základní údaj kolik bude nutné získat finančních prostředků na kompletní opravu areálu včetně výstavby nových objektů, ale i jaké budou nutné finanční dotace na provoz muzea. Tuto studii financoval ČEZ částkou 300 tis. Kč. Na základě této studie se předpokládají celkové investiční náklady necelých 500 mil. Kč při čemž po celkové opravě by zde bylo zaměstnáno cca 50 lidí s roční dotací 13 mil. Kč na provoz. Výše investičních, ale i provozních nákladů byla pro mnohé nemilým překvapením a natolik závažným, že od myšlenky vybudovat a provozovat muzeum začali ustupovat.
Vzhledem k uvedené skutečnosti se na konci roku 2003 začala razit myšlenka, že tyto investiční prostředky budou čerpány postupně tak, jak který strategický partner bude hospodařit a kolik prostředků pro muzeum uvolní. Co se pak týká provozu i zde bylo jasné, že nebude již od počátku nutné zaměstnat všechny uvažované profese a tím nebudou ani tak vysoké provozní náklady. Navíc jsou oba dnešní zaměstnanci placeni Úřadem práce což je velkým přínosem pro společnost. Co se ostatních provozních prostředků týká byly současně hledány cesty jak tyto náklady snížit za cenu levnějších dodavatelských firem (např. cena ostrahy se snížila na polovinu změnou hlídací agentury).
V roce 2004 z oslovených partnerů dotovaly provoz muzea Severočeské doly částkou 200 tis. Kč. Mostecká uhelná společnost přispěla rovněž částkou 200 tis. Kč ovšem účelově vázanou na opravu veřejného sociálního zařízení a částkou 118 tis. za kterou nechala vypracovat studii. Dále pak pomohla mechanizačními prostředky při odvozu listí, likvidaci a odvozu nebezpečného odpadu atd. Tak se stalo, že provoz roku 2004 byl s většími či menšími potížemi překlenut. Protože se ani na konec roku 2004 nepodařilo zajistit finanční krytí vypomohla částkou 500 tis. Kč Hospodářská a sociální rada Mostecka. Z této částky zatím hospodaří muzeum ještě dnes ovšem za takových podmínek, že jsou zde zaměstnáni dva pracovníci kteří jsou schopni pouze udržet areál v provozuschopném stavu. Dalším kritickým místem jsou zimy. Celý areál je totiž odpojen od zdroje tepla a zima se přečkává tak, že v šatně si musí zaměstnanci topit dřívím ve z domova dovezených kamnech a na pracovišti si topí v "koksáku" vyrobeném ze sudu. V takových podmínkách zatím nelze provádět ani inventarizaci artefaktů a navíc v listinných materiálech čile hospodaří myši.
S ohledem na výše uvedené skutečnosti, ale i na to, že se zatím jak vedení muzea tak ani správní radě nepodařilo zajistit finanční krytí a provoz muzea není plně rozvinut přišel jeden ze zakladatelů muzea s myšlenkou muzeum likvidovat a v další činnosti nepokračovat. Po jednání s tímto zakladatelem bylo dohodnuto, aby od tohoto návrhu ustoupil a aby vedení společnosti dále vyvíjelo úsilí směrem k zajištění provozních a investičních prostředků na opravy a údržbu majetku. Je to nutné i z dalšího hlediska a to, že společnost již existuje dva roky a zatím nevynaložila žádné prostředky na opravu a údržbu objektů chráněných Ministerstvem kultury, ani na technické památky regionálního významu na což vedení muzea upozornil stavební úřad v Litvínově s tím, že v brzké době k této problematice vyvolá jednání.
Podle mého názoru spatřuji v předcházejících odstavcích další chybu v tom, že jsme "nevtáhli" do problematiky všechny zakladatele, neboť město Litvínov je jedním ze zakladatelů a zatím, kromě upozornění na to, že jsme jako majitelé majetku zatím nic nedělali na jeho údržbě nebyli schopni na údržbu přispět, ani nesehnali žádné finanční prostředky ale ani nechtěli souhlasit s tím, aby nás dotovala Hospodářská a sociální rada Mostecka.
Postupem času se stalo, že jmenovaný předseda správní rady JUDr. Falbr byl zvolen europoslancem a tak rezignoval na funkci předsedy správní rady a protože dalším členům správní rady končilo funkční období dostala se správní rada do kritické situace ve smyslu usnášení schopnosti a podpisového vzoru. Tento problém trvá stále (tj. v červnu t.r.). Správní rada se v letošním roce ještě nesešla.
Dalším neméně významným problémem je přetrvávající diskuse o vhodnosti vybrané lokality. Vím, že důl Julius III není žádným ideálem, ale respektuji to, že již v roce 2001 bylo, na úvodní schůzce rozhodnuto o umístění muzea v tomto bývalém hlubinném dole nehledě k tomu, že o této lokalitě uvažoval i Spolek severočeských havířů a do prostor bývalého dolu přemisťoval zachráněné artefakty z jiných likvidovaných dolů. Důl Julius III má jiné přednosti (parní těžní stroj v autentickém prostředí, zachovaný portál pokusné štoly, ukázku návaznosti těžby uhlí na zpracovatelský chemický průmysl atd.) které minimálně vyvažují rozbitou příjezdní komunikaci k dolu. Dalším kladem je i přímá návaznost na budovanou rekreační oblast města Mostu v prostoru zatopeného povrchového lomu Ležáky.
Současně se vynořil i další problém spočívající v tom, že vedení muzea mělo a má minimum zkušeností v dané problematice, ale i pražádné kontakty na vedení finančně silných okolních podniků a firem.
Přes tyto problémy, ale i přesto že muzeum zatím nevyvíjelo žádnou reklamní činnost, navštívilo muzeum v roce 2004 93 lidí a v letošním roce zatím 29 lidí.
Závěrem mohu tedy konstatovat, že muzeum zatím nefunguje podle našich představ, ale současně si myslím, že pokud se nám podaří zajistit strategického partnera který bude schopen zabezpečit muzeum finančně tak, aby bylo možné si "sáhnout" i na peníze z Evropské unie stane se muzeum životaschopnou organizací, která bude mít nemalý vliv na rozvoj regionu v oblasti cestovního ruchu a tím i na snížení nezaměstnanosti v okrese Most.