PhDr Anna Mayová Kladno:

Písemné prameny k dějinám dolování v revírech Plzeň, Rosice a Malé Svatoňovice v podnikovém archivu Generálního ředitelství Kamenouhelné doly Kladno - uložené v Praze Chodově.

I.

Západočeské uhelné doly, poslední sídlo Zbůch u Plzně v archivních fondech Báňského ředitelství PŽS a Generálního ředitelství Kamenouhelných dolů Kladno.

Podle L. Kárníkové z díla Vývoj uhelného průmyslu v Čechkých zemích do r. 1880, která prostudovala nejstarší archivní prameny k dolování uhlí v Čechách, na Plzeňsku dominovala svým rozsahem pánev plzeňská, rozložená po obou březích řeky Mže a ohraničená řekami Střelou na severu a Radbuzou na jihu.

Dobyvatelné sloje byly rozděleny na tři pásma:

1/ Od Kaznějova k jihu přes Hromnice a Třemošnou k Plzni, Liticím, Lhotě a

2/ jižně od ní k Dobřanům, Chotěšově a Mantovu

3/ Od Líně přes Nýřany k Vlkýši a k severu k Všerubům, kde doloval dr. Lindheim a potom Pražská železářská společnost v Kladně.

4/ Velké, ale krátkodobé proslulosti nabyla pánev Mirošovská jihovýchodně od Plzně. Mirošov byl v 70. a 80. letech 19. stol. největším zdrojem hutnického koksu v Čechách. Dosti brzy však došlo k jeho úplnému vyčerpání. Mirošovské těžařstvo mělo dolový majetek i v centrální kladenské pánvi a vyhloubilo zde doly Jan a Schöeller v Libušíně. Roku 1905 Mirošovsko - libušínské těžařstvo prodalo celý důlní provoz i míry Pražské železářské společnosti a důl Schöeller jako závod 1. Českomoravských dolů ukončil svůj provoz roku 2002.

V roce 1957 se stal Kombinát kamenouhelných dolů Kladno nadřízeným podnikem pro Západočeské uhelné doly /ZUD/, ale i Rosické uhelné doly /RUD/ ve Zbýšově a Východočeské uhelné doly /VUD/ v Malých Svatoňovicích.

Písemnosti s informacemi o dolování v těchto uhelných revírech se nacházejí i v archivních fondech podnikového archivu Generálního ředitelství kamenouhelného revíru Kladno a uvádím je pro možné badatele. Všechny jsou umístněné ve státním archivu Praha - Chodov.

Nýřany a Kladno. Lindhein, PŽS a Vojtěšská huť.

V 50. letech 19. století stala se důležitá zejména západní část plzeňské pánve ve velkých rafineriích železa dr. Linheima a později PŽS, těsně spjatých s kladenskou Vojtěšskou hutí. Tyto tehdy moderní kamenouhelné rafinerie ve Vlkýši - Heřmanově huti a od r. 1859 i v Nýřanech se staly hlavním spotřebitelem a základem mocného rozvoje plzeňských dolů PŽS, které brzy předstihly ostatní plzeňská těžařstva. Dobývaly přes 60% uhlí celé plzeňské pánve a 30% uhlí celého Plzeňska.

Spojitost dolového majetku PŽS a Plzeňské pánve s nýřanskými rafineriemi uhlí byla v kooperaci výrobních procesů byla proto, že postupné vyčerpání ložisek koksovatelného uhlí v Kladenském revíru nutilo hutě v Kladně dovážet uhlí z Dolního Slezska a Ostravska, a tím se zpochybňovalo umístnění železáren PŽS v Kladně, protože nebyly ziskové. Proto bylo přistoupeno ke kooperaci s pudlovnami v západních Čechách a v r. 1858 byla v Nýřanech postavena nová pudlovna a válcovna, která měla využít uhlí z Lindheimových dolů na Nýřansku a používat je k výrobě plechů a kolejnic. K tomu se dováželo surové železo z Kladna a zčásti se využívalo železo ještě z mítního dřevouhleného výrobního postupu. V kladenských železárnách nebylo možno bessemerací vyrobit kolejnice v požadované kvalitě, protože nučické ložisko obsahovalo fosfornaté rudy. Proto byl uzpůsoben výrobní program na lití rour na stojato, mostní a střešní konstrukce a výrobu strojů. Teprve v r. 1879 se PŽS dostála z těchto potíží, když koupila od Thomase pro Kladno licenci na jeho ocelářský pochod.

Dr. Lindheim zakládal doly od r. 1856 u Vlkýše, v Blatnici /dolová pole Concordia/, u Doubravy /dolové pole Centrum a Servác/ a u Kamenného Újezda a Mantova.

Dosud největší doly starckovské se nacházely na severovýchodě u Kaznějova, Jalovčic a Hromnic. 1860 byl hlouben Důl Ingnác u Třemošné, 121 m hl.

Do počátku 60. let 19. st. byly výše uvedené doly dostiženy nýřanskými důlními díly dr. J. Pankráce, jednoho z předních vůdců německých nacionalistů v Plzni.

Ve Vlkýši úspěšně rozvíjel dolování též Albrecht a Seifert z Vídně. Dále byly v činnosti doly J. A. Zieglera a F.Lambla v Merklíně. U Litic doloval majitel velkého parního mlýba F.Hyr.

1863 začali u Nýřan vrtat bratři Kleinové. Na velkých vrtech prováděných od konce 50.let. 19.st. do hloubky 130 - 140 m / 245 - 275 m/ založil zde šachtu Humboldt v polovině 60.let. Vznikl Západočeský horní a hutní spolek, později největší těžař Plzeňska.

Doly bratří Kleinů v Plzeňském revíru.

Bratři František, Hubert a Albert Klein vlastnili důlní díla téměř ve všech revírech v Čechách i na Moravě. Kapitál získali na stavbách železnic a v r. 1848 vstoupili do Pražského uhelného spolku, když se v r. 1847 majitelé původních kamenouhelných dolů pod vedením Vojtěcha Lanny spojili s Florentinem Robertem a Hermannem Diettrichem Lindheimem, těžařem a vlastníkem dolů, rafinerií a válcoven na Nýřansku a s nimi i vídeňská banka Kredisanstalt a vytvořili Pražskou železářskou společnost.

Blatnice.

Bratři Kleinové těžili kamenné uhlí v obcích Blatnici u Nýřan. Zde byl důl Albert z r. 1869, 63 m hluboký. Krátce na to začali s hloubením šachty František 1874. Mocnost slojí na obou šachtách dosahovala přes 1 m.

Vlkýš.

Zde těžili před PŽS uhlí Seifert a Adalbert na dole Jan ještě r. 1864. Další šachtičky v okolí Vlkýše byly na mírách Karel, Václav a Michal. Později byl otevřen důl Vranov - 1878, 14 m hluboký. Další důl FRantiška by v Horních Sekyřanech, blízko dnešní základní školy, hlouben 1880, 96 m hluboký, mocnost sloljí 50 - 80 cm.

Dolování PŽS:

Společnost dolovala v obcích Nýřany, Blatnice, Kamenný Újezd u Nýřan, v Doubravě, Vlkýši, Horních Sekyřanech, v Heřmanově Huti a v Mantově.

Jména dolů, případně důlních měr v obcích: Vlkýš a Horní Sekyřany.

St. Paterzeche, St.Johanische, Carolzeche, šachtičky Förderschacht, Anna a Marti hluboké asi 17 m. Hlubší šachty byly Heřman 84 m, František 104 m, František 85 m, Rudolf 72 m, Hilda 72 m, Paul, Hermann, Prokop, Barbora, Hilfschacht, Schrufschacht, které byly hluboké kolem 50 m. Důl Paul byl v roce 1850 založen H. D. Lindheimem a v r. 1858 jej převzala PŽS.

H. D. Lindheim již v roce 1810 těžila šachta Jakobi - Jakobizeche a tři malé šachtičky VIII, X, XI, které si později PZS pronajala od Josefa Lutce a Václava Krenze z Vlkýše. Důl Paul slouší dodnes jako studna pro sklárnu v Heřmanově huti. Těžba byla do r. 1878.

Blatnice u Nýřan.

Důl Concordia /také Konkordia/ v Blatnici u Nýřan byl založen v r.1848. Mocnost slojí se pohybovala od 50 cm do 1 m uhlí. Otvírka dolu byla provedena povrchní štolou, kde byla dvoukolejná trať. Štola sloužila k fárání horníků i k těžbě. Mimo uhlí se těžil lupek a uhlí bylo dobré kvality a vysoké výhřevnosti 7 1-218 cal.

PŽS na blatnickém katastru dále vyhloubila v padesátých letech 19. století Vojtěchovskou štolu. Vystavěla též vlečky k těmto důlním dílům a r. 1861 až do Heřmanovy Hutě.

Kamenný Újezd a Doubrava.

Mnoho menších šachtiček bylo PŽS bylo na katastru obce Kamenný Újezd a Doubrava. Místo názvů byly označeny čísly: V Kamenném Újezde to byla čísla 8, 13, 15, 17, 18, 19. V Doubravě šachtička 11. Byly spojeny koňskou úzkokolejnou dráhou, podobně jako další v Nýřanech, na které byla napojena válcovna železa PŽS.

Nýřany.

V roce 1868 zde vyhloubila PŽS šachtu Lazarus /Lazarka/ a bylo to v místech, kde zůstaly pozůstatky odvalu za rodinnými domky zaměstanců závodu Tesla. Hloubka dolu byla 124 m. Důl Lazarus byl později spojen s dolem Ziegler Blatnického těžařstva v Nýřanech.

Kamenoújezdský důl nebo také "Na staré mašině" byl blízko železniční zastávky. Dalším velkým dolem byl důl Hlubina / Tiefbau/ v Nýřanech v místech u dnešní Městské lidové knihovny. Byly tam zbytky zdina hlavní jámy.

V.Kroc, Havířské generace:

Sborník KDK 3-1983, PŽS a Nýřany, str. 90 a násl.

Mirošov.

Z poloviny 19.století pochází velký vzestup těžby uhlí z pánve mirošovské u JV. Rokycan - hlavní zásobárnou Čech koksovatelným uhlím. Její druhá sloj byla navrtána do r. 1855. R. 1857 začal Fürstenberg a těžařetvo Grimm - Jahnelovo s jejím dobýváním. 1868 v mirošovské pánvi bylo založeno Kamenouhelné těžařstvo mirošovského a brněnského konsorcia v čele s E.Herrigem. Bylo to těžařstvo s rozsáhlou výrobou hutnického koksu. V Kamenouhelném revíru Kladno založilo doly Jan - 1923 a Schöeller 1889 - 2002 v Libušíně.

V Mirošově r. 1865 zřídila nově ustavená bavorská společnost tři koksové pece Appeltova systému. Společnost existovala od r. 1863 a byla založená dr. Bauerem.

Mirošovské těžařstvo s touto společností uzavřelo dohodu. Ale brzy se rozhodlo /na popud zbirožského dr.Strousbergera/ postavit velkou koksárnu u Rokycan. 1871 už byla v provozu a zásobovala podniky Strousbergerovy a Krušnohorského železářského a ocelářského těžařstva. Brzy se ale orientovalo na fürstenberskou Karlo - Emilovu huť.

Koksárna u Rokycan byla zřízena systémem 50 pecí patentovanými jako "systém rokycanský" a v r. 1871 vyráběla s polovinou pecí 127 280 vídeňských centů uhlí. Koksárnu vedl svým jménem dr. Ringel a 1884 byla koupena Mirošovským těžařstvem.

1874 zřídila Západočeská horní a hutní společnost koksovací pece v lese Sulkově u Líně a vlastní koksárnu vybudovali u Mirošova i Fürstenbergové.

Původní mirošovské doly v Kladenském revíru: Důl Jan v Libušíně 1887-1927.

Na severozápad nad obcí Libušínem si kolem r.1870 přihlásil výhradní kutací kruhy podnikatel J.Jahnl z Plzně. Tehdy se pochybovalo o tom, že by zde mohlo být uhelné lože. Později J.Jahnl prodal tyto kutací kruhy Mirošovskému těžařstvu, které těžilo uhlí do r. 1905 v Mirošově u Rokycan. Toto čilé těžařstvo v roce 1881 uskutečnilo zemní vrtbu, která r.1884 nalezla v hloubce 431 m uhelnou sloj mocnou osm metrů.

Následovalo založení dolu Jan v Libušíně r.1887 a dokončené 1890. Důlní dílo mělo dvě jámy vzdálené od sebe šedesát metrů a tím "...povstal jednak velikolepý, jednak vkusnými stavbami a přiměřeně moderními stroji vypravený, možno říci elegantní, první důl libušínský, který téhož roku 1890, aniž by ještě k dobývání úplně otevřen byl dva miliony centů výtečného uhlí dával." /J.Hrabák, Železářství v Čechách jindy a nyní, 1909, str.363./

Povrch důlního díla byl uzavřen r. 1927 a odtud byla přestěhována první báňská záchranná stanice /1907/ na důl Mayrau, kde je dodnes a tvoří jednu z mnoha expozic skanzenu Mayrau. Uhelná substance se vydobyla do r. 1945 podzemními překopy na důl Max. V té době patřily libušínské doly, které vyhloubilo Mirošovské těžařstvo od r. 1905 Pražské železářské společnosti.

Velkolepé stavby dolu Jan Libušín tvořily impozantní panorama nad obcí. Po roce 1945 až do r.1985 zůstávala jedna z jámových budov jako technická památka, o které se uvažovalo, že zde bude depozitář pro velké památeční stroje. Bohužel se budova stavebně neudržovala a i vliven sesedání půdy nad jámou se zřítila. Ve skanzenu jsou z ní štukové ozdoby z fasády.

Dalším dolem Mirošovského těžařstva byl důl Schöeller 1899-1999.

V letech 1896-1901 byly ověřeny geologickými vrty uhelné sloje na severozápad od Kladna. Uskutečnily se též v kutacím terénu Pražské železářské společnosti na základě kutacího povolení z r.1863. Severozápad a západ kamenouhelného revíru tvořily obce Rozdělov, Libušín, Kamenné Žehrovice, Srby, Tuchlovice, Žilina a Doksy. Přihlášené kutební okruhy patřily patřily na katastrech těchto obcí kromě Pražské železářské společnosti ještě Mirošovsko-libušínskému těžařstvu, Společnosti Klinger a Popper, Förster a Concorten, hraběti Clam Martinicovi a Společnosti Humboldt z Düsseldorfu. Dolové míry PŽS sahaly až za Tuchlovice. Prostor dnešního Kačického pole, objeveného v r.1956, měla tehdy propůjčený společnost Humboldt a Mirošovské těžařstvo.

V této kutací oblasti byla vyhloubena jáma Schöeller v letech 1899-1902 na pozemkovém dílci č.k.727-3 v obci Libušíně v dolovém poli Leopoldina, jenž měla propůjčený Mirošovsko-libušínská společnost. Průřez jámy byl kruhový o světlosti 5000 mm, zdivo bylo silné 60 mm. Hloubka jámy až k nárazišti byla od ohlubně 518,5 m. Majetek tohoto těžařstva koupila v r.1905 PŽS

Důl Schöeller byl těsně před první světovou válkou rozšířen o jámu Wannieck, 1913-1914 v Kamenných Žehrovicích. Důlní dílo Schöeller bylo hlavní vtažnou jámou a částečně výtažnou pro jižní část dolového pole. Důl měl jen jedno těžní patro. Byl rozdělen na dvě oddělení, z nichž bylo jedno lezné a dvě těžní. Těžní jáma byla opatřena železnou věží, ve které se těžilo dvěma etážovými klecemi. Každá etáž měla obsah jednoho vozu.

Důl Wannieck administrativně spojený s dolem Schöeller byl hluboký 432,35 m. Uhlí bylo dosaženo ve 347, 8 metrech. Jáma byla vybetonována podle Neubaerovy důlní výztuže a opatřena železnou těžní věží. Z tohoto dolu razila PŽS překop směrem na západ pod obcí Tuchlovice. Důlní dílo mělo dosáhnout 2000 m délky a předpo- kládalo se, že narazí na uhelnou sloj. To se skutečně podařilo a v roce 1936, kdy v 1990 m překopu zvaného Tuchlovický bylo nalezeno uhlí. Nález kamenného uhlí byl ohlášen báňským úřadům, které byly požádány a propůjčku dolových měr Tuchlovického pole č. 1. Záhy bylo začato hloubení dolu Jaroslav, které bylo dokončené v r. 1941. Důl byl na dlouhá léta pojmenován jménem Nosek. Po roce 1989 se jmenoval důl Tuchlovice. Spolu s dolem Schöeller tvořily odštěpný závod KLADENSKÉ DOLY akciové společnosti Českomoravské doly Kladno.

V letech 1971 - 1975 probíhala rekonstrukce dolu Schöeller/Nejedlý I. k vydobytí Kačického dolového pole objeveného geologickým průzkumem v r.1956. Z této přestavby je dnešní stavební podoba dolu.

Spojení obou dolů Schöeller a Tuchlovice překopem bylo v r.1996/97 a mělo sloužit k vydobytí uhelné substance nejprve na dole Tuchlovice. Důl Schöeller skončil svoji činnost jako závod 1. Českomoravských dolů a.s. r. 2002

Dohromady s velkými sumami surového uhlí pro moderní rafinerii železa soustředěné na Plzeňsku byly hutě PŽS u Vlkýše a Nýřan, Plzni a Kříších. I ve zbývajících železárnách byla spotřeba uhlí vážnou položkou odbytu plzeňského uhlí.

Ředitelství dolů PŽS bylo v Nýřanech a písemnosti z provenience dolů PŽS v Plzeňské pánvi se patrně nachází ve Státním oblastním archivu v Plzni a též v AF Báňské ředitelství PŽS v Kladně. Tento fond je uložen ve SOA Praha Chodov. Kromě toho údaje o tomto dolování musí být ve spisech státních báňských úřadů, taktéž v plzeňském státním archivu.

Po znárodnění dolů r. 1945, byla všechna důlní díla v n.p. Západočeský uhelný revír a od r. 1957 v Západočeských uhelných dolech se sídlem ve Zbůchu a spadající pod SKDK Kladno, se údaje o těchto dolech nachází i v AF GŘ KDK Kladno. Jedná se o údaje jak z vrchnostenského, měšťanského, tak i kapitalistického i socialistického dolování v Plzeňských revírech do r. 1990. AF GŘ KDK je též uložen v Praze Chodově.

Archivní prameny k dějinám dobývání uhlí v ZUD

1855 - 1990

z archivního fondu Báňského ředitelství Pražské železářské společnosti Kladno a Generálního ředitelství KDK.

Báňské ředitelství Pražské železářské společnosti /BŘ PŽS/ 1855 - 1939.

Prodej dolového majetku Mirošovsko - libušínského těžařstva Pražské železářské společnosti,

Doly ve Vlkýši, agenda Báňského ředitelství Nýřany,

1857 - 1905

Demarkační smlouva mezi Mirošovsko - libušínského těžařstva 1877 a kamenouhelným těžařstvem Victoria Mirošov, akta 1872 - 1941

Výpisy z horníknihy Plzeňské 1884

Stavba domu pro úředníky Mirošovsko - libušínského těžařstva v Libušíně 1886

Propůjčovací listiny v Libušíně na důlní míry Gustav I - IV. a přebytek 1887 - 1889

Dtto na důlní míry Ernst I - IV. a přebytek 1888 - 1889

Dtto na důlní míry Julius I-IV. a přebytek 1888 - 1889

Mirošovsko - libušínské těžařstvo 1888 - 1902. Akta týkající se důlních měr a dolových polí v Libušíně. Ředitel těžsřstva Johann Fitz. Propůjčení důlních měr Horním úřadem Plzeň 1855 - 1900, korespondence.

Propůjčovací listiny Alexander I - IV a přebytek, ředitel Johann Fitz 1888 - 1912.

Dtto k důlním mírám Theodor I -IV a přebytek 1889.

Dtto k důlním mírám Filip I - IV. protokoly, 1889.

Pozemkový majetek Mirošovsko - libušínského těžařstva 1889 - 1905.

Mirošovsko - libušínsko - svatoňovické těžařstvo, kupní smlouvy a prohlíášení k pozemkům těžařstva 1890 - 1930.

Mirošovsko - libušínské těžařstvo, demarkace mezi ním a PŽS 1897.

Mirošovsko - libušínské těžařstvo, protokoly s Horním úřadem Plzeň o důlních mírách Hugo I - IV, 1899.

Dtto k důlním mírám Johann I -IV. 1899.

Dtto k důlním mírám Mathilde I - IV. 1899.

Dtto k důlním mírám Leopoldine I - IV. 1899.

Dtto k důlním mírám Helene I - IV. 1899.

Dtto k důlním mírám Karl I - IV a přebytek 1904

Dtto k důlním mírám Elsa I -IV. a přebytek 1904

Dtto Richerd I - IV. a přebytek 1905 - 0909, 1905 - 1912

Mirošovsko - libušínské těžařstvo a PŽS, smlouvy o demarkacích, akta, seznam, tabulky 1900.

BŘ PŽS - kancelář důlního měřictví, archiv cenných listin, knihovní založení a pozemnostní archy 1900 - 1909

Dolové pole Hermanshütter a Pankrazzeche Nýřany, smlouva o pronájmu 1902 - 1906

Mirošovsko - libušínsko - svatoňovické těžařstvo, kupní smlouvy 1909 - 1912

Plzeňské kamenouhelné těžařstvo 1909 - 1939. Kniha těžířstva, výpisy, protokoly, podílní listiny, ředitel Stanislav Mikšíček.

BŘ PŽS - kancelář důlního měřictví, archiv cenných listin, pozemky a zápisy do pozemkových knih 1910 - 1919, 1911 - 1931.

Skořická uhelná pánev Skořice u Mirošova 1929 - 1930. Úvaha o dolovém majetku Nová Naděje.

Horní knihy Plzeňské, výpisy všeobecné pro PŽS 1939.

AF Generální ředitelství KDK 1954 - 1990.

Písemnosti Odborného ředitele pro investiční výstavbu - OŘIV týkající se ZUD:

1959-62 ZUD Zbůch u Plzně, otvírky dolových prací.

1962 Projekční složka KD OŘ: Rekonstrukce jámy Dobré štěstí v Dobřanech, generální řešení.

1963. ZUD Zbůch - provozní záležitosti. ZUD důl Obránců míru - studie. K.Neset: Posudek o vlivu dobývání na povrchové objekty v Chotěšově, důl Týnec. Důl Obránců míru - uhelné zásoby a investice, těžba, životnost, investice a ekonomika. SKDK projekce: Studie o dorubání dolu Zýnec v ZUD.

1964. Studie vývojové koncepce dolu Obránců míru.ZUD informační zpráva o výhledu dolování.

1965. Zpráva prověrkové komise VHJ o všech podnicích - též ZUD. Zpráva o připravenosti na 4.pětiletku - též ZUD.

1966 - 1968. Výhledová koncepce ZUD Zbůch pro období 1971 - 1976 a připomínky KD OŘ Kladno. Referáty o situaci v revírech KD OŘ Kladno a stanoviska k vývoji uhelného průmyslu v letech 1966 - 67. Návrh na zkrácené dorubání Západočeského revíru. Materiál pro komisi MPE Praha pro řešení problematiky neefektivních provozů. Zpráva o výhledové koncepci ZUD Zbůch. Mapy, a akta k problematice. ZUD - investiční prognozy a náhradní výroba.

1967. Zpráva o řešení problémů na n.p. ZUD Zbůch. Zpráva o vyhlídkové koncepci n.p. ZUD - upřesnění do r. 1970, ukončení životnosti. Návrh koncentrace a mechanizace dobývání na dole Dobré štěstí Dobřany, ZUD. ZUD Zbůch - neefektivní provozy.

1968. Likvidační plán dolu 1. Máj Chlumčany n.p. ZUD. Likvidační plán dolu Matylda Břasy.

1969. Průběžně - písemnosti s Obvodními báňskými úřady Plzeň, Trutnov, Brno. Též průběžně - korespondence s KD OŘ a podniky VHJ se ZUD.

1970. Prověrky hospodaření na podnicích, též ZUD. Kontroly otvírek dolových prací - též ZUD. OHME: Zápisy o revizích a instalacích strojů. Kontrola jakosti: Rozbory kvality uhlí, zprávy a tabulky. TR: Zprávy o dobývacích metodách a stanovení ekonomických závěrů. Zpráva o náhradní výrobě na podnicích KD OŘ k 31.7. 1970.

1971. Studie o životnosti ložisek černého uhlí do r. 2003. FMPE: I. etapa prognoz palivo energetické základny v oblasti tuhých paliv. tabulky.

1974 - 1990. Akční programy a plány - též ZUD. Příkazy a rozhodnutí GŘ, prověrky.

1982 - 1990. Komise a porady - též ZUD.

Odbor investic a expertiz GŘ KDK 1954 - 1990.

1954 - Studie ke generelu ZUR - ZUD Zbůch, technické elaboráty,studie ke generelu s částí geologie, kontrola zkratu

1956 - Dokončení otvírky Chotěšov - Ostrov, posudek o poddolování Chotěšova

1956 - Vlastní stavební výroba a objemy prací KD,ZUD, RUD,VUD, výstavba důlních děl ve všech revírech KD

1957 - Doplněk ke generelu zud Zbůch, doplněk ke generelu ZUR, mapová část č.1,2.

1957 - Investice na dole Krimich II. a dole Pokrok ZUD

1958 - výtah ze studie generelu KR, ZUR,VUR,RUR, důl Masaryk v Týnci, otvírka důlního pole Vejprnice ZUD Zbůch, důl Pokrok v Chomli - zpráva odborné komise pro udedení dolu do trvalého provozu, studie spojení dolu Eliška - Bayer, vytěžení uhlí z dolu Bayer na důl Eliška, jmenovití seznamy investiční výstavby pro všechny revíry KDK, průběžné zápisy z investiční komise ZUD

1959 - Zkrácení pracovní doby v podnicích SKDK, generel spotřeby plzeňského uhlí ZUD Zbůch, generel spotřeby kladenského, plzeňského, východočeského, rosického a sokolovakého uhlí, zajišťování bytové výstavby

1960 - Vyhláška č.179/59 ÚL o hmotných poměrech na zvýšení efektivnosti investiční výstavby a směrnice č.180/59 ÚL p pdměnách a přirážkách za zhospodárnění investiční výstavby, zprůmyslnění stavebnictví, typizace a normalizace

1961 - Návrh I. varianty generální perspektivy do r. 1980, návrh otvírky v SZ poli dolu Obránců míru ZUD Zbůch, průběžně zápisy z jednání u ředitele SKDK, kapacitní slouvy, plnění plánů investiční výstavby, statistické výkazy a tabulky, zapisy z porad technicko ekonomické rady ředitele/TER, ekonomická hodnocení závodů Pokrok, Eliška, tabulky

1962 - Rekonstrukce jámy Dobré štěstí v Dobřanech, studie otvírky dolových polí Vejprnice, Chotíkov, Kozolupy ZUD Zbůch, tématické úkoly TR a celostátní plán KR,ZUD, VUD,RUD

1963 - vyrubání uhelných zásob pod Chotěčovem ZUD Zbůch, výhledová studie dolu Obránců míru Zbůch, výhled dolu Obránců míru Zbůch, studie otvírky Vejprnice, Chotíkov, Kozolupy č.1. technická část, č.2.technické výkresy a schemata ZUD Zbůch,č.3. ostatní výkresy, posudky na důl Týnec, investiční úkoly: ZUD Zbůch důl Týnec, důl Obránců míru, d.Dobré Štěstí, těžní stroj Krimich, elekktrické vedení 110 KV ZUD Zbůch

1964 - Efektivnost investic na dole Dobré Štěstí Dobřany, možnosti zvýšení ekonomiky dolu Krimich, zprávy o výhledu dolu Týnec, výhledová studie dolu Matylda Zbůch, efektivnost investice rekonstrukce dolu Dobré štěstí v Dobřanech

1965 - Prohloubená základní varianta dlouhodobého rozvoje těžby uhlí na léta 1971, 1975, 1980. Studie dloluhodobého výhledu, usnesení vlády 413/65, příloha č.3, plán investiční výstavby KR, ZUD, VUD, RUD, vyhodnocování staveb KR, ZUD, VUD, RUD

1966 - Výhledová koncepce ZUD ZBůch 1971-769, mapy a tabulková část. Výhledovákoncepce ZUD Zbůch 1971-76, návrh na zkrácené dorubání revíru ZUD Zbůch

1967 - Zpráva o výhledové koncepci ZUD ZBůch, materiál o dozití ZUD Zbůch sepsaný pro MH Praha a KV KSČ Plzeň, Komise opro neefektivní provozy p výhledové koncepci ZUD - zpráva pro MH Praha, zpráva o ZUD Zbůch pro KV KSČ Plzeň, rozbor kvalifikační struktury pracovníků do r. 1980, zprávy o vyhlídkové koncepci ZUD Zbůch, komise pro neefektivní provozy ZUD a řešení problematiky. Zpráva o výsledcích hospodářské činnosti 1977, THU na dorubání revíru ZUD, otvírka lokality Ovčín.

1968 - Plán likvidace dolu Matylda ZUD Zbůch, likvidace provozu 1.Máj v Chlumčanech ZUD

1969 - Mostárna a strojovna dolu Krimich, prodloužení životnosti dolu Pokrok ZUD textová a mapová část. Průběžně korespondence se závody - tedy i se ZUd Zbůch. PU prodloužení životnosti ZUD Zbůch, výhledová koncepce dorubání ZUD, informační zpráva o Vejprnicích.

1970 - rekultivace dolu Maytalda ZUD Zbůch. ZUD Zbůch - studie náhradních výrob a rekultiuvace po dolu Matylda Břasy. Průzkum a úprava uhlí z lokality Chotíkov, stanoviska k dorubání ZUD. Expertizy o náhradní výrobě n.p. ZUD, ČLUZ, RUD.

1971 - 1984 Prodložení životnosti n.p. ZUD Zbůch, PU a předběžný PU. Posudek PU prodloužení životnosti n.p. ZUD, otvírka severního pole Krimich II, racionalizace těžby na d.Dobré štěstí, otvírka důlního pole Přívětice, dodatek k otvírce lokalit Přívětice - Ovčín, otvírka a mechanizace sloje d.Dobré štěstí, otvírka dobývání třetí kry na dole At.Uxa, otvírka severních lokalit ZUD.

1971 - 1984 Generel rozvoje KDK do r. 2000 - ZUD Zbůch u Plzně a oast.revíru I a II.etapa. Přípravné materiály pro vypracování výhledu do r. 2005 - i ZUD.

1978 - 1979 Kontrolní dny investi, investice ve vlastní režii, metodika, porady vedoucích investic, komise. Soubor staveb - Výstavba dolu Chotíkov, výměna těžního stroje DAU, rekonstrukce těžního zařízení Nová Hospoda, studie na vyrubání uhelkných zasov v ZUD.

1980 - 1982 Výstavba dolu Chotíkov

1981 - 1983 Zvlásštní stavby a oprava rekreačních zařízení - i ZUD.

1981 - 1983 ZUD Zbůch PZU Líně - Sulkov zásobení vodou ze Zbůchu, otvírka ložiska Chotíkov optimální studie a alternativy

Průběžně zachovány plány na pětiletky a korespondence k investiční výstavbě. Též komise pro hospodaření se zádobami, k. řízení akcí TR, k. pro dovoz strojů a k. investiční.

Dále jsou to povolené a dokončené stavby. Též registrace staveb, metodika a schvalování.

1983 - 1989, 1986 - 1988, 1987 - 1988 Dokončené stavby ZUD Zbůch.

Písemnosti z odboru investic a expertiz doprovází projekty, jednání a smlouvy s OŘIV. Mapy ODMG zůstávají v místě dolování uhlí z provozních důvodů, ale ve fondu GŘ KDK jsou u schválenách otvírek dolových prací.

Projektová dokumnetace:

Západočeské uhelné doly, koncernový podnik, Zbůch

-Výstavba dolu Chotíkov

-Prodloužení životnosti k.p. ZUD

-Otvírka lokality Ovčín

-Racionalizace těžby na dole Dobré štěstí v Dobřanech

-Rekonstrukce odtěžení Dolu Antonín Uxa

-Otvírka Lubenské sloje

-Rehabilitační zařízení Železná Ruda

-Otvírka severozápadního pole

Doufám pevně, že tyto archivní písemnosti poslouží pro studium a bádání o dějiných Plzeňské pánve a Západočeských uhelných dolů ve Zbůchu u Plzně, posledního podniku, který zde doloval od r. 1945 - 1990.