Ing. Dušan Havel                                                                          L  8

Český báňský úřad

 

 

Vyhrazená elektrická zařízení a nový právní režim týkající se těchto zařízení, bezpečnost provozu elektrických technických zařízení používaných při hornické činnosti a činnosti prováděné hornickým způsobem

 

Připomeňme si v úvodu, co stanoví § 8a zákona č. 61/1988 Sb., o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě, ve znění zákona č. 124/2000 Sb.: “Vyhrazenými technickými” (pozn. tedy i elektrickými) “zařízeními jsou zařízení se zvýšenou mírou ohrožení zdraví a bezpečnosti osob a majetku…” . Tento text byl vzat v úvahu při zpracovávání nové vyhlášky týkající se právě zařízení představujících vyšší míru “rizika” při jejich provozu. Otázka vyhrazených elektrických zařízení byla zapracována do těchto dvou vyhlášek:

a)     Vyhláška Českého báňského úřadu č. 74/2002 Sb. ze dne  22. ledna 2002, o vyhrazených elektrických zařízeních,

b)     Vyhláška Českého báňského úřadu č. 75/2002 Sb. ze dne 22. ledna 2002, o bezpečnosti provozu elektrických technických zařízení používaných při hornické činnosti a činnosti prováděné hornickým způsobem.

Zatímco vyhláška č. 74/2002 Sb. klade požadavky na odbornou způsobilost organizací provádějících jakékoliv práce na vyhrazených elektrických zařízeních, vyhláška č. 75/2002 Sb. se zabývá otázkou obecné bezpečnosti při provozu elektrických technických zařízení, tedy i vyhrazených, a proto ji lze považovat za základní. Zaměřme se z tohoto důvodu nejprve na vyhlášku č. 75/2002 Sb.

Vyhláška Českého báňského úřadu č. 75/2002 Sb. ze dne 22. ledna 2002, o bezpečnosti provozu elektrických technických zařízení používaných při hornické činnosti a činnosti prováděné hornickým způsobem.

Tato vyhláška vychází ze skutečnosti, že jednotlivá elektrická zařízení mohou různým způsobem ovlivnit bezpečnost a ochranu zdraví při práci a bezpečnost provozu. Z tohoto důvodu cit. vyhláška stanoví zařazení elektrických zařízení do tříd a skupin, pro které platí dále odlišné intervaly revizí, kontrol a prohlídek jako prostředky prevence před nebezpečím vzniku pracovních úrazů. To se promítá i do bližších podmínek kladených na tato zařízení pokud jde o úroveň jejich bezpečnosti, umístění, montáž, opravy, provoz, zkoušky a průvodní a provozní dokumentaci, a do bližšího vymezení předpokladů kladených na odbornou způsobilost fyzických osob z hlediska předepsané kvalifikace a doby odborné praxe v oboru.

Nová vyhláška, která nabyla účinnosti dnem 1. dubna 2002, nahrazuje dosavadní právní úpravu představovanou pro elektrická zařízení vyhláškou č. 60/1989 Sb., o revizních lhůtách elektrických zařízení a o zkouškách a přezkušování revizních techniků těchto zařízení v organizacích podléhajících vrchnímu dozoru orgánů státní báňské správy, a výnos Českého báňského úřadu č. 30/1980, kterým se stanoví podmínky pro uvádění některých druhů elektrických zařízení do provozu v organizacích podléhajících dozoru orgánů státní báňské správy.

Při tvorbě vyhlášky byla uplatněna zásada zpracování dosud získaných zkušeností z provozu elektrických technických zařízení v působnosti orgánů státní báňské správy. Současně státní báňská správa při tvorbě této vyhlášky zachovala vžitý a obecně přijatý institut revizního technika a ostatních odpovědných pracovníků, přičemž pro stanovení požadavků na odbornou způsobilost profesních pracovníků elektro se odvolává na platnou vyhlášku č. 50/1978 Sb., ve znění vyhlášky č. 98/1982 Sb. Tím je vytvořen předpoklad, že aplikace této vyhlášky nezvýší provozní náklady v organizacích, které jsou v působnosti orgánů státní báňské správy a které provozují elektrická technická zařízení, při zachování potřebné úrovně bezpečnosti práce a provozu. Je rovněž zaručeno, že touto vyhláškou budou ještě po nějakou dobu stanoveny stejné požadavky na elektrotechnickou odbornost jak u organizací dozorovaných Českým úřadem bezpečnosti práce, tak i u organizací dozorovaných státní báňskou správou.

Jak je výše uvedeno, nová vyhláška bude působit souběžně s vyhláškou č. 50/1978 Sb. K zachování platnosti vyhlášky č. 50/1978 Sb. vedl ještě jeden důvod, a sice ten, že se dá po vstupu našeho státu do Evropské unie předpokládat nutnost sjednocení požadavků na jakoukoliv odbornost, tedy i elektrotechnickou, s ostatními členskými státy Unie. Proto jsou v nové vyhlášce věnovány požadavkům na elektrotechnickou odbornost především ustanovení § 9 a § 10, u kterých se z uvedených důvodů v budoucnosti nevylučuje případná změna.

Vyhláška se svými ustanoveními pomyslně dělí v podstatě na dvě části, a to na část, kterou jsou organizacím provozujícím elektrická technická zařízení stanoveny požadavky na provozování těchto zařízení z hlediska bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a bezpečnosti provozu, a na část, kterou jsou uloženy požadavky k provádění prací na těchto zařízeních z hlediska elektrotechnické odbornosti.

Pro stanovení základních požadavků na bezpečnost provozu elektrických zařízení odpovídajících míře rizikovosti provozu je provedeno jejich rozdělení do tříd A a B, dále jsou tyto třídy rozděleny do skupin. Toto členění je pak využito pro stanovení lhůt k provádění pravidelných revizí nebo kontrol.

U třídy A je nutné upozornit na skutečnost, že podle této vyhlášky se elektrickým zařízením

a)     v prostorech s nebezpečím výbuchu plynů a par,

b)      v prostorech s nebezpečím požáru a výbuchu prachů nebo výbušnin,

c)      v prostorech z hlediska nebezpečí úrazu elektrickým proudem zvlášť nebezpečných, nebo

d)      v plynujících dolech a uhelných dolech

rozumí zařízení jak silové, tak i sdělovací, řídicí a zvláštní. Vychází se ze skutečnosti, že příčinou požáru nebo výbuchu, popřípadě úrazu elektrickým proudem v takových podmínkách mohou být jakákoliv elektrická zařízení bez rozdílu provozovaného napětí nebo účelu používání. Za elektrické zařízeních třídy A v ostatních prostorech a prostředích se rozumí zařízení silové a s tímto zařízením související spínací a řídicí zařízení (za spínací a řídicí zařízení se podle této vyhlášky považují i ovládací a bezpečnostní obvody).

Elektrická zařízení třídy A podléhají revizím revizním technikem, a to výchozím nebo pravidelným v ročních, dvouletých, čtyřletých nebo pětiletých lhůtách podle toho, do jaké skupiny je toto zařízení zařazeno. V souladu s původní právní úpravou zůstává zachována jednoletá lhůta u elektrických zařízení v podzemí plynujících dolů a uhelných dolů a u elektrických zařízení umístěných na povrchu v prostorech s vysokým nebezpečím výbuchu zóna 0 a se zvýšeným nebezpečím výbuchu zóna 1. Naopak se posouvá lhůta z jednoroční na dvouletou pro elektrické zařízení v uhelných lomech na velkostrojích a zařízení dálkové pásové dopravy a pro elektrické zařízení umístěné v prostorech s nebezpečím výbuchu zóna 2 a v ochranných prostorech. Samostatně je ve vyhlášce vyjmenované elektrické zařízení těžních zařízení pro svislou dopravu, a to ve skupině, pro kterou platí k provedení pravidelné revize dvouletá lhůta. K této lhůtě se přihlédlo i při zpracovávání nového právního předpisu Českého báňského úřadu týkajícího se právě těžních zařízení, který má nahradit výnos ČBÚ č. 12/1982 Ú.v. ČSR, kdy jak komise zabývající se strojní, tak i báňskou částí přikročila ke zkrácení lhůty k provedení revize na těchto zařízeních z tříleté na dvouletou. Pro stanovení lhůt u ostatních elektrických zařízení bylo přihlédnuto především k platné české technické normě ČSN 33 1500.

Za elektrické zařízení třídy B se podle této vyhlášky považuje například elektrické ruční nářadí, elektrické zařízení přenosné a za určitých podmínek i nepřenosné a pohyblivé přívody a šňůrová vedení do maximálního průřezu fázového nebo krajního vodiče 6 mm2. Elektrické zařízení této třídy podléhá provádění kontrol pracovníkem alespoň znalým (§ 5 vyhlášky č. 50/1978 Sb.) ve dvouměsíčních až dvouletých lhůtách podle toho, do jaké třídy je zařazeno a jakých izolací je u předmětného zařízení použito. Tato vyhláška se u elektrického zařízení třídy B vyhnula pojmu revize, kterou je oprávněn provádět jen revizní technik. Ze stejného důvodu je pojem kontrola použit jen ve spojitosti s kontrolou elektrického zařízení třídy B. U tohoto zařízení se provádění revizí nevyžaduje, a to ani v případě, že by mohlo být (jen teoreticky) zařazeno současně i do třídy A.

V dalších ustanoveních vyhlášky se určují podmínky, za kterých je možno elektrické zařízení provozovat. Samozřejmě, že jedním ze základních požadavků je, aby byla před uvedením elektrického zařízení do provozu provedena jeho výchozí revize (u třídy A) a následně prováděny pravidelné revize (rovněž u třídy A) nebo pravidelné kontroly (u třídy B). Na druhé straně nechybí v této vyhlášce ani ustanovení stanovující podmínky a požadavky, za kterých není vyžadováno provedení výchozí nebo pravidelné revize. Co je však nutné splnit vždy, je požadavek, aby se montáž elektrického zařízení prováděla podle projektové, popřípadě výkresové dokumentace zařízení.

Novou povinností organizací podle dosavadních právních předpisů nevyžadovanou je požadavek, aby pro provoz elektrického zařízení třídy A byl nejpozději do 31. prosince 2002 vydán řád prohlídek, údržby a revizí, kterým se určí nejen lhůty pravidelných revizí, ale také jednotlivé úkony prohlídek, zkoušek a údržby včetně preventivní údržby, lhůty pravidelného provádění těchto úkonů atd., ale hlavně, aby bylo ze strany organizace zajištěno jeho dodržování. Záměrem tohoto ustanovení je zajistit dostatečnou úroveň bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a bezpečnost provozu všech provozovaných zařízení, ale také to, aby vedení organizace umožnilo profesním zaměstnancům s elektrotechnickou odborností získat k těmto pracím požadovaný časový prostor. Dalším záměrem bylo, aby mohli bánští inspektoři neprodleně zjistit případné nedodržování lhůt prohlídek, zkoušek a revizí, což je možno považovat za stav ohrožující bezpečnost práce nebo provozu.

Nové je i ustanovení, kterým je organizacím nekompromisně uloženo, aby práce na elektrickém zařízení prováděl jen odborně způsobilý zaměstnanec vybavený potřebnými osobními ochrannými pracovními prostředky, pracovními pomůckami a měřicími přístroji, který byl s jejich zacházením předem a opakovaně ve lhůtách ne delších než 3 roky prokazatelně seznámen. U některých osobních ochranných pracovních prostředků a pracovních pomůcek je požadováno, aby u nich byly provedeny prohlídky a zkoušky ve stanovených lhůtách, přičemž po provedené zkoušce se u těchto prostředků a pomůcek provede označení (plombou nebo čitelným razítkem). Obzvlášť je nutné upozornit na dielektrické rukavice, u kterých se posouvá lhůta pravidelné zkoušky z 12 na 24 měsíců za předpokladu, že jsou po 12 měsících prohlédnuty. Tím se předpisem zohlednila skutečnost, že než se dielektrické rukavice dostaly od výrobce k uživateli, uplynula vesměs polovina lhůty pro jejich zkoušku. Dále se zohlednilo i to, že organizace vzhledem k nákladům, které jsou nutné pro provedení zkoušky, raději volí nákup rukavic nových (navíc není jisté, že rukavice po této zkoušce vyhoví). Zároveň je nutné upozornit na požadavek týkající se všech dielektrických koberců, u nichž se nově zavádí pravidelná prohlídka ve 24měsíčních lhůtách. Tím by se mělo předejít k častým zjištěním při inspekcích báňských inspektorů, kdy jsou tyto koberce nacházeny v nevyhovujícím stavu.

V závěrečných ustanoveních vyhlášky je možné zjistit, jaká je požadovaná elektrotechnická odbornost pro určité práce na elektrických technických zařízeních a jaké požadavky jsou kladeny na revizního technika. Podle vyhlášky je možné v porovnání s jinými právními předpisy nebo technickými normami pověřit navíc:

a)     pracovníka seznámeného prací v lomech související s přemísťováním vlečných kabelů pod napětím do 35 kV střídavých, pokud při této práci nemůže přijít do styku s částmi pod napětím vyšším, než je bezpečné malé napětí, a to pod dozorem alespoň pracovníka poučeného a při použití vhodných osobních ochranných pracovních prostředků a pracovních pomůcek určených v řádu prohlídek, údržby a revizí,

b)     pracovníka poučeného prací na elektrickém zařízení s napětím do 35 kV střídavých nebo stejnosměrných v blízkosti nekrytých živých částí pod napětím, pro kterou byl organizací předem a opakovaně ve lhůtách ne delších než 3 roky prokazatelně vyškolen a na kterou organizace zpracovala a vydala pracovní postup schválený závodním dolu, závodním lomu nebo vedoucím pracovníkem.

Dále je nutné upozornit na skutečnost, že každá organizace musí pověřit řízením montáže, provozu a údržby elektrických zařízení jen osobu s odpovídající elektrotechnickou odborností (§ 8 odst. 1 nebo 2 vyhlášky č. 50/1978 Sb.), která má k této činnosti platné osvědčení vydané obvodním báňským úřadem na základě úspěšně vykonané zkoušky.

Určité změny doznaly i požadavky na odbornou způsobilost revizního technika elektrických zařízení. I když zůstala povinnost, aby revize a zkoušky prováděl jen revizní technik, který má navíc k této činnosti platné osvědčení požadovaného rozsahu vydané obvodním báňským úřadem na základě úspěšně vykonané písemné a ústní zkoušky před komisí OBÚ, odlišnosti lze spatřit především v tom, že:

a)     osvědčení revizního technika pozbývá platnost, pokud jeho držitel neuspěl při periodickém ověření znalostí nebo se periodickému ověření znalostí ve stanovené lhůtě nepodrobil,

b)     neúspěšná zkouška může být opakována nejvýše dvakrát v termínu stanoveném zkušební komisí, ne však dříve než za šest měsíců od předcházející zkoušky,

c)     orgán státní báňské správy může v případě zjištění závažného porušení předpisů k zajištění bezpečnosti práce a provozu držitele osvědčení přezkoušet i mimo termín periodického přezkoušení nebo mu osvědčení odejmout nebo omezit.

Nová je doba platnosti osvědčení revizního technika, která se posouvá z tříleté na pětiletou, pokud byla vydána obvodním báňským úřadem podle této vyhlášky. Zároveň se oproti vyhlášce č. 60/1989 Sb. mění i rozsahy osvědčení k revizní činnosti. Obzvlášť je nutné zmínit nově zavedený rozsah pro revizního technika elektrických zařízení u těžních zařízení pro svislou dopravu (tzv. C 9).

Vyhláška Českého báňského úřadu č. 74/2002 Sb. ze dne  22. ledna 2002, o vyhrazených elektrických zařízeních

Tato vyhláška navazuje na vyhlášku Českého báňského úřadu č.  75/2002 Sb., a to z hlediska zařazení vyhrazených elektrických zařízení do tříd a skupin, z hlediska stanovení bližších podmínek kladených na tato zařízení pokud jde o úroveň jejich bezpečnosti, umístění, montáž, opravy, provoz, prohlídky, revize a zkoušky a průvodní a provozní dokumentaci, a z hlediska bližšího vymezením předpokladů kladených na odbornou způsobilost fyzických osob vzhledem k předepsané kvalifikaci a době odborné praxe v oboru. Proto se vyhláška u těchto požadavků odvolává na příslušná ustanovení vyhlášky č. 75/2002 Sb.

Tato vyhláška nahrazuje dosavadní právní úpravu představovanou pro vyhrazená elektrická zařízení vyhláškou ČÚBP a ČBÚ č. 20/1979 Sb., kterou se určují vyhrazená elektrická zařízení a stanoví některé podmínky k zajištění jejich bezpečnosti, ve znění vyhlášky č. 553/1990 Sb. a nařízení vlády č. 352/2000 Sb. (pozn.: vyhláškou č. 159/2002 Sb. byly provedeny v některých ustanoveních vyhlášky č. 20/1979 Sb. takové změny, aby se její požadavky nevztahovaly na organizace dozorované orgány státní báňské správy).

Oproti stávající právní úpravě, kdy okruh vyhrazených elektrických zařízení nebyl stanoven s ohledem na míru ohrožení zdraví a bezpečnosti osob a majetku, ale obsahoval všechna elektrická zařízení určená pro výrobu, přeměnu, rozvod a odběr elektrické energie, stanovuje vyhláška č. 74/2002 Sb. jednoznačně, v souladu se zmocněním podle ustanovení § 8a odst. 8 písm. a) zákona č. 61/1988 Sb., která z elektrických zařízení, jež jsou jako technická zařízení v působnosti orgánů státní báňské správy, se považují za vyhrazená elektrická zařízení. Tím, že vyhláška zmíněnou jednoznačností jasně vymezuje zařízení se zvýšenou mírou ohrožení zdraví a bezpečnosti osob a majetku, vytváří oproti stávající právní úpravě předpoklad k cílené činnosti orgánů státní báňské správy.

Připomeňme si pro úplnost, co mimo jiné stanoví § 8a zákona č. 61/1988 Sb., o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě, ve znění zákona č. 124/2000 Sb.:

Organizace

a)    zajistí při uvádění do provozu a při provozování vyhrazených technických zařízení provedení prohlídek, revizí a zkoušek ve stanoveném rozsahu,

b)    mohou montovat, opravovat, provádět revize a zkoušky vyhrazených technických zařízení jen pokud jsou odborně způsobilé a mají oprávnění,

c)     zajistí, aby ve stanovených případech zkoušky, revize, opravy, montáže nebo obsluhu vyhrazených technických zařízení vykonávaly jen fyzické osoby, které jsou odborně způsobilé a ve stanovených případech jsou též držiteli osvědčení (viz. vyhláška č. 75/2002 Sb.).

Z výše uvedeného zákonného zmocnění je patrné, že na rozdíl od původního právního předpisu se nyní všechna ustanovení této vyhlášky vztahují bez rozdílu jak na organizace, které provádějí hornickou činnost nebo činnost prováděnou hornickým způsobem a současně provozují vyhrazená elektrická zařízení, tak i na organizace, které zajišťují práce na vyhrazených elektrických zařízeních dodavatelským způsobem. Provádět montáž, opravu, revize a zkoušky na vyhrazených elektrických zařízení je tedy možné pouze v případě, že organizace vlastní platné oprávnění požadovaného rozsahu vydané obvodním báňským úřadem. Z toho vyplývá, že organizace provádějící hornickou činnost nebo činnost prováděnou hornickým způsobem si musí o vydání oprávnění požádat u místně příslušného obvodního báňského úřadu (samozřejmě jen za předpokladu, že jsou splněny požadavky stanovené vyhláškou). S tím, aby byl k tomu organizacím poskytnut potřebný čas, bylo pamatováno v přechodných ustanoveních, kdy tyto organizace mohou práce na vyhrazených elektrických zařízeních, pro které dosavadní právní předpisy nevyžadovaly oprávnění odborné způsobilosti, vykonávat bez oprávnění i nadále, nejdéle však do 30. září 2002.

Stejný důvod, který vedl Český báňský úřad k tomu, aby prozatím zachoval platnost vyhlášky č. 50/1978 Sb., byl příčinou k rozdělení vyhlášky o vyhrazených elektrických zařízeních na dvě již zmíněné vyhlášky. Zatímco u vyhlášky č. 75/2002 Sb. se předpokládá s výjimkou již uvedených požadavků na odbornou způsobilost elektrotechniků s její neměnností, u vyhlášky č. 74/2002 Sb. zřejmě dojde ke sjednocení jednotlivých ustanovení s požadavky platnými v Evropské unii. To však může být ještě dlouhodobý proces, jehož délku nelze v současné době odhadnout.

Závěrem lze konstatovat, že jak vyhláška č. 74/2002 Sb. tak i vyhláška č. 75/2002 Sb. není určena jen pracovníkům s elektrotechnickou odborností, ale i odpovědným zástupcům organizací a všem, v jejichž pracovní náplni je dozor nad bezpečností práce a bezpečnosti provozu technických zařízení, tedy i elektrických zařízení. I když lze důvodně předpokládat, že za plnění jednotlivých ustanovení vyhlášek budou organizacemi pověřeni profesní pracovníci s elektrotechnickou odborností, nezanedbatelná část požadavků spočívajících například v poskytnutí potřebného času k pracím na elektrických zařízeních, v zajištění nutných ochranných a pracovních pomůcek a měřicích přístrojů, a především v zajištění požadovaného počtu zaměstnanců s odpovídající elektrotechnickou odborností, a to nejen z hlediska splnění podmínek pro vydání oprávnění k činnosti obvodním báňským úřadem, ale i z hlediska zajištění bezpečné práce zaměstnanců organizace na těchto zařízeních, spadá do kompetence a zodpovědnosti závodních dolů, závodních lomů, popřípadě vedoucích pracovníků organizací.