Významné krajinné prvky v asanačně-rekultivační činnosti a netradiční formy rekultivace v klasických stavbách na území města Orlová
Obsah
referátu:
· Trocha historie
· Novodobé dějiny těžby
· VKP v ARS (asanačně rekultivační stavby)
· Netradiční rekultivace v Orlové
Před mnoha miliony let, působením sluneční energie, rostlinných organismů a kysličníku uhličitého, bylo do nitra Země uloženo nesmírné množství energie ve formě uhelných slojí. Zprvu vodorovné sloje byly horotvornými pochody všelijak prohýbány, následným odnosem byl pak mezi dnešními městy Ostravou a Karvinou „vymodelován“ hřbet západovýchodního směru, jehož vrchol dosahuje v Ostravě cca 280 m a v Karviné 240 m. Po obou stranách hřbetu vznikly vymýtiny, na severu Dětmarovická, na jihu Bludovická, kde se s klesající tendencí zvedá Paskovská elevace a Frenštátská brázda s pokračováním uhlonosných vrstev pod Beskydami až ke Vsetínu. Západní část tvořily ostravské, starší karbonské vrstvy, na ně východně nasedají poměrně mladší vrstvy karvinské.
Za
celou dobu dolování se tak dostalo na povrch přes miliardu tun černého uhlí.
K rozvoji těžebního průmyslu docházelo postupně – nejvíce po roku 1828,
kdy byla v Ostravě-Vítkovicích založena Rudolfova huť, základ pozdějších
Vítkovických železáren. Teprve vybudování Severní Ferdinandovy dráhy
z Vídně do Bohumína a o něco později Košicko-Bohumínské a Frýdlantské
dráhy umožnilo bouřlivý rozvoj těžby – díky umožněnému okamžitému přesunu. Pro
srovnání pouze několik údajů o objemu těžby:
Rok
|
Tun
|
|
1782
|
1 230
|
|
1882
|
2 611 717
|
|
1922
|
6 568 784
|
|
1942
|
18 232 863
|
|
1962
|
21 125 848
|
|
1984
|
23 135 522
|
|
1994
|
13 532 130
|
(při útlumu ostravské části OKR)
|
Novodobá těžba je poznamenána jednak celospolečenskými změnami roku 1989, totálním útlumem ostravských dolů a dále znalostí přibližně doby ukončení těžby dosud činných dolů v karvinské části OKR. Znalost konkrétních objemů vytěžitelných zásob umožňuje stanovit výše předpokládaných poklesů a negativních dopadů těžby na povrch.
Z uvedených
skutečností a znalostí předpokládané odezvy těžby na krajinu se profilují
koncepce zahlazení následků hornické činnosti dnes již s prvními výstupy
modelace krajiny a jejího využití po ukončení těžby. Samozřejmostí je soulad
veškeré projektové dokumentace ARS až po prováděcí projekt rekonstrukce krajiny
s územními plány.
VKP v ARS
(asanačně-rekultivační stavby)
Prvky
ÚSES a VKP (významné krajinné prvky) jsou nejen
v asanačně-rekultivačních stavbách respektovány, ale důsledně dodrženou
technologií postupu rekultivace dochází
u kvalitních finálních výstupů k jejich posílení. Příkladem
je typická poklesová kotlina v lesním porostu, kde v zatopené
poklesové kotlině dochází k celkovému rozvoji bioty, zachování původní
biodiverzity a celkový ráz lužního lesa připomíná a prosperuje podobně jako
původní porostní plášť.Druhým příkladem je zalesnění – nebo ozelenění
několika ha plochy, která v budoucnu „posílí“, mnohdy nahradí, funkci
stávajícího biocentra lokálního významu, kde u kosterních dřevin převládá již
období „prosýchání“ – tedy pomalého umírání porostů. Na třetím příkladu chci
demonstrativně uvést, do jaké míry zpracováváme základní informace o VKP, který
se ocitne v prostoru asanačně-rekultivační stavby a takto jej zařazujeme
do koncepčních a dále projekčních podkladů. Jedná se o údolí na hranici Orlové
a obce Doubravy zvláště důlně-historický i krajinářsky cenné.
1. Identifikační údaje
· Název VKP – Údolí Kotliny,
Kotlinský potok, Doubravský potok
· K.ú. Doubrava – obec
Doubrava, okres Karviná
· Situace Boh 2-9 Měřítko 1:5
000
· Biologické údaje
Údolí s porostem svazů Alnion glutinosae, kompaktnost porostu je narušena průseky pro VVn. Pod spodním rybníkem v severní části údolí je odvodněná louka s nálezem zeměžluče lékařské.
2. Historicko geografický vývoj
Vzhledem k nálezu „bludného kamene“ ledovcového původu (poslední zalednění a posun tzv. Baltskou cestou), který je umístěn před budovou úřadu obce lze usuzovat, že terén je geomorfologicky původní. Nález byl uskutečněn přímo v bažině-pokleslině hluboce zářezového kotlinského údolí v lok. 1. rybníka (90. léta 20. století při naši rekognoskaci terénu). Vznik horizontálního údolí chráněného ze tří stran a otevřeného z východu dalo vznik osadě – později obci. Kotlinský potok, podobně jako Doubravský je pouhým přirozeným sběrným recipientem odvodu vod ze spádovitě neměnného území.
3.
Stručný popis
současnosti
Ve směru od jihu do údolí obce tvoří na Kotlinském potoku rozsáhlá bažina a rybník I. lokalitu. Porost zahušťuje nálet většinou bříz, keřové patro tvoří ostružiny a šípek. Rybník je malebný, v bažině hnízdí množství ptactva. Ve středním toku Kotlinského potoka v lok. Doliny se nachází soustava tří rybníčků – zřejmě soukromých. Údolí Kotlin se svažuje směrem severním do obce. Poslední rybníky na Kotlinském potoce jsou situovány mezi zástavbou. Následuje niva a zaklenutí do Doubravského potoka, který protéká ve zregulované podobě v souběhu se středovou obecní komunikací a je lemován zalesněnými zrekultivovanými plochami.
4.
Předpoklad
dopadu těžby na VKP, vazby na okolní krajinu
Popsané území bylo dlouhodobě vystaveno poklesům terénu způsobených těžbou, přesto si zachovalo původní svažitou terasu a generelní spád. Další těžbou (do vytěžení zásob) jižní a střední část údolí Kotlin ohrožena výrazně nebude. Předpokládaná koncentrace poklesů v prostoru rybníčků nad „dřevěnou školou“ ve vazbě na lužní nivu a Doubravský potok je podchycena v návrhu asanačně rekultivačních staveb – v závěru studie Komplexní řešení území v dobývacím prostoru Dolu Čs. armáda, zpracované OKD, a.s. IMGE, odštěpný závod v roce 2000. Podstatná je pečlivá sledovanost území, výzkum a vyhodnocení destabilního stavu (sesuvná území). Prioritu tvoří řešení vodohospodářských objektů – dnes ve fázi projektové přípravy.
5.
Návrh a
doporučení
· Lesní porosty ponechat přirozené regeneraci, provádět pouze základní údržbu
· Naplňovat koncepční realizaci rekonstrukce krajiny dle ÚP obce
·
Zachovat Kotliny jako historicky cenný přírodní
prvek
Netradiční rekultivace v Orlové
Počátkem minulého (20. století) byl do dnešní novogotické, trojlodní podoby přestavěn původně gotický kostel z 15. století, mimochodem jedna z nejkrásnějších sakrálních staveb tohoto druhu v Čechách. V těsné blízkosti kostela byl v 17. století postaven zámek v secesním slohu s prostorným parkem – tento prostor se postupně vytvářel až do 19. století. Těžbě ustoupil v 70. letech i tento zámecký areál a budovy byly postupně sneseny, park chátral poklesy i neúdržbou. Myšlenku rekonstrukce přijaly vstřícně důlní podniky i Městský úřad v Orlové, který se na financování asanačně-rekultivační stavby kromě dolů rovněž podílel.
Stavba se zahájila v roce 1994. Následovalo 6 let intenzivní práce a spolupráce. Projekt zpracovaný skupinou dendrologů realizovali tito specialisté provádějící specifický ořez starých stromů (ojediněle až 350 let) včetně jejich konzervace. V roce 1997 povodně narušily mnohé „zaručeně trvalé“ dřeviny a závěr rekonstrukce byl o to dramatičtější. Určitá improvizace odborníků a vstřícnost investora vedla k velmi půvabnému výsledku v podobě 6 ha parku, který tvoří dnes důstojný rámec dominantě kostela ve staré části Orlové. O to cennější, že již nebude ovlivňován další těžbou - poklesy.
Vlastní specifika rekonstrukce parku v Orlové:
· Chodníčky ze štěpků – vodní, eliminovaly doznívající poklesy terénu, příznivé při chůzi
· Zachování původní květeny – háje sasanek, petrklíčů, pilátu lékařského, ostřice
· „Zaplombování“ dutin starých stromů
· Obnova středové komunikace s alejí
· Výsadba vzrostlé zeleně (znemožnění odcizení) reprezentačního typu
· Konání svateb na loučce v parku
· Parkoviště pro imobilní občany – návštěvníky kostela
Závěr:
Základní
principy technické i biologické rekultivace jsou v průběhu let stejné,
značně se však rozšířily, při současném respektování zákonů chránících ložisko,
krajinu se všemi jejími prvky i člověka v ní a možnosti volit takový
rekultivační cíl, který by byl optimální pro budoucí dynamický rozvoj života v
rekonstruované krajině. K tomu, aby kladně probíhala koexistence
těžby a života v rekonstruované krajině, bude třeba i nadále racionální a
pragmatický přístup obou stran, to je těžební organizace na straně jedné a
městských a obecních úřadů včetně Ministerstva životního prostředí na straně druhé.
Změny
však musí nastat především v nás. V našem zodpovědném, nesobeckém
přístupu naslouchat všem, kteří se spoluúčastní tohoto úžasnému procesu, kterým
je tvorba krajiny a její ochrana pro příští generace.