Ing. Dušan
Havel
L 8
Český
báňský úřad
Vyhrazená elektrická
zařízení a nový právní režim týkající se těchto zařízení, bezpečnost provozu
elektrických technických zařízení používaných při hornické činnosti a činnosti
prováděné hornickým způsobem
Připomeňme
si v úvodu, co stanoví § 8a zákona č. 61/1988 Sb., o
hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě, ve znění zákona
č. 124/2000 Sb.: “Vyhrazenými technickými” (pozn. tedy i elektrickými)
“zařízeními jsou zařízení se zvýšenou mírou ohrožení zdraví a bezpečnosti osob
a majetku…” . Tento text byl vzat v úvahu při zpracovávání nové vyhlášky
týkající se právě zařízení představujících vyšší míru “rizika” při jejich provozu.
Otázka vyhrazených elektrických zařízení byla zapracována do těchto dvou
vyhlášek:
a) Vyhláška Českého báňského úřadu č. 74/2002 Sb. ze dne 22. ledna 2002, o vyhrazených
elektrických zařízeních,
b) Vyhláška Českého báňského úřadu č. 75/2002 Sb. ze dne 22.
ledna 2002, o bezpečnosti provozu
elektrických technických zařízení používaných při hornické činnosti a činnosti
prováděné hornickým způsobem.
Zatímco vyhláška č. 74/2002 Sb. klade
požadavky na odbornou způsobilost organizací provádějících jakékoliv práce na
vyhrazených elektrických zařízeních, vyhláška č. 75/2002 Sb. se
zabývá otázkou obecné bezpečnosti při provozu elektrických technických
zařízení, tedy i vyhrazených, a proto ji lze považovat za základní. Zaměřme se
z tohoto důvodu nejprve na vyhlášku č. 75/2002 Sb.
Vyhláška Českého báňského úřadu č. 75/2002 Sb.
ze dne 22. ledna 2002, o bezpečnosti
provozu elektrických technických zařízení používaných při hornické činnosti a
činnosti prováděné hornickým způsobem.
Tato vyhláška vychází ze skutečnosti, že jednotlivá
elektrická zařízení mohou různým způsobem ovlivnit bezpečnost a ochranu zdraví
při práci a bezpečnost provozu. Z tohoto důvodu cit. vyhláška stanoví
zařazení elektrických zařízení do tříd a skupin, pro které platí dále odlišné
intervaly revizí, kontrol a prohlídek jako prostředky prevence před nebezpečím
vzniku pracovních úrazů. To se promítá i do bližších podmínek kladených na tato
zařízení pokud jde o úroveň jejich bezpečnosti, umístění, montáž, opravy,
provoz, zkoušky a průvodní a provozní dokumentaci, a do bližšího vymezení
předpokladů kladených na odbornou způsobilost fyzických osob z hlediska
předepsané kvalifikace a doby odborné praxe v oboru.
Nová
vyhláška, která nabyla účinnosti dnem 1. dubna 2002, nahrazuje dosavadní právní
úpravu představovanou pro elektrická zařízení vyhláškou
č. 60/1989 Sb., o revizních lhůtách elektrických zařízení a
o zkouškách a přezkušování revizních techniků těchto zařízení
v organizacích podléhajících vrchnímu dozoru orgánů státní báňské správy,
a výnos Českého báňského úřadu č. 30/1980, kterým se stanoví podmínky pro
uvádění některých druhů elektrických zařízení do provozu v organizacích
podléhajících dozoru orgánů státní báňské správy.
Při tvorbě
vyhlášky byla uplatněna zásada zpracování dosud získaných zkušeností
z provozu elektrických technických zařízení v působnosti orgánů státní
báňské správy. Současně státní báňská správa při tvorbě této vyhlášky zachovala
vžitý a obecně přijatý institut revizního technika a ostatních odpovědných
pracovníků, přičemž pro stanovení požadavků na odbornou způsobilost profesních
pracovníků elektro se odvolává na platnou vyhlášku č. 50/1978 Sb., ve
znění vyhlášky č. 98/1982 Sb. Tím je vytvořen předpoklad, že aplikace
této vyhlášky nezvýší provozní náklady v organizacích, které jsou
v působnosti orgánů státní báňské správy a které provozují elektrická
technická zařízení, při zachování potřebné úrovně bezpečnosti práce
a provozu. Je rovněž zaručeno, že touto vyhláškou budou ještě po nějakou
dobu stanoveny stejné požadavky na elektrotechnickou odbornost jak u organizací
dozorovaných Českým úřadem bezpečnosti práce, tak i u organizací dozorovaných
státní báňskou správou.
Jak je
výše uvedeno, nová vyhláška bude působit souběžně s vyhláškou
č. 50/1978 Sb. K zachování platnosti vyhlášky
č. 50/1978 Sb. vedl ještě jeden důvod, a sice ten, že se dá po vstupu
našeho státu do Evropské unie předpokládat nutnost sjednocení požadavků na
jakoukoliv odbornost, tedy i elektrotechnickou, s ostatními členskými
státy Unie. Proto jsou v nové vyhlášce věnovány požadavkům na
elektrotechnickou odbornost především ustanovení § 9 a § 10, u
kterých se z uvedených důvodů v budoucnosti nevylučuje případná
změna.
Vyhláška
se svými ustanoveními pomyslně dělí v podstatě na dvě části, a to na část,
kterou jsou organizacím provozujícím elektrická technická zařízení stanoveny
požadavky na provozování těchto zařízení z hlediska bezpečnosti a ochrany
zdraví při práci a bezpečnosti provozu, a na část, kterou jsou uloženy
požadavky k provádění prací na těchto zařízeních z hlediska
elektrotechnické odbornosti.
Pro
stanovení základních požadavků na bezpečnost provozu elektrických zařízení
odpovídajících míře rizikovosti provozu je provedeno jejich rozdělení do tříd A
a B, dále jsou tyto třídy rozděleny do skupin. Toto členění je pak využito pro
stanovení lhůt k provádění pravidelných revizí nebo kontrol.
U
třídy A je nutné upozornit na skutečnost, že podle této vyhlášky se
elektrickým zařízením
a) v prostorech
s nebezpečím výbuchu plynů a par,
b) v prostorech
s nebezpečím požáru a výbuchu prachů nebo výbušnin,
c) v prostorech
z hlediska nebezpečí úrazu elektrickým proudem zvlášť nebezpečných, nebo
d) v plynujících
dolech a uhelných dolech
rozumí zařízení jak silové, tak i sdělovací, řídicí a
zvláštní. Vychází se ze skutečnosti, že příčinou požáru nebo výbuchu, popřípadě
úrazu elektrickým proudem v takových podmínkách mohou být jakákoliv
elektrická zařízení bez rozdílu provozovaného napětí nebo účelu používání. Za
elektrické zařízeních třídy A v ostatních prostorech a prostředích se
rozumí zařízení silové a s tímto zařízením související spínací
a řídicí zařízení (za spínací a řídicí zařízení se podle této vyhlášky
považují i ovládací a bezpečnostní obvody).
Elektrická
zařízení třídy A podléhají revizím revizním technikem, a to výchozím nebo
pravidelným v ročních, dvouletých, čtyřletých nebo pětiletých lhůtách podle
toho, do jaké skupiny je toto zařízení zařazeno. V souladu s původní
právní úpravou zůstává zachována jednoletá lhůta u elektrických zařízení
v podzemí plynujících dolů a uhelných dolů a u elektrických zařízení
umístěných na povrchu v prostorech s vysokým nebezpečím výbuchu
zóna 0 a se zvýšeným nebezpečím výbuchu zóna 1. Naopak se posouvá
lhůta z jednoroční na dvouletou pro elektrické zařízení v uhelných
lomech na velkostrojích a zařízení dálkové pásové dopravy a pro elektrické
zařízení umístěné v prostorech s nebezpečím výbuchu zóna 2 a
v ochranných prostorech. Samostatně je ve vyhlášce vyjmenované elektrické
zařízení těžních zařízení pro svislou dopravu, a to ve skupině, pro kterou
platí k provedení pravidelné revize dvouletá lhůta. K této lhůtě se
přihlédlo i při zpracovávání nového právního předpisu Českého báňského úřadu
týkajícího se právě těžních zařízení, který má nahradit výnos ČBÚ č. 12/1982 Ú.v. ČSR,
kdy jak komise zabývající se strojní, tak i báňskou částí přikročila ke
zkrácení lhůty k provedení revize na těchto zařízeních z tříleté na
dvouletou. Pro stanovení lhůt u ostatních elektrických zařízení bylo
přihlédnuto především k platné české technické normě
ČSN 33 1500.
Za
elektrické zařízení třídy B se podle této vyhlášky považuje například
elektrické ruční nářadí, elektrické zařízení přenosné a za určitých podmínek i
nepřenosné a pohyblivé přívody a šňůrová vedení do maximálního průřezu fázového
nebo krajního vodiče 6 mm2. Elektrické zařízení této třídy
podléhá provádění kontrol pracovníkem alespoň znalým (§ 5 vyhlášky
č. 50/1978 Sb.) ve dvouměsíčních až dvouletých lhůtách podle toho, do
jaké třídy je zařazeno a jakých izolací je u předmětného zařízení použito. Tato
vyhláška se u elektrického zařízení třídy B vyhnula pojmu revize, kterou
je oprávněn provádět jen revizní technik. Ze stejného důvodu je pojem kontrola
použit jen ve spojitosti s kontrolou elektrického zařízení třídy B.
U tohoto zařízení se provádění revizí nevyžaduje, a to ani v případě,
že by mohlo být (jen teoreticky) zařazeno současně i do třídy A.
V dalších
ustanoveních vyhlášky se určují podmínky, za kterých je možno elektrické
zařízení provozovat. Samozřejmě, že jedním ze základních požadavků je, aby byla
před uvedením elektrického zařízení do provozu provedena jeho výchozí revize (u
třídy A) a následně prováděny pravidelné revize (rovněž u třídy A)
nebo pravidelné kontroly (u třídy B). Na druhé straně nechybí v této
vyhlášce ani ustanovení stanovující podmínky a požadavky, za kterých není
vyžadováno provedení výchozí nebo pravidelné revize. Co je však nutné splnit
vždy, je požadavek, aby se montáž elektrického zařízení prováděla podle
projektové, popřípadě výkresové dokumentace zařízení.
Novou
povinností organizací podle dosavadních právních předpisů nevyžadovanou je
požadavek, aby pro provoz elektrického zařízení třídy A byl nejpozději do
31. prosince 2002 vydán řád prohlídek, údržby a revizí, kterým se
určí nejen lhůty pravidelných revizí, ale také jednotlivé úkony prohlídek,
zkoušek a údržby včetně preventivní údržby, lhůty pravidelného provádění těchto
úkonů atd., ale hlavně, aby bylo ze strany organizace zajištěno jeho
dodržování. Záměrem tohoto ustanovení je zajistit dostatečnou úroveň
bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a bezpečnost provozu všech provozovaných
zařízení, ale také to, aby vedení organizace umožnilo profesním zaměstnancům
s elektrotechnickou odborností získat k těmto pracím požadovaný časový
prostor. Dalším záměrem bylo, aby mohli bánští inspektoři neprodleně zjistit
případné nedodržování lhůt prohlídek, zkoušek a revizí, což je možno považovat
za stav ohrožující bezpečnost práce nebo provozu.
Nové je i
ustanovení, kterým je organizacím nekompromisně uloženo, aby práce na
elektrickém zařízení prováděl jen odborně způsobilý zaměstnanec vybavený
potřebnými osobními ochrannými pracovními prostředky, pracovními pomůckami a
měřicími přístroji, který byl s jejich zacházením předem a opakovaně ve
lhůtách ne delších než 3 roky prokazatelně seznámen. U některých osobních
ochranných pracovních prostředků a pracovních pomůcek je požadováno, aby u nich
byly provedeny prohlídky a zkoušky ve stanovených lhůtách, přičemž po provedené
zkoušce se u těchto prostředků a pomůcek provede označení (plombou nebo
čitelným razítkem). Obzvlášť je nutné upozornit na dielektrické rukavice, u
kterých se posouvá lhůta pravidelné zkoušky z 12 na 24 měsíců za předpokladu,
že jsou po 12 měsících prohlédnuty. Tím se předpisem zohlednila skutečnost, že
než se dielektrické rukavice dostaly od výrobce k uživateli, uplynula
vesměs polovina lhůty pro jejich zkoušku. Dále se zohlednilo i to, že
organizace vzhledem k nákladům, které jsou nutné pro provedení zkoušky,
raději volí nákup rukavic nových (navíc není jisté, že rukavice po této zkoušce
vyhoví). Zároveň je nutné upozornit na požadavek týkající se všech
dielektrických koberců, u nichž se nově zavádí pravidelná prohlídka ve
24měsíčních lhůtách. Tím by se mělo předejít k častým zjištěním při inspekcích
báňských inspektorů, kdy jsou tyto koberce nacházeny v nevyhovujícím
stavu.
V závěrečných
ustanoveních vyhlášky je možné zjistit, jaká je požadovaná elektrotechnická
odbornost pro určité práce na elektrických technických zařízeních a jaké
požadavky jsou kladeny na revizního technika. Podle vyhlášky je možné
v porovnání s jinými právními předpisy nebo technickými normami
pověřit navíc:
a) pracovníka
seznámeného prací v lomech související s přemísťováním vlečných
kabelů pod napětím do 35 kV střídavých, pokud při této práci nemůže přijít do
styku s částmi pod napětím vyšším, než je bezpečné malé napětí, a to pod
dozorem alespoň pracovníka poučeného a při použití vhodných osobních ochranných
pracovních prostředků a pracovních pomůcek určených v řádu prohlídek,
údržby a revizí,
b) pracovníka
poučeného prací na elektrickém zařízení s napětím do 35 kV střídavých
nebo stejnosměrných v blízkosti nekrytých živých částí pod napětím, pro
kterou byl organizací předem a opakovaně ve lhůtách ne delších než 3 roky
prokazatelně vyškolen a na kterou organizace zpracovala a vydala pracovní
postup schválený závodním dolu, závodním lomu nebo vedoucím pracovníkem.
Dále je
nutné upozornit na skutečnost, že každá organizace musí pověřit řízením
montáže, provozu a údržby elektrických zařízení jen osobu s odpovídající
elektrotechnickou odborností (§ 8 odst. 1 nebo 2 vyhlášky
č. 50/1978 Sb.), která má k této činnosti platné osvědčení
vydané obvodním báňským úřadem na základě úspěšně vykonané zkoušky.
Určité
změny doznaly i požadavky na odbornou způsobilost revizního technika
elektrických zařízení. I když zůstala povinnost, aby revize a zkoušky prováděl
jen revizní technik, který má navíc k této činnosti platné osvědčení
požadovaného rozsahu vydané obvodním báňským úřadem na základě úspěšně vykonané
písemné a ústní zkoušky před komisí OBÚ, odlišnosti lze spatřit především
v tom, že:
a) osvědčení
revizního technika pozbývá platnost, pokud jeho držitel neuspěl při periodickém
ověření znalostí nebo se periodickému ověření znalostí ve stanovené lhůtě
nepodrobil,
b) neúspěšná
zkouška může být opakována nejvýše dvakrát v termínu stanoveném zkušební
komisí, ne však dříve než za šest měsíců od předcházející zkoušky,
c) orgán
státní báňské správy může v případě zjištění závažného porušení předpisů
k zajištění bezpečnosti práce a provozu držitele osvědčení přezkoušet i
mimo termín periodického přezkoušení nebo mu osvědčení odejmout nebo omezit.
Nová je
doba platnosti osvědčení revizního technika, která se posouvá z tříleté na
pětiletou, pokud byla vydána obvodním báňským úřadem podle této vyhlášky.
Zároveň se oproti vyhlášce č. 60/1989 Sb. mění i rozsahy osvědčení
k revizní činnosti. Obzvlášť je nutné zmínit nově zavedený rozsah pro
revizního technika elektrických zařízení u těžních zařízení pro svislou
dopravu (tzv. C 9).
Vyhláška Českého báňského úřadu
č. 74/2002 Sb. ze dne
22. ledna 2002, o vyhrazených elektrických zařízeních
Tato vyhláška navazuje na vyhlášku Českého báňského úřadu
č. 75/2002 Sb., a to z hlediska zařazení vyhrazených elektrických
zařízení do tříd a skupin, z hlediska stanovení bližších podmínek
kladených na tato zařízení pokud jde o úroveň jejich bezpečnosti, umístění,
montáž, opravy, provoz, prohlídky, revize a zkoušky a průvodní a provozní
dokumentaci, a z hlediska bližšího vymezením předpokladů kladených na
odbornou způsobilost fyzických osob vzhledem k předepsané kvalifikaci a
době odborné praxe v oboru. Proto se vyhláška u těchto požadavků odvolává
na příslušná ustanovení vyhlášky č. 75/2002 Sb.
Tato vyhláška nahrazuje dosavadní právní úpravu
představovanou pro vyhrazená elektrická zařízení vyhláškou ČÚBP a ČBÚ č.
20/1979 Sb., kterou se určují vyhrazená elektrická zařízení a stanoví některé
podmínky k zajištění jejich bezpečnosti, ve znění vyhlášky č. 553/1990
Sb. a nařízení vlády č. 352/2000 Sb. (pozn.: vyhláškou
č. 159/2002 Sb. byly provedeny v některých ustanoveních vyhlášky
č. 20/1979 Sb. takové změny, aby se její požadavky nevztahovaly na
organizace dozorované orgány státní báňské správy).
Oproti stávající právní úpravě, kdy okruh vyhrazených
elektrických zařízení nebyl stanoven s ohledem na míru ohrožení zdraví a
bezpečnosti osob a majetku, ale obsahoval všechna elektrická zařízení určená
pro výrobu, přeměnu, rozvod a odběr elektrické energie, stanovuje vyhláška č. 74/2002 Sb.
jednoznačně, v souladu se zmocněním podle ustanovení § 8a odst. 8
písm. a) zákona č. 61/1988 Sb., která z elektrických
zařízení, jež jsou jako technická zařízení v působnosti orgánů státní
báňské správy, se považují za vyhrazená elektrická zařízení. Tím, že vyhláška
zmíněnou jednoznačností jasně vymezuje zařízení se zvýšenou mírou ohrožení
zdraví a bezpečnosti osob a majetku, vytváří oproti stávající právní úpravě
předpoklad k cílené činnosti orgánů státní báňské správy.
a) zajistí při uvádění do provozu a při
provozování vyhrazených technických zařízení provedení prohlídek, revizí a
zkoušek ve stanoveném rozsahu,
b) mohou montovat, opravovat, provádět
revize a zkoušky vyhrazených technických zařízení jen pokud jsou odborně
způsobilé a mají oprávnění,
c) zajistí, aby ve stanovených
případech zkoušky, revize, opravy, montáže nebo obsluhu vyhrazených technických
zařízení vykonávaly jen fyzické osoby, které jsou odborně způsobilé a ve
stanovených případech jsou též držiteli osvědčení (viz. vyhláška
č. 75/2002 Sb.).
Z výše uvedeného zákonného zmocnění je patrné, že na
rozdíl od původního právního předpisu se nyní všechna ustanovení této vyhlášky
vztahují bez rozdílu jak na organizace, které provádějí hornickou činnost nebo
činnost prováděnou hornickým způsobem a současně provozují vyhrazená elektrická
zařízení, tak i na organizace, které zajišťují práce na vyhrazených
elektrických zařízeních dodavatelským způsobem. Provádět montáž, opravu, revize
a zkoušky na vyhrazených elektrických zařízení je tedy možné pouze
v případě, že organizace vlastní platné oprávnění požadovaného rozsahu
vydané obvodním báňským úřadem. Z toho vyplývá, že organizace provádějící
hornickou činnost nebo činnost prováděnou hornickým způsobem si musí o vydání
oprávnění požádat u místně příslušného obvodního báňského úřadu (samozřejmě jen
za předpokladu, že jsou splněny požadavky stanovené vyhláškou). S tím, aby byl
k tomu organizacím poskytnut potřebný čas, bylo pamatováno
v přechodných ustanoveních, kdy tyto organizace mohou práce na vyhrazených
elektrických zařízeních, pro které dosavadní právní předpisy nevyžadovaly
oprávnění odborné způsobilosti, vykonávat bez oprávnění i nadále, nejdéle však
do 30. září 2002.
Stejný důvod, který vedl Český báňský úřad k tomu, aby
prozatím zachoval platnost vyhlášky č. 50/1978 Sb., byl příčinou
k rozdělení vyhlášky o vyhrazených elektrických zařízeních na dvě již
zmíněné vyhlášky. Zatímco u vyhlášky č. 75/2002 Sb. se předpokládá
s výjimkou již uvedených požadavků na odbornou způsobilost elektrotechniků
s její neměnností, u vyhlášky č. 74/2002 Sb. zřejmě dojde
ke sjednocení jednotlivých ustanovení s požadavky platnými
v Evropské unii. To však může být ještě dlouhodobý proces, jehož délku
nelze v současné době odhadnout.
Závěrem lze konstatovat, že jak vyhláška
č. 74/2002 Sb. tak i vyhláška č. 75/2002 Sb. není určena
jen pracovníkům s elektrotechnickou odborností, ale i odpovědným zástupcům
organizací a všem, v jejichž pracovní náplni je dozor nad bezpečností
práce a bezpečnosti provozu technických zařízení, tedy i elektrických zařízení.
I když lze důvodně předpokládat, že za plnění jednotlivých ustanovení vyhlášek
budou organizacemi pověřeni profesní pracovníci s elektrotechnickou
odborností, nezanedbatelná část požadavků spočívajících například
v poskytnutí potřebného času k pracím na elektrických zařízeních,
v zajištění nutných ochranných a pracovních pomůcek a měřicích přístrojů,
a především v zajištění požadovaného počtu zaměstnanců s odpovídající
elektrotechnickou odborností, a to nejen z hlediska splnění podmínek pro
vydání oprávnění k činnosti obvodním báňským úřadem, ale i z hlediska
zajištění bezpečné práce zaměstnanců organizace na těchto zařízeních, spadá do
kompetence a zodpovědnosti závodních dolů, závodních lomů, popřípadě vedoucích
pracovníků organizací.