Vodní
kolo na dole Drkolnov – unikátní technická památka je nedílnou součástí
komplexu vodohospodářských děl (přívodní a odpadní štoly, úpadnice a vlastní
komory vodního kola). Dnem 1. 7. 1973 byla „Vodní štola“ na dole Drkolnov
zapsána do seznamu kulturních památek ČR pod pořadovým číslem 2-2581. Tento
ojedinělý komplex důlních děl včetně komory s vodním kolem o průměru 12,4 m
dokladuje technickou úroveň vodního systému Březohorsko – bohutínského rudního
revíru budovaného zejména v 18. a 19. století, který patřil v témže období
mezi nejvýznamnější hornické oblasti na světě.
Důl Drkolnov (August) byl zaražen
v roce 1836 k ověření hloubkového vývoje hlavních březohorských
rudních žil v jižní části revíru (Horního okresu příbramského), protože
sousední úklonná šachta Wolfgang nepostačovala svým větrním strojem čerpat
důlní vody. V témže roce bylo z rudnin příbramských dolů vyrobeno
5817 kg stříbra, 936 800 kg klejtu a 474 610 kg olova. Čistý výnos činil 228
917 zlatých. Průměrná kovnatost zpracovávaných rud byla 2430 g stříbra a 365 kg
olova v 1000 kg rudy. V roce 1843 zaměstnávaly „Hory příbramské“ 2298
dělníků.
Zaražení nového kolmého dolu předcházelo obnovení prací na
historické štole Wolfgang v roce 1821. V roce 1826 došlo
k proražení štoly Wolfgang do šachty Wolfgang (tento důl je zaznamenán
v nejstarší dochované horní knize z r. 1527, v roce 1551 je
uváděna Dědičná štola Wolfgang).
V roce
1843 byla provedena prorážka ortů Dědičné štoly Josefa II mezi Drkolnovskou a
Mariánskou šachtou. Přítok vod v Drkolnovské šachtě byl tak silný, že
k jejich čerpání v případě výpadku větrního stroje bylo třeba denně
12 párů koní. V roce 1844 je na Drkolnově zřízen těžní žentour a
v roce 1846 je proražen jižně od této šachty průkop, přívodní štola
s komorou vodního kola, přivádějící vody struhami z Lázského rybníku.
Větrní stroj byl nahrazen strojem vodním.
V roce 1856 dosáhla Drkolnovská šachta hloubky 337,5 m.
V roce 1857 byla založena Zdabořská šachta („za tím účelem, aby
prozkoumány a v ustavičném díle udržovány byly žíly v jižních
končinách Horního okresu příbramského“). V roce 1862 dospěla Zdabořská
šachta obzoru Dědičné štoly Josefa II. K plánovanému propojení se
Schwarzenberskou šachtou již nedošlo. Ke konci roku 1874 je uváděna hloubka
Drkolnovské šachty 425,2 m s 8 patry, 2 vodními stroji na těžení a čerpání vody
(každý o výkonu 16 koňských sil). V témže roce bylo vytěženo pouze 37 560
kg rud k praní a puchování včetně čistých. V roce 1880 bylo
zprovozněno letní prádlo, v roce 1882 přestavěno na celosezónní.
V roce 1896 byl provoz dolu (těžba a průzkum) definitivně zastaven,
v roce 1899 byla zbourána těžní věž, v roce 1913 kotelna a komín. Za
60 let činnosti dolu
Drkolnov bylo vytěženo
pouze 276 kg stříbra a
63 800 kg olova, ačkoliv
bylo vyraženo 5 298 m
překopů a žíly
byly sledovány v délce
12 800 m.
Po
ukončení báňské činnosti dolu Drkolnov část objektu vyhořela, důl zůstal
opuštěn. Záhy zde byly zřízeny byty zaměstnanců horního závodu.
Jedinou
činností dolu bylo čerpání pitné vody pro Březové Hory. K tomuto účelu
bylo využito energetické vody báňských rybníků (Lázského a Pilského) a
původního komplexu vodohospodářských děl (přívodní a odpadní štoly a vlastního
vodního kola). Vyčerpaná voda upravená chlórováním byla shromažďována ve
zvláštním rezervoáru v sousedním lesíku. V podzemí byly vody vhodné
k čerpání shromažďovány na překopu 2. patra v těsné blízkosti jámy
Drkolnov, kde byla nádrž dlouhá cca 60 m opatřená nutnými hrázemi. Sem byla přiváděna voda z ortů Lazeckého,
Ševčínského a Nepojmenovaného. Přebytečná voda byla odváděna na Dědičnou štolu
Josefa II.
Rozhodnutím
OBÚ v Příbrami z 28. 3. 1979 pod č. j. 61-46/RD-Be/Dra-79 (k plánu
likvidace dolů Březohorsko-bohutínského revíru) byla jáma Drkolnov určena jako
jeden z přístupů pro údržbu Dědičné štoly císaře Josefa II, sloužící pro trvalé
odvodnění celého revíru.
V 80. letech 20. století byla pro
Středočeské vodovody a kanalizace, odštěpný závod 11 v Příbrami jáma
Drkolnov nově vypravena na 2. p., osazena těžním zařízením H-800 s lanovým
vedením okovu a současně zřízeny dva výtlačné řady s ponornými čerpadly
dodávajícími pitnou vodu do příbramské
vodovodní sítě. Za tímto účelem byly zachytávány důlní vody u jámy Štěpánka
v Bohutíně, čerpány ze 17. patra na Dědičnou štolu a shromažďovány
společně s výše uváděnými vodami z ortů (Lazeckého, Ševčínského a
Nepojmenovaného) v nádrži 2. patra u jámy Drkolnov. Odtud byly sváděny do
jámy Drkolnov a čerpány do vodovodní sítě. Tento systém fungoval do začátku 70.
let. Po zatopení bohutínského revíru bylo od čerpání upuštěno. V současné
době je Březohorsko-bohutínský revír zatopen po úroveň Dědičné štoly a pitná
voda je pro potřeby města Příbram odebírána v ústí Dědičné štoly
v Trhových Dušníkách.
Vodní kolo na dole Drkolnov bylo
v provozu téměř celých sto let.
Prvních 50 let sloužilo k těžbě a čerpání důlní vody, po ukončení těžební
činnosti k čerpání pitné vody. Z dosavadních znalostí a historických
pramenů lze oprávněně prohlásit, že se jedná o unikátní technickou památku.
V souladu s usnesením vlády ČR ze dne 12. 7. 2000 č. 688.
K zajištění stabilizace kulturních památek nacházejících se v oblasti
útlumu hornictví byl podnikovým ředitelem
RD Příbram, s. p., zadán úkol neprodleně připravit podklady pro
zpracování projektové dokumentace k zajištění předmětné kulturní památky.
V roce
2000 provedeny práce na zajištění výtoku z odpadní štoly, zajištěna její
stabilita včetně vyčištění a oprava vstupního portálu. V závěru téhož roku
byla zpracována projektová dokumentace Zajištění kulturní památky „Důl a vodní
kolo Drkolnov“ Ing. Heroldem Stanislavem pod zn. 166/00. Na tuto akci proběhlo
sloučené územní a stavební řízení a 6. 9. 2001 bylo vydáno stavební povolení
pod zn. SÚ/2586/2001/Ka. V roce 2000 byla opravena šachetní budova a
zřízena ventilátorová stanice. V době stylizování tohoto příspěvku byly
dokončovány práce na zajištění, stabilizaci a úpravě přístupů podzemních
prostor dle výše citované projektové dokumentace, elektroinstalaci a zejména
dořešit protikorozní ochranu vlastního vodního kola ve spolupráci s VŠB
v Ostravě a SVÚOM s. r. o. v Praze.
Tento komplex bývalých
vodohospodářských děl se v dohledné době stane dalším kamínkem mozaiky,
která široké veřejnosti přiblíží historii příbramského dolování a činností
souvisejících s těžbou a úpravou kovů v rámci rozvíjející se
geoturistiky v kontextu rčení „Voda, věčný přítel i nepřítel horníků“.
Závěrem považuji za nutné poděkovat
bývalým Rudným dolům Příbram, s. p. a v současné době DIAMU, s. p., o. z.
SUL za vstřícný přístup při záchraně hornických památek.