Průběh a zkušenosti z likvidace Východočeských uhelných dolů
[1] Ing. Východočeské uhelné doly, s. p. , Železničářská 506, 541 01 Trutnov, tel. 0439/859911,
e-mail: vud@vud.cz
1 Úvod
S ukončením
těžby uhlí v rámci Východočeských uhelných dolů se uzavřela jedna
z dlouhodobých kapitol hornické činnosti v Českých zemích. Surovina
zde byla těžena prakticky po čtyři století. Ačkoliv v průběhu těchto let
prodělala těžba uhlí řadu výkyvů z ekonomických i politických příčin, nikdy
nebyla úplně přerušena.
Státní podnik Východočeské uhelné doly v dnešní podobě jako poslední
historický následovník a nositel závazků minulosti byl založen rozhodnutím
ministra paliv a energetiky ČSFR č. 44/1990 ze dne 26. června 1990 a
organizačně byl rozdělen na 4 závody:
·
Důl Zdeněk Nejedlý (DZN), Malé Svatoňovice – Odolov
·
Důl Jan Šverma (DJŠ), Žacléř
·
Důl Kateřina (DKa, dříve Stachanov), Radvanice
v Čechách
·
Strojírenský a opravárenský závod Jívka, který byl delimitován z rámce s.p. VUD k 1.1.1991.
Přestože před ukončením těžby
v první polovině devadesátých let
znamenala odbytová těžba celého VUD nevýznamné procento z celkové produkce
v bývalém Československu, byla v minulosti období, kdy mělo dolování
v českém křídle vnitrosudetské pánve relativně významný podíl. Podle
dochovaných statistických údajů se zde ještě v letech 1819 až 1820
dobývalo více uhlí než v celém ostravském revíru a objem těžby žacléřských
a svatoňovických dolů představoval tehdy 10 až 11 procent celkové produkce
kamenného uhlí v českých zemích.
Určitý zlom v pohledu na
hodnotu suroviny nastal zhruba ke konci 40. let minulého století. Od té doby
bylo uhlí těženo v podstatě za každou cenu, převážně z důvodů politických.
Kritéria s ekonomickým (nákladovým) podtextem nebyla tehdy rozhodujícím
faktorem a celosvětová tržní kritéria byla tehdy zcela opomíjena.
Přechodem na tržní hospodářství po
změně politické situace na přelomu 80. a 90. let se tento nedostatek projevil
v plné míře. Strukturální změny národního hospodářství, které sebou
přinášely mimo jiné i podstatné snižování těžby, znamenaly likvidaci těžební
činnosti Východočeských uhelných dolů a
tím konec čtyřistaleté historie
dolování …
2 Zhodnocení a
základní data týkající se průběhu útlumu ve VUD, s.p. Trutnov
Těžba na Dole Zdeněk Nejedlý ve Svatoňovicích (Odolově) byla
ukončena k 31.12.1990, na Dole Jan Šverma v Žacléři k 31.12.1992 a na Dole Kateřina (dříve
Stachanov) v Radvanicích
k 31.3.1994.
Likvidace důlní části Dolu Zdeněk Nejedlý včetně
ekologického výklizu proběhla v období 1.1. až 31.10.1991 a uzavření úvodních
děl ústících na povrch bylo v zásadě ukončeno k 31.12.1991. Šlo zejména o
uzavření Nové a Slepé jámy v areálu Odolov, dále o protivýbuchovou hráz ve
štole Ida a uzavření několika dalších komínů a úpadnic.
Uzavření Nové a Slepé jámy bylo provedeno formou
betonového deskového povalu umístěného na stávající jámový terč s využitím
hlavních šachetních nosníků. Povalem Nové jámy prochází odvětrávací průduch Js
200 mm a dále je v něm zabetonováno i bývalé vzduchové potrubí Js 200 mm,
které sloužilo k měření nástupu hladiny při zatápění dolu. Je třeba uvést, že jámy jsou plně
vystrojeny a nejsou založeny zpevněnou
ani nezpevněnou zakládkou. Způsob uzavření plně odpovídal předpisům a
znalostem období, kdy se u nás
v podstatě začínalo s likvidací dolů a po deseti letech se prozatím
jeho stav jeví jako relativně dobrý.
Díky tomu, že jsou jámy vlivem způsobu rozfárání
ložiska přístupné zdola, bylo v souladu s novou platnou legislativou
doposud možné ke kontrole stavu uzavíracího povalu využít stávajícího lezního
oddělení jámy. Vzhledem k nastupující korozi a s tím spojeným nebezpečím
destrukce je v současné době uvažováno s jiným způsobem periodických
kontrol.
Protože obě výše uvedené jámy se dnes nacházejí přímo
uprostřed areálu seřadiště věznice MS ČR, na které byl celý areál převeden, je
uvažováno provést v budoucnu důkladnou revizi stávajícího způsobu
uzavření.
Po
ukončení těžby Dolu Jan Šverma byl pro
VUD zpracován Báňskými projekty
Ostrava Technický projekt likvidace
dolu, na základě kterého mělo být provedeno uzavření úvodních důlních děl podle
tehdejších předpisů a také byly tyto práce zahájeny.
Z popudu
firmy Gemec, s.r.o. Ostrava došlo k
jednání mezi MPO ČR a VUD o přeschválení tohoto Technického projektu likvidace Dolu Jan Šverma ve věci
provedení podnikatelského záměru firmy GEMEC, s.r.o. - ukládání elektrárenských
popílků a dalších komponent do dolu. Nato byla uzavřena smlouva mezi VUD, a
firmou GEMEC, s.r.o. o likvidaci Dolu Jan Šverma v Žacléři na dobu určitou
od 1.5.1993 do 31.12.1996. Následně došlo i
k převodu dobývacího prostoru mezi s.p. VUD a firmou GEMEC,
s.r.o. a od 1.1.1995 pokračuje
technická likvidace Dolu Jan Šverma v Žacléři bez účasti státního rozpočtu
- (realizuje firma GEMEC s.r.o. ,od
roku 2000 Gemec – Union a.s.) formou
zaplňováním důlních prostor nerozplavitelnou rychle tuhnoucí směsí, a to včetně
uzavření úvodních důlních děl ústících na povrch.
VUD s.p. nese i nadále zodpovědnost za škody
způsobené předchozí těžební činností bývalého Dolu Jan Šverma v dobývacím
prostoru Žacléř. Dále také hradí rozdíl
nákladů vzniklých zpřísněním legislativních podmínek na likvidaci úvodních
důlních děl.
Do dnešního dne byla definitivně a
v souladu s platnými předpisy na DJŠ uzavřena část úvodních důlních
děl, hlavní otvírková díla dosud slouží firmě Gemec – Union a.s. k provozování dolu pro ukládání
směsí. Důl v současné době dokonce
slouží i jako prohlídkový areál podzemí pro širší veřejnost.
Pro úplnou přesnost je třeba uvést, že firma Gemec –
Union a.s. dosud těží něco málo uhlí lomovým způsobem z povrchových
výchozů slojí.
U posledního
činného dolu Východočeských uhelných
dolů s.p. , Dolu Kateřina (dříve Stachanov) v Radvanicích bylo ve
střednědobém horizontu uvažováno se zachováním hornické činnosti, a to i
s ohledem na hlavního odběratele uhlí – Elektrárnu Poříčí, která tehdy
chystala úpravu svého kotelního hospodářství.
Důl byl tehdy
ve stavu po dokončení rozsáhlé investiční výstavby schopen od října 1993 (!)
zabezpečit roční těžbu 450 až 500 kt za relativně přijatelných ekonomických
podmínek. Tehdejší vedení dolu se
snažilo minimalizovat náklady těžby, proto přistoupilo i k razantnímu
přehodnocení zásob a uzavření
neefektivních částí dolu a povrchu.
Je smutným
paradoxem doby, že to byla mj. i Elektrárna Poříčí, která se zasloužila díky
neuzavření smlouvy o odběru uhlí
na rok 1994 o ukončení těžby.
Proto, zejména s ohledem na toto nezajištění odbytu pro energetické uhlí
z DKa rozhodl ministr průmyslu a obchodu ČR Ing. Vladimír Dlouhý, CSc. o
ukončení těžby Dolu Kateřina k 31.3.1994. Tím skončila těžba na posledním
činném dole a byl zahájen útlum těžební činnosti celého s.p. VUD
v Trutnově s cílem jeho zrušení.
Důl
Kateřina byl v minulosti otevřen systémem úpadnic, kterými se uskutečňovalo
veškeré spojení s povrchem (těžba, větrání, odvodňování apod.).
Teprve
v rámci výše uvedené masivní investiční výstavby v letech 1976 – 1986
byla vyhloubena svislá jáma do celkové
hloubky 1 041,45 m, kudy
v posledním období probíhala doprava lidí i hmot. Tato jáma také sloužila
do poslední chvíle k vytěžení všech materiálů a zařízení v rámci tzv.
ekologického výklizu, a k čerpání důlních vod.
Celkové
pojetí likvidace těchto úvodních důlních děl vycházelo již z části
z připravované a později schválené vyhlášky ČBÚ č. 52/1997 Sb., projekty
byly vypracovány firmou GSP s.r.o. Ostrava.
Úklonná
díla byla uzavřena uzavírací betonovou hrází do ztraceného bednění zakotveného
do stávající výztuže, na konci opatřenou portálem.
U nové
jámy Kateřina bylo rozhodnuto ponechat v jámě stávající výstroj, pouze
provést minimální odstrojení nárazišť, jámu zčásti (od 470 hloubkových m výše) zasypat nezpevněným zásypem
z místního odvalu a na konci
uzavřít betonovou zátkou. K těmto závěrům bylo přistoupeno z následujících
důvodů:
-
jáma Kateřina je umístěna v extravilánu mimo zájmové
území budoucí občanské nebo průmyslové výstavby
-
jáma byla v momentě uzavírání pouze 8 let (!) po
dokončení, jednalo se o jámu se světlým průměrem 7,5 m vyztuženou monolitickým
betonem tloušťky 1 m
-
jáma je situována v podmínkách stabilního pohoří
(masivu), v příznivých geologických i hydrogeologických poměrech
-
pouze částečné zasypání, ( nad cca 470 m) bylo provedeno
z důvodů nutnosti zřízení ještě jedné uzavírací zátky ve stejné výškové
úrovni, -- pod touto úrovní byl jámový stvol neprůchodný z důvodů zaklesnutí starého hloubicího povalu.
Jáma byla
zasypávána v souladu se všemi bezpečnostními předpisy a opatřeními ve
stávající šachetní budově, která měla být původně zachována, ale byla později
taktéž zlikvidována. Dnes při kontrolách stavu zásypu jsou pozorovány pouze
minimální poklesy.
3 Nově vzniklé problémy v souvislosti s likvidací jednotlivých dolů
Aby byl
výčet činností v rámci likvidace u Dolu Kateřina úplný, je nutno se zmínit
o záležitosti, která co do objemu a náročnosti prací mnohonásobně přesahuje
prostou likvidaci úvodních důlních děl. Po ukončení těžby dolu došlo při
zpracovávání Technického projektu likvidace k požadavku orgánů místní a
státní správy zahrnout do tohoto projektu i likvidaci hořícího odvalu Kateřina,
který dlouhá léta znečišťoval prostředí v obci Radvanice.
Na odval
dolu Kateřina byla převážně ukládána rubanina z příprav a kámen ručně vybraný v
třídírně. V době provozu elektrárny na dole byla zde na oddělený odval ukládána
nedokonale prohořelá škvára z kotlů této elektrárny.
V době,
kdy byl důl provozován Jáchymovskými doly (v letech 1951-57), bylo na odval
ukládáno také uhlí, které nevykazovalo požadovanou radioaktivitu. I když část
takto vzniklé zásoby uhlí byla později odtěžena, přesto má odval podstatně
vyšší obsah spalitelných látek, než je obvyklé (lokálně 20 – 40 %). Ke zvýšení
podílu spalitelných látek přispělo jistě i nedokonalé oddělení uhlí při ručním
třídění na povrchu dolu a uhlí v hlušině z ražeb dlouhých důlních děl. Je
pravděpodobné, že toto zbylé uhlí napomohlo při rozšíření zápary.
Malá
ohniska zápary se projevovala již před rokem 1979. V té době byla hašena vodou
nebo injektáží vápenným mlékem z povrchu haldy v místě projevu zápary, což bylo
málo účinné. I když došlo k místnímu zlepšení, tento zásah problém nevyřešil.
Vysoké
koncentrace kysličníku uhelnatého, které ohrožovaly osádku při vyklápění a
rozvozu hlušiny, vedly k nutnosti založit tzv. nový odval, který byl od starého
oddělen předělovou rýhou zaplněnou popílkem.
V 80.
letech se začala zápara projevovat na dalších místech a proto bylo rozhodnuto
provést přímý zásah. Bylo vychlazeno a odvezeno téměř 400 tis. m3 hlušiny
a dovezeno přes 1100 m3 popílku. Stav zápary se však nadále
zhoršoval, což bylo opětovně řešeno svoláváním havarijní komise. V roce 1983 se
zápara rozšířila na nádvoří v prostoru provozních budov postavených na
navážce haldoviny, kouř se objevoval v kanalizaci a bezprostředně
ohrožoval provoz celého dolu zamořováním vtažného větrního proudu požárními
zplodinami hlavně z nádvoří dolu.
Na počátku
roku 1985 bylo zjištěno, že se projevuje zápara i na novém odvalu, resp. mezi
starým a novým odvalem. Pro zamezení dalšího postupu zápary v novém odvalu
byla v dalších letech realizována injektážní clona vytvořená dvojicí vrtů
injektovaných směsí cementu, bentonitu a vápenného mléka. Práce opět
dodavatelsky provedla Geoindustria Praha. Tato clona rozdělila nový odval na
dvě části, rozšíření zápary v tělese nového odvalu však již nezabránila.
Na základě
neúspěšné likvidace hořícího odvalu v 80. letech bylo v souladu
s horním zákonem přistoupeno k realizaci, co do rozsahu a náročnosti
rozsáhlých prací převyšujících práce spojené s likvidací odvalu.
Zpracovatelem a realizátorem prací – Energií Kladno a.s. byl vypracován
unikátní postup řešení, který spočívá v přemístění ochlazených částí hmot
z odvalu na jiné místo, kde jsou tyto hmoty ukládány do izolovaných kazet.
Tyto kazety mají zajistit stabilní uložení přemístěných ochlazených hmot a zabránit
případnou novou iniciaci zahoření. Veškeré práce na odvalu probíhají
v režimu hornické činnosti pod nepřetržitou kontrolou báňské záchranné
služby a monitorovacích stanic umístěných v okolí stavby.
Do
dnešního dne bylo takto zlikvidováno více než 80 procent objemu odvalu, dnes
zbývá provést po přemístění zbytku nezbytné rekultivační práce tak aby mohl být
zasažený prostor opět navrácen do stavu, který odpovídá původní hodnotě
krajiny, kde se důl nachází. Podrobnější informace k této problematice je
předmětem jiné přednášky, kterou připravila firma Energie a.s. Kladno.
Po zatopení podzemí Dolu Zdeněk Nejedlý a nastoupání vody v Nové jámě došlo v únoru 1995 k samovolnému přetoku důlních vod dědičnou odvodňovací štolou Ida do povrchové vodoteče. Krátce po přelití akumulovaných průsakových vod pocházejících z povrchu se do vodoteče dostaly důlní vody s vysokým obsahem zejména Fe (průměr 130 mg/l, špičkově až 260 mg/l). Vzhledem k vysokému průtočnému množství těchto důlních vod, kolísajícímu v rozmezí 60 – 130 l.s-1 bylo nutno urychleně řešit úpravu důlních vod spočívající ve změně chemismu důlní vody vybudováním úpravny při ústí štoly. Změnou pH dosaženého vápněním vody (přimícháním vápenného hydrátu a přidáním organického polyflokulantu) dojde k vysrážení železitého okru v odkalovací nádrži a ke snížení obsahu Fe na výstupu z nádrže pod 2 mg/l. (Pozn. : Za první rok se z podzemí dolu vysrážel ekvivalent obsahující cca 500 t Fe). Protože ke srážení okru dochází i v dědičné štole v podzemí na trase dlouhé téměř 2 km a hrozí zanesení průtočného profilu štoly okrem, bylo nutno přistoupit k údržbě dědičné štoly Ida a k pravidelnému pročišťování průtočného profilu hornickým způsobem s využitím práce báňských záchranářů. Tato činnost bude mít dlouhodobý charakter, odhadovaný v řádu min. 10 let, což předpokládala i hydrogeologická studie, jejíž závěry se zatím v praxi téměř přesně naplňují.
Státní podnik je právním nástupcem předchozích těžebních společností, jež byly znárodněny k 1.5.1946. Po předchozí těžební činnosti s.p. VUD a znárodněných společností zbylo v regionu téměř 230 opuštěných důlních děl (ODD). V souladu s požadavky vyhlášky ČBÚ č. 52/1997 Sb. novelizované vyhláškou ČBÚ č. 32/2000 Sb. byly zpracovány evidenční listy ODD a stanovena bezpečnostní pásma. Do současnosti bylo vyhlášeno cca 20 stavebních uzávěr, především u jam a hlavních důlních děl v intravilánech obcí. Všechna ODD jsou pravidelně jedenkrát ročně kontrolována a jsou realizovány nezbytné sanační práce případně dosypání. Za dobu od března 1994 do dnešního dne bylo zjištěno celkem 23 případů nesouladu stavu ODD s platnou legislativou. Jednalo se zejména o propady a otevření ústí štol, poklesy zásypového materiálu v jamách, poškození uzavírací betonové desky šachtic apod. Při sanačních pracích, zvláště u důlních děl uzavíraných v padesátých letech 20. století, bylo často zjištěno, že způsob uzavření nebyl v souladu se stavem deklarovaným v technické dokumentaci. Jako obecný problém bylo rovněž zjištěno, že způsob uzavírání ODD používaný v minulosti nezaručuje do budoucna trvalým a dostatečným způsobem zabezpečení proti vstupu nepovolaných osob, jak vyžaduje ustanovení § 4 odst. 1 vyhlášky ČBÚ č. 22/1989 Sb. o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci a bezpečnosti provozu při hornické činnosti a dobývání vyhrazených nerostů v podzemí ve znění pozdějších vyhlášek. Zejména štoly a úpadnice, ale i některé jámy byly v minulosti uzavírány dřevěnými povaly nebo bedněním a životnost těchto uzavíracích konstrukcí postupně dochází. Některé šachtice byly uzavřeny železobetonovými deskami, jež za necelých 50 let od uzavření podlehly vlivu klimatických podmínek a rozdrolily se nebo popraskaly. Většina důlních děl likvidovaných v minulosti nebyla zasypávána, proto lze do budoucna očekávat potřebu dalších prací na uzavírání již dříve zlikvidovaných důlních děl.
4 Závěr
Výše
uvedený velice stručný popis průběhu likvidace dolů s.p. VUD popisuje převážně
období zhruba posledních deseti let, prakticky od ukončení těžby na prvním dole
VUD. Jde pouze o velmi zevrubný popis činností souvisejících s likvidací
úvodních děl v rámci revíru a je pouze jedním kamínkem v celé
problematice útlumu a likvidace. A protože útlum není jen tato likvidace,
další složitá, ale zároveň zajímavá
problematika se týká důlních vod po ukončení čerpání, opuštěných důlních děl,
stále se projevujících důlních škod a v neposlední ředě i řešení
zdravotních a sociálních záležitostí, vzniklých v souvislosti
s ukončením činnosti organizace, která v minulosti zaměstnávala přes
3 000 lidí převážně z blízkého okolí.
Literatura:
[1] BÁŇSKÉ PROJEKTY, a.s. Ostrava: Technický projekt likvidace, Důl
Kateřina I, Ostrava 1993
[2] GSP, s.r.o. Ostrava:
Projekt likvidace svislé jámy Kateřina , Ostrava 1994
[3] GSP, s.r.o. Ostrava:
Dodatek č. 1 Projektů likvidace hlavních důlních děl Kateřina , Ostrava
1995
[4] BÍLEK J.:
Historie dolování kamenného uhlí
v českém křídle Vnitrosudetské pánve, Kutná Hora 1965
[5] CIGÁNEK J.,
CEPEK V. Znalecké posouzení uzavření Dolu Zdeněk Nejedlý – jam závodu Odolov ve
Východočeských
uhelných dolech, Ostrava 1999