Petr Kopečný

DIAMO, státní podnik, odštěpný závod Správa uranových ložisek Příbram

Rekonstrukce a zpřístupnění kulturní památky „Vodní kolo dolu Drkolnov“

V Příbrami na šachtě Drkolnov (zvané též jáma August) se nachází unikátní technická památka světového významu – Vodní kolo dolu Drkolnov, které je nedílnou součástí celého komplexu vodohospodářských děl, skládajícího se:

¨ z přívodní a odpadní štoly

¨ z úpadnice, která v minulosti sloužila k přístupu údržby vodního kola

¨ z vlastní komory vodního kola

Tato technická památka byla dne 1.7.1973 zapsána do seznamu kulturních památek ČR pod pořadovým číslem 2-2581.

Vodního kola k pohonu důlních zařízení bylo prvně použito již ve 12. století, ale největšího rozmachu vodohospodářství dosáhlo až v období mezi 16.-19. stoletím. Voda sloužila nejen pro pohon důlních a úpravenských strojů a zařízení, ale byla využívána i ve vlastním úpravenském a hutnickém procesu. Příbramský vodní systém zaujímal v oblasti vodního hospodářství jedno z předních míst v Evropě. Vyplýval nezbytně z potřeb celého důlního revíru patřícího zejména v 18. a 19. století mezi nejvýznamnější hornické oblasti. Voda potřebná k pohonu rozsáhlého vodohospodářského komplexu celých Březových Hor byla přiváděna struhami (povrchový vodovod) z pěti velkých báňských rybníků o celkové kapacitě cca 3 mil. m³ s roční dodávkou vody pro potřeby báňského průmyslu více než 15 mil. m³. Délka všech náhonových a sběrných struh činila téměř 90 km. Tento vodní systém vznikal postupně od roku 1768 do druhé poloviny 19. století a nesloužil jen technologii dobývání a úpravy rud, ale zároveň
oživoval a dotvářel krajinu. V Bohutíně byl u struh zřízen výtokový stojan k napájení obecního vodovodu, ve struhách žila řada živočichů a sloužili i jako zdroj vody pro zvěř. Struhy bylo třeba minimálně jednou za rok důkladně vyčistit. Dělo se tak většinou v době celozávodních dovolených v celém báňském revíru. V zimním období byly struhy v některých úsecích zakrývány košatinami z březového proutí, které se uchovávaly v kůlně u Vokačovského rybníku. V 80. létech 19. století činily náklady na údržbu veškerých struh a rybníků v průměru 6 400 zlatých ročně. V současné době jsou původní struhy z 50% zdevastovány, poničeny a mnohde úplně zlikvidovány necitlivými zásahy člověka.

Jižní část hlavních rudních žil březohorského revíru byla ověřována úklonnou jamou Wolfgang (zmínka o této jámě je v důlní knize z r.1527), na které byly důlní vody čerpány větrným strojem jehož výkon byl nedostačující. Z toho důvodu bylo roku 1836 započato s hloubením jámy August (Drkolnov). Roku 1844 byl na dole Drkolnov zřízen těžní žentour a v roce 1846 proražena přívodní štola s komorou vodního kola. Větrní stroj dolu Wolfgang byl nahrazen vodním strojem dolu Drkolnov.

Voda potřebná k pohonu vodního kola byla přiváděna z Lázského rybníku struhami (délka sběrných struh cca 23,1 km, délka náhonových struh cca 12,9 km) až přímo do přívodní štoly dlouhé 130 m, která ústila do komory vodního kola v její horní části. Odtud byla dále vedena dřevěným korytem nad vlastní vodní kolo. Voda již použitá volně vytékala z lopatek vodního kola na dno komory z které byla odváděna 550 m dlouhou odpadní štolou do spodních struh, kterými pokračovala dále na Vojtěšské prádlo. Původně byla v podzemní komoře dolu
Drkolnov umístěna dvě vodní kola za sebou, každé o výkonu 16 ti koňských sil. První vodní kolo mající průměr 12,4 m bylo umístěno ve východní části komory (u přívodní štoly) a sloužilo k pohonu pístových pump pro čerpání důlní vody z jámy August. Druhé vodní kolo bylo menšího rozměru a sloužilo k pohonu těžního stroje a úpravny dolu Drkolnov. Toto vodní kolo se bohužel nedochovalo.

Roku 1856 (20 let po zaražení) dosáhla jáma August hloubky 337,5 m a ke konci roku 1874 je uváděna hloubka 425,2 m. Jáma měla 8 pater a bylo z ní za rok 1874 vytěženo 37 560 kg rud k praní a puchování včetně čistých. Roku 1896 byla definitivně zastavena těžba a průzkum na této jámě, v roce 1899 byla zbourána těžní věž a r. 1913 kotelna a komín. Za 60 let činnosti dolu Drkolnov bylo vytěženo pouze 276 kg stříbra a 63 800 kg olova, ačkoliv bylo vyraženo 5 298 m překopů a žíly byly sledovány v délce 12 800 m.

Po ukončení báňské činnosti na jámě August část objektu vyhořela a důl zůstal opuštěn. Jedinou činností dolu bylo čerpání pitné vody pro Březové Hory. K tomuto účelu byly využívány vody Lázského a Pilského rybníku (pohon vodního kola) a původní komplex vodohospodářských děl. V podzemí byla voda vhodná k čerpání shromažďována na překopu 2. patra v těsné blízkosti jámy August, kde byla k tomuto účelu zbudována 60 m dlouhá nádrž opatřená nutnými hrázemi. Přebytečná voda byla odváděna Dědičnou štolou císaře Josefa II. Voda vyčerpaná na povrch byla po úpravě chlorováním shromažďována ve zvláštním rezervoáru v lesíku sousedícím s povrchovým komplexem dolu Drkolnov. Čerpání pitné vody vodním kolem bylo ukončeno roku 1961. Z toho vyplývá, že vodní kolo bylo v provozu více než sto let. Pitná voda byla čerpána ještě několik dalších let (do zatopení březohorského revíru) pomocí ponorných čerpadel. V roce 1974 byla zlikvidována ústí všech tří vodohospodářských děl. Ústí přívodní a odpadní štoly bylo zavezeno haldovinou a zeminou, úpadnice byla cca v polovině své délky opatřena betonovou zdí a vrchní část zasypána sutí. Původní portál byl zbourán do úrovně terénu.

V souladu s usnesením vlády České republiky ze dne 12. července 2000 č. 688 „K zajištění stabilizace kulturních památek nacházejících se v oblasti útlumu hornictví“ byl podnikovým ředitelem Rudných dolů Příbram, s.p., zadán úkol neprodleně připravit podklady pro zpracování projektové dokumentace k zajištění předmětné kulturní památky. Dne 19.12.2000 Rudné doly Příbram, s.p., formou objednávky zadaly Ing. Stanislavu Heroldovi zpracování tétoprojektové dokumentace. V témže roce proběhla oprava šachetní budovy jámy August a bylo započato s pracemi na zprůchodnění odpadní štoly, která byla v celé délce zatopena vodou a počva pokryta vrstvou bahna v průměru o mocnosti cca 50 cm. Ústí štoly bylo obnoveno a portál včetně kanálu odvádějícího vody do dnes již neexistujících struh byl zrekonstruován dle historické fotografie. Ze štoly dnes nepravidelně vytékají pouze srážkové vody, které jsou se souhlasem Správy a údržby silnic odváděny do příkopu silniční komunikace č. I/18. Štola byla převážně ražena v pevných horninách bez výztuže, pouze na dvou místech zaklenuty kamenem geologické poruchy a několik desítek metrů od portálu je opatřeno kamennou klenbou z důvodu mělkého uložení štoly pod povrchem. Klenby jsou vyskládány z kamenů na sucho a nejeví žádné známky nestability, což dokladuje mistrnou dovednost starců. Zaklenutá část štoly je vejčitého profilu. Štola byla vyčištěna v celé délce až k jejímu vyústění do komory, dno vysypáno štěrkem a podél levého boku (z pohledu od ústí) vyhloubena odvodňovací stružka. Ústí bylo zajištěno proti vstupu nepovolaných osob mřížovými uzamykatelnými dveřmi.

V roce 2001 bylo započato s čištěním komory, jejíž dno bylo zaházeno nejrůznějším materiálem a odpadem (např. pneumatiky, kovové čísti důlních zařízení, zbytky výdřevy apod.). V komoře byla též nahromaděná srážková voda v mocnosti cca 20 cm, která byla odvedena odpadní štolou. Pro odtěžování odpadu i dopravu potřebného materiálu byl využit větrací komín oválného profilu, který ústí do komory v její západní části. Na ohlubni byl osazen elektrický vrátek, který sloužil k dopravě výše zmíněného materiálu a odpadu.

Dne 1.11.2001 byly Rudné doly Příbram, s.p., začleněny do s.p. DIAMO, které převzalo veškeré závazky spojené s předmětnou technickou památkou. Díky vstřícnosti vedení DIAMO s.p. mohly pokračovat práce dle projektové dokumentace, jejichž realizace probíhala od listopadu 2001 až do konce roku 2002.

Přívodní štola byla zpřístupněna vstupním objektem zaústěným do boku štoly kolmo na její osu. Portál byl vyzděn z přírodního kamene a ústí bylo zajištěno proti vstupu nepovolaných osob uzamykatelnými mřížovými dveřmi. Původní ústí nebylo možné obnovit z důvodu komplikovanosti přístupu a špatného stavu úvodního úseku štoly. V minulosti došlo k propadům stropu klenby na několika místech, které byly likvidovány zásypem. Komplikací byl též fakt, že původní ústí štoly se nachází na soukromém pozemku. Štola byla vyčištěna od nánosu bahna v úseku od nově zbudovaného vstupního objektu po komoru vodního kola. Vyzdívka štoly byla vyklínována a počva vysypána štěrkem.

Úpadnice byla zpřístupněna vstupním objektem vybudovaném v místě původního ústí. Portál byl vyzděn z přírodního kamene stejným způsobem jako u přívodní štoly. V roce 1974 byla úpadnice ve vzdálenosti 27 m od jejího vyústění do komory vodního kola uzavřena betonovou zdí a její zbývající část směřující dovrchně do vzdálenosti 51 m byla zasypána kamenivem. Původní vstupní objekt byl zbourán a povrch zrekultivován do úrovně okolního terénu. Nejprve bylo započato s demolicí opěrné betonové zdi zapuštěné do boků úpadnice, pak následovalo odtěžování zásypového materiálu. Bylo též nutné vyčistit počvu od opadané horniny, opravit vyzdívku úvodního úseku úpadnice až k novému portálu a zajistit úseky štoly bez výztuže v místech snížené soudržnosti hornin vyzděním z přírodního kamene. Na závěr byla počva úpadnice opatřena nepravidelnými betonovými stupy a ocelovým zábradlím tak, aby byla v celé délce 51 m průchodná. Úpadnice vyúsťuje do komory vodního kola v jejím jižním boku ve výšce cca 5 m nad počvou.

Další úpravy bylo nutné provést v samotné jámě August, která je hlavním větracím důlním dílem pro ovětrávání Dědičné štoly a v jejíž šachetní budově je instalována ventilátorová stanice. Zprůchodněním důlních děl navazujících na komoru vodního kola by docházelo ke zkratu větrů a nebylo by možné v případě potřeby účinně ovětrávat Dědičnou štolu. Proto bylo nutné větrně oddělit celý komplex vodního kola při zachování jeho přístupnosti jamou. Toho bylo dosaženo vyzděním příčky mezi lezním a těžním oddělením jámy v úseky mezi pátým a druhým odpočívadlem lezního oddělení. Průlezné otvory druhého a pátého odpočívadla byly uzavřeny větrními poklopy.

V roce 2002 byla komora vodního kola vybavena přechody, propojujícími navzájem jednotlivá důlní díla ústící do komory. Přechody (schodiště a lávky) jsou vyrobeny z ocelových prvků a opatřeny ocelovým zábradlím. Při navrhování přechodů byla rozhodující snaha o co nejmenší zaplnění prostoru komory při současné minimalizaci počtu nosných prvků kotvených do stěn komory.

Na přelomu roků 2002 a 2003 bylo započato s přípravami na rekonstrukci a povrchové úpravy vlastního vodního kola. Vodní kolo bylo mírně vykloněno ze svislého směru z důvodu vyhnilého lože jeho hřídele v jižním boku komory. Vodní kolo bylo přizvednuto za použití heveru o nosnosti 20 t (při prvním pokusu o nadzvednutí kola byl stržen hever o nosnosti 10 t), srovnáno do svislého směru, podloženo a podbetonováno. Následovalo zbudování lešení po obou stranách vodního kola, kterého bylo zapotřebí k realizaci rekonstrukčních prací. Vodní kolo bylo vyrobeno z ocelových profilů spojovaných šrouby. Vnější část lopatek (kapes na vodu) byla vyrobena z ocelového plechu a vnitřní část byla původně dřevěná. Ocelová konstrukce vodního kola byla značně zkorodována a její stav odpovídal koroznímu stupni D dle ISO 8501-1 (prorezavění + důlková koroze). Lopatky vodního kola byly zcela prokorodované a bylo nutné je vyměnit. Vzhledem ke stavu vodního kola a korozní agresivitě prostředí ve kterém se kolo nachází (stupeň C 4 dle EN ISO 12 944-2) byl na základě požadavku na životnost povrchové úpravy 15-20 let navržen nátěrový systém UNI-COAT 5000 UW, barevný odstín RAL 2001. Doporučená celková suchá tloušťka nátěru činila 200-250 µm. Před aplikací výše zmíněného nátěrového materiálu bylo nutné provést předpovrchovou úpravu ocelové konstrukce vodního kola a odstranit prokorodované lopatky. Bylo též zapotřebí pootáčet celým kolem podél jeho osy. Toho bylo dosaženo použitím vzduchového vrátku. Předpovrchová úprava kola byla provedena ostrohranným suchým abrazivním otryskáním ekologickým nezávadným tryskacím médiem Dirk-Blastgrit Europa Ltd. od výrobce Žacléř ČR médium Gemec. Toto otryskávací médium se vyrábí z tekuté tavné strusky, která se propadne při spalování uhlí a granuluje se ve vodní lázni. Struska se nejprve upravuje tzv. „mokrým procesem“, poté se třídí, drtí, suší a znovu třídí podle velikosti zrn. Po odklizení nečistot po tryskání bylo přistoupeno k samotnému natírání ocelové konstrukce vodního kola. Původní lopatky byly nahrazeny novými z pozinkovaného plechu..Na samý závěr byla počva komory vysypána štěrkem, vyhloubena odtoková stružka pro odvod srážkových vod a provedena elektroinstalace včetně montáže a zapojení halogenových světel osvětlujících celý komplex této unikátní technické památky.

Komplex těchto vodohospodářských děl dolu Drkolnov byl slavnostně zpřístupněn pro veřejnost při Prokopské pouti, která se konala 6. července tohoto roku. Práce na rekonstrukci této kulturní památky ještě nejsou zcela ukončeny. Na přelomu roků 2003 a 2004 budou probíhat práce na zpřístupnění obslužné chodby vodního kola až k jámě August. Tato obslužná chodba se nachází v severním boku komory vodního kola a bude v ní možno shlédnout technické řešení pohonu vodotěžných pump vodním kolem.

Závěrem bych velmi rád poděkoval vedení a zaměstnancům s.p. DIAMO za vstřícný a velkorysý přístup při řešení technicky i finančně náročných prací, které vedly k záchraně této unikátní technické památky spojené s historií dobývání rud v jednom z nejvýznamnějších hornických revírů celé Evropy. Nutno též poděkovat zaměstnancům o.z. SUL Příbram, jmenovitě Ing. Josefu Bernardovi, Ing. Karlu Škvorovi a Ing. Josefu Kovářovi, za vedení a odborný dozor nad všemi prováděnými pracemi. Velký dík také patří Obvodnímu báňskému úřadu v Příbrami v čele s Ing. Miroslavem Šťastným, který výše zmiňované práce řešil z legislativní stránky.