Šesté setkání hornických měst a obcí v Plané u Mariánských Lázní a Drmoulu

Šesté setkání hornických měst a obcí v Plané u Mariánských Lázní a Drmoulu.

14.září 2002 se uskutečnilo šesté setkání hornických měst a obcí tentokrát v Plané u Mariánských Lázní a v obci Drmoul, kde se stalo součástí čtvrtých obecních slavností drmoulských. Jedná se o menší hornická města a obec. Když se odehrává setkání ve velkých báňských městech, každý je obvykle zná: Příbram, Ostrava, Krásno, Zlaté Hory, Stříbro. Jak je to ale s obcí Drmoul?

Drmoul je znám v písemnostech od let 1366-1368, kdy Karel IV. zakládal tzv. Nové Čechy, které sahaly až k Weidenu a Thumsenreuthu. V obci byly dvě tvrze, obě v blízkosti hornických provozů. Jedna z nich se nacházela v blízkosti Cechu sv. Víta /vpravo od státní silnice při jízdě z Chebu/ a druhá na Panském vrchu. Za pohořím Panský vrch směrem na Tři Sekery se nacházely úpravny rud, které měly v majetku města Planá, Chodová Planá a Tachov - Plánská, Chodovská a Tachovská huť. Hutě byly při dnešní silnici do Zadního Chodova a k hranicím s Německem. Jiná důlní díla se nacházela za Mnišským lesem ve Sklářích, Dolním Kramolíně, Michalových Horách, Výškovicích a i jinde a zde dolovala plánská vrchnost - hrabata Šlikové a Tepelský klášter. Proto zde mělo důležitost město Planá, kde Šlikové sídlili. Předělem obojího dolování byl Lazurový vrch.

Rudní oblast je uváděna na starých mapách jako Michalohorský a Třísekerský revír. O dolování měl zájem i panovník Rudolf II., který udělil r. 1609 Třem Sekerám horní svobody. Hornická činnost trvala do poloviny 18.století. Dobývaly se měděné rudy a stříbro. Tři Sekery ma- jí o svém vzniku svoji hornickou pověst a byly rozsahem a „občanskými službami“ větší než Drmoul, protože při úrazech se běželo k doktorovi do Seker a teprve když nemohl pomoci, jelo se pro chirurga do Mariáns- kých Lázní - v 19.století.

Život obyvatel obce Drmoul - židovské části je vypsaná v literárně zpracovaných rodinných kronikách od spisovatele Norberta Frýda. Jmenují se Vzorek bez ceny, Pan biskup a Lahvová pošta. Popisují období od r. 1856 do roku 1945.

I. Obchodní cesty pradědečka Gaše.

Gaše /Gottlieb/ Maier měl ve vsi živnost. Prodával šídla, knejpy, rašple, kůže a krátké zboží. Drmoul měl roku 1856 asi sto domů. Vesnicí vedla císařská silníce z Plzně do Chebu, takže zde panoval ruch, jako ostatně dodnes. Tehdy projížděly dostavníky a formanské vozy. Železnice fungovala kolem roku 1864, ale jen z Chebu do Mnichova, Norimberka a Lipska.

Jednou za čtyři neděle se pradědeček Gaše vydal do Chebu pro čerstvé zboží. Vzdálenost byla úctyhodná 28 km a jedna cesta trvala šest hodin pěšky. Vycházel ve dvě hodiny v noci a do večera musel být zpátky doma! Silnice se táhla horským hvozdem po výběžcích Císařského lesa. Byla dost vykřičená, a některá jména obcí varovala - Sichdichfür - HLEĎSEBE, a nebo Gibacht - Dej pozor - POZORKA.

Ještě daleko větší odpovědnost a sláva doprovázela kupecké výpravy do PLZNĚ. Tam se konaly čtyřikrát za rok jarmarky a samo jméno Plzeň mělo velkosvětský zvuk. Setkávali se zde obchodníci z celé oblasti, devatenácté století se rozbíhalo do grnderských let, vzduchem lítala slova jako akcie, průmysl, podnikání a tihle venkovští chuďasové aspoň okukovali novinky, porovnávali ceny, pochytávali tipy, navazovaly známosti. Sháněli se vhodní ženiši a nevěsty. Dluhy, které měli drmoulští sousedé u kupce Gaše se platily „do plzeňského trhu“.

V Plzni vyhledal pradědeček Gaše sestru Annu, provdanou za optika Kohorna. Švagr byl krajan a skromný obchodník. Zdaleka to nebyl onen velký Kohorn, který z rodné obce unikl nejdál a dotáhl to v Sasku časem na průmyslníka a šlechtice: Freiherr Oskar Kohorn von Kornegg, bože, znělo to jako i jiného světa.

Jeden ze synů pradědečka Gaše Móric byl obchodníkem ve Svatém Kříži, ale nevedlo se mu. Poohlížel se po něčem lepším. Někdo z Drmoulu byl na návštěvě v Sch”nwaldu, dnešní Lesné u Tachova a tam se dozvěděl o mladé vdově se synkem, domem a obchodem. Za krátký čas jel pradědeček Gaše se synem na bekuk, námluvy a dohodli se na svatbě.

V Sch”nwaldě-Lesné žil Móric Maier po celý život a jednu z jeho dcer, Kláru, si vzal Alfréd Fried z Českých Budějovic. Kromě jiných dětí měli syna Norberta, autora zmíněných knih, ze kterých je citováno. Maminka Klára měla velký sen, stát se spisovatelkou. Svatba byla v roce 1912 a ...někdy v létě 1914 nejpozději, to už by mohl člověk naplánovat trochu lehčí, bezstarostnější život a pomýšlet na věci, které chtěl dělat vždycky. napsala si do deníku. Až přišel rok 1914...“

II.Jiný svět barona Kohorna.

Roku 1916-1923 kutal v Drmoulu Cechu Sv.Víta na měděné rudy saskokamenický velkoprůmyslník baron KOHORN. Když byl hlouben kutací příkop, přišli blízko povrchu na ložisko uranových rud, které místy dokonce vycházely na den. V té době byly uranové rudy výhradně československá záležitost, díky objevům Marie Curie Sklodowské, které byl zasílán po celou její vědeckou činnost smolinec z jáchymovských hald.

V žilním křemeni, zbarveném účinkem paprsků radiových hnědavě, vyskytly se čočky typického smolince. Na puklinách v téže hornině i jako obal čoček smolincových spatřujeme v hojnosti zplodiny přeměny smolince. Zemité žlutozelené až sírožluté povlaky měďňato uranového okru a krásné druzy trávově až smaragdově zelených tenkých tabulek uranové slídy chalkolithu /měďnatého uranu/.

Na západní hranici žuly v krystalických břidlicích propadliny Chebsko-Žandovsko-Planské, jihozápadně od Mariánských Lázní v Drmoulu leží starý výskyt měděných rud u Sv.Víta /St.Viti Zeche/. Zde bývaly od počátku 17.století doly známé v literatuře pod názvem Veit-und Michelizeche. Po těchto dolech byla pojmenována osada Sv.Víta na místě bývalých dolů. Křemenná žíla, obsahující uranové rudy, probíhá východně, jiná těsně západně od Sv.Víta. Nedaleko Sv.Víta leží čedičové vrchy Sacherlberg západně od Tří Seker a Bauern Trotl severozápadně od Zadního Chodova.

Další staré doly v okolí Drmoulu.

Zajímavé je, že nedaleko Schonfichtu na hlavním zlomu Slavkovského lesa byly také staré uranové /?/ doly u Markusgrunu pod Schonfichtem na západním úpatí Slavkovského lesa. Uprostřed Slavkovského lesa leží staré cínové doly a podle starých zpráv byl nalezen smolinec také u Bečova.

CO PŘINESL VRTNÝ PRŮZKUM V CECHU SV.VÍTA.

Na žádost majitelů kutisek Kohorna-Perle, studoval v létě 1923 tajný báňský rada dr.Krusch výskyt uranových rud u Drmoulu a podal o něm velmi příznivý posudek. Dále byly provedeny diamantové vrtby do hloubky 120 m. Při tomto vrtném průzkumu byly zjištěny hloubky a hranice starých dolů na měděnou rudu. Byla vytažena jádra starého důlního dřeva. Z vrtného průzkumu vysvitlo také, že se v okrsku Sv.Víta-Drmoulu dolovalo na pěti rovnoběžných žilách měděných rud.

Zprávy, že tamější staré doly ve Sv.Vítu-Drmoulu byly opuštěny následkem průvalu podzemních vod nebyly vrtbami r.1923 potvrzeny. Ukázalo se, že dolování dosáhlo 110 m hloubky, kde byla navrtána stará otevřená důlní díla.

MAJETKOPRÁVNÍ ÚDAJE.

Při úředním ohledání v létě 1923 bylo propůjčeno v Drmoulu dvanáct důlních měr na rudy radiové a uranové. Na to se utvořila Česká montánní a.s. v Drmoulech u Mariánských Lázní a na této společnosti se vedle majitelů kutisek podílely tyto banky: Pražská úvěrní banka, Vídeňská depozitní banka, Bankovní dům B.Fuchs a spol. v Praze a dva vídenští soukromníci. Výše uvedená těžařská společnost převzala kutební a důlní majetek skupiny Kohorn.

PLÁNY A NADĚJE ČESKÉ MONTÁNNÍ a.s V DRMOULU.

Česká montánní a.s. v Drmoulu měla ještě v úmyslu otevříti starý, opuštěný důl Štěstí a radost v Michalových Horách. Hlavní rudou k těžbě měl být argentit bez příměsi olova a zinku. Vedle něho se vyskytovaly v tomto dole ještě stephanit, prousit, tetraedrnit a ryzí stříbro.

Autor těchto údajů J.Jahn v časopise Technický obzor č.12/1924 konstatuje: „Bylo by skutečným požehnáním pro chudé obyvatelstvo Chebska, kdyby staré doly u Sv.Víta a Hory Michalovy byly znovu otevřeny.

Tyto okolnosti posilňují nás v naději, že vedle Sv.Víta budou nalezena u této části Čech ještě jiná těžitelná ložiska rud uranových a radiových. Vždyť ložiska drmoulská odkryta byla čirou náhodou, když hloubili kutací příkop na rudy měděné.

Státní uranové doly v Jáchymově v důsledku smlouvy odvádějí vytěžené radium do Anglie. Tato neblahá smlouva státní nevztahuje se však, bohudíky, na radiové rudy drmoulské“.

OBJEVENÍ A VYUŽÍVÁNÍ URANU 1789-1945.

Uran je spjat se jménem JÁCHYMOV. Oprávněně. Od objevu radia Marií Curie-Sklodowskou byl až do r.1918 badatelskou a výzkumnou surovinou pro celosvětové dějiny věd a techniky.

Jáchymovské ložisko si získalo světovou pověst ne pro svou velikost, ale proto, jaký význam hrály nerostné suroviny z něho těžené v dějinách vědy, techniky a hospodářství. I když Jáchymov byl založen jako jedno z báňských měst Krušných hor a produkoval v prvé polovině 16.století značné množství stříbra, nestačilo by to jeho proslulosti. Byly to v této nejstarší době jeho dějin spíše jáchymovské TOLARY a počátky mineralogie a v neposlední řadě i rozvoj BÁŇSKÉHO ZÁKONODÁRSTVÍ založeného na anaberském horním řádu.

Po stříbrných rudách se uplatnily i rudy vizmutové, arsenové a zvlášť kobaltové, které se staly základem výroby kobaltových barev, jenž spolu s barvami ze saských lokalit ovládly svého času světový trh. KOBALTOVÉ BARVY, používané ve sklářství a keramice, předznamenaly jaksi i první použití další jáchymovaké rudy, tj. SMOLINCE, z něhož se od poloviny 19.století začaly ve velkém vyrábět žluté a zelené sklářské URANOVÉ BARVY. Skutečný VSTUP SMOLINCE do dějin vědy, techniky a hospodářství však nastal později, a to v 90. letech 19.století OBJEVEM RADIOAKTIVITY. Radioaktivita byla jedna ze sudiček, která stála u kolébky nové exaktní vědy. Cesta od použití radioaktivity v lékařství k atomové energii byla rychlá a strmá.

J.Kořan:Sborník pro dějiny přírodních věd a techniky, ČSAV 1967.

Od počátků dolování v Krušných horách i Jáchymově byl znám smolinec - smolný kámen - jehož výskyt znamenal pro horníky úbytek dobývaného stříbra a kobaltu. Předmětem vědeckého zájmu se stal smolinec - uran v roce 1789, kdy byl získán v podobě žlutého kysličníku německým chemikem Martinem Klaprothem. Nový prvek byl nazván podle planety Uran, v té době nedávno objevené. Kovový uran se podařilo získat francouzského chemikovi Melicharu Peligotovi roku 1841.

Roku 1868 byla zahájena v Jáchymově těžba uranových rud pro potřeby sklářského a keramického průmyslu. Zvýšený zájem o uran vyvolal roku 1896 Henri Becquerel objevem radioaktivity uranu. O dva roky později manželé Pierre a Marie Curieovi získali z jáchymovských rud nové radioaktivní prvky - radium a polonium.

Využití jáchamovských uranových rud se tím rozšířilo o radiové preparáty, ale do r. 1945 zůstal objem těžby uranových rud nevýznamný...

In: Československá ložiska uranu, vyd.ČSUP Příbram, 1984

URANOVÉ BARVY.

Od poloviny 18.století se na jáchymovsku začaly zaznamenávat poznatky o výskytu rud jiných než bylo stříbro. Tak byly evidovány výskyty smolince, protože se jako bezcenný vyhazoval na haldy. Ovětráváním uranových rud však vznikaly pestrobarevné druhotné minerály. Brzy se poznalo, že barev z nich vyrobených lze užít k barvení skla a porcelánu. Zprvu se uranové barvy vyráběly podomácku v malém, avšak od října 1855 začala v Jáchymově výroba uranových barev ve velkém. Metodu tovární výroby vypracoval Čech ADOLF PATERA, pověřený původně c.k.rakousko-uherským mincovním úřadem vypracovat metodu ke stanovení obsahu uranu v různých hmotách a různých koncentracích.

Po první světové válce bylo provedeno ocenění jáchymovského uranu v souvislosti s uzavíráním mírové smlouvy v Saint Germain.

ZADNÍ CHODOV.

Mezinárodní dohoda mezi ČSR a SSSR o rozšíření těžby rud obsahující radium a jiné radioaktivní prvky i o jejich dodávkách do Sovětského Svazu byla uzavřena 23.listopadu 1945. Byla to dohoda rámcová a postupně byly podle ní uzavírány dohody a protokoly další.

Průzkumem zjištěných zásob rychle přibývalo. Do roku 1951 se na nich nejvíce podílelo ložisko Jáchymov. V roce 1946 činily zjištěné zásoby 100 tun uranu, r.1950 už 800 t. V letech 1951-55 geologický průzkum zesílil, zjištěné zásoby se téměř zdesateronásobily a jejich váha se přesunovala do oblasti Horního Slavkova, Zadního Chodova a Příbrami. v následujících pěti letech, 1956-1961, se geologického průzkumu významně účastnili českoslovenští odborníci.

Rychlá výstavba uranového průmyslu vyžadovala vyšší investice než se původně předpokládaly. Zejména v letech 1951 a 1952 se překročily investiční plány o 400 milionů korun. Především šlo o výstavbu nového chemického provozu na úpravu rudy v Nejdku a rozšíření těžby v nových nalezištích v Potůčkách a v Zadním Chodově.

URANOVÉ DOLY ZÁPADNÍ ČECHY.

V publikaci „30.let uranových dolů v Západních Čechách v kapitole Historie dolování v naší oblasti se uvádí následující:

„Hornická činnost v této oblasti má již svou bohatou tradici. V písemných zprávách z roku 1437 jsou uváděny doly u Michalových Hor, kde se dobývalo stříbro, olovo, měď a další rudy. Rovněž u Neblažova /AM. jižně od Z.Chodova pod Dolní Jadruží po modré T-značce z Plané/ bylo provozování dobývání již v předhusitské době. Agricola uvádí, že v okolí Chodové Plané jsou staré doly na stříbro, olovo a měď. Podle Balbína bylo mezi Planou a Kynžvartem téměř na všech potocích zlato, podle jiných zpráv i rubíny. U Vyškova byl v roce 1643 vylomen kus stříbra v ceně 40. hřiven.

Autor pokračuje:“Největší rozmach hornické činnosti v oblasti ložiska Zadní Chodov byl před zahájením těžby uranové rudy ve středověku. Broumovský důl Sv.Kříže byl podle úřední zprávy z r. 1798 jedním z nejstarších a nejrentabilnějších podniků v širokém okolí. Ke konci 18.století byl přejmenován na důl Jan Baptista a pod tímto názvem udržován až do dvacátých let 20.století.“

Rudní ložisko navazuje směrem k severu na ložisko Tři Sekery.

Podle dochovaného přiznání pro daně bylo zde vyprodukováno nejméně 1 200 tun ryzí mědi. Lze předpokládat, že těžba byla ve skutečnosti ještě vyšší.

Práce po starcích byla zjištěna i v prostoru těženého ložiska Zadní Chodov, kdy byla při těžbě uranu na jamách 1. a 2. zjištěna řada zavalených i z části přístupných báňských prací různého stáří.

V prostoru Cechu sv. Víta v Drmoulu se v menší míře těžily uranové rudy již dříve. Výskyty uranových minerálů v širším okolí ložiska Zadní Chodov byly již známy od počátku 20.století, ale podrobnější průzkum byl přerušen druhou světovou válkou.

O stoletých prognosních zásobách radia se mluvilo na příklad v souvislostech s uzavíráním smlouvy s Rakouskem po první světové válce v Saint Germanin. Ze zprávy 1918 „...v souvislosti s mírovou smlouvou bylo provedeno ocenění jáchymovských dolů. Jako perspektiva byla při tomto jednání udána roční těžba 120 q rudy na dole Rovnost, 150 q rudy na dole Bratrství a 150 q rudy na dole Boží pomoc. Toto množství mělo být těženo na Rovnosti patnáct let u ostatních dvou dolů sedmnáct let. (Jan Urban: Jáchymov - Kolébka uranového věku, 1965).

Jáchymovské doly byly naposled slavné za Rakouska, ale po zhroucení světového monopolu výroby radia vykázaly v letech 1918-1937 ztrátu vyšší 40 milionů Kč a k jejich uzavření nedošlo jenom proto, že byly státní a nacházely se v národnostně velmi citlivé oblasti.

Doc.dr.F.Běhounek napsal: „Republika později zdvihla těžbu radia sama na čtyři gramy ročně a krvavě na ni doplácela z důvodů sociálních, aby zastavením dolů nepřišla většina jáchymovského obyvatelstva o chléb.“

(F.Běhounek: Atom děsí svět, 1947).

Ze statistiky r. 1922 se dozvíme, že cena uranové rudy představovala 0,04 % hornické těžby v ČSR, a že Jáchymovské doly zaměstnávaly 288 dělníků a dozorců, což bylo 0,21 % z celostátního počtu hornictva.

(Hornický věstník 16/1923).

V roce 1937 pracovalo ve třech dolech v Jáchymově - Rovnost, Bratrství a Boží pomoc - 269 horníků a v únoru 1945 bylo 245 horníků a z nich bylo 115 sovětských zajatců.

Tabulka těžeb uranu v jednotlivých revírech ČSSR 1945-1992.

Revír                    zahájena těžba    ukončena    vytěženo
Jáchymov                     1945            1964         7 189 t
Horní Slavkov                1948            1962         2 553 t
Příbram                      1950            1990        41 527 t
ZADNÍ CHODOV                 1952            1991         9 936 t
Dolní Rožínka                1953                        16 734 t
Hamr na Jezeře              1967                        22 233 t
Geologicný průzkum n.p.       1948            1989         1 629 t

Tabulka: K.Kaplan, Tajný prostor Jáchymov.

PLANÁ.

Pamětník z roku 1780 vypráví o Plané /T.Peithner,Pokus o přírodní a politické dějiny českých a moravských dolů, Vídeň 1780/.

„Po stříbrském pohoří je nejpozoruhodnější pohoří planské. Tamějšími velmi vydatnými doly znamenitě zbohatla rodina Šliků, která je kdysi měla v držení, a protože, jak známo, tato hrabata byla oprávněna na svých pozemcích vyrobené stříbro sama mincovat, tak ještě v minulém století /t.j. v 17.století-AM/ docházelo ke značným ražbám v Plané.

Současně /1790/ se nejen u městečka Plané hrabat Sinzendorfů, ale i u městyse CHODOVÁ PLANÁ, který patří hraběti Heimhausenovi, nalézají se kamencové a skalicové horní a varné závody. U Plané jsou v činnosti ještě dva samostatné doly na chalkopyrit a kamenečné břidlice. U Chodové Plané se nezískává žádná nová měděná ruda, nýbrž jen se znovu louhují více než třicet let staré kyzové, trochu měďňaté haldy, které zanechal provoz tehdejšího měděného dolu Sv.Víta /tj.asi 1740-50-AM/. Vedle toho se také s malým užitkem provozuje menší pobočný důl Sv.Prokop./Planská stříbrná stezka/.

V blízkosti Chodové Plané je v Broumově založena malá továrna, ve které se připravuje šmolka.

V Kramolíně je cínové pohoří a provoz dolování se dělil mezi hrabata Šliky a klášter v Teplé. Velká část pozemků patřila klášteru. Dozor nad dolováním řídil horní úřad ve Slavkově. /Viz dále Tepelská hornická stezka/.

Na tzv.Dyleni vznikl mohutný lom na granáty, jehož drahé kameny co do krásy a tvrdosti nijak nezaostávají za ostatními českými granáty. Co se barvy týče, jsou o něco bledší.

Planá v Mariánských Lázní leží na staré obchodní cestě, která vedla z Norimberka přes Cheb dále do Čech. Původní osada stávala na úpatí Bohušova vrchu kolem románského kostela Petra a Pavla, který je nejstarší dochovanou památkou v Plané. První písemné prameny o Plané pochází z r. 1251. Nejstarší část vlastního města byla pravděpodobně postavena v průběhu 13 a 14.století. Kolem roku 1400 byla Planá na tehdejší dobu poměrně velkým městečkem a s náměstím a několika přilehlými uličkami. Město bylo obehnáno příkopy a hradbami, v rohu tvořeném hradební zdí na jihozápadě byl postaven gotický kostel Nanebevzetí Panna Marie.

V držení panství Planá se vytřídalo několik šlechtických rodů, které sídlily na plánském zámku. Byli to pánové Dobrohošti, Žeberkové, Šlikové, Sinzendorfové, Nostizové a Nostitz-Rhienekové. Do dějin města nejvíce zasáhl rod Šliků s hornictvím a mincováním, kdy mincovnu do Plané přenesli poté, co zanikla v Jáchymově.

V Plané u Mariánských Lázní bylo zřízeno hornické muzeum Štola Ondřeje Šlika, které upomíná a uchovává památky na dobývání uranu v Uranových dolech Západní Čechy se sídlem v Zadním Chodově od r. 1952 do 1992. Tento těžební podnik také právně i technicky pečoval o rudní revír Tři Sekery a Michalovy Hory.

Anna Mayová
Kladno,2002