Důlní
vody a jejich začlenění v legislativě České republiky
* VŠB – Technická univerzita Ostrava, HGF,
Institut geologického inženýrství,
17.
listopadu 15/2172, 708 33 Ostrava – Poruba,
arnost.grmela@vsb.cz
** Český báňský úřad Praha, Kozí 4 - P.O.Box
302, 110 01 Praha 1 blazko@cbusbs.cz
1. Problematika vymezení pojmu
Vymezení pojmu „důlní vody“ [citace ze zákona č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití
nerostného bohatství - horní zákon] je
poměrně široké a legislativní aplikace jsou někdy značně složité. Hlavním
kritériem, kterým důlní vody lze charakterizovat, je důlní prostor (ať již
povrchový nebo hlubinný), do kterého „všechny
podzemní, povrchové a srážkové vody“ vnikly, a to bez ohledu na to, zda se
tak stalo „průsakem nebo gravitací
z nadloží, podloží nebo boku nebo prostým vtékáním srážkové vody, a to až
do jejího spojení s jinými stálými povrchovými nebo podzemními vodami“.
Při tom důlními prostorami jsou všechna důlní díla a dále vyrubané,
zavalené nebo založené prostory v hlubinných dolech, prostory po vytěženém
ložisku v lomu, hliništi nebo po těžbě štěrků a písků z vody (tj. u
ložisek nerostných surovin těžených pod hladinou spodních vod, v aluviálních
nivách nebo ze dna vodního recipientu).
Důlní vodou jsou proto ty povrchové
a podzemní vody, které vnikly do hlubinných nebo povrchových dolů, kamenolomů,
hlinišť, štěrkoven a pískoven. Jsou to i doprovodné vody v těžených ropných a
plynových ložiscích, které jsou součásti těžené nerostné suroviny, např. u
ložisek zemního plynu a ropy, kdy při jejich těžbě jsou z ložiska vynášeny
ložiskové kapaliny a důlní vodu lze vymezit až po separaci od těžené suroviny
ze směsi, nebo vody, které jsou používány ke vtláčení do ložiska, např. u
solí a zpět jsou čerpané ve formě solanky, nebo i roztoky vtlačované do
horninového prostředí sloužící např. k chemické těžbě uranových rud, ap.
Mnohotvárnost forem důlních vod je pravou příčinou
problémů s vytvořením jednoduché definice, která by jednoznačně vystupovala v
báňské, vodohospodářské, odpadové i environmentální legislativě. Důsledkem
uváděné specifické tvorby důlních vod vzniká v jejich hodnocení problém nejen
mezirezortní, ale také problém interdisciplinární, například mezi přírodními
vědami a technickými (báňskými) vědami. Za příslušnými ustanoveními zákonů o
nakládání s důlními, resp. „zvláštními“ vodami, je totiž potřebné vidět
různé odborné aspekty, týkající se např. lokalizace a charakteru důlních děl,
jejich odvodňovacího účinku a vlivu na změny hydrogeologických a
hydrochemických poměrů ložiskového území. Kvalita a množství důlních vod se
v době aktivní těžby ložiska často velmi výrazně liší od stavu po ukončení
těžby a opuštění ložiska, jejich zařazení však již ne.
2. Historie pojmu „důlní vody“
Obecný horní zákon č.146/1854
ř.z. pamatoval na užívání povrchových vod, příp. jiných důlních vod pro těžební
organizaci, a to v §105 „Postoupení povrchových vod“, kde stanovil: „Povrchové vody, jichž je třeba
k provozu hor, musí býti i proti vůli vlastníka a ve prospěch držitele
revírní štoly i od jiných majitelů hor postoupeny, pokud zájmy vodní policie
neb jiné veřejné zájmy tomu nepřekážejí a pokud z požadovaného postoupení
vody lze očekávati větší národohospodářské výhody. …“.
Dále v části c) zákona „Práva spojená
s propůjčkou hor“ v § 128 ustanovil, že: „Na důlní vody, jež podnikatel hor uvolnil, zůstává mu vyhrazeno, i
když je nechá vytékati na povrch, až do jejich spojení s jinými stálými
pozemními vodami přednostní právo k jejich užívání pro provoz hor a hutí i
jejich příslušenství.“.
Rovněž tak i v § 129, kde uložil povinnost: „Požadují-li jiní takové důlní vody, vyzve
báňský úřad majitele hor, aby prohlásil v přiměřené lhůtě, chce-li jich
v nejbližších pěti letech použiti k provozu hor. Nestane-li se toto
prohlášení v této lhůtě, nebo nepoužije-li majitel hor svého vyhrazeného
práva v nejbližších pěti letech, mohou vody propůjčeny býti i jiným k jakýmkoli
účelům.“. V § 130 obecného horního zákona se mimo jiné stanovilo, že: „Za změny množství důlních vod z hor
vytékajících vlastník hor nezodpovídá.“.
Zvláštní postavení důlních
vod komentoval F. Pantůček v časopise Právník (1909), kde uvádí: „…z vod spodních nutno dále vyloučiti
vzhledem k zvláštním předpisům zákonným vody důlní, ohledně jichž
získávání a použití dal zákon horní zvláštní ustanovení, jakož i vody slané,
patřící hornímu regálu“.
O důlních vodách hovoří i zákon č. 57/1928 Sb., o
zřízení a působnosti báňských úřadů, který v § 3 v odst. 1 uvádí, že: „Báňským hejtmanstvím přísluší v I.
instanci (z agend v obecném horním zákonu vytčených)“ kromě jiného i –
dle bodu 5.: „propůjčovati důlní vody (§
129 o.h.z.).“.
Postavení důlních vod bylo vymezeno i
v československém horním zákoně č. 41 z roku 1957, o využití
nerostného bohatství (horní zákon), tj. ještě před působností vodního zákona č.
138/1973 Sb., a to v § 40 odst. 1, kde bylo uvedeno, že:
„Organizace je oprávněna
a) užívat
povrchové a podzemní vody za podmínek stanovených příslušným vodohospodářským
orgánem,
b) bezplatně
užívat důlní vody pro vlastní potřebu, po případě jako náhradního zdroje pro
potřebu těch, kteří byli poškozeni ztrátou vody vyvolanou její činnosti,
c)
odvádět nespotřebovanou důlní vodu a vypouštět ji
do povrchových, po případě podzemních vod, je-li to nutné i přes cizí pozemky;
způsob a podmínky stanoví příslušný vodohospodářský orgán.“.
V odst. 2 tohoto § je pojem „důlní vody“ vymezen
obdobným způsobem jako v současně platném horním zákoně. Pouze úloha
vodohospodářského orgánu byla zvýrazněna tím, že těžební organizace byla
oprávněna "užívat povrchové a
podzemní vody za podmínek stanovených příslušným vodohospodářským orgánem"
(viz odst.1 písm. a).
Základní legislativní normou vymezujícím pojem
„důlní vody“, která v současné době je platnou, je horní zákon z roku
1988, který v § 40 vymezuje důlní vody následujícím způsobem:
„(1) Důlními vodami jsou všechny
podzemní, povrchové a srážkové vody, které vnikly do hlubinných nebo
povrchových důlních prostorů bez ohledu na to, zda se tak stalo průsakem nebo
gravitací z nadloží, podloží nebo boku nebo prostým vtékáním srážkové vody, a
to až do jejich spojení s jinými stálými povrchovými nebo podzemními vodami.
(2) Organizace je při hornické
činnosti oprávněna :
a) bezúplatně užívat důlní vody pro vlastní potřebu,
b) bezúplatně užívat na základě povolení vodohospodářského orgánu důlní
vodu jako náhradní zdroj pro potřebu těch, kteří byli poškozeni ztrátu vody
vyvolanou činností organizace,
c) vypouštět důlní vodu, kterou nepotřebuje pro vlastní činnost, do
povrchových, popřípadě do podzemních vod a odvádět ji, pokud je to třeba, i
přes cizí pozemky způsobem a za podmínek stanovených vodohospodářským orgánem a
orgánem ochrany veřejného zdraví.
(3) Při
použití důlních vod podle odstavce 2 písm.a) a b) je organizace povinna pečovat
o důlní vody a hospodárně je využívat. Použití důlních vod k jiným účelům
upravují zvláštní předpisy.
(4) K vypouštění jiných vod
do důlních vod je třeba povolení vodohospodářského orgánu vydaného po dohodě s
obvodním báňským úřadem.“.
3. Příčiny mnohotvárnosti pojmu „důlní
vody“
Důlní vody vznikají většinou
jako výsledek různých poměrů míšení přírodních i antropogenních (umělých)
zdrojů nebo které jsou součástí těžené suroviny, popř. jsou v podstatě pouze
transportním médiem. Jsou tedy převážně vodami směsnými, resp. vodami se
změněným chemismem, ať již v důsledku vyvolaného proudění, vlivem snížení
původního tlaku, odplynění, vlivem zdržení ve starých důlních dílech apod.
To, že důlní vody jsou
v podstatě podzemními a povrchovými vodami, jejichž vznik způsobila lidská
činnost a dále skutečnost, že jsou svým vznikem vázány na jinak hospodářsky
využívané objekty (důlní díla pro průzkum, otvírku nebo těžbu nerostných
surovin), se velmi výrazně odráží v právní úpravě jejich posuzování a
nakládání s nimi. Tato skutečnost se dotýká jak horního, tak i vodního
zákona - včetně z nich vyplývající další legislativy. V současné době však
v některých případech absentuje jejich větší vzájemná provázanost.
Pro hornickou
praxi, včetně pro oblast důlních vod, byla Českým báňským úřadem vydána
řada stanovisek, touto problematikou se zabývají i některé specielní publikace
(Makarius R., Luks J., 1999; Makarius R., 1999).
Právně zůstává nedořešeno postavení důlních vod
v době po ukončení hornické činnosti, tj. po ukončení likvidace dolu,
lomu, popř. hliniště. Je zřejmé, že i v tomto období zůstávají důlní vody
důlními vodami, protože § 40 odst. 1 horního zákona sice jejich existenci na
hornickou činnost váže, ale časově neomezuje. To však není tak jednoznačné v
případě dispozičních práv organizace s důlními vodami podle § 40 odst.
2 horního zákona.
Podle R. Makaria (1999) nelze
ze zákona vyvodit, zda organizace po ukončení hornické činnosti má i nadále
právo bezúplatně užívat důlní vodu jako náhradní zdroj či vypouštět důlní vodu
do povrchových, popř. do podzemních vod a odvádět ji, pokud je to třeba i přes
cizí pozemky. V prvém případě nutno vycházet ze skutečnosti, že tento
náhradní zdroj vody byl vytvořen v době, kdy organizace hornickou činnost
vykonávala a ztrátu vody jako důlní škodu způsobila. Vypouštění důlní vody do
povrchových, popř. podzemních vod a jejich odvádění lze jen velmi těžko vázat
na provádění hornické činnosti. Je podstatné, že tyto důlní vody začala organizace
vypouštět v době, kdy hornickou činnost vykonávala, a že splnila podmínky,
které stanovil vodohospodářský orgán a orgán hygienické služby.
Žádné ustanovení horního zákona se přímo nedotýká
problému volného vytékání (nikoli řízeného vypouštění, popř. čerpání) důlních
vod ze starých důlních děl po zániku těžební organizace, jakož i jeho právního
nástupce. R. Makarius (1999) dovozuje se, že:
- vytéká-li voda z vyrubaného či zavaleného prostorů hlubinných dolů,
jde o důlní prostory, a tudíž i důlní vodu, a to do jejich spojení se stálými
povrchovými či podzemními vodami, a to i v případě, že protékají
(prosakují) přes odval či výsypku,
- pokud došlo k ukončení hornické činnosti, zrušení dobývacího
prostoru, zaniklo těžební organizaci oprávnění k dobývání (dle § 24 odst.
1 horního zákona) a též k následnému novému využití důlních děl a lomů, nelze
již tyto vydobyté prostory pokládat za hlubinné nebo povrchové důlní prostory,
a proto ani vody, které vnikají do těchto prostor nelze považovat za důlní vody
podle § 40 odst. 1 horního zákona.“.
Dle stanoviska ČBÚ č.j.
3111/97 ze dne 23.9.1997 v případě, že
„…vodoteč protéká stanoveným dobývacím prostorem nebo plochou, na kterou je
stanoven POPD a nevnikla do důlních
prostorů, nepovažuje se voda ve vodoteči za důlní vodu.“. Pokud však, např.
v důsledku těžební činnosti, sesuvu těžebního řezu aj. „… povrchová voda vnikla do důlního prostoru resp. do „prostoru
těžby“, tedy do prostoru, který vznikl hornickou činnosti, považuje se tato voda za důlní vodu ve smyslu § 40
odst. 1 zákona, a to bez ohledu na to,
zda se tak stalo průsakem nebo gravitací z nadloží, podloží nebo boku nebo
prostým vtékáním srážkové vody“.
Podle stanoviska ČBÚ č.j.
2988/97 ze dne 7.8.1997 lze u odkališť hovořit o důlní vodě pouze
v případě, že voda „..přiváděna do
tohoto odkaliště je voda čerpána z důlního prostoru”, tj. ze všech druhů důlních děl, dále
pak vyrubaných a zavalených nebo založených prostorů v hlubinných dolech,
prostoru po vytěženém ložisku štěrkopísku nebo lomu apod. Může být i
voda potřebná v procesu úpravy nerostů, který je obvykle zakončen
odkalištěm, jako posledním stupněm odkalování technologické vody před jejím
dalším, popř. opětovným použitím nebo před jejím vypuštěním. Rozhodující je tedy zařazení odkaliště jako
vodohospodářské stavby (jedná se o stavbou, nikoliv o důlní prostor) do
technologického procesu dobývání a navazující úpravy surovin. Taková voda stále
zůstává důlní vodou, až do jejího spojení s jinými stálými povrchovými
nebo podzemními vodami.
Dle stanoviska ČBÚ č.j. 2053/97 ze dne 21.5.1997
plyne, že „využívání důlní vody při
činnosti prováděné hornickým způsobem (dle § 3 písm. a) zákona č. 61/1988 Sb.)
horní zákon zvlášť neupravuje“. Je tedy nutno postupovat podle obecných předpisů, např. zákon č. 138/1973
Sb., o vodách. V tomto případě je nutné k využívání důlní vody
povolení příslušného vodohospodářského orgánu.“.
Je-li např. využívána
geotermální voda pro svou tepelnou energii a následně je vtláčena zpět do
horninového prostředí s úmyslem se ji zbavit, nikoli za účelem její ohřátí
a dalšího
využití, pak podle stanoviska ČBÚ č.j. 3725/94 ze dne 7.10.1994: „ … se nejedná o důlní vodu a je nutno
s ní nakládat ve smyslu zákona č. 238/1991 Sb., o odpadech, jako na odpad a nakládat s ní
v souladu s tímto zákonem. V tomto případě se jedná o zvláštní
zásah do zemské kůry podle § 34 odst. 1 písm. b) horního zákona, který povoluje
obvodní báňský úřad.“.
Zvláštním
případem v hornické praxi jsou přírodní léčivé a stolní minerální vody jímané v
důlních dílech. Takovými případy jsou např. voda zn. Rosna z grafitového Dolu
Bližná, radioaktivní balneologické vody z Dolu Svornost v Jáchymově aj. Zákon
č. 61/1988 Sb., ve znění pozdějších předpisů, v § 3 v písm. g) je
stanovuje, že do činnosti prováděné hornickým způsobem zahrnuje i „jímání přírodních léčivých a stolních
minerálních vod v důlním díle v podzemí“. Nedefinuje však, zda se
jedná o vody důlní s.s. nebo je na tyto vody pohlíženo jako na předmět těžby
(jímání). Některé takovéto vody jsou pouze z vrtů provedených v dole jímány,
přičemž nedochází k žádnému jejich kontaktu s důlním prostředím (vrt HG-1
pramen Ak. Běhounek, vrt C1 a pramen Curie na Dole Svornost v Jáchymově).
4.
Důlní vody a vodní zákon
V ZP č. 94
z roku 1994 ve Sdělení odboru ochrany vod MŽP ČR k vypouštění důlních
vod, uveřejněného ve Věstníku MŽP č. 2/1994, se uvádí, že nakládání
s vodami podléhá povolovací pravomoci vodohospodářského orgánů (dle zákona
č. 254/2001 Sb. tedy vodoprávnímu
úřadu). Také k vypouštění
zvláštních vod do vod povrchových nebo podzemních je nezbytné povolení
vodohospodářského orgánu (§ 8 odst.1 písm.d - vodního zákona). Z působnosti
tohoto ustanovení jsou však vyňaty vody důlní, kde vodní zákon výslovně
odkazuje na zvláštní předpisy, v tomto případě na horní zákon.
Tento zákon oddělil
samotné vypouštění důlních vod (je povolováno ex lege) od ustanovení způsobu a
podmínek tohoto vypouštění, které náleží do pravomoci orgánu státní správy.
Současně horní zákon určil, že věcně příslušným orgánem státní správy je vodohospodářský
orgán (dříve okresní úřad). Vodohospodářský orgán proto rozhoduje o způsobu a
podmínkách vypouštění důlních vod, nikoliv však podle vodního zákona, ale na
základě zákona horního, a to formou rozhodnutí ve smyslu § 46 a násl. správního
řádu.
Horní zákon blíže nevymezuje “způsob a podmínky vypouštění důlních
vod“. Proto zde příslušný vodoprávní úřad má plnou volnost ve výběru
prostředků, jimiž způsob a podmínky vypouštění vymezí. Platí tu tedy obecná hlediska
o volné úvaze správního orgánu, která však nikdy neznamenají jeho libovůli,
nýbrž povinnost vycházet při rozhodování ze zásad příslušné právní úpravy, v
tomto případě provedené především horním a vodním zákonem.
Jednou z
neopominutelných legislativních zásad je v případě vypouštění důlních vod
ustanovení § 23 odst. 1 vodního zákona: “Kdo
vypouští odpadní vody nebo zvláštní vody do vod povrchových nebo podzemních, je
povinen dbát, aby jakost povrchových nebo podzemních vod nebyla ohrožena nebo zhoršena. Za tím účelem je povinen zejména zajišťovat zneškodňování
vypouštěných vod způsobem odpovídajícím současnému stavu technického pokroku.“.
Dopad tohoto ustanovení není žádným způsobem omezen a uvedené povinnosti
platí pro každého, kdo vypouští odpadní nebo důlní vody.
Při
vlastním stanovování podmínek pro vypouštění důlních vod do vod povrchových
postupuje vodohospodářský orgán podle ukazatelů přípustného stupně znečištění
vod uvedených v nařízení vlády – podle původního znění ZP č. 94/1994 dle ČR č.
171/1992 Sb. (později změněno nař. vlády č. 82/1999 Sb., v současné době platí nařízení vlády
č. 61/2003 Sb.). V novém nařízení vlády č. 61/2003 Sb. nejsou pro důlní vody
stanoveny emisní standardy. V § 4, odst. 2 se uvádí, že „pokud jsou vypouštěny
do povrchových vod
nebo do kanalizací vody důlní,
použijí se ustanovení předchozích
odstavců přiměřeně“. Cílem je, aby vypouštěnými důlními vodami byly
povrchové vody znečišťovány co nejméně a proto vodohospodářský orgán stanovuje
limitní hodnoty pro vypouštění důlních vod individuálně podle místních
vodohospodářských podmínek, podle kvality přirozeného pozadí povrchových a
podzemních vod oblasti s nezbytným přihlédnutím k imisním standardům
ukazatelů přípustného znečištění povrchových vod.
V době platnosti vodního zákona č. 138 z roku
1973, a na něj navazující vyhlášky MLVH č. 63/1975 Sb., byly důlní vody
zařazeny do kategorie „zvláštních vod“, které byly z přímé působnosti
vodního zákona vyňaty. Vypouštění zvláštních vod, tedy i vod důlních, se týkala
směrnice českého MLVH č. 7/1977 k provádění vyhlášky č. 6/1977 Sb., o ochraně
jakosti povrchových a podzemních vod. Podle ní důlní vody patřily mezi faktory,
které významně ovlivňovaly změny zásob a jakost vod (§ 1 odst. 4) a jejich
množství podléhalo evidenci (§ 2 odst.1 písm. b).
Legislativní proces v oblasti životního prostředí
po roce 1989 zaznamenal u nás oproti báňským a geologickým předpisům mnohem
významnější vývoj. Důsledkem zavedení kategorie
"zvláštních vod" ve vodním zákoně bylo i to, že některý uživatel nebo
správce důlních vod neprováděl jejich sledování (zejména pokud byly volně
vypouštěny do vodotečí nebo byly používány jako užitkové či provozní vody).
Bylo to však případ spíše výjimečný, který se vyskytoval zejména u uživatelů či
správců, kteří nepodléhali výkonu vrchního dozoru státní báňské správě. Plynul
z nedostatku znalosti vzájemných souvislostí v legislativě horního a vodního
zákona.
V pokynu č. 3/1993,
kterým byly stanoveny kriteria znečištění zemin a podzemní vody, se v čl. 2 „Základní pojmy“ u podzemní vody uvádí,
že jde o „vody v zemských dutinách a
zvodnělých vrstvách zemských“. Přičemž: „Za podzemní vody se nepovažují tzv.
zvláštní vody, tj. přírodní léčivé vody a přirozeně se vyskytující minerální
stolní vody, jakož i vody, které jsou podle horních předpisů4) vyhrazenými
nerosty a vodami důlními.“ s odkazem 4) na horní zákon.
Přírodní léčivé zdroje a zdroje přírodních
minerálních vod, jakož i vody, které jsou podle horního zákona vyhrazenými
nerosty, nejsou považovány za povrchové ani podzemní vody (dle § 4 odst. 1
tehdy platného vodního zákona). Společně s důlními vodami se jednalo o
speciální skupinu vod, kterou vodní zákon označoval legislativní zkratkou
„zvláštní vody“.
Nový vodní zákon č. 254/2001 Sb. ze dne 28. června 2001 nahradil vodní zákon č. 138/1973 Sb. ze dne
31.10.1973. V § 4 odst. 1 vodního zákona je uvedeno, že: „Na vody, které jsou podle zvláštního zákona1)
vyhrazenými nerosty, a na přírodní léčivé zdroje a zdroje přírodních
minerálních vod, o nichž bylo vydáno osvědčení podle zvláštního zákona2),
se tento zákon vztahuje jen pokud tak výslovně stanoví.“ (poznámka 1) odkazuje na horní
zákon` poznámka 2) na zákon č. 164/2001 Sb., lázeňský zákon).
V odst. 2 tohoto § se uvádí, že: „Důlní vody se pro účely tohoto zákona
považují za vody povrchové, popřípadě podzemní a tento zákon se na ně vztahuje,
pokud zvláštní zákon nestanoví jinak.“. Došlo tedy ke zrušení původní
kategorie "zvláštních vod" a k začlenění důlních vod do systému vod
přírodních. Jedním z účelů této změny byla snaha jednotného vyhodnocování oběhu
vod v přírodním prostředí (jednotnost informací o odběrech, užívání a
vodohospodářském bilancování). Vodní zákon nepovažuje důlní vody za vody
odpadní a striktně tyto pojmy odděluje (viz § 38). Podle Metodického pokynu MŽP
ČR k nařízení vlády č. 61/2003 Sb. lze je považovat jen za druh „průmyslové odpadní vody v širším smyslu.“.
V
§§ 21 a 22 se stanovuje zjišťování a hodnocení stavu povrchových a podzemních
vod zahrnuje zejména včetně vytváření a vedení evidence což se týká i
vypouštění odpadních a důlních vod. V odst. 2 § 22 je dále uvedeno, že: „Pro potřeby vodní bilance jsou odběratelé
povrchových nebo podzemních vod, … kteří vypouštějí do vod povrchových nebo
podzemních vody odpadní nebo důlní v množství přesahujícím v kalendářním roce 6
000 m3 nebo 500 m3 v kalendářním měsíci .… povinni jednou
ročně ohlašovat příslušným správcům povodí údaje o těchto odběrech a vypouštění
(zejména jejich množství a jakost)…“. Evidenci pro informační systém
veřejné správy vede Ministerstvo zemědělství podle § 22 odst. 3 vodního zákona,
a to dle odst. b) i pro: „odběry
povrchových a podzemních vod, vypouštění odpadních a důlních vod a akumulace
povrchových vod ve vodních nádržích.“.
V § 116 a § 118 je řešen případ vypouštění důlních
vod prováděný v rozporu s vodním zákonem a pokuty za nedovolené vypouštění
důlních vod. V § 127, odst. 8
se stanovuje, že: „odběry podzemních,
popřípadě povrchových vod, které jsou vodami důlními, se považují ode dne
účinnosti tohoto zákona za povolené; toto povolení platí do 31. prosince 2004,
pokud nebude jejich další odběr povolen podle § 8. Ve shora uvedené době se na
tyto odběry nevztahuje ustanovení o poplatcích podle hlavy X. tohoto zákona.“.
V § 39 odst. 1 vodního zákona
je stanoveno, že „závadné látky jsou
látky, které nejsou odpadními ani důlními vodami a které mohou ohrozit jakost
povrchových nebo podzemních vod“.
5.
Přehled legislativy související s problematikou důlních vod
Zákon č. 44/1988 Sb., o
ochraně a využití nerostného bohatství, ze dne 19. dubna 1988, ve
§ 40 znění zákona České národní rady č.
541/1991 Sb., zákona České národní rady č. 10/1993 Sb., zákona č.168/1993 Sb.,
zákona č. 132/2000 Sb., zákona č.
258/2000 Sb., zákona č. 366/2000 Sb., zákona č. 315/2001 Sb., zákona č. 61/2002
Sb., zákona č. 320/2002 Sb. a zákon č.
150/2003 Sb.
Zákon č. 61/1988 Sb., o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě, ve znění
§ 3 zákona č. 425/1990 Sb., zákona č. 542/1991 Sb., zákona
č. 169/1993 Sb., zákona č. 128/1999 Sb., zákona č. 71/2000 Sb., zákona č.
124/2000 Sb., zákona č. 315 Sb., zákona č. 206/2002 Sb., zákona č. 320/2002
Sb., zákona č. 150/2003 Sb. zákona č. 226/2003 Sb. a zákona č. 227/2003 Sb.
Vyhláška ČBÚ č. 104/1988 Sb., o racionálním využívání
výhradních ložisek, o povolování a
Přílohy č.1 až 3,6 ohlašování hornické činnosti a ohlašování činnosti prováděné
hornickým způsobem, ve znění vyhlášky č. 173/1992 Sb., vyhlášky č. 340/1992
Sb., vyhlášky č. 99/1995 Sb. a vyhlášky č. 341/2001 Sb.
Vyhláška č. 52/1997 Sb.,
kterou se stanoví požadavky k zajištění bezpečnosti a ochrany
Příloha č. 1, bod 9 zdraví při práci a bezpečnosti provozu při
likvidaci hlavních důlních děl, ve znění vyhlášky č. 32/2000 Sb.
Vyhláška ČBÚ č. 99/1992 Sb., o zřizování, provozu,
zajištění a likvidaci zařízení pro ukládání
§ 5, §6 odpadů v podzemních prostorech.
Vyhláška č. 239/1998 Sb., o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci a bezpečnosti
provozu při
§ 1 těžbě a úpravě ropy
a zemního plynu a při vrtných a geofyzikálních pracích a o změně některých
předpisů k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a bezpečnosti
provozu při hornické činnosti a činnosti prováděné hornickým způsobem, ve znění
vyhlášky č. 360/2001 Sb.
Vyhláška ČBÚ č. 22/1989 Sb., ze dne 29. prosince 1988, o
bezpečnosti a ochraně zdraví při
§ 196-197 práci a bezpečnosti provozu při
hornické činnosti a při činnosti
§ 212-213 prováděné hornickým způsobem v
podzemí, ve znění vyhlášky č. 477/1991 Sb., vyhlášky č. 340/1992 Sb., vyhlášky
č. 3/1994 Sb., vyhlášky č. 541/1996 Sb., vyhlášky č. 109/1998 Sb., vyhlášky č.
434/2000 Sb. a vyhlášky č. 330/2002 Sb.
Vyhláška č. 26/1989 Sb., o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci a bezpečnosti
provozu při
§1, §59 hornické činnosti a činnosti prováděné hornickým
způsobem na povrchu, ve znění vyhlášky č. 340/1992 Sb., vyhlášky č. 8/1994 Sb.,
vyhlášky č. 236/1998 Sb. a vyhlášky č.
434/2000 Sb.
Vyhláška č. 435/1992 Sb., o důlně měřické dokumentaci při hornické činnosti a
při některých činnostech prováděných hornickým způsobem, ve znění vyhlášky č.
158/1997 Sb.
Vyhláška č. 215/1997 Sb., o kriteriích pro umísťování jaderných zařízení a
velmi
§4 významných zdrojů ionizujícího záření.
Zákon č. 254/2001 Sb., kterým se mění
zákon č. 200/1990 Sb., ve znění pozdějších úprav, ze
§ 4, § 21-22 dne 28. června 2001 (vodní zákon)
§39, § 116, § 118
§ 127, §129
Vyhláška MZem. č. 431/2001 Sb., ze dne 3. prosince 2001, o obsahu vodní bilance, způsobu
§ 3, § 5, § 10 jejího sestavení a o údajích
pro vodní bilanci
Vyhláška č. 139/2003 Sb., o
evidenci stavu povrchových a podzemních vod a způsobu
§ 1, § 4 ukládání údajů do informačního systému veřejné
správy.
Vyhláška č. 7/2003 Sb., o vodoprávní evidenci.
Nařízení vlády č.
61/2003 Sb., ze dne 29. ledna 2003, o ukazatelích a hodnotách
přípustného
§ 4, § 9 znečištění
povrchových vod a odpadních vod, náležitostech povolení k vypouštění
odpadních vod do vod povrchových a do kanalizací a o citlivých oblastech.
K této stati považují autoři za nutné upozornit na dvě skutečnosti:
·
V této době
nejsou pochopitelně ještě plně známy všechny praktické důsledky poslední novely
vodního zákona, publikované pod č. 20/2004 Sb., ve které došlo mimo jiné,
k menší úpravě vazby důlních vod na vody odpadní.
·
V současné době
se připravují na ČBÚ podklady pro jednání pracovní komise Evropského parlamentu
a Rady o nakládání s odpady z těžebního průmyslu k návrhu
další směrnice. Celé řízení však bude ukončeno v polovině října 2004 a
výsledek bude závislý na stanoviscích příslušných ministrů členských zemí EU
·
Zároveň je
připravován i návrh novely horního zákona. Bylo však požádáno o dočasné vynětí
této novely z jednání vlády vzhledem k řadě zásadních připomínek
z MŽP ČR. O dalším postupu se v současné době jedná.
Obecně je nutno zdůraznit,
že v souvislosti se vstupem České republiky do Evropské unie dojde v našem
právním řádu k pohybům, které bude nutné permanentně sledovat a vyvarovat
se tak chyb, které mohou nastat a to jak z neznalosti platného práva tak
především z jeho aplikace, .
6.
Literatura a použité podkladové materiály
Cicmanová, S., Grmela, A. (1999):
Důlní vody v legislativě Slovenské a České republiky. Problémy s jejich
vymezením ve specifických případech báňské činnosti. Časopis Minerální
suroviny-Surowce mineralne, č. 2 ; 12/1999, ss. 13-22, ISSN1212-7248 , vyd. Těžební
únie Brno.
Cicmanová,
S., Grmela, A. (2000): Banské vody v legislative SR a ČR. Časopis
Vodohospodarsky spravodajca č. 1/2000, r. XLIII. Měsíčník pro vodní
hospodářství a životní prostředí, ss. 10-11. ISSN 0322-886X. Vyd. Združenie zamest.vo vodnom hospodarstve.
Bratislava
Makarius R. (1999) : České horní
právo. Díl I. a II., MONTANEX a.s.,Praha.
Makarius R., Luks J., (1999): Horní právo. Stanoviska k zákonu č. 41/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon) a k zákonu ČNR č. 61/1988 Sb., o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě. MONTANEX a.s., Praha.
Rapantová, N.
(1999): Environmentálne vplyvy likvidácie bánskej činnosti z hľadiska
ochrany povrchových vôd v oblasti Ostravska. Seminář
Environmentálna geológia, Technická univerzita Košice, Zvaz hutnictva,
ťažkého priemyslu a geológie SR, INHYGEO Košice. Herĺany 6.-7. 10. 1999.
Reichman, F. (1993): Výklad
k právní povaze kapalin vtlačovaných do horninových struktur na ložiscích ropy
a zemního plynu. MŽP, odb. ochrany horninového prostředí, čj.
630.966/93/H ze dne 10.5.1993. Praha, 1993. 3 s.