Pro
některé provozní pracovníky (tento pojem by se podle nových legislativních
požadavků již neměl používat a měl by být nahrazen pojmem “zaměstnanec”, i když
si myslím, že v některých případech je pojem “pracovník” výstižnější) bude
možná překvapením, že Českým báňským úřadem byla připravena a ve Sbírce zákonů
pod č.71/2002 Sb. vydána nová vyhláška o zdolávání havárií v dolech a
při těžbě ropy a zemního plynu. Toto překvapení je vcelku důvodné, zejména když
si uvědomíme, že dosavadní “havarijní směrnice” – výnosy Českého báňského úřadu
č.5/87 pro vrtné a geofyzikální práce a pro těžbu, úpravu a podzemní skladování
kapalných nerostů a plynů v přírodních horninových strukturách a č.8/87
pro hlubinné doly (pod tímto označením je zná většina provozních techniků) i
přes svůj “věk” (oba výnosy byly v účinnosti od poloviny roku 1988, tedy
téměř 14 let) vcelku vyhovovaly provozním potřebám, což dokazují jejich
v podstatě nepatrné změny provedené v průběhu jejich platnosti vyhláškami
o báňské záchranné službě.
Je
proto logické, že většina provozních pracovníků se zeptá, proč vůbec bylo nutné
vydávat novou vyhlášku.
1. Důvody
k vydání nové vyhlášky
Odpověď
na uvedenou otázku je v zásadě jednoduchá: bylo nutné vzít na vědomí, že
tyto výnosy by přestaly platit nejpozději k datu 31.12.2003, jak to
stanovil § 14 odst.2 zákona č.309/1999 Sb., o Sbírce zákonů a mezinárodních
smluv, protože nebyly v plném znění uveřejněny ve Sbírce zákonů. Jejich
uveřejnění v tehdejším Ústředním věstníku ČSR nemohlo citovaný požadavek
zákona nahradit. A protože stejný osud by potkal i jiné výnosy, rozhodlo vedení
Českého báňského úřadu o zahájení prací na jejich přepracování do podoby
vyhlášek, neboť jiná forma obecně závazného právního předpisu vydávaného
ústředním orgánem státní správy dnes ani není možná. Tato vyhláška je tedy
jednou z prvních, které byly z uvedeného důvodu Českým báňským úřadem
vydány.
Je
logické, že při přípravě nové vyhlášky nebylo možné původní výnosy jen
“přepsat”, i když by to řada provozních techniků jistě uvítala. Přesto nová
vyhláška převzala z uvedených výnosů většinu ustanovení a změny provedla
jen v nezbytných případech. Je však pravdou, že většina ustanovení má
například jiné slovní vyjádření, nebo je převedena do jiného paragrafu nebo
odstavce. Nová ustanovení jsou vcelku spíše výjimkou. Jsem přesvědčen, že toto
bude také jedním z hlavních důvodů, proč naprostá většina provozních
pracovníků přijme novou vyhlášku s porozuměním a bez problémů a komplikací
ji začne v praxi aplikovat.
Nová vyhláška o zdolávání
havárií v dolech a při těžbě ropy a zemního plynu musela také reagovat i
na vývoj, ke kterému v posledních letech u nás došlo, ať již
v oblasti společenské, technické nebo právní. I to si vynutilo úpravu některých
ustanovení, na jejichž text jsme byli z minulosti zvyklí. Některé změny
textu byly proto vynuceny i změnou požadavků dnes již vžitých legislativních
pravidel a požadavků.
2. Členění
nové vyhlášky
Na
první pohled je však zřejmé, že nová vyhláška má jinou stavbu, než jsme byli u
původních výnosů zvyklí. Hlavním důvodem této změny je to, že dva nahrazované
výnosy, které měly v zásadě stejnou stavbu, měly celou řadu stejných
ustanovení a lišily se jen ve specifických ustanoveních (odlišnost hlubinného dolu
a pracoviště při vrtných a geofyzikálních pracích na povrchu je samozřejmě
veliká), což vyústilo v závěr nahradit je jedinou vyhláškou.
Nová
vyhláška má tedy po úvodních ustanoveních v části první, vyjádřeno
matematicky, ustanovení platná jak v dole, tak i při těžbě ropy a zemního
plynu, tzv. “vytknuta před závorku” v části druhé s názvem Společná
ustanovení. Specifická dodatková ustanovení pro zdolávání havárií v dolech
jsou obsažena v části třetí, zatímco dodatková ustanovení pro zdolávání
havárií při těžbě a úpravě ropy a zemního plynu a při vrtných a geofyzikálních
pracích jsou obsahem části čtvrté. Pátá, závěrečná část je opět společná a
obsahuje jen zrušovací ustanovení a stanovuje i účinnost nové vyhlášky od 1.
dubna 2002.
Toto
členění má samozřejmě i své nevýhody. Tak například díky “vytknutí před
závorku” bylo možné do části druhé s názvem Společná ustanovení dát
skutečně jen ta ustanovení, která jsou pro důl i pro těžbu ropy a plynu
společná. Odlišná ustanovení pak hledejme v příslušné další části:
v části třetí ustanovení platná jen pro důl, v části čtvrté
ustanovení platná jen pro těžbu a úpravu ropy a pro vrtné a geofyzikální práce,
včetně podzemního skladování kapalných nerostů a plynů v přírodních
horninových strukturách. Příkladem může být ustanovení o cvičných poplaších,
které najdeme jak v části druhé, tak i v částech třetí a čtvrté.
Uvedené
uspořádání textu vyhlášky bude možná některými pracovníky hodnoceno nepříznivě,
zejména pokud si vzpomenou na vcelku jednoduchou stavbu nahrazovaných havarijních
směrnic. Přesto věřím, že pro většinu techniků nebude nové uspořádání vážnou
překážkou a že si na ně brzy zvyknou. V této souvislosti je třeba
připomenout, že zachování dosavadní koncepce by znamenalo vydat dvě velmi
podobné vyhlášky s celou řadou shodných ustanovení (navíc u jedné
z nich s velmi malým počtem adresátů), což by i z ekonomického
hlediska bylo jen ztěží obhajitelné.
V této
souvislosti bych rád uvedl i několik poznámek.
Zejména
pracovníci při těžbě a úpravě ropy a zemního plynu, při vrtných a
geofyzikálních pracích a při podzemním skladování kapalných nerostů a plynů
v přírodních horninových strukturách budou mít při čtení vyhlášky jistou
nevýhodu v tom, že místo pro ně obvyklého pojmu “vedoucí pracovník” je
v textu vyhlášky zavedena legislativní zkratka “závodní dolu”, která
zahrnuje jak závodního dolu, tak i vedoucího pracovníka. Pouze v části
čtvrté byl znovu použit pojem “vedoucí pracovník”, protože tato část vyhlášky
nespadá do kompetence závodního dolu.
Je třeba
si zvyknout i na to, že slova jako “musí” nebo “povinnost” jsou v textu
vyhlášky nahrazena jinými slovy (např. slovem “úkol”) nebo širšími slovními
obraty. Věřím však, že tato změna provozním technikům jistě vadit nebude,
protože ve vyhláškách z posledních let je to již obvyklá praxe.
Pozornému
čtenáři vyhlášky jistě neunikne, že ve vyhlášce je na rozdíl od jiných předpisů
vydávaných Českým báňským úřadem běžně používán pojem “zaměstnanec”. Pojem
“pracovník” je použit jen ve slovním spojení v souladu se zákonem
č.61/1988 Sb., o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě, ve
znění pozdějších úprav, tedy ve slovním spojení “vedoucí pracovník” nebo
“pracovník pro řízení likvidace závažných provozních nehod (havárií)”.
3. K vybraným ustanovením
části první a druhé
Nejprve
k názvu vyhlášky: jde o stručný a výstižný název vyjadřující obsah
vyhlášky. Předmět úpravy a rozsah platnosti, tedy co vyhláška řeší a na co se
vztahuje, uvádí § 1, kde je také zavedena legislativní zkratka “havárie”.
Samotný pojem “havárie” je však pro účely této vyhlášky vyložen až v § 2:
příklady možných druhů událostí, které pokládáme za havárii, nejsou taxativním
výčtem a v praxi k nim mohou přibýt další události nebo i jen
nebezpečné stavy, neboť i ty mohou vážně ohrozit životy a zdraví osob a
majetek.
V
§ 3 je nově zavedena legislativní zkratka “provozní středisko”. Pod tímto
pojmem se rozumí každé pracoviště při těžbě a úpravě ropy a zemního plynu, při
vrtných a geofyzikálních pracích prováděných na vrtbě se zaměřením na
vyhledávání a průzkum ložisek ropy a zemního plynu a při podzemním skladování
ropy a zemního plynu.
Je
třeba pamatovat na to, aby ke zpracování a každoroční kontrole havarijního
plánu byl přizván i zástupce dodavatelské organizace, pokud svou činnost na
dole nebo na provozním středisku vykonává dlouhodobě.
Novým
ustanovením je, že při řešení jednotlivých havárií je nutné prověřit, zda by
předvídatelnou havárií mohly být ohroženy osoby nebo objekty nacházející se
mimo hranice dolu nebo provozního střediska, pro které je havarijní plán
vypracován. V takovém případě projedná závodní dolu, popřípadě vedoucí
pracovník se zástupci dotčené obce a s majiteli, popřípadě uživateli
ohrožených objektů způsob jejich vyrozumění o vzniklé havárii a o opatřeních
předpokládaných havarijním plánem k jejímu zdolání.
K novým
ustanovením patří i to, že přílohou havarijního plánu je samostatná složka,
která obsahuje ostatní písemnosti a doklady, které stanoví tato vyhláška nebo
jiné právní předpisy. V zásadě jde o to, aby k havarijnímu plánu nebyly
přikládány žádné písemnosti a doklady, aby tak havarijní plán zůstal co
nejpřehlednější. Dosavadní právní úprava měla podobné ustanovení, avšak to bylo
poměrně často špatně chápáno a v zásadě umožňovalo přikládat
k havarijnímu plánu např. záznamy o průběhu cvičného poplachu, což pak
vedlo k nepřehlednosti havarijního plánu.
Může
být položena otázka, proč v seznamech, které jsou jako dosud součástí
pohotovostní části havarijního plánu, se vedle “organizací” mají uvádět i
“právnické a fyzické osoby” oprávněné k podnikání. Je nutné si však
uvědomit, že pojem “organizace” je v této vyhlášce legislativní zkratkou
zavedenou již v § 1 a rozumějí se jí jen organizace provádějící hornickou
činnost nebo činnost prováděnou hornickým způsobem. Proto pro jiné podnikatelské
subjekty, které také mohou v dole nebo na provozním středisku provádět
některé práce dodavatelským způsobem, je použit pojem z obchodního
zákoníku “právnické a fyzické osoby” oprávněné k podnikání.
Zásada,
že jako první musí být při vzniku havárie povolán vedoucí likvidace havárie a
příslušná báňská záchranná stanice, je v předpisech pro zdolávání havárií
již dlouho. Přesto však není vždy respektována. Nová vyhláška k této
zásadě dodává, že podle povahy havárie musí být povolána též zdravotní záchranná
služba. Z příkazů, které mají být vedoucím likvidace havárie po rozboru
situace vydány, popřípadě zkontrolovány (to v případě, že příkazy byly
vydány před jeho příchodem například zaměstnancem vykonávajícím inspekční
službu), lze dovodit, že podle povahy havárie je nutné mezi prvními povolat též
jednotky požární ochrany. Teprve pak by měly být povolávány jiné osoby nebo
organizace.
Vyhláška
dává závodnímu dolu a vedoucímu pracovníkovi na vybranou, zda sami budou plnit
funkci vedoucího likvidace havárie (takovou možnost doposud bez oficiálního
jmenování neměli) nebo zda touto funkcí pověří jiného zkušeného zaměstnance.
Omezení, že touto funkcí nemůže být pověřen vedoucí větrání (to na hlubinném
dole) ani vedoucí závodní báňské záchranné stanice z pochopitelných důvodů
zůstalo ve vyhlášce zachováno.
Jsou-li
havárií ohroženy životy nebo zdraví osob, je nutné nejen povolat zdravotní
záchrannou službu, ale také zabezpečit prostory pro poskytování první pomoci.
V tomto případě by mělo být pamatováno i na nejbližší vhodné místo pro
případné přistání vrtulníku.
Na
rozdíl od dosavadní úpravy nová vyhláška poněkud jinak formuluje požadavek, kdy
může vedoucí likvidace havárie před ukončením zdolávání havárie opustit své
stanoviště.
Je
pochopitelné, že všichni, kdo mají řídit zdolávání havárie (tedy i zástupci
vedoucího likvidace havárie a zaměstnanci vykonávající inspekční službu), si
musí udržovat a prohlubovat znalost místních podmínek prohlídkami pracovišť. Je
na závodním dolu, popřípadě na vedoucím pracovníkovi, jakou četnost těchto
prohlídek určí.
Mezi
nové nebo jinak formulované úkoly technicko-hospodářských zaměstnanců patří
úkol vypracovat seznam osob zdržujících se v postižené nebo ohrožené
oblasti, úkol zajistit vhodné prostory pro povrchovou základnu báňského
záchranného sboru, pro laboratoř, pro havarijní komisi apod. a
v neposlední řadě i úkol zajistit nápoje, jídlo a další potřebné
zabezpečení pro všechny osoby zúčastněné na zdolávání havárie.
Nové
požadavky stanovuje vyhláška i na obsah operativní části havarijního plánu. Tak
například je nutné se v operativní části havarijního plánu zabývat i řešením
těch havárií vzniklých mimo důl nebo v okolí provozního střediska, které
by mohly svými důsledky (například požárními zplodinami nebo uniklými chemickými
látkami) ohrozit osoby nacházející se na pracovišti, pro které je havarijní
plán zpracováván.
Dalším
novým požadavkem je, že při řešení jednotlivých havárií je nutné zkoumat i
možný souběh nebezpečí vzniku dalších druhů havárií (například vznik požáru
nebo výbuchu při erupci zemního plynu, přenos požáru na jiné objekty působením
větru nebo sálavého tepla nebo zaplynování důlních děl po důlním otřesu).
I
když to vyhláška výslovně neuvádí, měl by být při úvahách o řešení
předvídatelných havárií brán ohled i na omezení škodlivých vlivů havárie a
postupů použitých při jejím zdolávání na okolí a na životní prostředí.
V požadavcích
na mapovou část havarijního plánu mnoho nového není, snad jen to, že mapa
zdolávání havárií musí být umístěna na stanovišti inspekční služby,
z něhož je zdolávání havárie v prvních minutách po oznámení havárie
řízeno.
Při
seznamování zaměstnanců s havarijním plánem nesmí být opomenuto seznámení
s významem signalizace pro odvolání zaměstnanců z dolu, popřípadě
z provozního střediska, a s rozmístěním dorozumívacích zařízení. Je
pochopitelné, že požadavek na seznámení s havarijním plánem, se
záchrannými cestami atd. se nevztahuje na báňské záchranáře zasahující při
zdolávání havárie.
Nově
formulováno je ustanovení o neúčasti zaměstnanců na cvičném poplachu. Kromě
dosavadního důvodu – nepřítomnost v zaměstnání z jakéhokoliv důvodu –
nová vyhláška zmocňuje závodního dolu, a tedy i vedoucího pracovníka, aby
z vážných důvodů povolil neúčast na cvičném poplachu i jiným zaměstnancům.
Povinnost seznámit tyto zaměstnance s námětem a provedením cvičného
poplachu a požadavek, aby tito zaměstnanci prošli stejnou záchrannou cestou,
jakou měli projít při cvičném poplachu, zůstává i pro tuto skupinu zaměstnanců.
I
když to vyhláška výslovně neuvádí, měl by vedoucí likvidace havárie mít
odpovědnost za přípravu a správné řízení cvičného poplachu. Vyhodnocení průběhu
cvičného poplachu a přijetí potřebných opatření k nápravě či odstranění
zjištěných nedostatků je ponechána na závodním dolu, popřípadě na vedoucím
pracovníkovi, protože oni mají ze zákona (§ 6 odst.1 zákona č.61/1988 Sb., ve
znění zákona č.542/1991 Sb.) odpovědnost za bezpečné a odborné řízení činností
na svěřených pracovištích, a je nepochybné, že cvičný poplach je nutnou a
nezbytnou součástí těchto činností.
Poněkud
jiný je požadavek na kontroly havarijního plánu. Je požadována dvoustupňová
kontrola, a to pravidelná (bez určeného časového limitu, ten bude nutné určit
podle místních podmínek) určeným zaměstnancem a tzv. roční kontrola komisí, při
které je kladen důraz na fyzickou kontrolu a prohlídky pracovišť, záchranných
cest a hasebních prostředků a na soulad havarijního plánu se skutečným stavem.
Požadavek na složení komise je stejný jako při sestavování havarijního plánu.
Vyhláška určuje i četnost (jednou za 12 měsíců) a náplň kontrol havarijního
plánu příslušnou hlavní báňskou záchrannou stanicí.
Ustanovením
o kontrolách havarijního plánu není nijak dotčena povinnost provádět neprodleně
a srozumitelně změny a doplňování havarijního plánu. Tento požadavek je sice
obecný, má však velkou důležitost zejména v hlubinných dolech. Pro
doplňování mapové části havarijního plánu platí příslušná ustanovení vyhlášky
č.435/1992 Sb., o důlně měřické dokumentaci při hornické činnosti a některých
činnostech prováděných hornickým způsobem, ve znění vyhlášky č.158/1997 Sb.
Možná,
že někomu bude chybět ustanovení o náplni práce havarijní komise. Je však nutné
si uvědomit, že havarijní komise je jenom poradním orgánem vedoucího likvidace
havárie, bez jakékoli rozhodovací či nařizovací pravomoci (a také bez
odpovědnosti za výsledek). Je proto na vedoucím likvidace havárie, aby
havarijní komisi, pokud si ji přivolá nebo pokud je svolána na základě
požadavku báňského úřadu, položil otázky, popřípadě uložil k prověření
náměty, které pak tvoří náplň práce havarijní komise.
4. K některým ustanovením
části třetí
Jak
je již výše uvedeno, tato část obsahuje dodatková ustanovení pro zdolávání
havárií v dolech. Je dále členěna na čtyři hlavy označené římskými
číslicemi. Jak vyplývá už z názvu této části, obsahuje dodatková
ustanovení, které tedy musíme číst v návaznosti na příslušná ustanovení
obsažená v části druhé, pokud ovšem nejde o ustanovení typické jen pro důl
– takové ustanovení pochopitelně nemůže mít v části druhé žádného
“předchůdce”.
Hlava
I obsahuje jen dvě dodatková ustanovení o dalších úkolech vedoucího likvidace havárie a
dalších technicko-hospodářských zaměstnanců. U vedoucího likvidace havárie byla
novou vyhláškou zdůrazněna povinnost uvědomit odpovědné zaměstnance sousedního
dolu, popřípadě jiné osoby (v návaznosti na ustanovení § 3 odst.5 a 6) o vzniku
havárie, která by pro ně mohla znamenat ohrožení. Ustanovení o úkolech
vedoucího větrání zůstalo beze změny.
Hlava
II je zaměřena na operativní část havarijního plánu. Vedle obecných požadavků
na obsah operativní části havarijního plánu jsou zde ustanovení s požadavky na
signalizaci pro odvolání zaměstnanců z dolu a na komorové úkryty a
převybavovací stanoviště, a ustanovení upřesňující požadavky jiného předpisu
(týká se záchranných cest s odkazem na § 291 vyhlášky č.22/1989 Sb.).
U
aromatické signalizace je předpisově novým (spíše však “staronovým”) požadavek
na její takové rozmístění, aby zaměstnanci i na nejvzdálenějším pracovišti byli
o havárii touto signalizací uvědoměni do 20 minut od jejího spuštění, protože
výnos 8/87 takové ustanovení neobsahoval. Pamětníci mohou namítnout, že nejde o
nový požadavek, neboť dříve byl ve stejné podobě obsažen v oborové normě.
Oborové normy však byly bez náhrady zrušeny zákonem č. 142/1991 Sb., o
československých technických normách, a pozbyly platnost nejpozději dnem
31.prosince 1993. Od té doby nebyl tento požadavek na aromatickou signalizaci
v žádném předpise obsažen. Nová vyhláška tedy tento nedostatek napravuje.
U
komorových úkrytů a převybavovacích stanovišť zůstal zachován požadavek, aby
komorový úkryt byl vybudován podle projektu, a to z toho důvodu, že
neexistuje žádná norma, která by požadavky na výstavbu a vybavení komorových
úkrytů stanovila. Dosavadní požadavek na vybavení komorového úkrytu
dorozumívacím zařízením byl po zralé úvaze a zhodnocení dřívějších zkušeností
změněn – nová vyhláška výslovně požaduje vybavení telefonem. Požadavky na
převybavovací stanoviště zůstaly beze změny.
Hlava III
upravuje další požadavky na mapovou část havarijního plánu a na jednotlivé
druhy účelových map. Zde je nutné si uvědomit, že základním předpisem pro
vedení důlně měřické dokumentace a tedy všech důlních map je již zmíněná
vyhláška č.435/1992 Sb., ze které je nutné především vycházet. Nová vyhláška
č.71/2002 Sb., o zdolávání havárií v dolech a při těžbě ropy a zemního
plynu, ani nemůže v souladu s legislativními pravidly opakovat
požadavky jiného právního předpisu, ale může na ně navázat a podle potřeby
požadavky i rozšířit.
Snahou při
tvorbě nové vyhlášky bylo zbytečně nerozšiřovat požadavky na jednotlivé druhy
map a změny dělat jen v nutných případech. Takovým nutným případem je
požadavek na nově požadovanou účelovou důlní mapu – mapu chladicích jednotek.
Nově bude také nutné na mapě důlního požárního vodovodu vyznačovat rozvody
potrubí inertizačního média s průměry potrubí a uzavíracími ventily
v jednotlivých důlních dílech. Na mapě rozvodu elektrické energie již není
nutné vyznačovat typy kabelů a naopak je umožněno barevně rozlišovat vedení
vysokého a nízkého napětí a podle potřeby zpracovat účelové mapy zvlášť pro
rozvod vysokého napětí a zvlášť pro rozvod nízkého napětí. Na mapě degazační
sítě bude nutné vyznačovat i jednotlivé degazační zdroje. Na mapě rozmístění
zařízení aromatické signalizace (pozor - název této účelové důlní mapy byl
pozměněn) bude nutné vyznačovat i rozmístění a typ zařízení aromatické
signalizace, tedy nejenom rozmístění ampulí s aromatickou látkou.
Hlava IV
upřesňuje požadavky na cvičné poplachy v dole. Při vyhodnocení cvičného
poplachu je novým požadavkem kladen důraz na vyhodnocení účinnosti aromatické
signalizace při odvolání zaměstnanců z nejvzdálenějších pracovišť po
větrním proudu v jednotlivých samostatných větrních odděleních. Jako
samozřejmý se jeví další nový požadavek na porovnání výsledků prověření délky a
náročnosti záchranných cest s ochrannou dobou používaných sebezáchranných
přístrojů a s údaji uvedenými v havarijním plánu pro jednotlivá pracoviště
a jednotlivé záchranné cesty.
5. K části čtvrté
V této
části zaměřené na dodatková ustanovení pro zdolávání havárií při těžbě a úpravě
ropy a zemního plynu a při vrtných a geofyzikálních pracích jsou zařazeny nové
požadavky na mapovou část havarijního plánu. Jde o požadavek zakreslit do mapy
zdolávání havárie (tento pojem ve výnosu č.5/87 nebyl použit) také
telekomunikační rozvody, silové rozvody elektrické energie včetně míst jejich
vypnutí a trafostanic a další. I když to vyhláška přímo neříká, je požadavkem na
zakreslení místa vypnutí hlavního přívodu elektrické energie pro provozní
středisko současně nepřímo určen i požadavek na velikost povrchové situace,
která musí být na mapě zdolávání havárie zakreslena, i když v některých
případech bude rozhodující velikost ochranných prostorů nebo ochranných pásem.
Dalším
novým ustanovením je dovoleno použít mapu zdolávání havárie i k účelům
podle předpisů o požární ochraně, ovšem jen za podmínky, že spojení požadavků
havarijních a požárních předpisů do jednoho mapového podkladu nebude na závadu
přehlednosti.
U cvičných
poplachů na povrchu nedošlo k žádné změně požadavků.
6. Závěr
Nová
vyhláška č.71/2002 Sb. nabyla účinnosti dnem 1. dubna 2002. Je pochopitelné, že
tímto dnem pozbyly platnosti dosavadní havarijní směrnice, výnosy Českého
báňského úřadu č.5/87 a 8/87.
I
když nová vyhláška o zdolávání havárií v dolech a při těžbě ropy a zemního
plynu v porovnání s dosavadními havarijními směrnicemi přinesla
některé nové požadavky, nejde o žádné “revoluční” změny. Lze proto předpokládat,
že nová vyhláška nebude provozním technikům působit potíže a že po seznámení
s ní ji přijmou stejně dobře, jako přijali výše uvedené výnosy č.5/87 a
8/87.