Otakar Čapek
KOLEKTORY, a.s.
Hlavní město Praha je jedním z měst s nejrozvinutější kolektorovou sítí na světě. Koncepce této sítě byla zpracována v 70. letech minulého století do generelu výstavby kolektorů na území HMP. Tento generel se s drobnými obměnami realizuje do dnešních dnů. Stav a úroveň kolektorů patří k nejlepším v Evropě.
Kolektory patří k modernímu městu a Praha se může pochlubit jednou z nejmodernějších a technicky nejlépe vybavených sítí nejen v Evropě, ale také na světě. Celá kolektorová síť vznikala a doposud vzniká pouze díky maximálnímu pochopení a finanční podpoře Magistrátu hlavního města Prahy. Jedná se o stavby tak finančně náročné, že žádná soukromá firma si v současné době nemůže dovolit tak obrovskou investici. Vždyť pouhý metr raženého tunelu stojí řádově statisíce korun.
Ale začněme pěkně po pořádku. Se zahájením budování téměř všech satelitních sídlišť Prahy, bylo rozhodnuto současně s jejich výstavbou vybudovat kolektorové sítě, které by znamenaly konec kopání a jakýchkoliv nepříjemností v okamžiku poruchy nebo pravidelné údržby vodovodního, teplovodního, plynového, telekomunikačního či elektrického vedení, které měly být do nově budovaných kolektorů svedeny. Tak se také stalo a první pražské kolektory vznikly právě na sídlištích.S jejich budováním nebyly problémy,vznikaly v podstatě jako první stavby nových sídlišť a byly hloubeny z povrchu, jsou pouze několik metrů pod povrchem země,jejich profil je poměrně nízký a přístupny jsou pouhým otevřením příslušných dveří v sídlištních domech nebo specielními vstupy a poklopy v terénu. Tyto první sídlištní kolektory vznikaly v 70.letech minulého století, nejstarší kolektor byl uveden do provozu dne 15.9.1971 na sídlišti Ďáblice. Obdobné kolektory byly vybudovány na sídlištích Radotín - Berounka, Barrandov I., Jihozápadní Město, Řepy II., Ruzyně - Dědina, Vysočany, Černý Most II., Jižní Město I. a II., Horní Měcholupy - Petrovice a Modřany - Komořany.
Daleko větším oříškem pro stavbaře byly ražené kolektory budované a nově plánované v centru Prahy, kdy se hloubka jednotlivých tunelů pohybuje v rozmezí 5 až 45 m. Některé z kolektorů mají průměr větší než tunely metra, některé jsou pochopitelně menší. V současné době se budují kolektory Vodičkova,v plánu jsou např. kolektory Václavské nám., Revoluční. V provozu jsou kolektory C1 (z náměstí I.P.Pavlova na Senovážné náměstí s odbočkou na Anenské náměstí), C1 A (mezi Příkopy a Smetanovým divadlem), Rudolfinum, Nová Radnice, Celetná, nábř. Ludvíka Svobody, Tylovo divadlo a Žižkov. Kromě těžební jámy vlastně nikdo z chodců stavbu pod zemí nevnímá a přitom pod jejich nohama vznikají stavby jejichž technická, ekonomická a ekologická hodnota je vlastně nevyčíslitelná.
Každý si již dnes mohl povšimnout toho, že v místech, kde jsou kolektory vybudovány zmizely výkopy, zábory vozovek nebo chodníků. Potřeba nových vedení ať již klasických inženýrských sítí nebo nejmodernějších optických vláken, jejich rozšíření nebo oprava je dnes otázkou vstupu do podzemí a práce v místech,která jsou běžnému smrtelníkovi nedostupná. Kolektory nevedou pouze páteřními ulicemi centra města, odbočky jsou vedeny do vnitrobloků, kde pak dochází k napojení jednotlivých bloků nebo přímo do jednotlivých domů, pracuje se na propojení páteřních kolektorů tak, aby byl vytvořen kompletně propojený systém. Jednou z nejzajímavějších staveb, které by se měly v blízké budoucnosti realizovat, je propojení Karlova se Smíchovem, t.zn. opět podtunelovat Vltavu , tentokrát ne pro potřeby metra, ale inženýrských sítí. Další významnou stavbou by měl být kolektor u Hlávkova mostu kam by byly přemístěny veškeré inženýrské sítě v současné době vedené v mostní konstrukci, která neumožňuje jejich rozšíření. Po vybudování tohoto kolektoru by mohla být bez problému zahájena velká oprava tohoto mostu. Vybudovat kompletní kolektorovou síť, to však není otázka desetiletí, ale několika dalších generací, ačkoliv Magistrát hlavního města Prahy, jako jediný investor, do těchto staveb vkládá ročně více jak 350 milionů korun..
Celá tato, již dnes velmi rozsáhlá síť, se svou celkovou délkou téměř 90km, je pochopitelně důsledně a důkladně monitorována, 24 hodin denně, každý z 365 dnů v roce. Každý vstup do podzemí má vlastní čidlo, které hlásí jakékoliv narušení na příslušném dispečerském místě. Veškeré návštěvy podzemí musí být z tohoto důvodu předem nahlášeny. Jinak dochází okamžitě k avízu vniknutí do prostor kolektoru monitorovacím vizualizačním systémem In Touch americké firmy Wonderware a to pomocí velkoplošných obrazovek, kdy dispečer okamžitě povolává zásahovou pohotovostní službu. Kromě vniknutí neoprávněných osob je monitorována teplota z hlediska prevence požáru, hladina vody kvůli zatopení, průnik plynu i tam, kde plyn není, kvůli průniku z jiných zdrojů. Dále se na exponovaných místech monitoruje i výskyt oxidu uhelnatého. Dispečerská pracoviště spolupracují s policií, hasiči a záchrannou službou pro případ okamžitého zásahu. Sběr veškerých dat pak zajišťuje švýcarský systém SAIA, který je na špičkové světové úrovni z hlediska objemu a vyhodnocování monitorovaných dat. V současné době pracují tři dispečerská pracoviště, dispečink Jižní Město pro pravý břeh Vltavy, Stodůlky pro levý břeh Vltavy a Senovážné náměstí pro oblast Centrum. Právě dispečink Senovážné náměstí je naší chloubou . K zahájení činnosti došlo v pondělí 22.4.2002. Této slavností akce se zúčastnili představitelé města a státu, kteří svou přítomností jen potvrdili význam této stavby pro celé město a současně se jako další přítomní přesvědčili o tom, jak zmizením těžní jámy a celkovou úpravou náměstí město získalo další z mnoha krásných oáz pro krátké pozastavení se v celodenním běhu. Jedná se skutečně o pracoviště v Evropě nejmodernější, na nejvyšší technické úrovni, kam budou v nejbližší budoucnosti staženy signály z obou dalších dispečinků, takže tímto krokem bude vytvořen tzv.centrální dispečink s nepřetržitou službou, která ovládne celou kolektorovou pražskou síť. Tato významná stavba by nemohla být realizována bez podpory radních i zastupitelů města Prahy při zajišťování finančního zabezpečení.
Centrální dispečink je přímo napojen na kolektor K C1, z budovy dispečinku je možné vejít do kolektoru, který je vybaven systémem vodorovné dopravy tzn. důlními lokomotivami, malými vozíky pro přepravu nákladu, osob nebo specializovaného zařízení pro ukládání sdělovacích kabelů. A právě zde, pod Senovážným náměstím, je umístěno depo, odkud je možné vláčkem dojet např. na náměstí I.P.Pavlova, Uhelný trh, Anenské náměstí atd. Pro srovnání s jinými kolektorovými systémy navštívili představitelé Kolektorů Praha města s kolektorovými sítěmi v Německu, Francii, Švýcarsku a ve Velké Británii. Nikde nejsou sítě tak rozsáhlé jako v Praze a také monitoring v Praze je na lepší úrovni, než v jiných městech Evropy. Kolektory na území hlavního města Prahy provozuje akciová společnost Kolektory Praha, která je stoprocentně vlastněná hlavním městem Prahou. Správci sítí platí příspěvek na provozování kolektorů a z těchto finančních prostředků akciová společnost zajišťuje nepřetržitou dispečerskou službu, nepřetržitou pohotovostní službu pro neodkladné havarijní zásahy, skupinu údržby pro provádění údržby a oprav technologie kolektorů včetně systému monitoringu prostředí a skupinu techniků, která se věnuje modernizaci provozovaných kolektorů a spolupracuje s městem na výstavbě nových kolektorů. Dlouhodobé zkušenosti ukazují, že inženýrské sítě uložené v kolektorech vykazují minimální poruchovost a pokládka nových sítí opravy a modernizace sítí se nedotknou obyvatel města, kteří jsou těmito sítěmi zásobovány. Úroveň provozu kolektoru na území hlavního města Prahy se stalo předmětem zájmu i měst v zahraničí a to i tak vzdálených jako je Thajsko, Japonsko a Malajsie.
Závěrem je možné konstatovat, že hlavní město Praha připravuje v přípravě na výstavbu nových kolektorů a tomuto rozvoji se věnuje útvar rozvoje města, který úzce spolupracuje s akciovou společností Kolektory Praha, projektanty a zastupiteli hlavního města Prahy.