Luděk Touška S 12

Pražská vodohospodářská společnost a.s. – významný investor rekonstrukcí inženýrských sítí v Praze

1 Pražská vodohospodářská společnost a.s., dále i PVS, vznikla dne 1. dubna 1998 jako jeden z právních nástupců státních podniků Pražské vodárny a Pražské kanalizace a vodní toky. V současné době je to inženýrská organizace, vlastněná z 92% hlavním městem Prahou a dvěma akciovými společnostmi – Úpravna vody Želivka, a.s. ze 7% a Zdroj pitné vody Káraný, a.s. vlastní 1%. Jejím hlavním úkolem je výkon správcovských povinností na vodohospodářském majetku ve vlastnictví výše uvedených subjektů. Je to zejména evidence majetku v celkové hodnotě přes 30 miliard korun, jeho rozvoj a investiční činnost při jeho obnově. Plán investic je ročně naplněn objemem financí větším než je jedna miliarda korun. V rámci rozvoje pokračují práce na generelech odvodnění a zásobování vodou hlavního města Prahy, které řeší koncepční výhledy vodohospodářské infrastruktury města.

2 Nyní mi dovolte, abych se v krátkosti vrátil trochu do historie. V současnosti je stokování a vodárenství v Praze propojeno, ale v minulosti tomu tak nebylo. Historii vodárenství v Praze lze datovat zhruba od 12. století, kdy se objevují první přivaděče vody na gravitačním principu. Ve 14. století se objevuje první „městský“ vodovod, který zásoboval část Nového města, patrně kašny na dnešních náměstích – Václavském a Karlově. V období renesance v 15. a 16. století nastává i rozvoj vodárenství. Byly postaveny čtyři vodárny, jejichž věže jsou jednou z dominant města dodnes – Staroměstská u Karlových lázní, Novoměstská, Šitkovská a Petržilkovská. Z těchto věží byla voda rozváděna do veřejných a soukromých kašen a postupně i do objektů. Potrubí v té době bylo používáno převážně dřevěné a ještě dnes lze na něj při stavebních pracích náhodně narazit.

V 1. polovině 19. století se pro vodárenské účely začalo používat litinové potrubí. Souběžně se vodárny začaly budovat i pro další – tehdy ještě samostatné městské části – například Smíchov nebo Královské Vinohrady. Koncem 19. století se po vzniku velké Prahy začalo přistupovat k řešení zásobování města vodou koncepčně. Dopracováním projektu byl pověřen Adolf Thiem z Lipska a v roce 1913 tak byla dostavěna „Společná vodárna“ v Káraném u ústí Jizery do Labe společně s litinovým přivaděčem vody do Prahy. Tento vodárenský komplex lze označit za vrcholné technické dílo své doby. Ve 20. letech minulého století se systém rozrostl o zdroj pitné vody z Podolské vodárny, která byla dokončena v roce 1929. Problém se zásobováním Prahy vodou byl vyřešen až v 70. letech zdrojem ze Želivky. Vodárna Želivka je největším vodárenským komplexem v České republice a je schopna pro Prahu dodávat štolovým přivaděčem v délce 51 km přes 6 000 litrů pitné vody za vteřinu.

Systém odkanalizování se vyvíjel samostatně. První zmínka o stoce je ze začátku 14. století, kdy byl odvodněn dům probošta v dnešní Nerudově ulici. Prvním koncepčním odvodněním je patrně stoka z roku 1673 v délce zhruba 150 m, kterou vybudovali jezuité pro odvodnění Klementina do Vltavy. Tato stoka byla proplachována přepadem z  kašen. V této oblasti stále převládala nekoncepčnost a budované stoky zpravidla končily ve Vltavě nebo v  příkopech okolo města. Až začátkem 19. století bylo přistupováno k výstavbě kanalizačních systémů. Bylo tak odkanalizováno území Hradčan, Újezda a některé části Starého a Nového města. Zároveň byly práce na odkanalizování prováděny i v okolních obcích – Karlín, Smíchov, Bubny, Vinohrady a Žižkov.

Klíčovou postavou pro rozvoj pražské kanalizace se stal anglický inženýr sir William Heerlein Lindley. Ten byl nejprve pozván jako odborník na posouzení návrhů odvodnění, ale nakonec nabídl městu v roce 1893 svůj vlastní projekt, který byl přijat. Zajišťoval ve dvou výškových horizontech odvodnění prakticky celého území tehdejší Prahy o ploše zhruba 75 km² a to i za vysokých průtoků ve Vltavě. Celý systém je vyzděn z kanalizačních cihel a byl zakončen v čistírně odpadních vod v Bubenči, která byla uvedena do provozu v roce 1906. Lindleyho systém hlavních stok a sběračů slouží bez velkých změn jako základ celého systému odvádění splašků dodnes.

V roce 1954 bylo rozhodnuto vzhledem k rozvoji města a zvětšení množství odpadních vod o stavbě nové kanalizační čistírny na Císařském ostrově, která byla v roce 1967 uvedena do částečného provozu a následující rok byla kompletně zprovozněna. V současné době se připravuje její veliká rekonstrukce, aby technologicky vyhověla přísným ekologickým normám. Tolik velice stručně k historii.

3 Jak jsem uvedl na začátku, kromě správy svěřeného majetku, zajišťuje PVS i jeho obnovu a rekonstrukce. Hlavním zdrojem jejich financování je v první řadě nájemné plynoucí od provozovatelů, dále jsou některé jmenovité akce hrazeny z  kapitoly 02 rozpočtu hlavního města Prahy a nezanedbatelným zdrojem příjmů jsou i účelové dotace například z fondů Ministerstva zemědělství, nebo ze Státního fondu životního prostředí. V loňském roce bylo z vodného a stočného plánováno proinvestovat 1,13 miliardy korun, ze zdrojů hlavního města Prahy 0,32 miliardy korun a ze zdrojů Želivka a Kárany 150 milionů korun. U obnovy liniových staveb se vychází ze střednědobých plánů, kam jsou akce zařazovány dle priorit, přičemž jako hlavní kritérium u vodovodních sítí se považuje stáří vodovodu, množství poruch a ztráty na síti. U kanalizačních sítí se důraz klade na realizované průzkumy včetně posouzení statiky děl, množství přítoku balastních vod, stáří stok a vlastní stavební stav. Dalším důležitým kritériem pro zařazování děl do plánu je i koordinace s ostatními správci v Praze, především s Technickou správou komunikací, s Dopravním podnikem nebo jednotlivými městskými částmi. Mezi nejvýznamnější v minulosti proběhlé akce lze zařadit např. rekonstrukci Trojských sběračů, rekonstrukce vodovodů a kanalizací v Českomoravské ulici nebo rekonstrukci kanalizačního sběrače v Edenu. Důležité bylo nastartování systémové obnovy sítí v oblastech, rozmístěných prakticky na celém území Prahy. Opodstatněnost této obnovy se prokázala i v roce 2002, kdy v jedné z nejzasaženějších částí Prahy – Karlíně obnovená vodovodní i kanalizační síť povodni prakticky bez větších problému odolala a stoky, které měly být rekonstruovány následně byly povodní poškozeny. Bylo to především v ulicích Sokolovské, Křižíkově, Pobřežní a Šaldově.

4 Srpnová povodeň, která se prohnala v roce 2002 i Prahou, byla natolik závažnou živelnou událostí, že se nemohla vyhnout ani vodohospodářskému majetku a je třeba se o ní zmínit i dnes. Ohromné škody byly zejména na Ústřední čistírně odpadních vod, které již byly dostatečně publikovány, ale zasažena byla i vodovodní a kanalizační síť. V průběhu září byly zahájeny revize a prohlídky stokového systému, zasaženého srpnovou povodní. Tuto akci organizovala a finančně zajišťovala naše organizace. Záměrem revizí a prohlídek bylo zjistit stav vodohospodářského majetku města po povodni, zmapovat případné poškození kanalizační sítě a zajistit jeho případné opravy nebo rekonstrukce. Ve svém důsledku byla tato činnost orientována na prevenci vzniku havárie stokového systému. Záměrem PVS byla především vizuální revize díla a zmapování okolí stok georadarem. Okolí stok mělo být prověřeno jak z povrchu, tak i zevnitř vlastní stoky. V místech, kde byla některá viditelná porušení stok byly okamžitě osazeny konvergenční body a bylo provedeno jejich měření kvůli sledování případného pohybu kanalizačních objektů. Revize včetně měření georadarem pro PVS provedla společnost Inset a revize zajistila, vzhledem k nebezpečnosti prostředí, báňská záchranná stanice Marimila Kladno.

Vlastní revize byly zahájeny na nátokovém systému před ÚČOV. Byly prohlédnuty kmenové stoky, přivádějící odpadní vody na čistírnu a části starého systému v areálu bývalé ČOV. Následně byla snaha prohlédnout celou stoku A a stoku B. Další velmi zasaženou stokou byla kmenová stoka E, která protéká povodní zdevastovaným pravým břehem Vltavy. Tyto prohlídky trvaly zhruba měsíc a jejich výstupy, se staly podkladem pro projektové řešení jejich rekonstrukce.

Další revize se přesunuly do povodněmi velmi zasažené části Prahy - Karlína. Záměrem bylo prohlédnout všechny páteřní stoky a sběrače. V prostoru Karlína tak byla prohlédnuta stoka 1200/2000 v ulici Sokolovské, kde bylo zjištěno porušení klenby v délce zhruba 300 bm a popraskání vstupních šachet. Tato stoka je přímo pod tramvajovou tratí a nad tubusem metra a okamžitě byly zahájeny práce na jejím zmáhání a začaly práce na projektové přípravě její rekonstrukce. Vzhledem k nutnosti obnovovat tramvajový provoz po Praze byla další revize provedena na tzv. Pravobřežním sběrači, který vede od Železničního mostu na Výtoni k  Čechovu mostu. Také na této stoce došlo vlivem tlakového režimu za povodně k popraskání zdiva vstupních šachet a k prasknutí stropu stoky v délce několika metrů. Už těsně po povodni bylo zjištěno vážné porušení stavebního stavu stok v oblasti Haštalského náměstí v Praze 1, kde stoka nevydržela tlakový režim a popraskala jednak v klenbě a zároveň v prsou. Porušení stok se zde týkalo zhruba 700 metrů, které bylo nutno stabilizovat a následně vyvložkovat. Následně se revize přesunuly na levý břeh Vltavy, kde bylo nutno urychleně prohlédnout I. a II. Smíchovský sběrač.

Z provedených průzkumů bylo zřejmé, že záměr Pražské vodohospodářské společnosti a.s. prohlédnout stokový systém po povodni měl své opodstatnění. V několika případech byly objeveny závady, které se při včasném nerozpoznání mohly progresivně projevit na komunikacích se všemi svými negativními důsledky. Vzhledem k finanční náročnosti bylo nutno najít zdroj financování dalších prohlídek.

V průběhu listopadu proto byla z naší strany uvítána možnost financovat některé rekonstrukce a také další revize z prostředků Evropské unie – z fondů ISPA. Ve velice krátké době, zhruba tří měsíců, bylo nutno připravit projektovou dokumentaci a zajistit výběrová řízení podle pokynů zástupců Evropské komise. Celkem se jednalo o šest projektů. Pět jich mělo za úkol sanovat porušené kanalizace a vodovody – rekonstrukce kanalizace v Sokolovské ulici, rekonstrukce Pravobřežního a obou Malostranských sběračů a rekonstrukce vodovodů a kanalizací v oblasti Haštalského náměstí v samém historickém centru Prahy. Posledním projektem bylo finanční zajištění dokončení revizí stokového systému v celkové délce téměř 80 km. Tyto práce provedla společnost Inset s.r.o. a technickým zajištěním participoval i provozovatel Pražské vodovody a kanalizace a.s. Na tyto projekty bylo vynaloženo přes 320 milionů korun a z nich 85% bylo hrazeno z prostředků EU.

5 Původně měl být tento náš příspěvek zaměřen na stav a výhled rekonstrukcí inženýrských sítí v Praze. Pražská vodohospodářská společnost je, jak jste poznali, jejím významným investorem. Na liniových stavbách je objem finančních prostředků na ně určených stabilně každoročně na hranici 1,1 až 1,2 miliardy korun. Rozsahem se jedná od zakázek v řádech statisíců korun až po systémové obnovy sítí v jednotlivých částech Prahy v řádech stovek milionů. O technických podrobnostech jedné naší akce a to Sanaci kanalizace v části Křižíkovy ulice se dozvíte z jiného příspěvku. Já jsem Vás chtěl spíše s naší organizací seznámit ze širšího aspektu a doufám, že Vás moje přednáška zaujala.