Ing. Josef Kovář

 

Vodní kolo na dole Drkolnov

 

 

          Vodní kolo na dole Drkolnov – unikátní technická památka je nedílnou součástí komplexu vodohospodářských děl (přívodní a odpadní štoly, úpadnice a vlastní komory vodního kola). Dnem 1. 7. 1973 byla „Vodní štola“ na dole Drkolnov zapsána do seznamu kulturních památek ČR pod pořadovým číslem 2-2581. Tento ojedinělý komplex důlních děl včetně komory s vodním kolem o průměru 12,4 m dokladuje technickou úroveň vodního systému Březohorsko – bohutínského rudního revíru budovaného zejména v 18. a 19. století, který patřil v témže období mezi nejvýznamnější hornické oblasti na světě.

 

          Důl Drkolnov (August) byl zaražen v roce 1836 k ověření hloubkového vývoje hlavních březohorských rudních žil v jižní části revíru (Horního okresu příbramského), protože sousední úklonná šachta Wolfgang nepostačovala svým větrním strojem čerpat důlní vody. V témže roce bylo z rudnin příbramských dolů vyrobeno 5817 kg stříbra, 936 800 kg klejtu a 474 610 kg olova. Čistý výnos činil 228 917 zlatých. Průměrná kovnatost zpracovávaných rud byla 2430 g stříbra a 365 kg olova v 1000 kg rudy. V roce 1843 zaměstnávaly „Hory příbramské“ 2298 dělníků.

 

Zaražení nového kolmého dolu předcházelo obnovení prací na historické štole Wolfgang v roce 1821. V roce 1826 došlo k proražení štoly Wolfgang do šachty Wolfgang (tento důl je zaznamenán v nejstarší dochované horní knize z r. 1527, v roce 1551 je uváděna Dědičná štola Wolfgang).

 

V roce 1843 byla provedena prorážka ortů Dědičné štoly Josefa II mezi Drkolnovskou a Mariánskou šachtou. Přítok vod v Drkolnovské šachtě byl tak silný, že k jejich čerpání v případě výpadku větrního stroje bylo třeba denně 12 párů koní. V roce 1844 je na Drkolnově zřízen těžní žentour a v roce 1846 je proražen jižně od této šachty průkop, přívodní štola s komorou vodního kola, přivádějící vody struhami z Lázského rybníku. Větrní stroj byl nahrazen strojem vodním.

 

V roce 1856 dosáhla Drkolnovská šachta hloubky 337,5 m. V roce 1857 byla založena Zdabořská šachta („za tím účelem, aby prozkoumány a v ustavičném díle udržovány byly žíly v jižních končinách Horního okresu příbramského“). V roce 1862 dospěla Zdabořská šachta obzoru Dědičné štoly Josefa II. K plánovanému propojení se Schwarzenberskou šachtou již nedošlo. Ke konci roku 1874 je uváděna hloubka Drkolnovské šachty 425,2 m s 8 patry, 2 vodními stroji na těžení a čerpání vody (každý o výkonu 16 koňských sil). V témže roce bylo vytěženo pouze 37 560 kg rud k praní a puchování včetně čistých. V roce 1880 bylo zprovozněno letní prádlo, v roce 1882 přestavěno na celosezónní. V roce 1896 byl provoz dolu (těžba a průzkum) definitivně zastaven, v roce 1899 byla zbourána těžní věž, v roce 1913 kotelna a  komín. Za  60 let  činnosti  dolu  Drkolnov  bylo vytěženo pouze  276  kg  stříbra  a

63 800  kg  olova,  ačkoliv  bylo vyraženo  5 298  m  překopů  a  žíly  byly sledovány  v  délce

12 800 m.

 

Po ukončení báňské činnosti dolu Drkolnov část objektu vyhořela, důl zůstal opuštěn. Záhy zde byly zřízeny byty zaměstnanců horního závodu.

 

Jedinou činností dolu bylo čerpání pitné vody pro Březové Hory. K tomuto účelu bylo využito energetické vody báňských rybníků (Lázského a Pilského) a původního komplexu vodohospodářských děl (přívodní a odpadní štoly a vlastního vodního kola). Vyčerpaná voda upravená chlórováním byla shromažďována ve zvláštním rezervoáru v sousedním lesíku. V podzemí byly vody vhodné k čerpání shromažďovány na překopu 2. patra v těsné blízkosti jámy Drkolnov, kde byla nádrž dlouhá cca 60 m opatřená nutnými hrázemi. Sem byla přiváděna voda z ortů Lazeckého, Ševčínského a Nepojmenovaného. Přebytečná voda byla odváděna na Dědičnou štolu Josefa II.

 

Rozhodnutím OBÚ v Příbrami z 28. 3. 1979 pod č. j. 61-46/RD-Be/Dra-79 (k plánu likvidace dolů Březohorsko-bohutínského revíru) byla jáma Drkolnov určena jako jeden z přístupů pro údržbu Dědičné štoly císaře Josefa II, sloužící pro trvalé odvodnění celého revíru.

 

          V 80. letech 20. století byla pro Středočeské vodovody a kanalizace, odštěpný závod 11 v Příbrami jáma Drkolnov nově vypravena na 2. p., osazena těžním zařízením H-800 s lanovým vedením okovu a současně zřízeny dva výtlačné řady s ponornými čerpadly dodávajícími  pitnou vodu do příbramské vodovodní sítě. Za tímto účelem byly zachytávány důlní vody u jámy Štěpánka v Bohutíně, čerpány ze 17. patra na Dědičnou štolu a shromažďovány společně s výše uváděnými vodami z ortů (Lazeckého, Ševčínského a Nepojmenovaného) v nádrži 2. patra u jámy Drkolnov. Odtud byly sváděny do jámy Drkolnov a čerpány do vodovodní sítě. Tento systém fungoval do začátku 70. let. Po zatopení bohutínského revíru bylo od čerpání upuštěno. V současné době je Březohorsko-bohutínský revír zatopen po úroveň Dědičné štoly a pitná voda je pro potřeby města Příbram odebírána v ústí Dědičné štoly v Trhových Dušníkách.

 

          Vodní kolo na dole Drkolnov bylo v provozu  téměř celých sto let. Prvních 50 let sloužilo k těžbě a čerpání důlní vody, po ukončení těžební činnosti k čerpání pitné vody. Z dosavadních znalostí a historických pramenů lze oprávněně prohlásit, že se jedná o unikátní technickou památku. V souladu s usnesením vlády ČR ze dne 12. 7. 2000 č. 688. K zajištění stabilizace kulturních památek nacházejících se v oblasti útlumu hornictví byl podnikovým ředitelem  RD Příbram, s. p., zadán úkol neprodleně připravit podklady pro zpracování projektové dokumentace k zajištění předmětné kulturní památky.

 

          V roce 2000 provedeny práce na zajištění výtoku z odpadní štoly, zajištěna její stabilita včetně vyčištění a oprava vstupního portálu. V závěru téhož roku byla zpracována projektová dokumentace Zajištění kulturní památky „Důl a vodní kolo Drkolnov“ Ing. Heroldem Stanislavem pod zn. 166/00. Na tuto akci proběhlo sloučené územní a stavební řízení a 6. 9. 2001 bylo vydáno stavební povolení pod zn. SÚ/2586/2001/Ka. V roce 2000 byla opravena šachetní budova a zřízena ventilátorová stanice. V době stylizování tohoto příspěvku byly dokončovány práce na zajištění, stabilizaci a úpravě přístupů podzemních prostor dle výše citované projektové dokumentace, elektroinstalaci a zejména dořešit protikorozní ochranu vlastního vodního kola ve spolupráci s VŠB v Ostravě a SVÚOM s. r. o. v Praze.

 

          Tento komplex bývalých vodohospodářských děl se v dohledné době stane dalším kamínkem mozaiky, která široké veřejnosti přiblíží historii příbramského dolování a činností souvisejících s těžbou a úpravou kovů v rámci rozvíjející se geoturistiky v kontextu rčení „Voda, věčný přítel i nepřítel horníků“.

 

          Závěrem považuji za nutné poděkovat bývalým Rudným dolům Příbram, s. p. a v současné době DIAMU, s. p., o. z. SUL za vstřícný přístup při záchraně hornických památek.