V hospodářsky vyspělém světě se od 1. poloviny 20.
století postupně utvářel názor uchovávat pro budoucí generace doklady
uplynulého stopadesátiletého období převratného technického pokroku a rozvoje.
Rovněž naše země na tyto trendy reagovala a výsledkem byl kromě jiného vznik
nových muzeí orientovaných na industriální dědictví 19. a počátku 20. století.
V bývalém Československu však bylo třeba zdolávat v této souvislosti
mnohé složité překážky. Například se vypořádat se skutečností, že řada
technických památek byla ještě „v provozu“. Nemalé potíže představoval nedostatek
finančních prostředků nutných k zabezpečení a následné transformaci
vybraných památek pro kulturní účely. To je ale problém i současné doby. Do
roku 1989 vstupovala na scénu též záporná politická hlediska, mimo jiné
negativní hodnocení „výdobytků kapitalismu očima budovatelů socialismu.“ Přes
všechny tyto a další nesnáze se nakonec podařilo i u nás zahájit sledovaný
proces.
V roce 1971 byla při UNESCO vytvořena Mezinárodní komise pro
ochranu průmyslového dědictví (TICCIH) s posláním koordinovat a
organizovat mezinárodní spolupráci při záchraně průmyslového dědictví. Roku
1987 vznikla při Národním technickém muzeu (NTM) v Praze Sekce ochrany
průmyslového dědictví, která je kromě osvětové a poradenské činnosti též naším
zástupcem v TICCIH. 1)
Obrovský díl záslužné práce na tomto poli vykonal, nejednou ve ztížených podmínkách, známý montánní historik a dlouholetý vedoucí hornického oddělení NTM Praha, PhDr. Jiří Majer, CSc. Jednak jako reprezentant TICCIH a také ve funkci předsedy Československé společnosti pro dějiny věd a techniky při Československé akademii věd. Doktor Majer přišel mimo jiné s myšlenkou na zachování hlavních báňských staveb a provozů v Příbrami - Březových Horách, v centru mezinárodně významného historického rudního revíru, a jejich přeměnu, poté, až skončí těžba, v hornické muzeum. První organizační kroky byly v tomto směru učiněny již v letech 1954-1955. Následně roku 1957 předaly tehdejší Rudné doly (RD) Příbram, n.p. Národnímu technickému muzeu Praha patrový úřednický dům poblíž Ševčinské šachty s cílem zřídit zde hornické muzeum jako pobočku NTM. Tento úkol se nakonec podařilo realizovat. Do roku 1959 byl navíc objekt nového hornického muzea rekonstruován a o čtyři roky později, v souvislosti s institucionálními změnami, se stalo toto zařízení součástí Okresního muzea v Příbrami. Vzniklo zde sídlo mineralogicko-geologického oddělení a důstojné místo k prezentaci nádherných sbírek dokumentujících bohatství příbramského podzemí. Nutno konstatovat, že báňské muzejnictví mohlo v Příbrami navázat na práci někdejšího Krajinského muzea Příbram (předchůdce okresního muzea), jednoho z nejstarších na českém venkově, založeného již roku 1886, které se od prvopočátku orientovalo svojí odbornou činností též na problematiku hornictví a hutnictví, dominantních stimulů dynamického vývoje regionu.
Klíčovým momentem k utvoření
základní dlouhodobé strategie rozvoje příbramského báňského muzea
v přírodě se staly výsledky jednání mezinárodního semináře věnovaného
problematice záchrany a nového využití montánních památek na Příbramsku,
uspořádaného v roce 1973 Českou vědecko-technickou společností, pobočkou
národního podniku Rudné doly Příbram, a Národním technickým muzeem Praha, pod
záštitou Federálního Ministerstva hutnictví a strojírenství.
Ve Sborníku přednášek a referátů vydaném v říjnu 1973 při
příležitosti konání vzpomínaného semináře k problematice nazvané „Asanace
likvidovaného historického revíru a vybudování hornického skanzenu na Březových
Horách“ si můžeme přečíst: „Dolování na Březových Horách po řadu staletí
rozhodující měrou ovlivňovalo život tohoto kraje. Vydobylo si mnohokrát přední
místo v evropském i světovém měřítku. Bylo by proto správné, abychom na
montánní činnost v tomto revíru dokázali zachovat trvalé památníky
přístupné odborné i široké veřejnosti. Nejlépe by se to snad dalo vyjádřit
formou hornického skanzenu, do něhož by byly postupně začleňovány vybrané
objekty, jako například důl Vojtěch a Ševčinský... Patřil by sem jistě i starý
domek hornické rodiny s původním vybavením... Snad by v tomto
prostředí měla být jednou instalována též sbírka obrazů Karla Hojdena, která
představuje na jedné straně umělecké dílo vysoké hodnoty, na druhé straně
historicky hodnověrný dokument o životě horníků na Příbramsku, jehož ztvárnění tento
umělec věnoval celý svůj život. Je nutné zachovat to, čím tu po staletí žily
celé generace havířů. A tuto velkou příležitost bychom neměli společně
promarnit. Vedení n.p. Rudné doly Příbram je připraveno při výstavbě skanzenu
v rámci plánu likvidace březohorského revíru účinně pomoci.“ 2)
V následujícím příspěvkovém materiálu PhDr. Jiřího Majera, CSc.,
s názvem „Koncepce a příprava hornického skanzenu na Březových Horách“,
předneseném v rámci výše uváděného semináře, je konstatováno: „Tvrdá skutečnost
zahájení likvidace báňského provozu v březohorském revíru si vynucuje
neodkladné řešení. Zásluhou včasného upozornění n.p. Rudné doly Příbram na
likvidační lhůty byl získán dostatek času prověřit stav objektů, provést užší
výběr k aktivní ochraně a k jejich kulturnímu využití. Pracovní
koncepce plánovaného skanzenu byla dána v podstatě skutečností, že
dochovaná zařízení reprezentují údobí tzv. průmyslové revoluce. Pocházejí
převážně z let 1830-1896, kdy po poklesu ceny stříbra (1894 a znovu 1901)
byla ukončena perioda velkých stavebních investic, a to i do strojního parku a
kutacích prací. To, co bylo předtím vytvořeno, představovalo zároveň vrchol při
aplikaci výsledků vědy a techniky tehdejší doby v rámci báňského
podnikání. Bylo proto dohodnuto, že jádro skanzenu bude tvořit především
šachetní budova a strojovna dolu Vojtěch a dolu Ševčinského, k nimž bylo
vybráno několik doplňujících objektů a zařízení, včetně vojtěšského parního
těžního stroje z roku 1889... Řada úvah byla při selekci památek věnována
rovněž dolu Anna... Z komplexu jeho provozních budov se vyčlenila
strojovna s těžním parním strojem z roku 1914, jediným parním
zařízením v Evropě, které těžilo z hloubky do 1500 m... Kromě
zmíněných šachetních staveb bylo do skanzenu navrženo i několik důlních děl,
která měla pro někdejší provoz značný význam. Především byla do památkové péče
pojata Dědičná štola, zvaná Císaře Josefa II., procházející celým revírem a
spojující všechny hlavní doly. Její ražení bylo zahájeno již roku 1789 a
ukončeno v roce 1859. Celková délka štoly činí 21,906 km a patří mezi
nejrozsáhlejší důlní díla v Evropě... Z ostatních báňských děl se do
skanzenu zahrnují minimálně dvě další štoly. Je to především Mariánská,
proražená roku 1869 z dolu Marie pro dopravu rudy na Vojtěšskou úpravnu, a
krátká štola Ševčinská, užívaná
v 19. století pro dopravu rudy z dolu Ševčinského na Vojtěšské
prádlo, s ústím ve svahu pod budovou bývalé Státní továrny na drátěná
lana... Tolik tedy stručně k vybraným objektům příštího skanzenu. Není jistě
třeba pochybovat o tom, že budou již samy o sobě tvořit komplex značné
dokumentární hodnoty. Jejich účin bude zvýšen i tím, že prostory v nich
budou využity k expozičnímu výkladu průběhu báňské činnosti instalováním
originálních památek, modelů historicko-technického zařízení a bohaté
fotografické i písemné dokumentace. Skanzen bude spolu s již existujícím
Hornickým muzeem Příbram (mineralogickým oddělením) na Březových Horách tvořit
jednotný ideový celek... Na pozemku Ševčinské šachty by se navíc mohla postupně
soustředit důlní technika různého druhu, zejména dobývací stroje, kompresory,
dopravní a jiná zařízení. Trasa prohlídky by pak pokračovala kolem hornických
domků k Ševčinské štole u Vojtěšského prádla a odtud k dalšímu ideovému
celku skanzenu, k dolu Vojtěch... Poslední článek muzea v přírodě představuje
důl Anna... V přilehlých prostorách by stálo za to vytvořit expozice
moderní báňské techniky a rovněž stálou výstavu o vývoji kovohutnické výroby,
na nichž by mohly participovat oba další místní báňské podniky - Uranové doly
Příbram a Kovohutě Příbram. Tím by skanzen získal logický závěr a ucelenou
ideovou koncepci. Předpokládá se, že návštěvníkům bude umožněna i prohlídka
části historických důlních děl (Prokopská štola).“ 3) Tolik myšlenky
PhDr. Jiřího Majera, CSc. prezentované roku 1973 v rámci mezinárodního
semináře k problematice „ Asanace likvidovaného historického revíru a
vybudování hornického skanzenu na Březových Horách“, které se staly časem
nosným pilířem strategie rozvoje a budování Hornického muzea Příbram. Jejich
naplňování však představovalo „běh na dlouhé trati s mnoha krizovými
úseky.“
Konkrétním výsledkem těchto snah byla v letech 1974-1978
rekonstrukce cáchovny Ševčinského dolu a její začlenění do muzea
s expozicí o historii hornictví na Příbramsku. Stalo se tak roku 1978 při
příležitosti konání XVII. ročníku mezinárodního sympozia Hornická Příbram ve
vědě a technice. Současně byla zpřístupněna veřejnosti také původní hornická
chalupa se základy ze 17. století, s interiérovou expozicí přibližující
život havířské rodiny na přelomu 19.-20. století. O rok později se uskutečnily
částečné opravy hlavní šachetní budovy Ševčinského dolu, do které byla situována stálá expozice o
vývoji svislé důlní dopravy ve zdejším revíru. V roce 1981 se podařilo
přebudovat pro muzejní provoz objekt
někdejších sypů Ševčinského dolu a i zde vznikla stálá výstava dokumentující
slavné hospodářské a kulturní tradice města a regionu. Tím však na více než
deset let veškeré stavební práce orientované na záchranu montánních památek
v Příbrami-Březových Horách ustaly. Objekty chátraly a řada z nich byla záhy
v havarijním stavu. To se týkalo i budov využívaných muzeem, ve kterých se
uskutečnily v průběhu 50. - 70. let 20. století opravy. Vzpomínaná doba přinesla
i nenávratné ztráty. Došlo například ke zbourání těžní věže dolu Anna,
památkově chráněné kotelny v areálu dolu Vojtěch apod. Někdejší velkorysé
plány záchrany a využití dalších báňských památek se zdály být utopií a
nerealizovatelné. Příčiny neutěšeného stavu bychom mohli hledat v oblasti
ekonomické i společenské, určitou roli sehrál též lidský faktor, případně jiné
stimuly.
Je takřka symbolické, že se na sklonku 20. století a zejména na prahu století 21. situace postupně mění a najde se stále více kompetentních lidí ochotných také u nás pozitivně ovlivnit vztah společnosti k výsledkům práce našich předků. Zásadní zlom nastal v 90. letech 20. století a nastartoval zcela novou etapu i pro začátek století jedenadvacátého. Z hlavních projektů směřujících k záchraně a následné prezentaci montánních památek na Březových Horách, které spravuje Hornické muzeum Příbram nebo které muzeum provozuje na základě uzavřených dohod o využívání báňských děl pro kulturní a vzdělávací účely, je možné uvést následující.
V letech 1993-1994 uskutečnily Rudné doly Příbram, s.p. generální opravu hlavní šachetní budovy a strojovny Ševčinského dolu (objekty registrovány v Seznamu nemovitých kulturních památek okresu Příbram pod číslem 2845). Smlouvou o převodu práva hospodaření č. 11-23/7/95 z 31.7.1995 je pak poskytly bezúplatně k expozičním účelům příbramskému muzeu. Do hlavní šachetní budovy byla doplněna výstava vrtací techniky a na ochoz věže umístěno panorama březohorského rudního revíru a okolních Brd ve výtvarném zpracování Jana Čáky. Ve strojovně je možné spatřit expozici přibližující vrchol báňského podnikání v revíru v 2. polovině 19. století. Nechybí ani monumentální důlní kompresor, jeden z nejstarších na Příbramsku.
Stejným způsobem jako v areálu Ševčinského dolu postupovaly RD Příbram, s.p. i v případě strojovny dolu Anna s parním těžním strojem Breitfeld-Daněk z roku 1914 (č. památky 2846), což rovněž řešila smlouva č. 11-23/7/95 z 31.7. 1995. Díky mimořádné účelové dotaci od zřizovatele - Okresního úřadu Příbram, odkoupilo muzeum dne 5.12. 1996 hlavní šachetní budovu a strojovnu dolu Vojtěch i s parním těžním strojem Breitfed-Daněk z roku 1889 (č. památky 2844) od soukromých majitelů, kteří tyto památky získali v privatizaci, a od následujícího roku zde pak muzeum zahájilo zásadní záchranné a rekonstrukční práce. Výsledkem tohoto úsilí bylo slavnostní zpřístupnění historické budovy dolu Vojtěch veřejnosti. Vzpomínaný okamžik nastal roku 2000 při příležitosti 125. výročí dosažení světového rekordu 1000 m svislé hloubky v této jámě, o čemž vypovídá též tematická výstava situovaná v hlavní šachetní budově, doplněná o galerii výtvarných děl místních rodáků, akademického malíře Karla Hojdena a akademického sochaře Václava Šáry. Objekt vojtěšské strojovny a další budovy v okolí zažily rozsáhlou stavební činnost až do roku 2003. V bývalé cáchovně například vznikl reprezentativní víceúčelový sál pro pořádání přednášek a krátkodobých výstav. Muzeum investovalo v rámci adaptace areálu dolu Vojtěch částku pohybující se okolo 15 mil. Kč.
V letech 1990-1997 došlo na odvalu Ševčinské šachty k vybudování expozice důlní techniky používané na Příbramsku od 2. poloviny 20. století do ukončení těžebních prací. Na více než 180 m kolejí bylo instalováno okolo sta různých strojů a zařízení z Rudných a Uranových dolů Příbram. Tento projekt by muzeum nemohlo realizovat bez pomoci a spolupráce s Rudnými doly Příbram, s.p. a se státním podnikem DIAMO, o.z. Správa uranových ložisek Příbram. Pro budoucí generace se tak podařilo zachránit hmotné doklady přibližující pracovní činnost, která se zásadním způsobem zapsala do dějin regionu a zároveň proslavila Příbramsko i v zahraničí. K vzpomínané expozici v plenéru přibyla v roce 2000 ještě replika historického důlního žentouru, následně pak kopie středověkého rumpálu a havířské zvoničky.
V roce 1998, po předchozím schválení Obvodním báňským úřadem Příbram (č.j. 1317-406-Šch/Jan-98 z 25.6.1998), se podařilo muzeu uzavřít s RD Příbram, s.p. důležitou dohodu. Dokument se týkal využívání báňského díla Prokopské štoly pro turistické účely. Od tohoto data mohou návštěvníci Hornického muzea Příbram sfárat do historického podzemí a projet důlním vláčkem přes 260 m dlouhou štolou až k ústí jámy Prokop z roku 1832, nejhlubší v revíru a jedné z nejhlubších šachet ve střední Evropě (1597,6 m). Dne 11.6. 2001 byla podepsána mezi RD Příbram,s.p. a muzeem další dohoda, tentokrát s číslem 09-27/8/01, o využívání báňského díla Vodní štoly Anna pro vzdělávací účely. Obě dohody se novelizovaly k 5.2. 2002 státním podnikem DIAMO, o.z. Správa uranových ložisek Příbram (s ohledem na zrušení RD Příbram, s.p. a jejich začlenění do s.p. DIAMO). Díky vstřícnosti s.p. DIAMO a jeho péči o historická důlní díla nabízí Hornické muzeum Příbram prohlídku Prokopské štoly a zároveň i exkurzi 330 m dlouhou Vodní štolou Anna vyrubanou koncem 18. století mezi dolem Anna a Vojtěch k zajištění přívodu vody. Navíc se podařilo zachránit také zbytky Anenské úpravny, která zde existovala do 1. světové války.
Na základě Dohody o využívání báňských děl pro kulturní a vzdělávací
účely uzavřené dne 8.7. 2003 mezi správcem důlních děl - státním podnikem
DIAMO, odštěpným závodem Správa uranových ložisek se sídlem v Příbrami, a
Hornickým muzeem Příbram zpřístupnilo muzeum v roce 2003 veřejnosti vodní kolo v podzemí dolu Drkolnov;
obrovský monument z 19. století o průměru 12,4 m, který svým stářím a
technickými parametry patří mezi montánní památky mezinárodního významu. 4)
Jedním z nejnovějších investičních záměrů Hornického muzea Příbram, jehož první etapa by se měla realizovat do konce roku 2004, je částečná rekonstrukce úzkokolejné železniční dráhy, směřující z nádvoří Ševčinského dolu k Vojtěšské úpravně. Tato železnice zde vznikla roku 1884 a po ukončení těžby Ševčinským dolem byla zrušena. Projekt, financovaný muzeem a Městem Příbram, zpracovala v roce 2004 spol. s r.o. DIPRO Praha. Řeší přepravu turistů důlním vláčkem (akumulátorová lokomotiva a dva vozy pro transport osob) z areálu Ševčinského dolu po povrchu přes obnovený most nad ulicí Pod Kovárnami a dále ulicí Pod Struhami k portálu Ševčinské štoly. Do budoucna se uvažuje o znovuotevření této štoly a o jízdě důlním vláčkem podzemím až k šachtě Vojtěch. V první etapě by měla být v roce 2004 dokončena stavba dráhy, včetně depa, na nádvoří Ševčinského dolu.
V letech 1997-1999 uskutečnily RD Příbram, s.p. adaptaci hlavní šachetní budovy a cáchovny dolu Anna. Smlouvou o bezúplatném převodu práva hospodaření č.11-23/1/99 z 27.5.1999 pak získalo muzeum historický objekt anenské cáchovny k expozičním účelům. V sále přístupném z nádvoří Anenské šachty byla roku 2002 vybudována stálá výstava přibližující vývoj úpravárenství a hutnictví od nejstarších dob do současnosti. Při její realizaci významným způsobem pomohly Kovohutě Příbram, a.s. Ve druhém sále, situovaném již pod úrovní terénu, se připravuje expoziční záměr orientovaný na problematiku geneze a následných změn v báňském záchranářství. Z tohoto sálu je možné rovněž vstoupit do podzemí Prokopské štoly. Ve třetím sále, taktéž pod horizontem nádvoří, se uvažuje o umístění výstavnického celku zaměřeného na montánní archeologii. V blízkosti anenské cáchovny se navíc podařilo v květnu roku 2000 objevit při revizi opuštěného důlního díla vedeného z Dědičné štoly směrem k povrchu nové možnosti zpřístupnění zajímavých stařin. Mezi doly Anna a Vojtěch se totiž dochoval ojedinělý komplex starých důlních děl s názvem Wasserlauf (vodní patro, vodotěžné patro-poznámka autora) přivádějící povrchové vody k jednotlivým vodním kolům, která zabezpečovala pohon vodozdvižných čerpadel, těžních a úpravárenských zařízení a podobně. Stáří tohoto vodního patra je možné datovat převážně do 18. a poloviny 19. století, ve výjimečných případech i před tento časový horizont. Součástí tzv. vodního patra jsou i komory vodních kol s komíny směřujícími k povrchu; jednak pod bývalou Anenskou úpravnou v těsném sousedství cáchovny, a dále s komínem, jenž ústí přímo do nejspodnějšího patra cáchovny dolu Anna.
Vzpomínané revizní a zajišťovací práce týkající se 22 m vysokých komínů
a komory pod dolem Anna, jehož vodní kolo sloužilo do poloviny 19. století
k pohonu úpravárenského zařízení, byly ukončeny s.p. DIAMO počátkem října
roku 2002. Tyto zhruba 200 let staré doklady umu předků mohli obdivovat mezi
prvními návštěvníky Hornického muzea Příbram účastníci mezinárodního sympozia
Hornická Příbram ve vědě a technice. Projektovou dokumentaci zabezpečení
starých důlních děl i vlastní stavební činnost připravil a realizoval o.z. Správa
uranových ložisek Příbram, DIAMO, s.p. V souladu se závazným příkazem
Obvodního báňského úřadu Příbram z 24.10. 2002 byly následně provedeny
veškeré činnosti týkající se komínu ústícího do cáchovny dolu Anna a nadpatří
1. patra mezi doly Anna a Vojtěch (tzv. vodního horizontu). Komín byl vyražen
jako hloubení mezi povrchem a odpadní štolou, jejíž strop je 23,15 m pod
podlahou anenské cáchovny. Vlastní výška komínu činí 22,70 m. Projekt řeší
stabilitu komínu a objektu cáchovny, nabízí přístup na Wasserlauf a průchodnost
podzemím od komory k jámě dolu Anna i do dalších stařin. Mimo jiné
k Jánské jámě, k spodním Petrským jámám a k některým
nepřefáraným partiím u dolu Vojtěch. Umožňuje navíc vybudování výtahového
zařízení pro přepravu osob, včetně tělesně postižených, komínem z cáchovny
dolu Anna do prostor Wasserlauf. 5) Tento investiční záměr chce
Hornické muzeum Příbram uskutečnit v 2. polovině roku 2004 dle
zpracovaného projektu od autorů Jiřího Fejkse a ing. Josefa Kováře.
Průzkum a zabezpečení Wasserlauf s možností částečného zpřístupnění veřejnosti v rámci montánní turistiky vytváří Hornickému muzeu Příbram rozsáhlé perspektivy dalšího obohacení návštěvnických tras orientovaných na historické podzemí příbramských dolů. V obecné rovině půjde navíc o významný krok při zkoumání nových skutečností z dějin březohorského rudního revíru. Tyto počiny by nebylo možné naplňovat bez vstřícnosti a příkladného přístupu s.p. DIAMO a Obvodního báňského úřadu Příbram.
Poznámky:
1) Kolektiv
autorů. Technické památky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. I. díl, Praha
2001, s. 15-22, 87-107.
Velfl, Josef. Movité a nemovité montánní památky v péči Hornického muzea Příbram. Sborník sympozia Hornická Příbram ve vědě a technice (HPVT), sekce T, Příbram 2003, s. 7-14.
2) Bambas, Jiří -
Ježek, Vladimír - Veselý, Jaroslav. Historie březohorského rudního revíru a
nové perspektivy dolování na Příbramsku. In Sborník přednášek a referátů
semináře k problematice Asanace likvidovaného historického revíru a
vybudování hornického skanzenu na Březových Horách. Příbram 1973, s. 18-19.
3) Majer, Jiří.
Koncepce a příprava hornického skanzenu na Březových Horách. In Sborník
přednášek a referátů semináře k problematice Asanace likvidovaného
historického revíru a vybudování hornického skanzenu na Březových Horách.
Příbram 1973, s. 21-35.
4)
Tamtéž co 1).
Haag, Ulrich. Grösstes Bergbaumuseum der Tschechischen Republik. Der Anschnitt, Bochum 2002, 54. Jahrgang, Nr. 1, s. 52-54.
Haag, Ulrich. Ausbaupläne des Bergbaumuseums Příbram. Industrie-Kultur, Wuppertal 2003, Nr. 2, s. 46.
Haag, Ulrich. Prokop-Wallfahrt Příbram. Industrie-Kultur, Wuppertal 2003, Nr. 4, s. 67.
Velfl, Josef. Vodní kolo dolu Drkolnov v Příbrami a místní vodohospodářský systém. Středočeský vlastivědný sborník, Roztoky u Prahy 2004, 22, s. 87-98.
5)
Kovář, Josef. Zajišťovací práce mezi doly Anna a Vojtěch na
tzv. 1. malém patře. Sborník sympozia HPVT, sekce T, Příbram 2003, s. 57-60.