Význam
rybníků pro báňskou činnost a vztah mlynářů k rudném dolování v díle
Karla Valty
Karel Valta
(1883 – 1955), původním povoláním učitel, připravoval do tisku od počátku 40.
let 20. století rozsáhlý (dosud
nevydaný) materiál pod názvem „Příbramské mlýny“, ve kterém zpracoval celkem 32
objektů vodních mlýnů na území města Příbrami a v bezprostředním okolí
(Bohutín, Lazec, Podlesí, Sázky, Trhové Dušníky, Vysoká Pec). Autor vycházel
důsledně z tehdy dostupných archívních pramenů, prováděl ovšem i výzkum
mlýnů přímo v terénu. Součástí tohoto rozsáhlého písemného elaborátu,
zahrnujícího především samotný popis mlýnů,
je i fotografická dokumentace
pořizovaná od konce 30. až do
50. let 20. století. Celý dokumentační soubor je uložen ve fondech Státního
okresního archívu v Příbrami. Problematiku příbramských mlýnů řešil autor zřejmě i v souvztažnosti
s rudným hornictvím, jak o tom svědčí jeho poznámka nadepsaná „Mlynáři a
dolování“ a rovněž kapitola „Význam rybníků pro báňskou činnost“. Valtův
regionální vlastivědný zájem se obecně vztahoval i k problematice dolů a
mineralogie.
Z poznatků autora materiálů o
mlýnech vyplývá, že docházelo ke sporům mezi mlynáři a hutěmi o vodu sloužící
pro pohyb vodních kol mlýnů i pro potřebu hutí. Rybníky v okolí Březových
Hor, Bohutína a Vysoké Pece byly spojeny vyzděnými koryty struh (autor je
nazývá otevřenými vodovody). Jak autor uvádí od Pilského rybníka vedou
k Lázskému rybníku a odtud velkou oklikou pokračují k Bohutínu. Nový
vodovod byl zřízen též u vysokopeckého rybníka. K. Valta vypsal
z archivních pramenů zhruba od 1.
třetiny 16. do konce 18. století údaje, které vypovídají o způsobu řešení
dostatku vody pro provoz hutí a o existenci a zřízení nových mlýnů v okolí
Příbrami a Březových Hor – například … roku 1710 se připomíná nádrž u staré
stříbrné huti…, dále … 1748, dne 9. února prodal Marek Brož mlýn pro huť
hlavnímu těžířstvu (Gecovský mlýn, č. 465, pak huť, nyní erární byty)… Další
záznamy hovoří o sporech mezi těžařstvem a horním úřadem a mlynáři o vodu pro potřebu hutí na jedné a
pro pohon mlýnů na druhé straně.
Podobný problém s dostatkem
vody byl řešen i v dalších důlních revírech, jako například v Horním
Slavkově, kde byla mezi lety 1531 – 1536 vybudována tzv. Dlouhá stoka
v délce asi 24 km, která měl zajišťovat dostatek vody pro pohon důlních
strojů a umožnit dopravu dřeva nutného pro provoz dolů a hutí.
Rovněž tzv. Puškařovská stoka přiváděla technologickou vodu k důlním
provozům.
Karlem Valtou shromážděný velmi
cenný rukopisný (dosud nevydaný) materiál k příbramským mlýnům přináší,
mimo vývoj a popis jednotlivých více než 30 vodních mlýnů, také zajímavé
záznamy archivních pramenů o soužití vodních mlynářů a těžebních společností od
druhé poloviny 16. do poloviny 18. století a o situaci řešení dostatku užitkové
vody pro pohon tehdejších důlních mechanizmů. Bylo by jistě velmi vhodné vydat
Valtův rukopis (po odborné oponentuře či s komentářem) a zpřístupnit tak
tento materiál odborné badatelské
veřejnosti.