Významné krajinné prvky v asanačně-rekultivační činnosti a netradiční formy rekultivace v klasických stavbách na území města Orlová

 

Ing. Anežka Latová, OKD, a.s. IMGE, odštěpný závod Ostrava

 

 

Obsah referátu:

 

·       Trocha historie

·       Novodobé dějiny těžby

·       VKP v ARS (asanačně rekultivační stavby)

·       Netradiční rekultivace v Orlové

 

Trocha historie

 

            Před mnoha miliony let, působením sluneční energie, rostlinných organismů a kysličníku uhličitého, bylo do nitra Země uloženo nesmírné množství energie ve formě uhelných slojí. Zprvu vodorovné sloje byly horotvornými pochody všelijak prohýbány, následným odnosem byl pak mezi dnešními městy Ostravou a Karvinou „vymodelován“ hřbet západovýchodního směru, jehož vrchol dosahuje v Ostravě cca 280 m a v Karviné 240 m. Po obou stranách hřbetu vznikly vymýtiny, na severu Dětmarovická, na jihu Bludovická, kde se s klesající tendencí zvedá Paskovská elevace a Frenštátská brázda s pokračováním uhlonosných vrstev pod Beskydami až ke Vsetínu. Západní část tvořily ostravské, starší karbonské vrstvy, na ně východně nasedají poměrně mladší vrstvy karvinské.

            Za celou dobu dolování se tak dostalo na povrch přes miliardu tun černého uhlí. K rozvoji těžebního průmyslu docházelo postupně – nejvíce po roku 1828, kdy byla v Ostravě-Vítkovicích založena Rudolfova huť, základ pozdějších Vítkovických železáren. Teprve vybudování Severní Ferdinandovy dráhy z Vídně do Bohumína a o něco později Košicko-Bohumínské a Frýdlantské dráhy umožnilo bouřlivý rozvoj těžby – díky umožněnému okamžitému přesunu. Pro srovnání pouze několik údajů o objemu těžby:

 

Rok

Tun

 

1782

1 230

 

1882

2 611 717

 

1922

6 568 784

 

1942

18 232 863

 

1962

21 125 848

 

1984

23 135 522

 

1994

13 532 130

(při útlumu ostravské části OKR)

 

 

Novodobé dějiny těžby

 

            Novodobá těžba je poznamenána jednak celospolečenskými změnami roku 1989, totálním útlumem ostravských dolů a dále znalostí přibližně doby ukončení těžby dosud činných dolů v karvinské části OKR. Znalost konkrétních objemů vytěžitelných zásob umožňuje stanovit výše předpokládaných poklesů a negativních dopadů těžby na povrch.

            Z uvedených skutečností a znalostí předpokládané odezvy těžby na krajinu se profilují koncepce zahlazení následků hornické činnosti dnes již s prvními výstupy modelace krajiny a jejího využití po ukončení těžby. Samozřejmostí je soulad veškeré projektové dokumentace ARS až po prováděcí projekt rekonstrukce krajiny s územními plány.

 

VKP v ARS (asanačně-rekultivační stavby)

 

            Prvky ÚSES a VKP (významné krajinné prvky) jsou nejen v asanačně-rekultivačních stavbách respektovány, ale důsledně dodrženou technologií postupu rekultivace dochází         u kvalitních finálních výstupů k jejich posílení. Příkladem je typická poklesová kotlina v lesním porostu, kde v zatopené poklesové kotlině dochází k celkovému rozvoji bioty, zachování původní biodiverzity a celkový ráz lužního lesa připomíná a prosperuje podobně jako původní porostní plášť.Druhým příkladem je zalesnění – nebo ozelenění několika ha plochy, která v budoucnu „posílí“, mnohdy nahradí, funkci stávajícího biocentra lokálního významu, kde u kosterních dřevin převládá již období „prosýchání“ – tedy pomalého umírání porostů. Na třetím příkladu chci demonstrativně uvést, do jaké míry zpracováváme základní informace o VKP, který se ocitne v prostoru asanačně-rekultivační stavby a takto jej zařazujeme do koncepčních a dále projekčních podkladů. Jedná se o údolí na hranici Orlové a obce Doubravy zvláště důlně-historický i krajinářsky cenné.

 

VKP č. 508

 

1.     Identifikační údaje

 

·       Název VKP – Údolí Kotliny, Kotlinský potok, Doubravský potok

·       K.ú. Doubrava – obec Doubrava, okres Karviná

·       Situace Boh 2-9 Měřítko 1:5 000

·       Biologické údaje

 

Údolí s porostem svazů Alnion glutinosae, kompaktnost porostu je narušena průseky pro VVn. Pod spodním rybníkem v severní části údolí je odvodněná louka s nálezem zeměžluče lékařské.

 

2.     Historicko geografický vývoj

 

Vzhledem k nálezu „bludného kamene“ ledovcového původu (poslední zalednění a posun tzv. Baltskou cestou), který je umístěn před budovou úřadu obce lze usuzovat, že terén je geomorfologicky původní. Nález byl uskutečněn přímo v bažině-pokleslině hluboce zářezového kotlinského údolí v lok. 1. rybníka (90. léta 20. století při naši rekognoskaci terénu). Vznik horizontálního údolí chráněného ze tří stran a otevřeného z východu dalo vznik osadě – později obci. Kotlinský potok, podobně jako Doubravský je pouhým přirozeným sběrným recipientem odvodu vod ze spádovitě neměnného území.

 

 

3.     Stručný popis současnosti

 

Ve směru od jihu do údolí obce tvoří na Kotlinském potoku rozsáhlá bažina a rybník I. lokalitu. Porost zahušťuje nálet většinou bříz, keřové patro tvoří ostružiny a šípek. Rybník je malebný, v bažině hnízdí množství ptactva. Ve středním toku Kotlinského potoka v lok. Doliny se nachází soustava tří rybníčků – zřejmě soukromých. Údolí Kotlin se svažuje směrem severním do obce. Poslední rybníky na Kotlinském potoce jsou situovány mezi zástavbou. Následuje niva a zaklenutí do Doubravského potoka, který protéká ve zregulované podobě v souběhu se středovou obecní komunikací a je lemován zalesněnými zrekultivovanými plochami.

 

4.     Předpoklad dopadu těžby na VKP, vazby na okolní krajinu

 

Popsané území bylo dlouhodobě vystaveno poklesům terénu způsobených těžbou, přesto si zachovalo původní svažitou terasu a generelní spád. Další těžbou (do vytěžení zásob) jižní a střední část údolí Kotlin ohrožena výrazně nebude. Předpokládaná koncentrace poklesů v prostoru rybníčků nad „dřevěnou školou“ ve vazbě na lužní nivu a Doubravský potok je podchycena v návrhu asanačně rekultivačních staveb – v závěru studie Komplexní řešení území v dobývacím prostoru Dolu Čs. armáda, zpracované OKD, a.s. IMGE, odštěpný závod v roce 2000. Podstatná je pečlivá sledovanost území, výzkum a vyhodnocení destabilního stavu (sesuvná území). Prioritu tvoří řešení vodohospodářských objektů – dnes ve fázi projektové přípravy.

 

 

 

5.     Návrh a doporučení

 

·       Lesní porosty ponechat přirozené regeneraci, provádět pouze základní údržbu

·       Naplňovat koncepční realizaci rekonstrukce krajiny dle ÚP obce

·       Zachovat Kotliny jako historicky cenný přírodní prvek

 

 

Netradiční rekultivace v Orlové

 

            Počátkem minulého (20. století) byl do dnešní novogotické, trojlodní podoby přestavěn původně gotický kostel z 15. století, mimochodem jedna z nejkrásnějších sakrálních staveb tohoto druhu v Čechách. V těsné blízkosti kostela byl v 17. století postaven zámek v secesním slohu s prostorným parkem – tento prostor se postupně vytvářel až do 19. století. Těžbě ustoupil v 70. letech i tento zámecký areál a budovy byly postupně sneseny, park chátral poklesy i neúdržbou. Myšlenku rekonstrukce přijaly vstřícně důlní podniky i Městský úřad v Orlové, který se na financování asanačně-rekultivační stavby kromě dolů rovněž podílel.

            Stavba se zahájila v roce 1994. Následovalo 6 let intenzivní práce a spolupráce. Projekt zpracovaný skupinou dendrologů realizovali tito specialisté provádějící specifický ořez starých stromů  (ojediněle až 350 let) včetně jejich konzervace. V roce 1997 povodně narušily mnohé „zaručeně trvalé“ dřeviny a závěr rekonstrukce byl o to dramatičtější. Určitá improvizace odborníků a vstřícnost investora vedla k velmi půvabnému výsledku v podobě 6 ha parku, který tvoří dnes důstojný rámec dominantě kostela ve staré části Orlové. O to cennější, že již nebude ovlivňován další těžbou - poklesy.

Vlastní specifika rekonstrukce parku v Orlové:

 

·       Chodníčky ze štěpků – vodní, eliminovaly doznívající poklesy terénu, příznivé při chůzi

·       Zachování původní květeny – háje sasanek, petrklíčů, pilátu lékařského, ostřice

·       „Zaplombování“ dutin starých stromů

·       Obnova středové komunikace s alejí

·       Výsadba vzrostlé zeleně (znemožnění odcizení) reprezentačního typu

·       Konání svateb na loučce v parku

·       Parkoviště pro imobilní občany – návštěvníky kostela

 

Závěr:

 

            Základní principy technické i biologické rekultivace jsou v průběhu let stejné, značně se však rozšířily, při současném respektování zákonů chránících ložisko, krajinu se všemi jejími prvky i člověka v ní a možnosti volit takový rekultivační cíl, který by byl optimální pro budoucí dynamický rozvoj života v  rekonstruované krajině. K tomu, aby kladně probíhala koexistence těžby a života v rekonstruované krajině, bude třeba i nadále racionální a pragmatický přístup obou stran, to je těžební organizace na straně jedné a městských a obecních úřadů včetně Ministerstva životního prostředí na straně druhé.

            Změny však musí nastat především v nás. V našem zodpovědném, nesobeckém přístupu naslouchat všem, kteří se spoluúčastní tohoto úžasnému procesu, kterým je tvorba krajiny a její ochrana pro příští generace.