Ing. Stanislav
Vopasek
1.
Úvod
Hornické muzeum OKD na Dole Anselm v Ostravě-Petřkovicích, jež bylo založeno v r. 1987 a otevřeno pro veřejnost v r. 1993, se stalo jediným historickým svědkem presentace dlouholeté hornické činnosti na území města Ostravy. Uhelnému hornictví vděčí toto město za svůj dosavadní rozvoj z maloměstských poměrů do podoby výstavného velkoměsta a krajské metropole. Hornická činnost v Ostravě započala v r.1763 dokumentovaným nálezem kamenného uhlí a byla po vytěžení posledního vozu uhlí 30.6.1994 a likvidací dolů na konci 90. let minulého století ukončena, tj. trvala cca 240 let.
Tato přednáška má být historickým ohlédnutí za budováním ostravských muzeí a současně i shrnutím získaných zkušeností z jejich výstavby pro další generace zakladatelů hornických muzeí u nás.
2.
První muzea na území Ostravy
Ke konci 19. a počátkem 20. století se započaly prosazovat snahy o dokumentování vývoje rozličných oborů průmyslu jako logické součásti uchovávání paměti na činnost člověka. Nejinak tomu bylo i na území dnešní Ostravy.
První městské muzeum vzniklo na území Slezské Ostravy zásluhou učitele Karla J. Bukovanského, které bylo slavnostně otevřeno již v r. 1905. Brzy však zájem o muzeum pro značnou finanční náročnost provozu ochabl. Docházelo k přemísťování muzejních exponátů a nakonec byly zbytky sbírek předány v r. 1924 do mezitím vzniklého městského muzea v Moravské Ostravě.
V Moravské Ostravě byla také, ještě před vznikem Národního technického muzea v Praze , založena v roce1904 dvě technická muzea. České muzeum s názvem Průmyslové a živnostenské muzeum v Moravské Ostravě, které bylo pro veřejnost otevřeno v roce 1907 a německé muzeum s názvem Umělecko průmyslové a živnostenské muzeum Ostravsko karvinského uhelného revíru .Německé muzeum bylo pro veřejnost otevřeno v roce 1910. V průběhu první světové války byly místnosti jak českého muzea v Moravské Ostravě tak i muzea Bukovanského ve Slezské Ostravě využívány jako vojenské lazarety a jejich sbírky byly ve válce vandalsky poškozeny a většinou odcizeny. Německé muzeum válku přečkalo v pořádku a po jejím skončení pokračovalo v činnosti. V roce 1921 došlo k jeho počeštění a pak v roce 1924 bylo přesunuto do bývalé radnice v Ostravě-Mariánských Horách. Po dostavění ostravské Nové radnice bylo muzeum v roce 1931 nastěhováno definitivně do budovy tehdejší staré moravsko ostravské radnice na Masarykově náměstí, kde pod názvem Ostravské muzeum působí dodnes. Muzeu se dařilo rozšiřovat své sbírky i o předměty dokumentující ostravský průmysl a hornictví, které jsou ve sbírkové fondu ve své většině uchovávány dodnes.
3.
První hornické muzeum v Ostravě
Nedlouho po založení městských muzeí bylo v Moravské Ostravě založeno v r. 1905 první hornické muzeum u Revírního báňského úřadu. K jeho vzniku vedla představa, že ukázky a modely zařízení, používaných v hornictví k zábraně úrazů a nehodovosti, poskytnou mnohem názornější představu o jejich vývoji a užívání ,než to popisuje suchá litera bezpečnostních předpisů. Muzejní sbírky tehdy založil báňský rada Ferdinand Zach. Tak vzniklo muzeum, nazvané „Muzeum úrazové zábrany v hornictví u c. k. Revírního báňského úřadu v Moravské Ostravě“. Díky podpoře nejen vedení dolů, ale i výrobců zařízení pro doly se jeho sbírky rychle rozšiřovaly a svou tématikou obsáhly celé spektrum tehdejšího důlního provozu.
První hornické muzeum v Moravské Ostravě však nemělo štěstí přežít do současnosti, neboť kromě počátečního rozkvětu prožilo dále mnoho ústrků. Až po dokončení Domu umění v Moravské Ostravě v r. 1926 se našlo alespoň trochu přijatelné řešení pro sbírky báňského úřadu i pro exponáty z průmyslové výstavy konané v r. 1923. Sbírky byly umístěny v suterénu nové budovy a uspořádány tak, aby mohly být zpřístupněny veřejnosti. Péči o sbírky převzala Ředitelská konference OKD. Jako samostatné muzeum přetrvalo do roku 1924 kdy bylo začleněno do sbírek umělecko- průmyslového muzea . Spojená muzea byla zrušena v roce 1950 pro nedostatek výstavních prostorů. Jejich sbírkové předměty byly převedeny do Ostravského muzea a bohatý knižní fond do nově založené Státní vědecké knihovny v Ostravě.
4.
Údobí snah o zřízení nového hornického muzea v letech 1965 – 1975
Poté, co úsilí o vybudování průmyslového muzea v Otravě se v r. 1950 definitivně rozplynulo, začaly klíčit nové snahy ke zřízení samostatného hornického muzea. Avšak ke vzniku nového hornického muzea vedla obtížná cesta v nepříznivých poměrech , které nevytvářely příznivé klima pro vznik a existenci takové kulturní instituce, která neprodukovala žádné uhlí a ani nepřinášela peněžní zisk revíru.
Určité možnosti založení muzea se začaly nabízet od r. 1965, kdy docházelo k uzavření řady ostravských dolů, ať již z důvodu dočerpání uhelných zásob nebo v důsledku centralizace dolů. Zanikající doly poskytovaly ideální možnosti pro přeměnu na hornická muzea, a to prakticky bez větších úprav a rekonstrukcí a při vynaložení minimálních nákladů. V úvahu přicházely tehdy likvidované doly Šalomoun a Jindřich v Moravské Ostravě, Důl Michálka v Michálkovicích nebo Důl Odra v Přívoze.Chyběla však vůdčí osobnost k prosazení dobré myšlenky.
Počátkem 70. let se pozornost stoupenců a nadšenců z řad techniků ke zřízení hornického muzea obrátila k Dolu Eduard Urx I v Ostravě-Petřkovicích, který byl v té době provozním závodem č. 2. Dolu Vítězný únor (Dále jen DVÚ). Tehdy vešlo ve známost, že na tomto závodě bude brzy ukončena těžba z důvodů vyuhlení zásob. Důl čekalo pouze vydobytí zbytkových slojí v ochranném pilíři těžní jámy a potom byla plánována likvidace v průběhu 80. let.
Snahy nadšenců o zřízení muzea z tohoto dolu měly velmi dobré historické zázemí. Důl patřil k nejstarším v revíru. Ležel při úpatí vrchu Landeku, který byl vyhlášen Národní přírodní památkou. Zdejší četné výchozy uhelných slojí se staly základem pravidelného dobývání uhlí v ostravsko-karvinském revíru již od r. 1782 a jsou ve světě známou výjimečnou geologickou lokalitou. Také archeologické výzkumy prokázaly použití uhlí už pravěkými lovci mamutů když v jejich ohništi byly nalezeny ohořelé zbytky kamenného uhlí z údobí před více než 21 tisíci lety.
5.
Vznik Hornického muzea OKD Ostrava
Pod tlakem sílících tendencí stoupenců pro zřízení hornického muzea došlo 24.10.1978 u Národního výboru Ostravy k ustavení Komise pro výstavbu a činnost Hornického muzea v Ostravě, která byla složena ze zástupců Národního výboru Ostravy, Ostravsko-karvinských dolů a zástupců kulturních a vědeckých institucí Ostravy. Předsedkyní komise byla jmenována náměstkyně primátora Ostravy pro kulturu . Komise však byla jen poradním sborem a její usnesení byla pouze doporučením pro zřizovatele bez možnosti sankcionování členů v případě neplnění uložených úkolů. Naděje vkládané do komise pro zřízení muzea se ukázaly zcela liché. Kromě laxního přístupu některých členů komise k práci chyběla ze strany orgánů města vůle na přípravě výstavby muzea se jakkoli finančně podílet.
Z výše uvedených důvodů přichází v roce 1986 revírní zastánci založení hornického muzea v Ostravě s návrhem založit toto muzeum jako revírní zařízení, řízené přímo OKD.
Následně tak byla vedením OKD ustavena akceschopná realizační skupina pracovníků pod názvem „Komise pro výstavbu a činnost Hornického muzea“ . Předsedou tohoto řídícího orgánu se stal náměstek pro výstavbu Dolu Vítězný únor. Komise připravila potřebnou dokumentaci a na základě její žádosti vyslovil pak v roce 1987 ministr paliv ČSSR souhlas se zřízením „Hornického muzea v Ostravě jako podnikového dokumentačního centra s výchovně-vzdělávacím posláním pro hornický dorost“. Na základě tohoto dokumentu z 18.5.1987 bylo Hornické muzeum OKD na Dole E. Urx oficiálně založeno jako součást Dolu Vítězný únor. K činnosti muzea byl vydán samostatný příkaz GŘ OKD č. 13/1987 a muzeum dostalo název Hornické muzeum OKD Ostrava. Ještě v době těžby zde byla vytvořena realizační skupina, vedená náměstkem ředitele a předsedou komise. Skupina připravila první objekt muzea k oficiálnímu otevření na Barborku 4. prosince 1993.
6.
Zpracování koncepčních studií muzea
V celém více jak dvacetiletém přípravném období vzniku muzea byly postupně zpracovány čtyři zásadní koncepční studie. Jejich obsah byl vždy v dalších stupních vývoje názorově upravován především z hlediska náročnosti nákladů na výstavbu, zachování vzhledu areálu a s ohledem na reálnost technického řešení důlní expozice.
Rok 1981 – Zadávací studie „Hornické muzeum Ostrava“ (obr. A-B)
Zpracovatelem této studie byly Báňské projekty Ostrava, které na základě vstupních podkladů dolu Vít. únor ve studii navrhly muzeologické využití všech povrchových objektů areálu – doporučili způsob dobývání ohradníku jámy s ohledem na vlivy poddolování budov a zpracovali návrh na důlní expozici muzea.
Báňské projekty studie přes řadu oponentních názorů prosadily do dílčích projektů některá řešení, která se později po detailním propracování stejně ukázaly jako technicky i finančně nereálná.
Především otvírka důlní expozice přímo ze stávající jámy K1 na zavaleném prvním patře dolů, v hloubce 75 m., s technicky náročným propojením větrným vrtem do Landeku byla zbytečně komplikovaná a do budoucna pro jízdu jámou i provozně velmi náročná. Všechny povrchové objekty areálu byly ve studii určeny k muzeologickým účelům a k prezentaci historie revíru. Bylo zde počítáno i s ukázkami dílenského provozu kovárny, zámečnické dílny, stolárny a dvou domků hornické kolonie k oživení názornosti ukázky činnosti bývalého dolu. Etapizace výstavby muzea byla rozvržena na 9 let.
Záporem této studie bylo značné podcenění reálnosti otvírky a rozpočtových nákladů na ražbu důlní expozice i na přestavbu povrchových objektů. Studie s objemem RN 45 mil. Kč proto nebyla rozpracována do dalších stupňů projekce a bylo z ní využito pouze několik návrhů na dobývání ohradníku.
Rok 1986 –
„Studie souboru staveb Hornické muzeum
Ostrava“ (obr. C-D).
Nová revírní komise OKD pro výstavbu muzea zadala v roce 1986 zpracovaní další výstavbové studie muzea Báňským projektům Ostrava jako soubor tří staveb s požadavkem na zcela nové technické řešení důlní expozice. Tato studie souboru staveb (SSS) obsahovala návrhy řešení podle trendů moderního muzejnictví užívané ve světě. V důlní expozici na místo náročné otvírky zavaleného prvního patra v jámě K 1 byla navrhována rozsáhlá důlní expozice s ražbou chodeb a překopů přímo v karbonských horninách Landeku. (Obr. D)
Na povrchu areálu byla ve studii navrhována výstavba obrovských hal pro expozice důlní techniky.Také tento druhý návrh, který ještě navíc necitlivě narušoval původní architektonický vzhled areálu byl v dalších stupních komisí zamítnut. I v této studii se plně prosazuje zásada zachovat v muzeu jako ve skanzenu živou ukázku činnosti nejen hornických profesí (dobývání, ražení, větrání), ale i na povrchu zachovat ukázky kovářských, zámečnických i stolařských profesí včetně výstavby dvou obydlených domků přemístěných do muzea z hornické kolonie. Rozpočtové náklady celé studie souboru staveb však přesahovala 325 mil. Kč.
Studie důlní expozice byla v roce 1989 rozpracována v úsporné variantě do dalších stupňů projekce PÚ a PP. Byla také zahájena i realizační příprava ražby páteřního překopu Při přípravě útlumu těžeb v roce 1990 byly však rozhodnutím vedení OKD všechny práce na další výstavbě muzea zastaveny.V nové ekonomické situaci volila proto komise pro výstavba HM nové úsporné řešení výstavby muzea, které by umožnilo otevřít muzeum bez velkých finančních prostředků v co nejkratší době ve stávajících budovách dolu a na bývalém štolovém patře.
Rok 1991 –
Nová koncepce výstavby Hornického muzea Ostrava (obr. E-F).
Po značném omezení prostředků na výstavbu muzea v roce 1990 a po úplném zastavení těžby v důlním poli Koblov se zrušením parovodu musela komise projekčně řešit především záchranu zcela opuštěného areálu dolu před úplným zničením. Proto byla zpracována nová koncepce postupné rekonstrukce výstavby muzea , která spočívala ve zpracování devíti samostatných projektů obnovy původních povrchových objektů areálu dolu. Projektová dokumentace rekonstrukce povrchových objektů zpracovávala vesměs projektová složka Báňských staveb Ostrava. Jejich stavební útvar se stal také i realizátorem některých staveb .
Koncepce výstavby důlní expozice muzea byla po objevení zazděných štol ve slojích František a Albert v roce 1991 zcela změněna. Její výstavbu na štolovém patře si ředitel s kolektivem muzea vesměs projektoval po celou dobu sám. Vlastní realizaci výstavby prováděli taktéž jen pracovníci muzea. Pouze realizaci projektu probití překopu z kompresorovny do těžní budovy a posunutí ochranného povalu z ohlubně na štolové patro prováděli specializovaní pracovníci dolu Odra. Jednotlivé stavby financovaly OKD z vlastních prostředků a po roce 1994 jsou využívány k výstavě i prostředky z Nadace Landek.
Postupně od roku 1991 byly tak podle nové koncepce výstavby muzea realizovány následující stavby:
¨ Změna vytápění areálu 1991 – 92 3,8 mil. Kč
¨ Rekonstrukce provozní budovy muzea 1991 – 92 2,0 mil. Kč
¨ Výstavba vodovodu 1994 – 95 3,1 mil. Kč
¨ Výstavba důlních expozic 1994 – 99 3,0 mil. Kč
¨ Rekonstrukce kantýny 1994 – 97 3,5 mil. Kč
¨ Rekonstrukce dílen a kompresorovny 1994 – 97 6,1 mil. Kč
¨ Výstavba kanalizace a ČOV 1995 – 98 4,7 mil. Kč
¨ Rekonstrukce povalu 1995 – 96 4,1 mil Kč
¨ Rekonstrukce cesty muzea 1997 – 98 7,1 mil Kč
¨ Obnova fárání klecí 2000 0,8 mil Kč (obr. G)
¨ Výstavba sportovního centra 1997 – 2000 10,5 mil. Kč
¨ Revitalizace Landeku 2000 3,1 mil. Kč
¨ Výstavba dětských hřišť 2001 2,3 mil. Kč
¨ Výstavba dráhy BMX 2001 0,7 mil. Kč
¨ Hřiště na odbíjenou 2002 1,3 mil. Kč
¨ Opravy střech pam. objektů 2002 3,0 mil. Kč
Rok 1999 – Studie sportovního a odpočinkového centra- (Obr. G – H)
Hlavní změna celé koncepce muzea v roce 1999 vyplývá z jeho nového pojetí využití povrchových prostor muzea směřujícího k vytvoření Příměstského sportovního a odpočinkového centra s využitím Národní přírodní památky Landek a přilehlých přírodních prostor nivy řeky Odra. Tak zde vzniká vedle muzea pro Ostravu i jedinečný odpočinkový prostor spojující poučení, sportovní vyžití i odpočinek návštěvníků. Nový světový trend, směřující k celodennímu využití rekreačního času rodiny či organizované skupiny v areálu, zvyšuje i návštěvnost historických expozic hornického muzea. Takový pomník historie hornické práce si ostravské hornictví právem zasloužilo.
7.
Některé zkušenosti z dlouhodobé výstavby hornického muzea
v Ostravě
¨ Přípravnou skupinu musí vést člověk, který je fanaticky zapálený pro danou myšlenku zřídit muzeum.
¨ Vzdušné zámky a idealismus do projektu muzea nepatří.
¨ Nutno plně využít stávající objekty areálu pro expozice a i méně připravené muzeum co nejrychleji otevřít pro veřejnost.
¨ Exponáty musí být předváděny pokud možno v pohybu.
¨ Nutno přesvědčit celou veřejnost regionu o nezbytnosti zachování historických expozic pro budoucí generace daného místa.
¨ Spojit historické expozice areálu pokud možno s odpočinkově sportovním a společenským vyžitím návštěvníků.
¨ Přesvědčit bývalého vlastníka areálu o tom, že prezentace jeho historie je i jeho nejlepší reklamou.
¨ Vytvořit v muzeu společenské zázemí k aktivní účasti přátel muzea s pravidelnou klubovou a přednáškovou činností (klub přátel, nadace, školy atd.)
¨ K financování muzea využívat vedle hlavního zdroje prostředků od zřizovatele i všechny grantové systémy vypsané na sdružení občanů (klub přátel) a vlastní nadaci.
Literatura a rukopisy:
Historie,současnost a perspektiva HMO. Zpráva OKD 1998. Archiv HMO.
Hornické muzeum na Dole E.Urx. SSS pro Důl Vít.únor. Archiv BPO.
Klát,J.:Otevření hornické steky na Landeku. Studie z dějin hornictví NTM Praha 1987.
Myška, M.:Návrh muzeologického řešení důlní expozice HM Ostrava.Rukopis pro
DVÚ
Vopasek,S.:Hornické muzeum v Ostravě. Sborník konf.HO81. ČsVTS, díl 2,s608-617.
Vopasek,S.:Studie spojení důlní expozice HMO jamou K1. Rukopis 1995, archiv HMO.
Vopasek,S:Nové expozice HMO. Studie dějin hornictví č.25, NTM Praha ,1997,s 63-69.