Možnosti využití odpadů pro rekultivační práce

Ing. Dagmar Sirotková, Ing. Karel Svoboda, VÚV T.G.M. – CeHO

Podbabská 30, 160 62 Praha 6

Rekultivací rozumíme aktivní obnovu a tvorbu půdního fondu devastovaného lidskou, zejména průmyslovou činností a těžbou surovin. Kromě krajinotvorné funkce rekultivací je účelem rekultivace odstranění nebo minimalizace následků těžby (rekultivace výsypek povrchových i hlubinných dolů, rekultivace vytěžených prostorů a lomů), zahlazení následků ukládání energetických a jiných odpadů (rekultivace úložišť, odkališť a skládek TKO). Další funkcí rekultivace je likvidace starých ekologických zátěží, odstraňování následků havárií a navracení pozemků likvidovaných průmyslových a jiných provozů původnímu účelu. Smyslem rekultivace je znovuvytvoření ekologicky vyváženého krajinného prostředí.

Rekultivační činnost má v českých zemích dlouholetou tradici. Již před první světovou válkou Zemská zemědělská rada zřídila Rekultivační expozituru, která organizovala zavážení propadlin povrchu do vytěžených důlních prostorů, obnovu a odvodnění vytěžených důlních pozemků. Zákon č. 48/1956 Sb. o ochraně zemědělského půdního fondu zavedl systémové řešení devastace krajiny těžbou. Toto řešení spočívalo v povinnosti těžební organizace před otvírkou těžby sejmout ornici a kultivace schopnou zeminu a na vlastní náklad zajistit rekultivaci půdy po skončení těžby. Horní zákon č. 41/1957 Sb. nařizoval těžebním organizacím rekultivační povinnosti a ochranu zemědělského a lesního půdního fondu. Tato legislativní řešení byla ve srovnání s okolními zeměmi velmi moderní a český přístup k pojímání rekultivací komplexně s cílem vytvořit stabilní krajinné prostředí a zejména jeho půdní složku se stal pověstným jako česká rekultivační škola. Dá se tedy říci, že rekultivační činnost je ze zákona neoddělitelnou součástí těžebních a dobývacích procesů.

Před zpracováním projektové dokumentace rekultivace je nutno stanovit účel využití rekultivovaného území, protože na účelu využití zrekultivované plochy (zemědělsky, lesnicky, účelově – průmyslově-obchodní, obytná nebo rekreační a sportovní plocha, apod.) závisí volba technologie vlastní rekultivace. Rekultivace se provádí ve dvou stupních. Prvním stupněm je technická rekultivace, která urovnáním a utěsněním povrchu, vytvořením spádování a převrstvením vhodnými zeminami zajistí vhodné podmínky pro druhý stupeň – biologickou rekultivaci.

Technická rekultivace sestává z technických opatření zajišťujících podmínky pro biologickou rekultivaci (urovnání a utěsnění povrchu, svahování, převrstvení zeminami).

Následující biologická rekultivace, jejímž smyslem je zavést biologickou rovnováhu svrchní půdní vrstvy se zvýšenou fertilitou a vytváří podmínky pro její biologické, zemědělské nebo lesnické využití. V průběhu biologické rekultivace dochází v půdotvorných substrátech ke změnám fyzikálních vlastností, vodního režimu, chemických, biochemických a mikrobiologických vlastností. Rozhodujícím činitelem pro úspěšnou biologickou rekultivaci je organické hnojení.

Rekultivačními substráty jsou z oblasti odpadů zejména:

• Biodegradabilní odpady včetně kalů z ČOV

• Odpady z teplárenství a energetiky

• Některé ze stavebních a demoličních odpadů – především vytěžená zemina.

Dále se jedná o některé upravené odpady, jako jsou:

• Recykláty inertních stavebních a demoličních odpadů

• Stabilizáty a solidifikáty vyrobené z elektrárenských popílků a produktů odsíření.

a dále některé těžební odpady (hlušina, skrývky, odvaly).

Podmínkou při volbě sanačně rekultivačních materiálů by mělo být, že použité materiály nesmí zhoršit stav životního prostředí v místě využití.

Při hodnocení využití odpadů pro rekultivace musí být splněny následující podmínky:

§ rekultivační materiály z odpadů nesmí vykazovat žádnou nebezpečnou vlastnost dle vyhlášky č.376/2001 Sb. o hodnocení nebezpečných vlastností odpadů a musí splňovat podmínky dané vyhláškou č.383/2001 Sb. o podrobnostech nakládání s odpady

§ využití nebezpečných odpadů je možné pouze po jejich přepracování za účelem odstranění nebezpečných vlastností (solidifikace, stabilizace atd.) v souladu se zákonem o odpadech

§ složení a základní charakteristiky používaných rekultivačních materiálů by svou kvalitou měly odpovídat i dalšímu plánovanému využití rekultivovaného území

§ rekultivační materiály nesmí ohrozit kvalitu povrchových a podzemních vod dle zák.č. 254/2001 Sb. o vodách

§ materiály musí rovněž splňovat požadované fyzikálně-mechanické vlastnosti, jako např. zrnitost, pevnost, nasákavost apod.

Protože se jedná o velké objemy odpadů, je žádoucí zmírnit handicap, který mají odpady oproti přírodním materiálům a surovinám, jako jsou např. jílovinové zeminy, písky, štěrkopísky a drcené kamenivo. K odpadům je třeba přistupovat obecně především jako k druhotným surovinám. Jakost nebo výtěžnost těchto druhotných surovin je často srovnatelná nebo vyšší než je tomu u přírodních surovin. To lze ilustrovat na příkladě feromagnetické separace popelovin ze spaloven tuhých komunálních odpadů, která je často finančně nejefektivnější činností spalovny.

Správní orgány, kterými jsou v případě rekultivačních prací územně příslušné stavební nebo báňské úřady, mají při projednávání projektové dokumentace rekultivací možnost ovlivnit do určité míry volbu rekultivačních materiálů a mohou si vyžádat dokladování skutečného použití jednotlivých rekultivačních materiálů a jejich množství.