Ing.Pavel Poloprudský
ZAVOS s.r.o., Praha
Historická jádra měst jsou urbanistické útvary velkých architektonických a kulturních hodnot, které představují největší koncentraci památkových hodnot vytvořených dlouhodobým kontinuálním vývojem a svým významem nepochybně patří do rámce kulturního dědictví lidstva. Zároveň svojí polohou v centrálních částech měst tvoří živý organismus s nejvyšším soustředěním kulturních, společenských, politických, obchodních a pracovních aktivit a plní též významnou funkci bydlení. To je příčinou mimořádné pozornosti, která se na historická jádra měst soustřeďuje s ohledem na celkové nároky na zlepšení jejich funkčního využití a životních podmínek a jejímž logickým projevem je příjímání a realizace koncepce regenerace historických částí měst. Tato koncepce je zvláště důležitá v městech, jejichž rozvoj byl v minulosti orientován především extenzívně, převážně na novou bytovou výstavbu na obvodě měst a kde v městských centrech docházelo ke stagnaci.
Regenerace historických center měst je proces postupný a dlouhodobý. Významnou součástí a podmiňujícím předpokladem úspěšné regenerace městských historických center je kvalitní funkce technické infrastruktury města, kterou tvoří souhrn dopravních, vodohospodářských, energetických a telekomunikačních provozních souborů, zařízení a ploch, jež jsou nutným předpokladem veškerých činností v daném území. Koncepce technické infrastruktury je nedílnou součástí komplexního urbanistického řešení. Významné postavení v technické infrastruktuře města zaujímají systémy vedení technického vybavení. Systém technické vybavenosti se skládá z funkčně různorodých prvků, které jsou na sobě závislé a vytvářejí ucelený subsystém města. Je to soubor zařízení, který ovlivňuje bezprostředně život obyvatel. Každá porucha funkce infrastruktury okamžitě působí na život ve městě a na životní prostředí. Jedná se o zařízení umístěná většinou pod povrchem, např. vodovody, kanalizace, plynovody, sítě elektrické energie, komunikační sítě apod. Technická vybavenost má neoddělitelnou vazbu na výstavbu na povrchu a její rekonstrukce je pro všechny formy výstavby v centrech měst podmiňující investicí. Bez kvalitního technického stavu podpovrchově uložených sítí není možno dosáhnout kvalitního stavu městského parteru, což je obzvlášť významné právě pro centrální část historických měst. Rekonstrukce zastaralých inženýrských sítí v historickém jádru Prahy a dalších našich historických měst je nejobtížnější a přitom právě zde se projevuje její nutnost nejčastěji. Vývoj těchto částí města trval celá staletí, zástavba pochází z různých období, systém komunikací je nepravidelný, stav inženýrských sítí je výsledkem živelného a nekoordinovaného vývoje a často chybí přesná dokumentace o situování, hloubkovém uložení, profilech a materiálu, zvláště u vodovodu a kanalizace. Pro inženýrské sítě v centru měst je charakteristické vysoké stáří a nedostačující přenosová kapacita. Přestavba inženýrských sítí v centrech měst musí uspokojit potřeby měst v dlouhodobém výhledu. Lze ji řešit klasickým ukládáním sítí do výkopu nebo sdružováním sítí do společných tras, např. kolektorizací. Obnova inženýrských sítí kolektorizací představuje kvalitativně nejvyšší způsob vedení sítí. Zároveň je to způsob investičně nejnáročnější a v podmínkách husté zástavby města realizačně nejsložitější. Pořizovací náklady na nové sítě jsou značně vysoké a proto je nezbytné o systému vedení inženýrských sítí rozhodovat na základě multikriteriálního posuzování (tj. multikriteriální srovnávací analýzou inženýrských sítí uložených ve výkopech a kolektorech).
Tradiční uložení sítí do země v samostatných trasách má svůj historický původ v postupném zavádění jednotlivých sítí a médií do organizmu města. Klasické uložení ve výkopu je známý způsob s relativně nízkou pořizovací hodnotou. Hlavním problémem uložení sítí klasickým způsobem do chodníků a komunikací je otázka prostoru. Při poruchách je nezbytné opakované narušení povrchu komunikací a tedy zhoršení životního prostředí. Dochází k nekontrolovatelným ztrátám médií ve vedení, vzhledem k nemožnosti provádět průběžné kontroly dochází k častým haváriím. Možnost výstavby v zimním období je omezena a opravy havárií jsou v zimě obtížné. Naproti tomu kolektorový systém přináší výhodu snadné průběžné kontroly včetně nepřetržitého monitoringu všech provozovaných kolektorů i inženýrských sítí v nich uložených a možnost včasné opravy všech sítí je samozřejmostí. Z toho vyplývá minimalizace havárií na sítích a zároveň nedochází k rozkopávání ulic a chodníků při opravách. Pravidelnou údržbou je možné zabránit úniku médií, zejména vody a tím docílit snížení ztrát ve vodovodní síti a snížení spotřeby vody. Sítě jsou soustředěny v omezeném prostoru, informace o celém systému jsou soustředěny do centrálního dispečinku. V přeplněném podzemním prostoru pod ulicemi a chodníky v centru je kolektorizace často jedinou možností, jak zajistit stále rostoucí požadavky na kapacitu vedení. Kolektorizace má nevýhodu ve vysokých pořizovacích investičních nákladech, má vyšší nároky na elektrickou energii, na měřící a regulační techniku a vyžaduje trvalou obsluhu v centrálním dispečinku (jednotlivé kolektory jsou automaticky řízeny ze samostatných bezobslužných pomocných řídících stanic). Výhodou kolektorizace je progresivní způsob vedení inženýrských sítí, který v hustě zastavěných a historicky chráněných centrech měst umožní do budoucna jejich zásobování potřebnými médii, která by se již při tradičním uložení do země, např. v úzkých ulicích historických center, do ulic dle platných ČSN o odstupových vzdálenostech (křížení IS) nevešla. I když vedení sítí v kolektorech je investičně velmi nákladné, umožní zlepšení životního prostředí. V kolektoru lze provádět nejen údržbu, ale podle potřeby i výměnu jednotlivých vedení bez narušení povrchu a omezování veřejné hromadné dopravy .
Dnešní společnost je charakteristická svým přístupem a strategií trvale udržitelného rozvoje v ekologickém plánování území, sídel a staveb. "Trvale udržitelná společnost je taková, která uspokojuje potřeby přítomnosti, aniž by ohrozila uspokojování potřeb budoucích generací".
V souladu s myšlenkou trvale udržitelného rozvoje je ukládání inženýrských sítí do systému kolektorů velmi efektivní a progresivní formou řešení uložení inženýrských sítí v hustě zalidněné oblasti historických center měst. Návratnost investice do výstavby kolektoru nelze jednoduše doložit tradičním ekonomickým výpočtem "návratnosti vložené investice při zavedení přijatelné míry rizika" (např. že se vložené investiční prostředky navrátí za 20 let provozování kolektoru při např. předpokládané 80 % obsazenosti kolektoru), protože ekonomické návratnosti je dosahováno mimo poplatku (nájemné za instalované vedení) nepřímo a to úsporami za opětovné nerozkopávání ulic v průběhu několika desetiletí, snadnou pokládkou nových vedení nebo trubních rozvodů prováděnou z minimalizovaných záborů u montážních poklopů - bez územních rozhodnutí a stavebních povolení, atp. Je zřejmé, že obnova technické infrastruktury pomocí kolektorů pro sdružené vedení městských inženýrských sítí v současné době nejlépe respektuje podmínky komplexní regenerace městských historických center a zaručuje dlouhodobou životnost nového systému.
Hospodářská komora hlavního města Prahy, odborná sekce kolektorů, vypracovala během 4/2002 - 4/2003 "Technické kvalitativní podmínky pro dokumentaci staveb sdružených tras inženýrských sítí ( TKP-D-STIS)" a "Technické kvalitativní podmínky sdružených tras inženýrských sítí ( TKP - STIS) . Jedná se o materiál, který byl schválen Radou magistrátu hl.m.Prahy jako materiál závazný pro budování kolektorů v Praze a doporučený pro další města nejen v České republice, ale i v EU. Obsahuje technické a kvalitativní požadavky, které musí splnit vybraný zhotovitel projektové dokumentace, na dokumentaci staveb sdružených tras inženýrských sítí a dále určuje podmínky pro dokumentaci objektů, které jsou stavbou sdružené trasy inženýrských sítí dotčeny. Stejně tak klade obdobné závazné požadavky na vybraného zhotovitele stavby kolektoru. Aplikací těchto materiálů v praxi bude dosaženo výrazně vyšší kvality jak při projektových pracích, tak v realizačních výstupech. Sdružená trasa inženýrských sítí je specifikována jako stavba projektovaná pro směrově a výškově koordinované sjednocení minimálně dvou podzemních vedení technického vybavení. Navržený materiál zavádí 3 kategorie sdružených tras podle územní působnosti a kapacitního významu: · Sdružená trasa 1. kategorie - základní napájecí transverzální sdružená trasa celostátního nebo celoměstského významu · Sdružená trasa 2. kategorie - sdružená trasa, která zásobuje jednotlivé oblasti spotřeby (čtvrti města), jednotlivé kolektory 3. kategorie · Sdružená trasa 3. kategorie - sdružená trasa uložená blízko povrchu, která obsluhuje (zásobuje) jednotlivé objekty.
Kategorie sdružené trasy technického vybavení se stanoví podle kategorie převážné části uložených vedení.
Sdružené vedení technického vybavení lze realizovat několika způsoby:Snaha o společné ukládání uličních vedení do společných průchodných kanálů se objevila již počátkem 19. století. Tyto stavby se začaly budovat v některých evropských velkoměstech zejména proto, aby se zamezilo častému rozkopávání komunikací při rekonstrukcích a opravách sítí. Cihelné kolektory vybudované počátkem 19. století a následně ve 20. století při výstavbě metra v Londýně jsou dodnes v provozu. V Římě je v současné době v provozu asi 190 km průchozích štol, ve kterých jsou uložena potrubí a kabely. V Madridu byl po I. světové válce vybudován systém klenutých, často dvoupatrových kolektorů pod hlavními ulicemi. Kolektory různých konstrukcí byly postaveny v řadě evropských velkoměst: v Curychu, Mnichově, Stuttgartu. Hlavní město Praha se poprvé zabývalo otázkou kolektorizace v roce 1919, kdy pražský magistrát vydal pokyn k vypracování studie. Její autor dospěl tehdy k závěru, že se v Praze kolektorizace nevyplatí. Názor byl poplatný tehdejší době, kdy všechny komunikace v Praze byly dlážděné, provoz minimální, zajišťovaný pouze koňskými povozy a zejména zde byl dostatek dělníků na ruční výkopové práce. Od té doby se situace v centru Prahy zásadně změnila a kolektorizace se stala nezbytností při regeneraci pražského historického centra. Začátky výstavby kolektorů v centru Prahy navázaly na zkušenosti s výstavbou kolektorů na nových pražských sídlištích. V rámci výstavby nových sídlišť byly inženýrské sítě ukládány ve sdružených trasách v kolektorech montovaných ze železobetonových skříňových prefabrikátů v hloubených rýhách. V 80. letech 20. století byly uvedeny do provozu kolektory Žižkov I a v centru města Kolektor Královská cesta. Roku 1985 byla zahájena práce stavba Kolektor Centrum I, která byla dokončena v závěru ruku 2002. Stavba Kolektoru Centrum I zahrnuje systém kolektorů 2. kategorie, uložených v hloubce přibližně 20 - 35 m pod povrchem. K vzájemnému propojení systémů 2. kategorie s kolektory 3. kategorie slouží některé výstupní šachty. Součástí je i centrální dispečink na Senovážném náměstí. Kolektorizace byla v minulosti zahájena i v centrech dalších měst republiky, např. v Českém Krumlově, v Jihlavě, v Táboře a Brně. Nově byla zahájena kolektorizace ve větším rozsahu např.v historickém centru Ostravy.
V průběhu devadesátých let minulého století byly v historickém centru hl.m.Prahy dokončeny mimo jiné dvě velmi významné stavby. Jedná se o následující stavby na Praze 1 - kolektor KCIA (kolektor 3.kategorie v ulicích Jindřišská, Politických vězňů, Opletalova, Senovážné nám. a Panská), a kolektor Příkopy (kolektor 3.kategorie pod ul. Na Příkopě, Králodvorskou, U Obecního domu a pod částí Náměstím Republiky). Vybudováním těchto nových kolektorů a jejich napojením na stávající již provozovaný systém kolektorů 3. a 2.kategorie došlo k zokruhování celého systému, což je velmi prospěšné zejména z hlediska variability průchodnosti nově ukládaných inženýrských sítí mnoha směry. Tyto stavby byly realizovány v návaznosti na zpracovaný generel kolektorizace v historické části Prahy, který vznikl koncem osmdesátých let minulého století. Tento generel byl nedávno aktualizován Útvarem rozvoje hlavního města Prahy. Lze konstatovat, že výstavba každého kolektoru je vysoce náročnou investiční akcí, jejíž výstavba je investována z městského rozpočtu. Investiční prostředky, jež jsou na nové stavby kolektorů v současnosti (i v nedávné minulosti) uvolňovány, umožňují vybudovat nový kolektor v průběhu 3 - 5-ti let. K výstavbě kolektorů v historickém centru hl.m. Prahy během posledních cca 10-ti let lze konstatovat, že výstavba kolektorů probíhala podstatně pomalejším tempem, než se původně uvažovalo a než-li by bylo žádoucí z hlediska rozvoje městské infrastruktury. Došlo tak v některých případech k situaci, kdy pokládka sdělovacích sítí celé řady operátorů v 90. letech minulého století předběhla výstavbu kolektorové sítě! Tyto sítě byly k naší lítosti uloženy v kopaných trasách. Pouze v případech, kde to bylo technicky možné, bylo umožněno uložení inženýrských sítí v rámci předčasného užívání kolektorů, aby se nesystematickému ukládání jednotlivých, především telekomunikačních sítí, do úložných tras v chodnících a vozovkách centra města alespoň částečně zamezilo. Hlavní město Praha dosud bohužel nemá pružný direktivní mechanizmus, který by umožnil vyvíjet dostatečný tlak na operátory a provozovatele inženýrských sítí a přinutil je tak ukládat své sítě do již vybudovaných kolektorů. Existuje sice Vyhláška hl.m. Prahy č. 26/1999 O podmínkách výstavby v hl.m.Praze, ale stávající stav má širší rozměr. Navíc investiční prostředky na výstavbu kolektorové sítě nejsou dosud v Praze přidělovány průběžně a není tudíž možno garantovat termíny dokončení staveb vůči dalším investorům v časech, které oni nárokují na zatahování jejich IS. Pozitivním přínosem z poslední doby je prosazení (na základě dohody s PVS a.s.) možnosti ukládat v Praze do kolektoru kanalizaci, což v nedávné minulosti nebylo kvůli pražským normáliím možné. V současné době lze tedy do kolektoru ukládat veškeré existující inženýrské sítě bez omezení.
Důležitou otázku, kterou si tedy musíme položit a pokusit si na ní odpovědět, je otázka: Kdo je vlastně garantem pořádku ve veřejném prostoru a jak to garantuje, jak to dělá, aby to tam dlouhodobě spolehlivě fungovalo? Takovým opravdovým garantem není v podmínkách ČR vlastně nikdo. Mohlo a mělo by jím být zastupitelstvo města či obce prostřednictvím svého managementu či prostřednictvím pověřeného subjektu vybaveného kompetencemi. Fakticky se však pro takové fungování téměř nic v ucelené (systémové) podobě, preventivně a aktivně nedělá. Vedení města či obce nemá samo dostatečný přehled a podklady o faktickém stavu. Není obvykle navíc ani dostatečně důsledné a aktivní a neusiluje o nápravu. Smiřuje se s tím "jak to je". Všeobecně se spoléhá na jakousi podivnou autoregulaci pořádku ve veřejném prostoru prostřednictvím málo kvalitních zákonů, předpisů, vyhlášek, technických norem, územně plánovací dokumentace atp. a dále prostřednictvím improvizace (improvizovaných a vynucených rozhodnutí často rozporných a prováděných nekvalifikovaně) a obvykle až v případě vzniku zjevných akutních rozporů a v případě vzniku havarijních či jiných podobných krizových situací. To je však stav dlouhodobě neudržitelný a velmi nebezpečný z hlediska prosté existence a slušného fungování urbanizovaného území. Z metodického hlediska by měla systémový podklad pro pořádek ve veřejném prostoru (primárně se jedná o technické, zejména prostorové problémy) připravit Sekce městského inženýrství ČKAIT a ČSSI ve spolupráci s technickou normalizační komisí Českého normalizačního institutu TNK č. 66 - Inženýrské sítě. Obě však zatím nemají dostatečné zázemí pro takovou činnost a jejich dílčí pokusy iniciovat řešení nazrálých problémů zatím skončily na nezájmu příslušných ministerstev (Ministerstva pro místní rozvoj a Ministerstva dopravy a spojů a dalších) a ani si takový program zatím "sami pro sebe" bezprostředně nevytyčují, setrvávají na metodické úrovni improvizace s využitím stávajících zjevně nedokonalých podkladů, neusilují zatím o jejich programovou změnu, tj. o systémové kroky vedoucí k účinné a efektivní nápravě. Žádoucí by však bylo, aby se tak stalo s podporou příslušných ministerstev a zejména managementů měst a obcí, které nesou faktickou odpovědnost za svěřené území (především za veřejný prostor). Tento stav zapříčiňuje i velice obtížné výchozí podmínky pro prosté zpřehlednění či schůdné a spravedlivé řešení sporů o náhradě škod vzniklých jako důsledek konkrétních technických a jiných zásahů, činností, závad či výpadků v konkrétním zasaženém místě či rozsáhlejším úseku veřejného prostoru. Důraznější kroky k celkové nápravě situace má přirozenou možnost podniknout Ministerstvo dopravy a spojů ČR jako garant dopravního prostoru dle zák.č.13/1997 Sb. a navazující prováděcí vyhlášky č.104/1997 Sb. a garant klíčových technických norem: ČSN 73 6005 Prostorové uspořádání sítí technického vybavení, ČSN 73 6110 Projektování místních komunikací, ČSN 73 6101 Projektování silnic a dálnic atd. Panující stav prohlubující se nespolupráce nositelů zájmů ve veřejném prostoru (je mj. též "odezvou nekvality pravidel hry" ve veřejném prostoru) je zřejmý zejména v situacích, kdy je pro všechny zúčastněné a zainteresované důležité, aby fungovala kvalitní výměna informací (např. o poloze a stavu vedení a zařízení, o výpadcích, o jejich důsledcích,…..). Zatím to pro nedostatek vůle a discipliny nefunguje a vlastně ani nemůže v podmínkách ČR fungovat opravdově a kvalitně. V lepším případě bývá taková spolupráce jen velmi opatrná a účelová (zejména tehdy, když hrozí, že bude muset někdo zaplatit škody). Jak se z této nepříjemné a pro všechny zainteresované nevýhodné situace vymanit? - Pravděpodobně oficiálním ustanovením opravdového garanta veřejného prostoru a jeho důsledným fungováním, garanta koordinace v něm včetně jeho vybavení dostatečnými kompetencemi (s právem přímé kontroly; s právem získat včas pravdivé primární a další informace o mimořádných událostech zařízení ve veřejném prostoru; s právem na aktualizaci dat o stavu zařízení ve veřejném prostoru; s právem udělování účinných sankcí; s právem rozhodovat ve veřejném zájmu;…).
Příprava stavby kolektoru "Vodičkova" probíhala v režimu "nic nezanedbat a nepodcenit" a samozřejmě využít i všech zkušeností s budováním kolektorů "Centrum" v předcházejícím období. Byl uplatněn ucelený soubor opatření ve spolupráci se všemi zainteresovanými, byl proveden včas monitoring podzemí shora i z prostoru kanalizace. Došlo k zainjektování zjištěných kaveren s užitím parametrů tlaku injektážích směsí, které nevyvolávají deformace (v kanalizačním profilu byla navíc použita plošná plechová vystélka se svislými a vodorovnými rozpěrami s roztečí 0,5 m).
Jedním ze závažných negativních důsledků výstavby kolektoru může být vznik škody na majetku třetích na výstavbě se neúčastnících osob, zejména vlastníků a provozovatelů nadzemních objektů, inženýrských sítí, komunikací a tramvajové trati.
Jako účinné nástroje a předpoklady k omezení právních rizik výstavby se jeví tato opatření :
- provedení pasportizace a zajištění nadzemních objektů nebo objektů v nadloží stavby kolektoru, - projektová dokumentace (zadávací i realizační) vycházející jednak z geologického průzkumu daného místa a z dalších technických parametrů, a jednak ze zkušeností ze srovnatelných podzemních staveb, včetně návrhu možných variant technologie řešení a stanovení nutných způsobů zajištění nadzemních objektů, - uzavření smlouvy o dílo s jednoznačným určením práv a povinnosti objednatele a zhotovitele, včetně určení práv a povinností objednatele a zhotovitele ve vztahu k Radě geotechnického monitoringu, - existence Rady geotechnického monitoringu (dále jako "GTM"), vymezení její působnosti a pravomocí, - uzavření přesné smlouvy o dílo na provádění GTM, - průběžné provádění GTM, - součinnost subjektů účastnících se na výstavbě kolektoru (projektant, objednatel, zhotovitel, Rada geotechnického monitoringu), - repasportizace (zhodnocení stavu objektů stávající zástavby po dokončení stavby).
Dosud přijatá opatření:
V souladu s výše uvedeným byla, jako jeden z prvních kroků, provedena pasportizace nadzemních objektů nacházejících se na trase připravované stavby kolektoru. S vlastníky objektů, tj. s konkrétními fyzickými a právnickými osobami, jsou uzavřeny dohody, které mimo jiné upravují podmínky pro činnost zhotovitele ve vztahu k nadzemním objektům v průběhu trvání výstavby kolektoru.
Prostřednictvím předmětných dohod je především řešeno podchycování základů budov, provedení průvrtů umožňujících budoucí napojení budov na kolektor a v případech některých vybraných objektů osazení nivelačních bodů a vzduchotechnických objektů (sání, výdechy), včetně zajištění závazků k uzavření budoucích smluv o zřízení věcných břemen. Vlastní technické řešení týkající se činnosti zhotovitele ve vztahu ke konkrétní nemovitosti je vždy popsáno v projektové dokumentaci, která je přílohou uzavřených dohod jako jejich nedílná součást. V dohodách jsou určitě a srozumitelně deklarovány práva a povinnosti smluvních stran, kdy zhotovitel se zavazuje při stavebních pracech postupovat s maximální možnou ohleduplností k vlastnickým právům i právům třetích osob, které se v nemovitostech nacházejí. Zhotovitel je dále povinen vlastníkovi písemně oznámit jednotlivé termíny zahájení stavebních prací, a to v předstihu před jejich plánovaným započetím. Jako zhotovitel je v dohodách rozuměn investor.
Jednotliví vlastníci se v dohodách zavazují v průběhu výstavby kolektoru vyvíjet veškerou součinnost pro dosažení účelu dohod a zdržet se chování, které by znemožňovalo plnění ve smyslu uzavřených dohod. V dohodách je obsažen také závazek vlastníka projednat předem obsah uzavřené dohody se třetími osobami, které se v nemovitosti na základě nájemních nebo jiných smluvních ujednání nacházejí s tím, že i ony se musí chovat tak, aby nedocházelo v průběhu výstavby kolektoru ke vzniku škody nebo aby "jejich chováním" nebyl účel dohody zmařen.
Z dohod vyplývá závazek vlastníků oznámit zhotoviteli převod vlastnictví k předmětné nemovitosti na třetí osobu, a to nejpozději ke dni podpisu příslušné smlouvy, resp. neprodleně oznámit zhotoviteli jiné nakládání s předmětnou nemovitostí, pokud by to zhotoviteli mohlo ztížit nebo znemožnit plnění. V případě převodu vlastnictví k nemovitosti je dosavadní vlastník povinen dle dohody seznámit nabyvatele s obsahem dohody. Vzhledem k tomu, že dohody zavazují pouze jejich smluvní účastníky a nemají účinky vůči právním nástupcům účastníků, musel by investor v případě změny vlastníka budovy zahájit jednání o uzavření nové smlouvy s nabyvatelem nemovitosti nebo si obstarat jeho prohlášení, že k dohodě týkající se převáděné budovy přistupuje a přebírá závazky sjednané jejím původním vlastníkem. Další povinnosti vyplývající pro vlastníky z uzavřených dohod se týkají provedení vlastních průvrtů z kolektoru do nemovitosti a při osazení nivelačních bodů.
Lze konstatovat, že dohody, které investor uzavřel s vlastníky budov, tvoří přiměřeně dostatečný rámec pro činnost zhotovitele kolektoru ve vztahu k těmto stavbou dotčeným subjektům. Dohody ale logicky nemohou postihnout všechny situace, v nichž se zhotovitel v průběhu tak složité stavby, jakou kolektor bez vších pochyb je, může ocitnout a právní řešení se budou odehrávat "případ od případu".
Přes všechna již přijatá i dále zamýšlená opatření nelze vyloučit stav, že některému z vlastníků dotčených budov může, v souvislosti s výstavbou kolektoru, vzniknout škoda a tedy i právo na její náhradu za podmínky, že půjde o škodu, která bude v příčinné souvislosti s prováděním prací zhotovitele na kolektoru nebo při provádění průvrtů, osazení vzduchotechnického zařízení nebo nivelačních bodů. Uvedené však neplatí bezvýhradně. Právo na náhradu škody vlastníkovi nevznikne, pokud by zhotovitel prokázal, že porušení povinností bylo způsobeno okolnostmi, které vylučují jeho odpovědnost, dále v případě, kdy nesplnění povinnosti zhotovitele by bylo způsobeno jednáním samotného vlastníka, resp. třetích osob v nemovitosti se nacházejících, nebo nedostatkem součinnosti, k níž se vlastník smluvně zavázal.
Právní úprava odpovědnosti za škodu:
Odpovědnost zhotovitele ve vztahu k vlastníkům objektů či jiným poškozeným není odpovědností ve smyslu zák.č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, ale odpovědností podle zák.č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jako "občanský zákoník nebo ObčZ").
Odpovědnost za způsobenou škodu upravuje občanský zákoník v ustanovení § 415 a násl. Občanský zákoník klade velký důraz především na předcházení škodám (prevenci). V ustanovení § 415 ObčZ určuje, že každý je povinen si počínat tak, aby nedocházelo ke škodám na zdraví, na majetku, na přírodě a na životním prostředí. Toto ustanovení doplňuje ustanovení § 417 ObčZ, které ukládá tomu, komu hrozí škoda, aby k jejímu odvrácení zakročil způsobem přiměřeným okolnostem ohrožení, přičemž při zaviněném nesplnění této povinnosti přichází v úvahu použití ustanovení o zavinění poškozeného.
Je-li ohrožení vážné, může se ten, jemuž hrozí škoda, dokonce domáhat, aby soud uložil provést vhodné a přiměřené opatření potřebné k odvrácení škody. Ten, kdo odvracel hrozící škodu, má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu v souvislosti s tím vznikly, a na náhradu škody, kterou při odvrácení utrpěl, proti tomu, kdo hrozbu škody vyvolal, i proti tomu, komu škoda hrozila (§ 419 ObčZ).
Na ustanovení o odvrácení škody pak navazuje úprava § 418 ObčZ o zproštění odpovědnosti za škodu, která vznikla při odvracení škody, neboť ten, kdo odvracel hrozící škodu, kterou sám nevyvolal, není odpovědný za škodu, která při odvracení hrozící škody vznikla, jestliže nebylo nebezpečí škody možno odvrátit jinak a jestliže není vzniklý důsledek stejně závažný nebo závažnější, než byla hrozící škoda. Osoba odpovědná za vzniklou škodu má povinnost nahradit osobě, které hrozila škoda, náklady, které ji vznikly při jejím odvracení či zmírnění.
Přitom škodou se rozumí majetková újma, kterou lze vyjádřit v penězích. Škodou může být jak skutečná škoda, tj. zmenšení již existujícího majetku poškozeného, tak i ušlý zisk, tj. to, že poškozený v důsledku škodné události nevytvoří zisk, který by jinak vytvořil.
Odpovědnost za škodu u účastníků výstavby:
Při výstavbě kolektoru je nutné rozlišit mezi případnou odpovědností objednatele a zhotovitele, neboť u těchto subjektů připadá do úvahy vznik odpovědnosti za jiných podmínek a podle jiných ustanovení zákona.
Ve vztahu k třetím osobám přichází u objednatele do úvahy pouze odpovědnost podle ustanovení § 420 ObčZ, tj. odpovědnost za zavinění. Předpokladem vzniku této odpovědnosti je současné splnění těchto skutečností :
- porušení nějaké právní povinnosti objednatelem, bez ohledu na to, zda porušená povinnost pro něj vyplývá přímo ze zákona nebo zda ji převzal na základě smlouvy (např. porušení obecné povinnosti předcházet škodám dle § 415 ObčZ, porušení povinnosti k součinnosti ze smlouvy o dílo, porušení předpisů dle zák.č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jako "stavební zákon"), porušení jiných dotčených obecně závazných předpisů, porušení povinností převzatých v rámci GTM apod.), - vznik škody, - příčinná souvislost mezi porušením právní povinnosti a vznikem škody a - zavinění.
O příčinnou souvislost mezi porušením právní povinnosti a vzniklou škodou půjde pouze tehdy, jestliže je vznik škody bezprostředním následkem předchozího porušení právní povinnosti objednatelem. Na rozdíl od zavinění nese důkazní břemeno o příčinné souvislosti, stejně jako o porušení právní povinnosti a o vzniku škody, poškozený.
Zavinění objednatele se v tomto případě předpokládá, je presumováno, neboť občanský zákoník, v odstavci 3) § 420 výslovně stanoví, že ten, kdo škodu porušením právní povinnosti způsobil, se odpovědnosti za ni zprostí, prokáže-li, že škodu nezavinil. Má tedy možnost takzvané exkulplace (vyvinění). Co by v takovém případě měl objednatel vlastně prokazovat přitom ale zákon nestanoví. Je třeba vycházet z obecně přijímaného pojmu zavinění, z něhož plyne, že úspěšné exkulpace by objednatel mohl dosáhnout důkazem, že nechtěl porušením povinnosti (bez ohledu na to, zda se jedná o povinnost smluvní nebo zákonnou) škodu způsobit, nevěděl že ji může způsobit, a ani o tom vzhledem k okolnostem případu a svým poměrům vědět nemohl a nemusel. Uvedené se samozřejmě posuzuje rovněž s ohledem na samotnou osobu objednatele, rozsah jeho znalostí, zkušeností a odbornou úroveň jeho profesionálního aparátu atd.
Naopak ve vztahu zhotovitele ke třetím osobám by se uplatnila nikoliv obecná úprava odpovědnosti za škodu podle ustanovení § 420 ObčZ, ale šlo by o případ odpovědnosti za škodu způsobenou provozní činností, která je upravena jen v občanském zákoníku, a to v jeho § 420a. Na základě tohoto ustanovení zákona by zhotovitel přímo odpovídal každému komu by svou činností škodu způsobil, bez ohledu na to, zda je s ním ve smluvním vztahu či nikoliv (uvedené se vztahuje na vazbu mezi zhotovitelem kolektoru a vlastníky domu v dotčené lokalitě, s nimiž zhotovitel nemá žádný přímý právní vztah, jen případný vztah z titulu odpovědnosti za škodu, pokud by škoda na základě jeho činnosti vznikla). Taková škoda způsobená zhotovitelem může být např. škoda vzniklá v důsledku prací, jimiž budou porušeny základy budovy vlastníka, znehodnoceny suterény a sklepní prostory budov, narušeny přívody médií do objektů, nebo dojde k popraskání zdiva, omítky na fasádě apod.
Odpovědnost zhotovitele je v tomto případě odpovědností objektivní, tj. bez ohledu na zavinění. Zhotovitel by se tedy své odpovědnosti zprostil, jen pokud by prokázal, že škoda byla způsobena neodvratitelnou událostí (takovou neodvratitelnou událostí bude např. přírodní katastrofa jako je povodeň, zemětřesení, nepředpokladatelné hnutí hornin, spodních vod, apod.), která nemá původ v jeho činnosti (provozu) anebo že byla způsobena vlastním jednáním poškozeného, např. kdyby vlastník objektu souběžně prováděnou stavební vlastní činností sám poškodil statiku domu, základy apod.
Ve vztahu ke stavbě kolektoru a k lokalitě, v níž bude tato stavba prováděna, je nezbytné zmínit, v souvislosti s osobou odpovědnou za škodu rovněž její povinnost k náhradě ušlého zisku, což v daném případě může připadat v úvahu zejména při překročení lhůt výstavby, povolených záborech apod., kdy by jednotliví podnikatelé působící ve Vodičkově ulici mohli požadovat náhradu zisku ušlého v důsledku omezeného přístupu do objektů, prodejen a dalších provozních zařízení.
S ohledem na mimořádnou složitost prostředí, v němž bude zhotovitel svoji činnost při realizaci stavby kolektoru provádět a s ohledem na možnou výši škod, lze také předpokládat, že vlastníci objektů budou mít tendenci "zhojit" si jisté stavební nedostatky svých objektů na úkor účastníků výstavby, tj. zhotovitele, ale i investora. K eliminaci výskytu sporů s vlastníky nadzemních objektů by měly sloužit jednak výše zmíněné dohody uzavřené mezi investorem a vlastníky jednotlivých domů v dotčené lokalitě, jednak průběžně prováděný monitoring a další měření a jednak repasprotizace, jejíž provedení se předpokládá bezprostředně po dokončení díla a musí být písemně odsouhlasena každým vlastníkem domu stojícího v místě dotčeném stavbou kolektoru.
Konečně je třeba též zmínit situaci a s tím spojenou pozici investora, v případě, že nebudou, ze strany vlastníků, plněny závazky z dohod uzavřených s investorem. Na straně vlastníků domů by tím došlo k jednostrannému porušení smluvní povinnosti, která by mohla mít za následkem vznik povinnosti k náhradě škody, která by takovým protiprávním jednáním vznikla, event. v krajním případě by bylo možné žalovat vlastníka na splnění převzaté smluvní povinnosti. Lze však míti za to, že riziko vzniku škody by však v takovém případě bylo pro vlastníky domů větší hrozbou než event. soudní spor. Využit by mohl být rovněž § 86 stavebního zákona, na základě něhož by mohl stavební úřad nařídit vlastníku stavby (myšleno budovy), bylo-li by to ve veřejném zájmu, provedení nezbytných úprav na stavbě z důvodu bezpečnostních, a to na náklad samotného vlastníka budovy, který by pak mohl, za určitých okolností, se v následném soudním řízení domáhat náhrady nákladů, které vynaložil v souvislosti s nařízenou úpravou. Skutečně za mezní situaci, by bylo nutné považovat stav, pokud by vlastník budovy odmítl, přes závazky, které mu z uzavřené dohody v tomto směru vyplývají, zhotoviteli možnost provedení prací na podchycení základů budovy bylo-li by nutné práce provádět též ze suterénních prostor domu vlastníka, nebo bezdůvodně odmítl osazení nivelačních bodů pro měření, ani by po rozhodnutí stavebního úřadu neprovedl nezbytné nařízené bezpečnostní úpravy stavby. Ve svých důsledcích by takovým protiprávním jednáním mohl dokonce narušit stavbu samotného kolektoru a v krajním případě také vyvolat stav obecného ohrožení osob ve smyslu trestního zákona, např. způsobením havárie plynu nebo elektřiny a tím založit dokonce i svoji trestní odpovědnost. Lze míti za to, že k takovýmto "excesům " v průběhu výstavby vůbec nedojde a případné nároky vlastníků či provozovatelů na náhradu případně způsobené škody, které již tak jednoznačně nelze vyloučit, budou přednostně řešeny cestou smíru, dohodou, protože všechny předpoklady k tomu jsou a budou v průběhu výstavby kolektoru vytvořeny.
Zkušenosti z již realizovaných kolektorů v historické části hl. m. Prahy včetně zkušeností z jejich více než 10ti-letého provozování (Kolektor Nová radnice, Kolektor RNLS, Kolektor Rudolfinum, Kolektor Tylovo divadlo, Kolektor KCIA, Kolektor Příkopy a Kolektor Centrum I) jednoznačně potvrzují správnost přijetí a vyžadování koncepce vedení sdružených inženýrských sítí v historickém centru v kolektorech. Celá kolektorová síť v Praze vznikla a vzniká na základě společenské objednávky a díky maximálnímu pochopení a finanční podpoře Magistrátu hl. m. Prahy. Její rozvoj se stal součástí strategického plánu hl. m. Prahy vydaného v roce 2000. Vlastní kolektory jsou součástí strategických cílů města v oblastech "Kvalita životního prostředí" a "Dopravní a technická infrastruktura". Navrhování sítí kolektorů v historickém jádru měst vychází z" Generelu kolektorizace", který je zpracován až do roku 2010. Sdružené trasy inženýrských sítí, které svým významem přispívají k ochraně životního prostředí ve městě, nesou velký podíl na tom, že centrum Prahy je a v budoucnu bude specifické svými památkami a ne rozkopanými ulicemi.
Poznámka : při zpracování podkapitoly příspěvku "garant pořádku ve veřejném prostoru" byly s jeho svolením použity materiály pana Doc.Ing.Petra Šrytra, CSc.