Útlum uhelného hornictví
vyvolaný změnou ekonomických podmínek není problémem jen České republiky, ale
v časovém předstihu zasáhl téměř celou Evropu. Těžba uhlí v západní
Evropě se začala snižovat zhruba od roku 1960 a její pokles trvá dodnes.
Především německé, francouzské, anglické a belgické hornictví, kapacitně
v západní Evropě největší a technologicky nejvyspělejší, spolu
s menšími ložisky ve Španělsku a Itálii, snížilo ve svých ročních
produkcích těžbu o desítky až stovky mil. tun.
K zabránění sociálních
a politických dopadů přijímaly proto vlády těchto zemí systémy opatření se
značnými finančními subvencemi státu.
Ve všech těchto hospodářsky
vyspělých zemích s rozvinutým uhelným průmyslem organizoval a řídil proces
útlumu a řešení důsledků stát ať už přímo nebo prostřednictvím státní
organizace bez ohledu na to, zda se uhelný průmysl nacházel ve státním nebo
soukromém vlastnictví.
Východoevropské a
středoevropské státy pokračovaly ještě dalších cca 30 let ve svém samostatném
vývoji a z důvodů ekonomických a především politických se orientovaly na
maximální využívání tuzemských surovin a obchod s nimi. Tyto státy se
problémem útlumu hornictví začaly zabývat prakticky až po roce 1990
v souvislosti se změnou politického a společenského prostředí. Navazující
hospodářské změny, doprovázené silnou recesí zvláště těžkého průmyslu, nutně
vyvolaly reakci v energetice. Pokles výroby, silný tlak na zlepšení
životního prostředí v exponovaných územích a ekonomické proměny znamenaly
postupné snižování úrovně těžby černého a hnědého uhlí a následné odstavování
kapacit. Vyčleňování neperspektivních provozů a s tím spojené snižování počtu
pracovníků vyvolalo zákonitě tlak na organizační a strukturální změny.
I přes některé rozdílné
podmínky českého hornictví oproti západoevropskému (např. vysoký podíl uhlí ve
struktuře energetických zdrojů) má restrukturalizační proces i cílové řešení
společný základ. Systémy restrukturalizace byly postaveny na jasném vymezení
úlohy státu a důlních organizací. Důsledné řízení celého procesu je podloženo
závaznými legislativními akty.
Na
výrazné snížování produkce uhlí po roce 1989 reagovala vláda ČR usnesením vlády
č. 827/1990, o strukturálních změnách a útlumovém programu v uhelném
hornictví pro léta 1990-1992, usnesením vlády č. 158/1991, k ložisku Slaný
a usnesením vlády č. 267/1991, o koncepci snižování ztrátovosti těžby uhlí
hlubinných dolů pro léta 1991-1992 a řešení sociálně zdravotní problematiky
důlních pracovníků.
Provoz jednotlivých dolů a
lomů byl organizován do roku 1993 s vědomím jejich rozdílné ekonomiky a
s tím, že hospodaření bylo posuzováno ve velkých organizačních celcích –
uhelných revírech. Ekonomika těchto velkých celků „pracovala“ s vnitřním
přerozdělováním zisků a ztrát. Hospodářský výsledek dílčích organizačních
jednotek byl předem plánován. Vzhledem k značné rozdílnosti efektivnosti
hnědého uhlí oproti černému, docházelo ke každoročnímu odčerpávání zisku
z hnědouhelných koncernů a jeho přerozdělování.
Rozdílné podmínky mezi
podniky nebyly v té době příliš podstatné, neboť se vyrovnávaly
v ekonomice velkých celků. V období celého procesu restrukturalizace
až dodnes se však rozdílné objektivní podmínky přímo promítají do hospodaření
společností.
Při přípravě postupu
restrukturalizace jednotlivých důlních jednotek byla vytvořena představa o
uhelném průmyslu a navržena redukce počtu dolů s ohledem na jejich možnou
perspektivu a investování do jejich dalšího rozvoje. Byla zhodnocena celá
struktura nákladů, především sociální a ekologické povahy a navrženy zásady
jejich úhrady tak, aby neohrozily ekonomickou existenci budoucích společností a
zaručovaly stabilitu uhelného průmyslu.
Nekompromisní zásadou bylo
zrušení jakéhokoliv přerozdělování mezi efektivními a ztrátovými podniky, aby
tím nebyl omezován rozvoj včetně investování v efektivních lokalitách a
zároveň nebyla snižována jejich dlouhodobá stabilita a konkurenceschopnost.
Založení akciových společností, rozhodnutí o neperspektivních lokalitách a s tím spojené důsledky vycházely z představy o poklesu výroby hnědého uhlí mezi roky 1990 – 2000 o 30 mil. tun a černého uhlí o 12 mil. tun.
V rámci
restrukturalizace uhelného hornictví ČR došlo k následujícím zásadním
změnám právní subjektivity dotčených organizací:
·
ze třech hnědouhelných státních podniků Severočeské hnědouhelné doly
(SHD), Hnědouhelné doly a briketárny (HDB) a Jihomoravské lignitové doly (JLD)
v organizační struktuře r.1990 vznikly:
- 3 akciové společnosti s ekonomicky perspektivní těžbou uhlí - Mostecká uhelná společnost (MUS), Severočeské doly (SD), a Sokolovská uhelná (SU)
- 2 státní podniky určené k útlumu - Palivový kombinát Ústí (PKÚ) a Jihomoravské lignitové doly (JLD)
·
z pěti černouhelných státních podniků Ostravsko karvinské doly (OKD),
Kladenské doly (KD), Západočeské uhelné doly (ZUD), Východočeské uhelné doly
(VUD), Rosické uhelné doly (RUD) a České lupkové a uhelné závody (ČLUZ)
v organizační struktuře r.1990 vznikly:
-
2
akciové společnosti s ekonomicky perspektivní těžbou uhlí - OKD, ČMD,
-
1
akciová společnost určená k útlumu – ZUD,
- 1 akciová společnost s ekonomicky perspektivní těžbou žáruvzdorných lupků – ČLZ, realizující útlum Dolů Pecínov a Rako Lubná a likvidaci odvalu bývalého dolu ČSA v Rynholci,
-
2
státní podniky určené k útlumu - VUD a RUD.
V takto státem definovaném procesu transformace byl přijat princip státní účasti na útlumu neefektivních provozů těžebních organizací, zejména při řešení základní problematiky jejich likvidace, a to na krytí:
- sociálně
zdravotních nároků obligatorního charakteru
- technické
likvidace dolů
- zahlazování škod vzniklých důlní činností v minulosti.
Navržená restrukturalizace
v té souvislosti sledovala i další cíl, a to zmírnění výdajů státu. Proto
byly akciové společnosti tvořeny seskupením dolů ziskových i neziskových
na jednom ložisku (v severočeské pánvi dvě společnosti), aby se tyto společnosti
mohly částečně podílet na útlumu a byl větší prostor pro uvolňování pracovních
sil, případně jejich jiného využití a snížení sociálních a politických stresů.
Zdůvodněním, pro které bylo
takové řešení navrženo, bylo i konstatování, že během času dojde k poklesu
konkurenceschopnosti uhelného průmyslu, což se projeví přirozenou tendencí
k zpětnému soustřeďování (vytvoření větších celků). Proto bylo už
záměrem návrhu vytvořit jednotky
s minimálním vzájemným konkurenčním vlivem. Tedy jak z pohledu
krátkodobějšího, tak z hlediska dlouhodobějšího se jednalo o integraci do
větších celků maximálně efektivních a stabilních a o vytvoření předpokladu pro
jejich dlouhodobější existenci. Tento návrh vyplýval z praktických
zkušeností při útlumu hornictví v západoevropských zemích.
Návrh restrukturalizace vycházel z předpokladu, že v situaci v jaké se ČR bude dlouhodoběji nacházet, může být důlní průmysl schopen nabízet pracovní příležitosti a udržet pracovní sílu v tomto odvětví tak dlouho, dokud bude moci konkurovat jiným zdrojům energie.
Proces
transformace hornictví měl za cíl vytvořit podmínky pro vznik zdravých
a konkurenceschopných akciových společností v uhelném průmyslu, které by
byly očištěny od závazků vzniklých jako důsledek extenzivní těžby před
privatizací.
V prvé řadě se usnesení
vlády od roku 1995 restrukturalizací vlastně nezabývala nebo minimálně (i když
takto byla nazývána), ale omezila se ve skutečnosti pouze na vymezování rozsahu
útlumu a způsobu jeho financování, a to na základě možností státního rozpočtu.
Nebyly respektovány a
akceptovány nebo jen částečně nejen všechny návrhy ve vztahu stát – společnost
dané usnesením vlády č.691/1992, ale ani řada podnětných návrhů v průběhu
dalšího období. Ze strany státu k tomu přispěla i neujasněnost
v principu přebírání ekologických nákladů minulých období a spoluúčast
v oblasti úhrad sociálně zdravotních nároků byla pouze na bázi usnesení
vlády.
Celý průběh útlumu a likvidace respektuje nutnost
zachování sociálního smíru, a proto v časovém horizontu od roku 1993 je
cca 47 % celkových nákladů na útlum vynakládáno na krytí sociálně zdravotních
dávek. Současně se však s postupným zvyšováním nákladů na sociálně
zdravotní problematiku výrazně omezovaly výdaje na technickou likvidaci a
zahlazování následků hornické činnosti. Vzhledem k omezeným možnostem
státního rozpočtu se tímto postupně proces útlumu prodlužuje a v důsledku
toho i prodražuje.
V období od června 2001
– 2002 je zcela zřejmý obrat v chápání narůstajících problémů, které útlum
hornictví po celou dobu přinášel, a které čekaly na koncepční řešení.
V takových případech, jakými jsou sociálně zdravotní nároky horníků a
ekologické zátěže vzniklé důsledkem minulé hornické činnosti, nebylo možné se
spoléhat, že se vyřeší z prostředků kapacitně snižované produkce uhlí a ve
složitějších a náročnějších podmínkách na trhu s energiemi.
V obou případech se
jedná o závazky vzniklé před rokem 1993, tedy v období existence státních
podniků, kdy koncepce hornictví byla postavena na zcela jiných prioritách státu
a způsob řešení sociálních a ekologických nároků byl poplatný zákonům
k tomu dříve přijatým a zásadám hospodaření státních podniků.
Schválení zákona č. 154/2002
Sb., o přechodném financování některých sociálně zdravotních dávek horníků,
kterým se upravuje financování obligatorních sociálně zdravotních dávek,
jejichž nároky vznikly do 31.12.1992 (deputát do 16.1.1992) má nesmírný význam
pro další koncepci hornictví a jeho stabilitu.
Odstraňování ekologických škod vzniklých hornickou
činností před privatizací těžebních společností a následná revitalizace
postiženého území je řešeno usnesením vlády č. 189/2002, kterým vláda
provedla změnu usnesení č. 50/2002, ke zprávě o hospodářské situaci
Ústeckého kraje, kterým byla uznána
naléhavá potřeba řešení ekologických škod, které vznikly před privatizací
hnědouhelných společností a před účinností novely zákona č. 44/1988 Sb.
v r.1993 byl odsouhlasen záměr postupného vyčlenění 15 mld. Kč z privatizačních výnosů na
účast státu na nákladech revitalizace krajiny narušené těžební činností
státních hnědouhelných podniků ve vymezeném území.
Usnesením vlády č. 592/2002,
k návrhům prioritních projektů pro revitalizaci Moravskoslezského kraje
byly vzaty na vědomí návrhy prioritních skupin projektů a způsob čerpání finančních
prostředků k řešení revitalizace Moravskoslezského kraje, zejména na posílení
řešení důsledků ekologických zátěží, vzniklých před účinností novely zákona č.
44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon)
v r.1993 a důsledků restrukturalizace hutnictví. Odsouhlasen byl záměr
postupného vyčlenění 20 mld. Kč na účast státu na nákladech odstraňování
ekologických škod vzniklých před privatizací těžebních společností,
v souvislosti s restrukturalizací hutnictví a na revitalizaci ve vymezeném
území Moravskoslezského kraje.
Obdobně vláda České republiky vzala na vědomí usnesením vlády č. 552/2003, návrh řešení zmírnění dopadů ukončení těžby v kladenském regionu a souhlasí se záměrem postupně podle možností Fondu národního majetku České republiky uvolňovat od roku 2004 ze zdrojů Fondu národního majetku České republiky finanční prostředky do výše 1,177 mld. Kč na řešení ekologických zátěží z minulých období a revitalizaci území.
Proces restrukturalizace uhelného hornictví se po 10 letech její realizace blíží k závěru. Cíl stanovený v roce 1993, zajistit konkurenceschopné uhelné společnosti, bude v nejbližším období naplněn. V průběhu uplynulých let byly u uhelných společností v rámci programu útlumu uhelného hornictví likvidovány neefektivní lokality, které zatěžovaly těžební společností. V souvislosti se vstupem České republiky do Evropské unie je ale nutno v oblasti uhelného hornictví dořešit zejména zajištění konkurenceschopnosti tuzemské produkce uhlí s ohledem na legislativní rámec platný v EU.
Těžba černého uhlí se na evropském trhu musí řídit pravidlem rovného přístupu na trh. Nařízení Rady EU č. 1407/2002 striktně a přesně určuje pravidla státní pomoci uhelnému průmyslu.
Postupná integrace evropské energetiky a samotný vstup České republiky do Evropské unie situaci mění a vyžaduje i kvalitativní změnu v pokračujícím procesu. Legislativa EU dává prostor k tomu, aby členské státy přizpůsobily své energetické koncepce konkrétním podmínkám a dostupnosti zdrojů.
S ohledem na sílící konkurenci uhlí a jiných PEZ a na nutnost přizpůsobit se podmínkám volného obchodu s energiemi musí restrukturalizační opatření jednotlivých uhelných společností pokračovat nadále s důrazem především na racionalizaci činností.
Ministerstvo průmyslu a obchodu proto vypracovalo materiál „Návrh spoluúčasti státu na dokončení restrukturalizace uhelného průmyslu, který vláda České republiky svým usnesením ze dne 23. dubna 2003 č. 395 vzala na vědomí a zároveň odsouhlasila navržené kroky k dokončení restrukturalizace uhelného hornictví.
Cílem tohoto materiálu bylo zhodnotit restrukturalizaci uhelného průmyslu od roku 1992 a navrhnout takové možnosti finanční účasti státu na útlumu a restrukturalizaci uhelného hornictví, které by od 1.5.2004 odpovídaly pravidlům EU, především Nařízení Rady EU č.1407/2002, o státní pomoci uhelnému průmyslu.
Státní pomoc černouhelnému
průmyslu je upravena Nařízením Rady Evropské unie č. 1407 platným od 24.
července 2002, o státní pomoci uhelnému průmyslu, které členským státům EU
stanoví pravidla pro přidělování státní pomoci uhelnému průmyslu s cílem
přispívat k jeho restrukturalizaci. Respektuje sociální a regionální
hledisko restrukturalizace odvětví, stejně tak potřebu udržovat přístup
k zásobám a jejich možnému využití. Toto nařízení nahradilo Rozhodnutí č.
3632/93 ESUO, jehož platnost v červenci 2002 vypršela. Po obsahové stránce
však nedošlo v nově přijatém dokumentu k výrazným změnám.
Nová norma vychází z
nutnosti pokračovat v systému státních pomocí a umožňuje každému členskému
státu využít jednotlivých možností na základě podmínek jejich uhelného
průmyslu, zamýšleného využití uhlí v dalších letech a náročnosti prováděné
racionalizace a restrukturalizace. Jednotlivé státy přitom musí prokazovat
efekty z těchto procesů a musí být zřejmé, že jsou realizována vnitřní
organizační a jiná opatření, vedoucí k úspoře nákladů s racionalizací
a restrukturalizací související.
Výrobní jednotky(černouhelné společnosti) mohou získávat prostředky k několika účelům, a to za striktně vymezených podmínek:
-
na
omezení činnosti, sloužící k vyrovnání výrobních nákladů a příjmů,
-
k udržení
přístupu k uhelným zásobám a to jak na investice, tak na běžnou výrobu,
-
na
pokrytí výjimečných nákladů
Finanční účast státu na útlumu a restrukturalizaci uhelného hornictví musí zajistit minimalizaci rizik vyplývajících ze vstupu ČR do EU pro těžební společnosti.
V usnesení vlády č. 395/2003 je kladen velký důraz na řešení negativních faktorů ovlivňujících těžbu černého a hnědého uhlí.
Za
hlavní faktory snižující efektivitu těžby černého uhlí lze označit:
a)
nerentabilnost
společností při úhradě ekologických a sociálních nákladů vzniklých před
založením a. s.,
b)
pokračující
útlum hlubinných dolů,
c)
systém
sociálně zdravotních nákladů,
d)
ukončení
ochrany domácích výrobců ,
e)
konkurence
polského uhlí.
Návrh postupu jejich řešení:
· ve smyslu usnesení vlády č. 592/2002, k návrhům prioritních projektů pro revitalizaci Moravskoslezského kraje, důsledně využít vyčleněné finance z privatizačních výnosů na odstraňování ekologických škod vzniklých před privatizací těžebních společností
·
Pro
další obchod s černým uhlím je potřebné vytvářet podmínky pro zachování
jeho cenové konkurenceschopnosti na tuzemském i zahraničním trhu.
·
S ohledem
na předpokládaný nedostatek finančních prostředků ve státním rozpočtu na dotace
na útlum hornictví je možno provést převedení lokalit s ukončenou těžbou
do vlastnictví státu, konkrétně vybraného státního podniku. Převedení
utlumované části OKD, a. s. – Důl Odra pod s. p. DIAMO bylo racionálním
řešením. Pozitivní je v tomto případě i průhledné oddělení činných
výrobních jednotek od utlumovaných. Navíc zařízení utlumovaných dolů již
neslouží hlavnímu předmětu činnosti.
·
Protože
nelze uvažovat o pokračování množstevního omezení dovozu černého uhlí
formou dosavadních licencí po vstupu ČR do EU, jakožto nepovolené překážky v
obchodu, musí být ceny českého uhlí pro domácí spotřebitele konkurenceschopné
cenám dovozu polského uhlí a zároveň naše exportní ceny konkurenceschopné
exportním cenám polského, ukrajinského a ruského uhlí. Ze strany státu i
jednotlivých společností musí být vedena snaha o možnost snižování nákladů na
těžbu a zvýšení konkurence schopnosti Toto se jeví jako jediná možnost přežití
černouhelného průmyslu.
·
Zatím
není nutné se příliš obávat exportu uhlí z třetích zemí, s ohledem na
náklady na přepravu. Vzhledem k tomu, že pomoc uhelnému průmyslu
v našich podmínkách se nebude pravděpodobně týkat „pomoci na omezení
činnosti“, netýká se nás omezující podmínka, kdy částka pomoci na tunu uhelného
ekvivalentu nesmí způsobit, že by vývozní ceny za uhlí ze Společenství (tedy i
z ČR) byly nižší než ceny za uhlí podobné kvality z třetích států.
(Za ceny třetích států se prakticky považuji exportní průměrné ceny USA,
Austrálie, Polska a Kanady včetně nákladů na přepravu po železnici.)
·
Pomoc
ze strany státu by měla spočívat v důrazném uplatnění rovnocenného přístupu
Komise EU při povolování pomoci vnitřním potřebám, a to především polského a
českého hornictví.
·
Při
důsledném respektování podmínek v Rozhodnutí Rady EU a kontrole jejich
dodržování, mohou být dopady nerovné soutěže polského a českého černého uhlí
výrazně eliminovány.
·
S ohledem
na budoucí poměr těžeb uhlí energetického a koksovatelného bude vystupovat do
popředí stále více potřeba zajištění odbytu energetického uhlí. Z toho
důvodu je důležité udržet maximální dodávky do elektrárny Dětmarovice.
Za tím účelem se jeví jako vhodné zpracovat
alternativu vytvoření polivoenergetického komplexu na severní Moravě. Tento
krok by měl i značný regionální význam, tzn. snížil by výrazně náklady OKD, a.
s. za nákup elektřiny, stabilizoval by část odbytu tuzemského energetického
uhlí a tím by došlo k celkovému poklesu nákladů na 1 tunu vytěženého uhlí,
což by se projevilo v lepší flexibilitě cenové politiky OKD, a. s.
Příznivě by se tento krok mohl projevit i v hutním průmyslu. Toto by mohlo
být zásadním krokem k udržení konkurenceschopnosti černého uhlí oproti
uhlí polskému, neboť cesta v rámci otevření trhu je pouze směrem ke snížení
výrobních nákladů.
Za hlavní faktory, které budou vůči hnědému uhlí
působit, lze označit:
a)
změna
ve struktuře výroby a spotřeby elektrické energie (vyšší podíl jaderných
elektráren),
b)
plná
liberalizace trhu a s tím spojený volný obchod s elektřinou,
c)
pokračující
útlum zbývajících 2 hlubinných dolů a některých lomů,
d)
nutnost
snižování nákladů na těžbu.
Návrh postupu jejich řešení:
·
Všechny
hlavní faktory, které budou působit v dalším období, budou znamenat
snížení provozu v parních elektrárnách s dopadem na pokles těžby o
cca 25 %.
·
Pro
zmírnění poklesu je rozhodující udržení co největší exportní schopnosti
elektroenergetiky.
·
Případná
privatizace ČEZ, a. s.. musí být provedena tak, aby budoucí výroba elektrické
energie a s tím související těžba hnědého uhlí zajistila ekonomickou
životaschopnost společnostem.
·
Předpokládané
dopady útlumu eliminovat v největší míře vhodně zvoleným způsobem
dokončení restrukturalizace.
·
K tomu
předem vytvořit prostor „doprivatizováním“ SD, a. s.. a SU, a. s.. prodejem
akciových podílů Fondu národního majetku ČR.
·
Konkurenceschopnost
hnědouhelného průmyslu lze pak zachovat při těžbách:
MUS, a. s. 11-12 mil.
t; SD a. s. 16-17 mil. t; SU, a s.- 8-9 mil. t.
Pokud by došlo k poklesu těžeb pod uvedené hranice, dochází v ekonomice společnosti k tzv.- „bodu zvratu“ a je ohrožena životaschopnost provozního celku (dolu), potažmo i celé společnosti.
·
S ohledem
na skutečnost, že bude obtížnější a finančně náročnější než dosud zajistit
konkurenceschopnost černouhelného hornictví než hnědouhelného, není reálné
uvažovat s finanční spoluúčastí státu na útlumu hnědého uhlí. Tato pomoc
by ani nebyla slučitelná s legislativou EU. Ta by se omezila pouze na
úhradu sociálně zdravotních nároků vzniklých před r. 1993 a zahlazení
ekologických škod vzniklých před privatizací.
·
Z výše
uvedeného je nezbytné důsledné využití finančních prostředků k zahlazování
ekologických škod vzniklých před privatizací, které vláda odsouhlasila uvolnit
na základě usnesení vlády č. 189/2002, kterým vláda provedla změnu usnesení č.
50/2002; ke zprávě o hospodářské situaci Ústeckého kraje, z výnosů privatizace.
Pro zachování konkurenceschopnosti privátních českých těžebních společností bude nutné vytvořit systém adresného poskytování státních prostředků, a to výlučně pouze těžebním organizacím v útlumu, které budou ve vlastnictví státu. Proto další restrukturalizační opatření směřují do naprostého oddělení lokalit, kde již byla těžba ukončena, od privátních těžebních společností a jejich soustředění do vybraných státních podniků v útlumu. Jedná se o lokalitu Barbora z OKD, a.s. člen koncernu Karbon Invest, a.s., Lokalitu Kladenské doly z ČMD, a.s. člen koncernu Karbon Invest, a.s. a lokality Ležáky a Kohinoor z Kohinoor, a.s. V dlouhodobém časovém horizontu by se zahlazováním následků hornické činnosti, které vznikly před privatizací těžebních společností, měly zabývat dva státní podniky, a to DIAMO a Palivový kombinát Ústí. Finanční prostředky k zahlazování následků hornické činnosti budou po převodu uhelných lokalit poskytovány ze státního rozpočtu pouze těmto státním podnikům.
Organizacím provádějícím hornickou činnost, budou nadále poskytovány finanční prostředky pouze na odstranění ekologických škod způsobených touto činností, a to z prostředků získaných jako úhrada za vydobyté nerosty. Tyto prostředky by bylo vhodné v plné výši účelově vázat, a to novelou zákona č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon), ve znění pozdějších předpisů.
K dokončení restrukturalizace uhelného průmyslu nesporně patří i dokončení privatizace majetkových účastí státu v těžebních společnostech. Vláda ČR uložila usnesením č.395/2003 připravit návrh privatizace státních podílů v uhelných společnostech. Následně na svém usnesení dne 30. července 2003 přijala vláda ČR usnesení č. 770, kterým souhlasí s navrženým způsobem prodeje majetkových účastí státu ve společnostech Severočeské doly, a, s. a Sokolovská uhelná, a. s. Ministerstvo průmyslu a obchodu v současnosti zpracovává návrh způsobu privatizace státního podílu v OKD, a.s., člen koncernu KARBON INVEST, a.s.
V oblasti sociálně zdravotních výdajů vláda ČR uložila usnesením č. 395/2003 ministerstvu práce a sociálních věcí provést analýzu efektivnosti a účelnosti všech právních předpisů upravujících tuto oblast a do konce roku 2003 předložit její výsledek vládě ČR včetně případných návrhů legislativních změn. Tato analýza je důležitá především s ohledem , že právní předpisy byly přijímány v odlišných politicko – ekonomických podmínkách neodpovídajících dnešnímu hospodářskému vývoji v ČR.
Důležité, aby se uhelné společnosti dokázaly přizpůsobit a obstát v nejbližším období pěti let. Pak je možné uvažovat o dalším využívání dostupných zásob v rozumném čase včetně investic do výstavby nové generace energetických jednotek na bází uhlí.
Pokud se toto nepodaří, nemá žádný význam se zabývat dlouhodobými výhledy odvětví, i když budou k dispozici další využitelné zásoby.