Po dopoledním zahájení 43. ročníku. sympozia Hornická Příbram ve vědě a technice a úvodních přednáškách Prof. JUDr. Ing. Romana Makaria, CSc. a Ing. Zbyška Sochora. pokračovalo odpoledne, 12. října 2004, jednání v jednotlivých sekcích.
Sekce Z - zahlazování následků hornických činností - jednala ve velkém sále na bývalém okrese. Přípěvek kolegů z Wismutu, optimalizace čističky důlních vod Ronneburgu, přednesl Dr. Michael Hüttl. Nejvzdálenějším přednášejícím byl Darrel Buffington z USA, který referoval o společném projektu se s. p. DIAMO, Čištění důlních vod na úpravně dolu Rožná, zkušenosti s přípravou studie proveditelnosti. Kroužil jsem s fotoaparátem mezi třemi místy. Legislativa zasedala vedle, v malém sále. Přednášející obvykle rozvíjejí hlavní myšlenky obsažené v referátu. Početné přítomné zaujal JUDr. Ing. Josef Staša z Právnické fakulty UK, když v rámci přednášky Nový správní řád a aplikace horních předpisů orgány státní správy, osvětloval pojem veřejný zájem.
Na bývalých Rudných dolech již tradičně zasedá sekce T - hornické tradice a památky. V úterý odpoledne jsem se zde setkal s PhDr. Jiřím Majerem, který připravuje scénář hornické expozice na bývalém dole Vojna, kde Hornické muzeum Příbram chce zachytit historii těžby uranu na Příbramsku a v celé České republice. Pošlu mu poslat snímky z dolu Hamr a z Chemické těžby. Několik přednášek se týkalo středověkého dolu Jeroným. Čerstvou novinkou bylo 10 let skanzenu Mayrau, o této kladenské šachtě se zpívá v hornické písničce Cestička k Mayrovce. Hornické muzeum OKD, pod které skanzen ve Vinařicích spadá, vydalo sympatickou třicetistránkovou barevnou publikaci s novými i historickými fotografiemi a mapkou, referoval o tom Mgr. Rodan Broskevič. V diskusi vystoupil Ing. Josef Bernard, který řekl, že příbramské hornické spolky, Cech příbramských horníků a hutníků a Spolek Prokop, pozvánky včas nedostaly.
Vrátil jsem se na bývalý okres, na sekci L, Ing. Blažko přednášel o přípravě nové vyhlášky, jaké budou požadavky na odbornou kvalifikaci a odbornou způsobilost zaměstnanců při provádění hornické činnosti. V sekci Z Ing. Daniela Ivanovová měla téma Radioaktivní látky v říčních dnových sedimentech a plaveninách v ČR (1999 až 2003).
Debata mezi historiky pokračovala v Soudku. U stolu seděl Josef Gerthner, předseda Spolku severočeských havířů Most, Ing. Jan Ždárský, Csc., z Hornické společnosti podkrušnohorské oblasti, František Pavel z podkrušnohorského Technického muzea Most, konečně jsem se osobně setkal s PhDr. Milošem Zárybnickým z Hornické matice slezsko-moravsko-české, který objíždí báňské záchranné stanice a shromažďuje materiály pro budoucí výstavu "České a polské báňské záchranářství.". Mgr. Rodan Broskevič zastupoval ostravské Hornické muzeum OKD. Přišel také profesor Dr. Zdeněk Kaláb z Ostravy. Všem jde o zachování hornických tradic, ale je třeba zvýšit vzájemnou informovanost. Tuto roli mělo naplnit občanské sdružení Památková komora Praha - Hornická sekce. Dosud se však činnost této instituce dostala na úroveň vybírání příspěvků a "skutek utek".Tady Ing. Bernard namítal, že spolky se financují samy, samy rozhodují o své činnosti v příslušném regionu a nenechají se kýmkoli ovládat a navíc mu posílat peníze bez přiměřené odezvy. Spolupráce je nutná. Sice každý jen tu svou havířinu (uranovou, rudnou nebo uhelnou) má za jedinou, jde však o oslovení celé veřejnosti včetně zvolených zastupitelů a vlády. Tohle se povedlo v případě dolu Jeroným, který ale je unikátní technickou památkou evropského významu. Spory vznikají kolem menších hornických památek. Kdo by měl hornictví zastupovat při jednání se státní správou, městy a případnými sponzory a které akce by měly dostat prioritu? Muzea, která jsou řízena státem a mají kvalifikované odborné pracovníky, nebo hornické spolky s báňskými inženýry, které působí v místě? Jde o to brát jeden druhého vážně, najít společnou řeč a v závěru při jednáních vystupovat jednotně.
Perlička na závěr. K hornickým tradicím patří i Skok přes kůži. Říká se, že po převedení VŠB z Příbrami do Ostravy v roce 1945 akademické zvyky upadly. Jeden z pamětníků u stolu, Ing.Žďárský, ale po létech objasnil pozadí. V roce 1946 při obnoveném skoku se účastníci koupali nahatí v kašně ve Vítkovicích, což mělo na veřejnosti vysoce negativní ohlas. Tradiční skoky přes kůži se na VŠB podařilo obnovit až v roce 1956.
Otto Hejnic