1. Úvod

Rudné hornictví jako jeden z pozoruhodných fenoménu podílející se významnou měrou na civilizačním procesu bylo v historii důvodem založení mnoha měst a obcí. Hornické podnikání a jeho potřeby vyvolaly poptávku po rozvoji řemesel, služeb, vývoje strojů a zařízení, pohybu kapitálu, vzniku obchodních center, atd. Není proto náhodou, že horní města byla ve středověku také většinou centrem vzdělanosti.

Osudy horních měst se vyvíjely v závislosti na prosperitě horního podnikání a byly typické střídáním  rozkvětu a recese. Osud královského horního města Lauterbach (ve starých českých pramenech též Lautrpach, Město Litrbachy, později Čistá) byl však na rozdíl od jiných bývalých horních měst poněkud zvláštní. Ukončení těžby cínové rudy již na konci 16. století vedlo k pozvolnému úpadku města. Následnou orientaci na zemědělství a na další aktivity se město dochovalo až do konce II. Světové války. V poválečném období se jeho osud jako vysídlené německé enklávy naplnil a město bylo záměrně zlikvidováno.

2. Historie dobývání cínu v oblasti Lauterbach

Císařský (Slavkovský les) ve kterém se nacházelo město Čistá byl od nepaměti centrem těžby cínových rud. Po vytěžení sekundárních ložisek v podobě náplavů se stalo hlavními centry dobývání cínu okolí Horního Slavkova, Krásna, Čisté a Pramenů s ložisky Huberův peň, Schnödův peň, Vysoký kámen, Klinger, Gellnauer, Hahnenngebirge, Jeroným u Čisté, Steinbruchswald u Pramenů a další.

Kapitál financující tento rozvoj cínového hornictví pocházel hlavně z  Německých měst – Norimberku, Augsburku a Lipska. Během první poloviny 16. století ovládl slavkovský cín hlavní evropské trhy v Antverpách, Lipsku, Norimberku, Augsburku a Linci. Nástup anglického cínu v závěru 16. století a vyčerpání ložisek do ekonomických hloubek bylo příčinou pozvolného úpadku cínové produkce Slavkovského lesa.

Dominantní oblastí produkce cínu ve  Slavkovském lese byly Horní Slavkov a Krásno. Čistá ani její okolí nikdy nedosáhlo významu těchto dvou nejvýznamnějších oblastí. Jako u takřka všech lokalit Slavkovského lesa byl cínovec nejprve získáván zřejmě již od 14. století také rýžováním v okolních potocích u Čisté. Šlo např. o potok Mühlbach, který protékal při úpatí Glasbergu (Sklenný vrch), Zinnbach na jižním úpatí vrchu Knock (Rozhledy) a potok v oblasti ústí štoly Jeroným. Postupně se slábnoucí produkcí cínu z rýžovišť se přistoupilo k důlním pracím. V roce 1581 byla všechna rýžoviště u Čisté vyřazena z provozu.

Je nepochybné že důlní práce začaly v oblasti Čisté někdy v druhé polovině 15. století. V období 20. a 30. let 16. století probíhaly báňské práce v oblasti zvané V jamách asi 1,5 km západně od města na jižním úpatí vrchu Knock, (n.v. 859,3 m), kde se ještě dnes dochovala řada větších odvalů, propadlin a důlní komplex označovaný Jeroným. Dne 1. ledna 1548 byl publikován nový báňský řád s platností pro Horní Slavkov, Krásno a Čistou.

Čistá až do r. 1551 zůstala hornickou osadou, kdy byla Královským privilegiem z 20. 6. 1551 povýšena na město a podřízena vrchnímu báňskému úřadu v Horním Slavkově jako nejvyššímu báňskému i správnímu orgánu loketského kraje.

Dobývaly se především cínem zrudněné příkontaktní zóny a drobné křemenné žilky s kasiteritem. Rudních přikontaktních poloh bylo několik. Byly v zásadě paralelní s průběhem rulového kontaktu. Mocnost zrudněných poloh a intenzita zrudnění se vzdálenosti od kontaktu zmenšovala. Činila 5 a více metrů a dobývky byly často i nad sebou, aby obsáhly pokud možno celou mocnost zrudnění. Vertikální dosah dobývek byl malý a nepřesáhl 50 metrů. Výchozy rudních poloh byly těženy pomocí šachtic. V případě že byla šachtice zatopena nebo rudní substance vytěžena vyhloubila se šachtice nová až se prostorově pokryl celý výchoz rudní polohy. Rudní materiál se propíral v nedalekém potoce - Zinnbach.

V roce roku 1587 se již v Čisté pracovalo pouze na dvou jámách o hloubkách 6 a 14 láter (12 a 28 m) a dobíraly se staré šířiny. Kolem roku 1620 produkovala Čistá již jen bezvýznamné množství cínu, které lze ročně stanovit zhruba od 5 do nejvýše 20 tun.

Z některých listin z let 1764 až 1765 vyplývá, že doly byly ztrátové a byly udržovány pouze z důvodů udržení statutu horního města. V roce 1847 jsou již pak doly na Čisté uváděny jako sešlé.

Prvý pokus po tomto období otevřít důl Jeroným byl učiněn v roce 1887 vyzmáháním šachtice a štoly Jeroným. Bylo vytěženo asi 11 tun rudy a provedený úpravenský pokus dopadl příznivě. Rozsah a období následné těžby není znám. V dobrozdání šichmistra Pauluse z  r. 1905 se píše o těžbě v  několika komorách v  pruhu cínonosných žul V–Z směru. Poslední předválečný pokus otevřít důl Jeroným byl v roce 1941, kdy byla opět vyzmáhána jáma Jeroným, stejnojmenná štola a provedeny geologické, průzkumné jádrové vrty z povrchu. Z hlediska nereálnosti těžby většího množství cínu v krátkém časovém úseku byl však důl Jeroným v roce 1943 opět opuštěn.

Podle odhadů a dílčích zpráv bylo z Čisté za všechna období vytěženo asi 500 až 700 tun cínu.

V poválečném období v létech 1964 až 1966 prováděl základní výzkum v podzemí dolu Jeroným Ústřední ústav geologický v Praze. Výzkum za pomocí báňských a vrtných prací byl ukončen Závěrečnou zprávou s výpočtem zásob. Existující zásoby Sn,W rud na ložisku Čistá – Jeroným byly po provedené rebilanci vyňaty Rozhodnutím MPO ze dne 6. 1. 1998 z evidence zásob vyhrazených ložisek ČR.

Lokalita Čistá je klasickou ukázkou hornické práce středověku tj. želízkem a mlátkem. Hlavní používanou dobývací metodou však bylo tzv. sázení ohněm jejímž důsledkem je mimo jiné i vznik komor značných rozměrů tzv. šířin, německy Weiten. I přes časové rozpětí zhruba 500 let jsou dosud v oblasti Čisté – důl Jeroným, poměrně dobře zachována (a to ve značném prostorovém rozsahu) vertikální i horizontální důlní díla z přelomu 15. až 16. století, včetně šířin. Z těchto důvodů byl důl Jeroným prohlášen Ministerstvem kultury dne 16. 2. 1990 za nemovitou kulturní památku, která je zapsána v Ústředním seznamu pod rejstříkovým číslem 4 515.

 

3. Založení osady a vznik královského horního města Lauterbach

Osada zvaná Lauterbach vznikla pravděpodobně v první polovině 14. století při osídlenecké vlně směrované i do nejvýše položených území Slavkovského lesa. Náhorní planina v nadmořské výši takřka 800 metrů na které osada vznikla je obklopena vyvýšeninami , Glasberg, Knock a Spitzberg s nadmořskou výškou 831, 859 a 828 metrů. V Čechách vzniklo na vodních tocích více sídlišť s tímto názvem. Vzhledem k tomu, že osada Lauterbach je svou geografickou polohou mimo vodní toky, spojuje PhDr. Vlasák název osady s nostalgií obyvatel na rýžování cínu v  několika potocích v okolí. Předmětem rýžovacích prací v okolí Čisté byly zejména rozsypy a náplavy na východní straně Špičáku. Kolonizace území a založení osady Lauterbach bylo pod správou významného feudálního rodu lantkrabí z Leuchteburgu. Z období 1360 až 1379 je datován první záznam o této osadě v podobě seznamu leuchtenberských lén. V průběhu 16. století se Lauterbach dostal z původního lenního okruhu do soustavy lén patřících hradu Lokti spravovaného Šliky.

Král Ferdinand I. listinou z 20. června 1551 vybavil Lauterbach právními a hospodářskými výsadami doplněnými správními ustanoveními které z ní vytvořily královské horní město. Král také propůjčil městu značku, kterou označovali vyrobený cín. Ze značky se pravděpodobně vyvinul městský znak a městská pečeť. Zřejmě již od 16. století tvořil znak červený štít , který byl stříbrným vlnitým polobřevnem rozdělen na dvě pole. V horním poli byl stříbrný dvouocasý lev se zlatou korunou a zbrojí. V dolním byly zkříženě přes sebe zobrazeny stříbrné hornické nástroje – vpravo rýžovací hrábě s pěti špicemi a vlevo nosatec. Snad až v 19. století si město do znaku přidalo dva horníky jako štítonoše se zelenými klobouky, černými kytlemi i střevíci a bílými punčochami.

 

 

 

 

4. Vývoj města do konce II. světové války

Původní zástavba města byla rozložena po obou stranách staré cesty z Bečova do Sokolova v podobě typické silniční vsi. Brzy po zřízení města získala Čistá vlastního faráře a v západní části byl vystaven kostel. V roce 1553 vydala městská rada pro krejčí, pekaře a ševce cechovní řády. Dne 22. 9. 1573 byla Čistá přičleněna ve věcech horní i městské správy pod dohled horního úřadu v Horním Slavkově jako nejvyššímu hornímu a správnímu orgánu v této části loketského kraje. Ve městě byla vybudována řada staveb jako pivovar, sladovna, jatka a městský vodovod, lázně a patrně i škola. Obvod města byl posléze upraven a rozšířen privilegiem císaře Rudolfa II. z 1. ledna 1597, tak aby zaručoval dostatečnou pastvu dobytka a zamezil tak škodám na lesních porostech, jejichž ochrana a využívání pro potřeby těžby a zpracování cínu byly upraveny již předchozími panovnickými zásahy.

Pokles těžby cínu daný hlavně vyčerpáním bohatších partií byl dále negativně ovlivněn následky třicetileté války. Podobně jako v jiných horních městech dochází k odlivu obyvatel a k hospodářskému úpadku. Nezanedbatelný vliv na hospodářský pokles měla zřejmě i rekatolizační politika, kterou Habsburkové tvrdě prosazovali. Tavírna cínu v  městě byla po poškození vojáky v roce 1635 obnovena a cín byl v malém množství dále vyráběn. Těžba a zpracování cínu však s postupem času ztrácely v hospodářském životě města své výsadní postavení jako hlavní způsob podnikání a obživy a r. 1825 bylo horní podnikání definitivně ukončeno. S úpadkem hornictví se obyvatelé zaměřili na zemědělskou výrobu, dobytkářství, řemeslnou a domácí výrobu (plátenictví, výrobu lněného oleje, atd.). Velký požár v  roce 1772 zachvátil město a všechny písemné dokumenty města ve vztahu k hornictví byly zničeny.

Horní a městská práva v Čisté byla až do roku 1772 (s výjimkou let 1750 – 1755, kdy byl dočasně zrušen) podřízena hornímu úřadu v Horním Slavkově. Po jeho zrušení byla přidělena vrchnímu úřadu v Jáchymově. Od roku 1784 pak panovnická práva vykonával až do konce své činnosti staré feudální zprávy, Krajský úřad v Lokti.

Čistá byla po dlouhé období spojena se světem jen silniční síti vybudovanou na samém konci feudální éry. Zrychlení a zdokonalení dopravy přinesly pokroky i ve spojovací a dopravní technice. V roce 1859 byl otevřen v městě poštovní úřad a v roce 1890 zahájila provoz telegrafní stanice. Od roku 1889 fungovalo veřejné osvětlení ulic a náměstí, zpočátku plynové od roku 1919 elektrické. V roce 1924 byla uvedena do provozu veřejná telefonní stanice. Veřejná doprava zahájila provoz v Čisté až v roce 1928.

Po ukončení historické hornické činnosti v roce 1825 se nicméně hospodářské možnosti města a jeho zdroje ustálily a nebyly dále rozšiřovány. Docházelo tak postupně k odlivu obyvatel nebyla prováděná nová městská zástavba. Původní objekty byly pouze udržovány nebo likvidovány. Jestliže v roce 1843 zde bylo 2082 obyvatel a 274 domů pak v roce 1900 1634 obyvatel a 261 domů, v roce 1921 1268 obyvatel a 152 domů a v roce 1939 jen 1000 obyvatel. Od roku 1843 klesl za sto let počet obyvatel o polovinu. Národnostní složení obyvatel bylo německé. Po odtržení pohraničí od Československé republiky vstoupila do Čisté německá armáda a ve volbách do říšského sněmu odevzdalo obyvatelstvo Čisté 100 % hlasovacích lístku pro navrženou nacistickou kandidátku.

 

5. Poválečné období a likvidace města Čisté ( Lauterbach)

Zřejmě 8. května 1945 obsadily Čistou oddíly americké armády, které v prvých měsících po válce organizovaly vojenskou správu obsazeného území. Pod organizací oddílů americké armády byly novými lidmi nahrazovány původní místní správní orgány.

Od července 1945 nahradila vzniklou správu místní správní komise, která však brzy ukončila svou činnost. Postupně s časem pak vznikaly s obnovou Československé republiky nové správní orgány. Při odsunu německého obyvatelstva po roce 1946 se Čistá vlastně vylidnila a zůstalo zde počátkem roku 1948 pouze 7 obyvatel. Město v té době připomínalo spíše neobydlenou ves. Značná oblast Slavkovského lesa zahrnující i Čistou byla v souvislosti se zahájeným průzkumem a těžbou uranových rud včetně doprovodných jevů, přeměněna na vojenské pásmo. Obyvatelé museli Čistou opustit.

Bývalé královské horní město Lauterbach bylo vydrancováno a následně se cílevědomě stalo pokusnou střelnicí a objektem destrukcí pro Československou lidovou armádu. Důsledkem realizace tohoto záměru byla totální fyzická likvidace města Čistá jeho vymazání z map a pokus o jeho vymazání i z lidského povědomí, který již naštěstí nebyl tak úspěšný.  

6. Závěr

Je nesporné, že důlní činnost tj. rýžování a později hlubinná těžba cínu byly příčinou založení hornické osady a později vzniku královského horního města Lauterbach, které se stalo zázemím těchto prací. Město jako mnoho dalších obcí v  regionu karlovarského kraje zaniklo aroganci moci poplatnou myšlence odplaty za tragédii II. světové války a lidské nenávisti. V současnosti pouze nostalgický pomníček při kraji silnice uprostřed bývalého náměstí, postavený společně českými a německými občany, připomíná období jeho existence, slávy a zániku.

Důl Jeroným jako důsledek hornických prací je vzdálen od centra bývalého města Čistá asi 1,5 km. Bohužel tento středověký cínový důl, který svým rozsahem a stupněm zachování klasické hornické práce je památkou evropského významu, nemá potřebné správní a lidské zázemí. Původní obyvatelstvo bylo vysídleno a lidé z okolních obcí a měst nemají většinou k tomuto území historický vztah a získávání zdrojů pro financování záchrany této památky je velmi obtížné.

Určitou naději regionu ve smyslu záchrany, uchování a pozdějšího zpřístupnění kulturní památky důl Jeroným je Nadace Georgia Agricoly, region Slavkovský les, která již 9 let soustavně o památku v rámci možnosti pečuje. Musíme doufat, že v její nutné a logické spolupráci s dosavadním správcem části KP tj. DIAMO, s. p. bude hornická památka obnovena. Region tak bude moci prezentovat v bývalém katastru Čistá nejen pomník na kdysi královské horní město Lauterbach, ale také existenci cínového dolu Jeroným jako unikátní hornické památky na evropské hornictví z přelomu 15. až 16. století.

Bývalé královské horní město Čistá a jeho okolí bylo jedním z důležitých hornických center v oblasti Slavkovského lesa. Produkce cínu z rýžovacích prací a z důlní činnosti vedla k povýšení hornické osady Lauterbach, založené někdy v polovině 14. století na královské horní město. Stalo se tak privilegiem krále Ferdinanda I. z 20.6.1551. Záhy však dochází ke značnému poklesu těžby a v roce 1587 se již dobíraly pouze staré šířiny. Dobývání cínu s menší intenzitou ale pokračovalo i v 17. a 18. století, z důvodů udržení statutu horního města. Rokem 1825 je hornické podnikání v Čisté zastaveno a v roce 1847 jsou již dokonce doly uváděny jako sešlé. Krátce po II. světové válce a odsunu německých obyvatel bylo město Čistá zlikvidováno a vymazáno z map.