Ing. Karek Kynčl
Energie-stavební a báňská, a.s.
PROVÁDĚNÍ RAŽENÝCH KANALIZAČNÍCH STOK
Ražení štol menších průřezů (do 6m2) nepatří mezi veřejností vnímána důležitá díla, jako jsou ku příkladu dopravní tunely, vodovodní napaječe nebo podzemní velkoprostorové garáže. Tato díla prováděná hornickým způsobem nejsou při jejich dokončování provázena slavnostním přestřižením pásky významnými osobnostmi ani publicitou v tisku. Nicméně jim rovněž patří důležité místo zejména v oblasti pokládání nových inženýrských sítí v místech důležitých frekventovaných komunikací v místech, kde pro shluky již dříve uložených inženýrských sítí nelze uplatnit bez velkého rizika jiné technologie (řízené protlaky nebo pažené rýhy). Případně tam, kde by mohlo dojít k ohrožení statiky okolních objektů při nepříznivých geologických podmínkách a to hlavně ve stísněných prostorových poměrech starší městské zástavby. K takovým stavbám patří i stavba TV Radotín - východ. Technická vybavenost této části Radotína sestávala z vybudování splaškové a dešťové kanalizace, částečné obnovy nebo vybudování nových řádů rozvodů vody, vybudování rozvodu plynu a v závěru komplexní rekonstrukce komunikací a chodníků. Z hlediska využití prací prováděných hornickým způsobem přicházely v úvahu pouze úseky řádů splaškové kanalizace včetně domovních přípojek a z menší části i hluboko uložený úsek dešťové kanalizace. Při rozhodování o použití příslušné technologie provádění stavby zvažoval projektant i investor nejen výhody a nevýhody ražených úseků kanalizace ale musel přihlížet i ke specifickým požadavkům městské části Praha 16-Radotín. K těmto požadavkům patřila povinnost zachovat trvalé zásobování obyvatel rekonstruovaných ulic funkčním vodovodem. Tento požadavek se realizoval pomocí pomocných povrchových rozvodů vody k jednotlivým odběratelům. Proto nebylo možné provádět v zimním období zemní práce, protože se nedařilo při minimálním odběru v nočních hodinách zabránit zamrzání vodovodů. Problém při ražených úsecích kanalizace odpadl, neboť podstatně hlouběji uložená kanalizace nezasahovala do stávajících rozvodů vody. Dalším požadavkem městské části bylo zachování nutné dopravní obslužnosti v rekonstruované oblasti. To znamená zachovat možnost příjezdu hasící techniky, sanitních vozů, vozidel invalidních osob, odvoz domovních odpadů a zachování průjezdnosti pro oblast důležitých křižovatek. Významným hlediskem byl i stav okolních objektů vyplývající z jejich pasportizace, kdy u řady objektů statik nedoporučil použití intenzivního vibračního hutnění podloží komunikací pro velmi zchátralý stav objektů. V některých případech se muselo přihlédnout i ke stavu, kdy nově pokládané sítě se dostávaly výrazně pod úroveň základové spáry objektů v bezprostřední blízkosti. Projektant i zejména investor stavby musel zvažovat i neodiskutovatelné nevýhody ražených úseků. Vyšší nároky na rozpočet stavby a pomalejší postup ražení kanalizace proti úsekům v pažených rýhách, kde mohla být uplatněna mechanizace v podobě výkonných zemních strojů a dostatečné kapacity dopravních prostředků. Zpomalení postupu se však dalo kompenzovat zintenzivěním prací na ražených úsecích v technologické přestávce (v zimním období), kdy nebylo možné z výše uvedených důvodů provádět zemní práce.
Při respektování všech uvedených hledisek byly na této stavbě realizovány ražené úseky kanalizace v celkové délce cca 600 m a dalších 200 m ražené kanalizace představovaly domovní přípojky a dále byly provedeny 2 kusy čerpacích stanic jako hloubené šachty v místech, kde nebylo možné použití gravitační kanalizace. Jedním takovým typickým úsekem ražené kanalizace byl úsek v délce 200 m včetně 50 m domovních přípojek ražených v ulici Na Říháku. Jednalo se o cca 400 m dlouhou slepou ulici, kde bylo zvažováno hledisko dopravní obslužnosti a hlavně pak hloubka uložení kanalizačního řádu. V hloubce přibližně 7 m pod povrchem komunikace byl kanalizační řád uložen proto, že ulice byla z větší části situována na vrstevnici poměrně příkrého svahu a hluboké uložení kanalizace projektant navrhl proto, aby docílil gravitační napojení většiny domovních přípojek objektů nacházejících se pod úrovní ulice.
Inženýrsko geologická situace Povrchové vrstvy do hloubky až 1,5 m byly tvořeny navážkami. Pod touto uměle vytvořenou vrstvou se až do hloubky cca 13 m vyskytují hnědé až pevné jílovité svahové hlíny s úlomky vápenců a břidlic případně s valounky křemene. Podzemní voda se předpokládala v hloubce 10 m. Kromě období významných srážek se podzemní voda v ražených dílech neprojevila. Větší starosti s přítokem vody byl v místech, kde byly zjištěny netěsnosti na starém vodovodním řádu. Z hlediska rozpojitelnosti byly zeminy zařazeny mezi dobře rozpojitelné i dobře těžitelné (zatřídění převážně tř. 2 až 3, pouze část s charakterem svahových sutí tř. 4). Z hlediska tunelování byly zeminy tlačivé až silně tlačivé, což si vyžádalo provádění hnaného pažení stropů v celé délce. V menší části i boků ražené štoly. Totéž i u domovních přípojek, které byly raženy kolmo ke štole s maximálním stoupáním pro objekty nacházející se nad úrovní komunikace a s minimálním spádem pro objekty pod úrovní komunikace.
Výztuž štoly Výztuž štoly byla navržena v tunelovacích rámech LB3/K21 (šířka v 1,18 m, výška 1,82 m) Plocha výrubu 2,65 m2, světlý průřez 1,71 m2 Pažení štoly - pažnice UNION (hnané pažení vyklínováno dubovými klíny pro aktivní spojení s okolní horninou. Rámy vzájemně propojeny 3 ks ocelových rozpínek a byly stavěny na podélné prahy z U č. 14. Osová vzdálenost jednotlivých rámů dle statického výpočtu 0,5 až 0,6 m. V místech zarážek domovních přípojek byly smontovány tzv. podélné páry vytvořené ze stropnice I č. 20 a 2 ks stojek z trubek o průměru 150 mm.
Ražení štoly Ražení bylo prováděno ručně, ručním nářadím bez použití trhací práce. Odtěžení z čelby pomocí japonek po dřevěné provizorní podlaze. Svislá doprava pomocí el. vrátků umístěných na těžním zařízení (střešní vrátek na ocelové plošině, nebo malé těžní zařízení s vrátkem VTA 1000. Odvoz na skládku pomocí kontejnerů 6 m3 a nosiče kontejnerů T 815. Větrání štoly Vzdálenost jednotlivých těžních šachet byla maximálně 50 m. Těžní šachty byly situovány v místech budoucích revizních šachtic kanalizace. Podle výpočtu potřebného množství metrů pro 3 pracovníky v čelbě byly osazeny lutnové tahy o průměru 300 m tvořené plechovými lutnami, spoje těsněny manžetami z nehořlavého materiálu. Lutny byly zavěšeny na řetězových závěsech na výztuži štoly. Na povrchu byl umístěn axiální elektrický ventilátor LUE 500. Větrání bylo provozováno jako sací.
Kompletace štoly Po provedení 10 cm vrstvy podkladního betonu B 10, který již byl vyrovnán do potřebného projektovaného spádu byly na podkladní beton uloženy kameninové roury DN 300 včetně odboček DN 300/DN 200 v místech domovních přípojek. Potrubí bylo na počvě (podkladním betonu) vyklínováno dřevěnými klíny. Jejich přesné uložení i spád byl kontrolován potrubním laserem. Po kontrole byly roury podbetonovány kromě hrdel. Dozor PVK pak provedl kontrolu uložení potrubí i jeho neporušenosti v úseku od šachty k šachtě a zápisem do stavebního deníku povolil obetonování kameninového potrubí. Stejný postup byl i u potrubí DN 200 domovních přípojek s tím rozdílem, že potrubí bylo v potřebném spádu umístěno na příčných ocelových nosnících, ke kterým bylo fixováno ocel.objímkami. Volné prostory nad potrubím byly zcela vyplněny výplňovým betonem. U domovních přípojek bylo provedeno dodatečné vyplnění volných prostorů po provedení spodní části revizní šachty na pozemku soukromých majitelů objektů.
Revizní šachty Revizní šachty byly provedeny v těžních šachtách pro ražbu štoly (max. vzdálenost 50 m). Spodní část byla provedena jako zděná z kanalizačních cihel. Další konstrukce revizních šachet byla provedena s prefabrikátů v souladu s pražskými normáliemi. Spodní část byla na závěr obetonována. Vrchní část šachty pak zasypána vhodným materiálem a po vrstvách zhutněna. Výše uvedená technologie umožňovala docilovat postupy na jedné čelbě 20-25 m za měsíc. Škoda jen, že pro tyto malé profily nebyla vyvinutá vhodná mechanizace, která by postupy urychlila a tím odstranila jednu z nevýhod těchto prací. Domnívám se, že zejména ve větších městech, kde je pod povrchem již umístěna řada inženýrských sítí bude nutné hledat místo pro další sítě ve větších hloubkách, kde najde technologie ražení maloprofilových štol svoje uplatnění.
Dovolte mi, abych se jen v krátkosti zmínil o stavbě, která byla realizována ve stejné lokalitě tj. v Radotíně, jako zmiňované kanalizační štoly.- Jednalo se o prodloužení dopravního tunelu u lomu Hvížďalka. Nejednalo se sice o práce prováděné hornickým způsobem, neboť tento tunel byl postaven "na zelené louce". Tedy přesněji na dně lomu Hvížďalka. Nicméně se jedná o zajímavou stavbu související s těžbou vápence pro cementárnu Radotín. Na stávající dopravní tunel zrealizovaný Subterrou, a.s. v roce 1994 navazuje prodloužení tunelu o 108 m realizované Energií stavební a báňskou, a.s. v roce 2000.
Tunel je situován na 1.etáži lomu Hvížďalka, jak je patrné z přiložené fotodokumentace a má následující parametry : Délka prodloužení 108,0 m Světlá výška 6,0 m Světlá šířka 5,6 m Světlý průřez tunelu 29,6 m2 Síla bet. obezdívky 850,0 mm Spotřeba betonu B 30 1980,0 m3
Ve spolupráci s firmou DOKA se podařilo navrhnout oboustranné bednění, které umožňovalo po sekcích rychlý postup betonáže a tím i splnění požadovaného termínu provedení díla s dodržením požadované kvality. Tunel byl proveden v období 3-6/2000 a schopen přenést zatížení od násypu výsypky od 8/2000.
