Deutsches Bergbau-Museum v Bochumu už druhé desetiletí vydává jako každoroční přílohu periodika „Der Anschnitt“ mezinárodní bibliografii časopiseckých statí z dějin hornictví. Českou produkci v prvních letech zpracoval Prof. Dr. Ing. Jiří Schenk, po jeho úmrtí jsem byl vyzván, abych se této práce ujal. Budiž mi tedy dovoleno, abych za interval let 1990 – 2004, kdy tak činím, charakterizoval profil vědecké tvorby v této disciplině a český podíl na ní.
Úvodem je třeba předznamenat, že zmíněná bibliografie neobsahuje přehled veškeré světové publikační činnosti, ale zatím jen v Rakousku, Německu, Norsku, Švýcarsku, Polsku, České republice, Slovensku, Rumunsku, Maďarsku a příležitostně v Anglii, Francii, Itálii, Španělsku a Rusku. Péčí vydavatele je ke každoročnímu seznamu závěrem připojen oddíl a výběrem statí z dějin hornictví v Řecku, na Kypru, v Turecku, Israeli, Egyptě, USA, Číně a Japonsku, vesměs od autorů z těchto zemí.
Domnívám se, že úvodem připomenout periodika, v nichž jsou stati uveřejňovány. Je jich značná řada a někteří mají již několika desetiletou tradici. Množství nejrozsáhlejší jsou odborné časopisy vydávané v Německu. Stati z dějin hornictví jsou pravidelně publikovány např. v časopisech ústřední povahy jako Der Anschnitt, Der Aufschluss, Bergbau, Glückauf, Steinkohle, Braunkohle, Erzmetall, Metall, Stahl und Eisen a v řadě časopisů vydávaných v německých spolkových zemích, např. v Harz-Zeitschriift, Hercynia, Zeitschrift für die Geschichte des Berg – und Hüttenwesens ( dříve Fischbacher Hefte) a především v tradičních svazcích Freiberger Forschungshefte vydávaných TU-Bergakademie Freiberg, dále ve Schriftenreihe des Bergbau – und Industriemuseums v Theuern, ve Schriftenreihe des Mansfelder-Museum v Hettstedtu a v dalších muzeích v důlních revírech. Řada statí je zveřejňována v periodikách jako Vierteljahrschrift für Sozial – und Wirtschaftsgeschichte, v Technikgeschichte, ale i v geologických časopisech jako Mineralien Magazin Lapis, Geologica, Saxonica, Mineral-Welt a v rozsáhlé řadě hornických regionů, např. v Erzgebirgische Heimatsblätter, Sächsische Blätter Allgemeiner Harz-Kalender či Saarbrückener Bergmannskalender a jinde.
Poměrně rozsáhlé je množství periodik v Rakousku. Tradiční je už řada svazků Res montanarum, Berg – und Hüttenmännische Monatshefte, Beiträge zur Geschichte von Bergbau, Geologie und Hüttenwesen, Blätter der Technikgeschichte, Kultur und Technik či Das Kulturerbe in den Montann – und Geowissenschaften. Stati z dějin hornictví se nacházejí v množství regionálních periodik, zejména ve Veröffentlichungen des Tiroler Landes-Museum v Grazu, ale i v Mitteilungen der Gesellschaft für Salzburger Landeskunde, V Salzburger Beiträge zur Volkskunde, Tiroler Heimatblätter a v dalších.
V Anglii příspěvky z dějin hornictví jsou zařazovány do Mining History, British Mining, Surface Mining, Bulletion of the Metall Museum Ironbridge, Reports of the Devon National Park či History of Technology. Ve Francii jsou pojednání z tohoto oboru zveřejňována kromě muzejních publikací i v periodiku Palas, Bulletin de la Société Préhistorique et Historique Francaise, Recherche sur l´ economie, Revue d´ etudes antiques, D´Histoire Ancienne a v regionálních časopisech, např. v lotrinských Le cahiers lorraines, Revue trimestrielle de recherche a jinde. Obdobná je situace v Itálii, kde hlavním periodikem je i pro technické discipliny Le scienze, ale i řada muzeí otiskuje stati z dějin hornictví např. Museo Provinciale delle Miniere v Cadipietra mimo jiné i některé vědecké společnosti, např. Istituto Datini v Prato.
Ve Švýcarsku je zařazují především Minaria Helvetica, Bergknappe, Helvetia archeologica, Archeologie der Schweiz a Ferrum, vydávané už po několik desetiletí Eisenbibliothek v Schaffhausenu. V Norsku jsou stati přijímány především do časopisu Holla-miner, do Gamla Modum, Tidsskrift for de Norsk Laegeforening a především do časopisu hornického muzea v Kongsbergu Bergverksmuseet Schrift či do publikací dalších muzeí, např. Röros, Gjörin a jinde.
Ze středoevropských zemí jsou v Polsku montánněhistorická pojednání v periodikách Przeglad Gorniczy, Studia i Materialy do dziejów zup solnach, vydávaných muzeem ve Wieliczce, Studia i Materialy Kultury materialnej a Kwartalnik Kultury materialnej a kromě nich i v Archeologia historica Polona a v památkovém časopisu Ochrony zabytków. Na Slovensku jsou stati především náplní Zborníku Slovenského banského múzea v Banské Štiavnici, v Mineralogia Slovaca a ve sbornících Z dějin vied a techniky na Slovensku, vydávaných Slovenskou akademií vied, v Maďarsku zřejmě především v Bányászati kohászáti lápok a Banyászát. Kupodivu mnohem větší je řada periodik uveřejňujících stati z montánních dějin v Rumunsku, zejména Apulum, Transsilvanica, Pontica, Marmatia, ale i Studii Istorie, Memoria Antiquitatis, Annales Universitatis Apulensis, Buletinul Societatii Romane, Studii si Materiele de Istorie Medice Cercetari numismatice a sborníkové publikace muzeí v Cluji, Napoce Julia a jinde.
Zbývá se zmínit o periodikách v České republice, které zařazují báňskohistorické práce. Především jsou to Studie z dějin hornictví a Studie z dějin hutnictví vydávané již 40 let Národním technickým muzeem v Praze, dále časopis Dějin věd a techniky, Terra, měsíčník Uhlí-Rudy-Geologický průzkum, ale i Journal of the Czech Geological Society, Minerál či Buletin petrologicko-mineralogického oddělení Národního muzea v Praze. Do této řady statí patří každoroční sborníky řady sekcí mezinárodního sympozia Hornická Příbram ve vědě a technice, přednesené zejména sekci Hornické tradice a památky, a publikace vydávané muzei v historických důlních terénech soustavně např. v Příbrami, Jihlavě, ve Slaném a Ostravě, mimo jiné další i Technickým muzeem v Brně.
Tolik pro informaci o mezinárodní publikační základně, jež ovšem zdaleka není úplná. Přesto i tak lze zjistit hlavní tendence vědeckovýzkumné činnosti v posledních letech.
Je společným rysem vědecké tvorby z dějin hornictví v evropských zemích, že má značnou tematickou šíři a časové dimenze, a to od počátku hornické činnosti v předhistorických epochách až po současnost. Věcně lze produkci zhruba rozčlenit do několika skupin:
1. Vývoj těžby rudných, nerudných a uhelných ložisek
2. Povaha báňské praxe, technika a technologie zpracování nerostných surovin
3. Montánně právní vývoj
4. Ekonomické
5. Sociální poměry v průběhu dějin
6. Ekonomické problémy
7. Rozvoj montánních věd a školství
8. Hodnocení významu montanistů
V souvislosti s útlumovými tendencemi stále výrazněji vystupuje akcent na hornické tradice a na snahy o zachování a kulturní využití hornických památek. Studijní zájem se soustřeďuje především na oblasti s významnou těžební činnosti na polymetalických ložiskách, např. na Krušné hory, Harz, Karpaty, Štiavnické vrchy, Apeniny, Pyreneje, na solné oblasti v Rakousku, Německu a Polsku. Na Tyrolské a Transylvánské Alpy či Vogézy, na anglické cínové a uhelné oblasti v Devonu a Walesu uhelné oblasti, na železářské ve středním Švédsku a polymetalické v severním Norsku, na uhelné pánve zejména porurské, belgické a slezské. Škála surovin v nich těžených byla v minulosti rozsáhlá a tak vědní zájem registruje vývoj těžby drahých a barevných kovů a železa, z energetických surovin černého a hnědého uhlí, ropy, zemního plynu a dalších surovin využitelných v průmyslových odvětvích. V posledních letech vzrostl zájem o historii uranu, jehož hlavní evropská ložiska byla uložena na saské a české straně Krušných hor.
Tolik k hlavním rysům mezinárodní tvorby z dějin hornictví. Pokud se týče jejího množství prací každoročně vykazuje Německo, pravidelně kolem 350 titulů, ovšem bez statí uveřejněných v Der Anschnitt, které jsou koncem každého roku registrovány zvláště v počtu kolem 30 pojednání. Další místo zaujímá Rakousko s množstvím až 100 titulů, Rumunsko kolem 60, Polsko s 50, Švýcarsko se 40-50 a s obdobným počtem i Maďarsko, Norsko se zhruba 30 a Slovensko s 20 tituly. Česká tvorba v tomto výčtu zaujímá poměrně dobré umístění ročně až kolem 60 statěmi, se špičkou 73 v roce 1994.
Tematicky mezi českou a zahraniční produkcí z dějin hornictví není podstatná diference, byť vykazuje některé specifické rysy dané ložiskovou situací našich zemí. Vědeckovýzkumný zájem se koncentruje na Český masiv, především na hlavní ložiskové oblasti, zejména na Krušné hory, Slavkovský les, Krkonoše, Železné hory, Šumavu, Českomoravskou vysočinu a Jeseníky, z rudních revírů zvláště na Jáchymov, Krupku, Horní Slavkov, Příbram, Jílové, Kutnou Horu, Jihlavu, Rudolfov a další, z uhelných oblastí především na severočeské pánve, na Kladensko a ostravsko-karvinský revír. Tvorba má široké rozpětí. Co do časových dimenzí, jsou prováděny sondy do pramenů různé povahy od počátků důlní činnosti před křesťanským letopočtem až do současnosti. Přeznamenává ji tematika dějin geologických věd, zejména mineralogie s deskripcí nerostů v hlavních ložiskových oblastech. Podstatná část vědní produkce je ovšem věnována vývoji těžby nerostných surovin všeho druhu v jednotlivých revírech. V poslední době se jeví zvýšená pozornost na vývoj těžby uranových ložisek v poválečném období až po jeho současnou útlumovou fázi. V řadě statí je analyzována historie důlní praxe, technika a technologie. Řada statí se týká formování báňského práva, nejen historického jako Jihlavské právo, Ius regale montanorum a Jáchymovský řád, ale i povahy a významu Obecného horního zákona z r.1854, k jeho 150. letému výročí bude letos uspořádána mezinárodní konference. Propracovány jsou dějinné úseky báňského školství, středního i vysokého, historická ekonomická a sociální problematika, zejména pracovní a životní podmínky hornictva včetně poměrů v táborech nucené práce a vězeňských táborech při uranových dolech v letech 1948-1968 a samozřejmě i důlní katastrofy, jejichž řada bohužel nekončí ani v současnosti. S touto tematikou již okrajově souvisí tematika montánní etnologie a etnografie, včetně demografických posunů v souvislosti s hornickou činností nejen v minulosti, ale i v současné době, zejména v uranových a uhelných oblastí. Jsou připomínána jubilea osobností, ale i technická a jiná výročí. Pro další výzkum jsou velmi podnětné stati o pramenné základně k dějinám našeho hornictví, nejen o písemné dokumentaci v archivech, ale i o hmotných v terénech. Podstatná část tvorby je věnována péči o hornické památky. Za zmínku jistě stojí, že za jejich výzkum, ochranu a zpřístupnění Hornické muzeum v Příbrami získalo loni i letos v soutěži ČR první místo a vysoké ocenění.
Konečně je třeba se zmínit i o teoretických pracích, nejen z oboru muzejní práce, ale např. i o geochronologickém výzkumu radiometrickými metodami, umožňující určit stáří hornin či o chronologické typologii historických důlních objektů. Nechybí ani výzkum podílu hornictví na hospodářském vývoji českého státu, zpracování problematiky vztahu hornictví a životního prostředí a nápravy jím způsobených deformací asanací a rekultivací. Je pojednána i návaznost hornické činnosti v minulosti na lesní a vodní hospodářství a na jiné energetické zdroje a další tematika, mimo jiné i vývoj hornických měr a vah, důlního měřictví a mapování a další.
Tolik opět jen ve zkratce a zdaleka ne v úplnosti o povaze výzkumu v dějinách českého hornictví, jak se jeví v soupisech titulů uveřejňovaných v posledních letech ve zmíněné mezinárodní bibliografii. Závěrem je třeba upozornit, že tato bibliografie nezaznamenává knižní díla, která lze zjistit jedině z citací v poznámkách v jednotlivých zahraničních pojednáních. Jejich soupis, který by jen za interval půldruhého desetiletí obsahoval několik set prací, nebyl ovšem účelem mého sdělení. Na hlavních rysech charakteristiky trendu mezinárodního výzkumu v dějinách montanistiky by však i tak nebylo třeba zaznamenat zásadní diference. O řadě z nich byly v českých odborných periodikách, zejména v Dějinách věd a techniky, v Uhlí-Rudy-Geologický průzkum, ve sbornících Podbrdska i jinde uveřejňovány recenze.
V této souvislosti nelze opomenout, že i česká tvorba má na svém kontě nejen řadu knižních publikací, v nichž byly zpracovány hlavní historické intervaly řady hlavních revírů, ale že byla vydána-většinou jako výsledek kolektivní práce-rozsáhlá syntetická díla, např. „Uhelné hornictví ČSR “ r. 1985, koncem r. 2003 „Rudné a uranové hornictví České republiky “ vydané péčí podniků Rudné doly Příbram a Diamo Liberec, či na počátku r. 2004 za přispění Hornického muzea v Příbrami uveřejněné „Rudné hornictví v Čechách, na Moravě a ve Slezsku “. Nelze nepřipomenout čtyřsvazkové obsáhlé kolektivní dílo „Technické památky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku “ obsahující přehledné dějiny rudného, nerudného a uhelného hornictví a podrobný soupis hornických památek. Toto dílo nemá koncepcí a zpracováním srovnatelnou analogii v zahraničí. Nebude tedy nadsázkou, že česká tvorba se čestně umisťuje v profilu mezinárodní produkce z dějin hornictví.