Mgr. Petr NOVÁK L 4

Český báňský úřad

NOVÉ POŽADAVKY NA BEZPEČNOST A OCHRANU ZDRAVÍ PŘI PRÁCI – PO NOVELE ZÁKONÍKU PRÁCE, NAŘÍZENÍ VLÁDY, VYHLÁŠKY ČBÚ

Plán přednášky:

I. Novela zákoníku práce – podrobnější rozbor s odkazem na podrobnější úpravy

II. Jednotlivé novely vyhlášek ČBÚ v oblast bezpečnosti práce

III. Závěrečné shrnutí s odkazem na budoucí úpravy – nastínit teoretickou úpravu podle přípravy institutů

V oblasti bezpečnosti práce došlo k výraznému posunu zejména na poli harmonizace našeho práva s právem EU a s tím související úprava naší oblasti bezpečnosti práce podle směrnic EU. Základní úpravou, která je podstatným vodítkem i pro normotvorbu v oblasti zajištění bezpečnosti práce v horním právu, je samozřejmě rozsáhlá novelizace z. č. 65/65 Sb., zákoníku práce. Jak jistě víte rozsáhlá novelizace této normy v roce 2000 se týkala právě hlavy páté – bezpečnost a ochrana zdraví při práci. Tato úprava hlavy páté v podstatě vyhovuje všem požadavkům práva evropského společenství. Proto by bylo dobré, kdybychom se u jednotlivých ustanovení trochu zastavili:

V  § 132 jsou zakotvena základní ustanovení bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. V podstatě vystihuje hlavní cíl novely zákoníku práce, tedy na úseku zajišťování bezpečnosti a ochrany zdraví při práci předcházet nebo omezovat rizika ohrožující životy a zdraví zaměstnanců při práci. Vychází se s toho, že rizika v největším počtu pramení z vadného uspořádání pracoviště, působení rizikových faktorů, volby a použití pracovních prostředků, pracovních postupů a režimů práce, z úrovně vzdělání zaměstnanců a jejich poučení k práci nebo jejich nepříznivého zdravotního stavu. Hodnocení a eliminaci rizik upravuje rámcová směrnice 89/391/EEC o provádění opatření ke zlepšení bezpečnosti a ochrany zdraví zaměstnanců při práci a všechny dílčí směrnice EEC z ní vycházející (tyto budu dále citovat při jednotlivých paragrafech). Zpřesňuje se též úprava povinnosti zaměstnavatele v případech, kdy na jednom pracovišti plní úkoly zaměstnanci více zaměstnavatelů.

Povinnosti zaměstnavatele blíže upravují hned následující ustanovení: v § 132a “prevence rizik” se zakotvuje povinnost zaměstnavatele kontrolovat účinnost a dodržování opatření k prevenci rizik a k minimalizaci neodstranitelných rizik se směřuje k následnému ověření efektivity přijatých opatření. Všechna tato opatření byla přijata z již citované směrnice č. 89/391/EEC, ale i ze směrnic č. 80/1107/EEC, č. 88/642/EEC, č. 82/605/EEC a č. 91/382/EEC. Ustanovení § 132b předpokládá odbornou způsobilost zaměstnance na úseku prevence rizik pro případ že ji zaměstnavatel nemá. Klíčovým ustanovením je § 133, který upravuje povinnosti zaměstnavatele na úseku ochrany a bezpečnosti zdraví při práci. Většina povinností byla převzata z dosavadního znění zákoníku práce ; pouze systematické uspořádání se podřídilo požadavkům směrnic EU. Ustanovení § 133a upravuje požadavky na osobní ochranné pracovní prostředky, pracovní oděvy a obuv, mycí, čistící a dezinfekční prostředky a ochranné nápoje. Prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 495/2001 Sb. Ustanovení § 133b upravuje bezpečnostní značky a signály, přičemž pro zajištění požadavků na jejich vzhled, umístění a zavedení bylo vydáno nařízení vlády č. 11/2002 Sb. Ustanovení § 133c zakotvuje povinnosti zaměstnavatele při pracovních úrazech a nemocech z povolání (transformace směrnice č. 89/656/EEC). Ustanovení § 134 vytváří zákonný rámec na podmínky pracoviště a pracovního prostředí. Prováděcím předpisem je zde nařízení vlády č. 178/2001 Sb. V ustanovení § 134a jsou zakotveny bližší podmínky používání výrobních prostředků a zařízení, jakožto potencionálního zdroje rizik ohrožujících zaměstnance. Ustanovení § 134b nově definuje pojem “zvláštní odborná způsobilost” . Kdo je tedy zvlášť odborné způsobilým zaměstnancem? Jde o zaměstnance, který obsluhuje buď technické zařízení, které představuje zvýšenou míru ohrožení života a zdraví, nebo vykonává činnost, která sama o sobě představuje zvýšenou míru ohrožení života a zdraví. § 134c podává příkladný výčet rizikových faktorů nepříznivě ovlivňujících zdraví zaměstnanců a ukládá zaměstnavateli měřením sledovat a kontrolovat jejich hodnoty na pracovištích. I zde je prováděcím předpisem nařízení vlády č. 178/2001 Sb. Ustanovení § 134d obsahuje zákaz některých prací s výjimkou např. výzkumných laboratorních prací a podobně. § 134e stanovuje zaměstnavateli povinnosti na úseku organizace práce a pracovních postupů. Nové znění § 135 zpřesňuje rozsah povinností zaměstnanců v bezpečnosti a ochraně zdraví při práci. Ustanovení § 136 umožňuje kontrolu odborových orgánů, § 136a účast zaměstnanců na řešení otázek bezpečnost a ochrany zdraví při práci ( ustanovení implementuje směrnici č. 81/391/EEC). Ustanovení § 138 předpokládá státní odborný dozor upravený zvláštním právním předpisem – tedy zákonem č. 61/1988 Sb., o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě.

II.Po tomto podrobnějším rozboru novely zákoníku práce se nyní zaměřme na novelizaci právních předpisů v oblasti působnosti Státní báňské správy na poli ochrany bezpečnosti zdraví při práci. Z konce roku 2001 bych připomněl dvě vyhlášky, z nichž zejména ta druhá je pro oblast bezpečnosti a ochrany zdraví při práci klíčová.

Tedy nejprve jde o vyhlášku č. 360/2001 Sb., ze dne 19. září 2001, kterou se mění vyhláška Českého báňského úřadu č. 239/1998 Sb., o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci a bezpečnosti provozu při těžbě a úpravě ropy a zemního plynu a při vrtných a geofyzikálních pracích a o změně některých předpisů k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a bezpečnosti provozu při hornické činnosti a činnosti prováděné hornickým způsobem. Tato vyhláška byla vydána na základě § 6 odst. 6 písm. a), b) a d) zákona č. 61/1988 Sb., o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě a nebyla moc rozsáhlá, nicméně zpřesňovala technické parametry a vymezení tzv. “bezpečnostního pásma” u ústí vrtu, a to zejména v souvislosti s jejich zřizováním v hustě obydlené zástavbě.

Druhou a velmi důležitou vyhláškou je vyhláška č. 447/2001 Sb., o báňské záchranné službě , ze dne 3. prosince 2001. Tato vyhláška byla vydána podle § 6 odst. 6 písm. a) a § 7 odst. 9 zákona č. 61/1988 Sb., o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě, ve znění zákona č. 542/1991 Sb. vyhláška znamená změnu v oblasti báňského záchranářství, zejména díky novým ustanovením zaměřených na prohloubení prevence, vnitřní organizace, vlastní odborné přípravy, výkonu činnosti i na další opatření, např. zásady zásahu báňských záchranářů, jejich taktiku, způsoby vedení těchto zásahů ve specifických podmínkách v podzemí i na povrchu.

Dá se říci, že rok 2002 nebude rozhodně na nové legislativní úpravy na poli bezpečnosti a ochrany zdraví při práci skoupý, ba naopak. Dne 21. a 22.ledna 2002 bylo vydáno pět vyhlášek, se kterými se nyní krátce seznámíme.

První v pořadí je vyhláška ze dne 21. ledna 2002, č.71/2002 Sb., o zdolávání havárií v dolech a při těžbě ropy a zemního plynu, stanovená podle § 6 odst. 6 písm. a) a b) zákona č. 61/1988 Sb., o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě.Tato vyhláška stanoví požadavky na havarijní prevenci a na plány zdolávání závažných provozních nehod (havárií) (tzv. "havarijní plán") a dále opatření směřující k záchraně životů lidí a omezení škod při vzniku a zdolávání závažných provozních nehod ("havárií") v organizacích provádějících hornickou činnost nebo činnost prováděnou hornickým způsobem v dolech a na pracovištích při těžbě a úpravě ropy a zemního plynu a při vrtných a geofyzikálních pracích zaměřených na vyhledávání a průzkum ložisek ropy a zemního plynu a při podzemním skladování ropy a zemního plynu.

Druhou v pořadí je vyhláška ze dne 21. ledna č. 72/2002 Sb., o důlní degazaci, stanovená podle § 5 odst. 3 a podle § 6 odst. 6 písm. a) zákona č. 61/1988 Sb., o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě. Tato vyhláška stanoví požadavky k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a bezpečnosti provozu, na zřizování, provoz a kontrolu zařízení důlní degazace a na kvalifikaci a odbornou způsobilost zaměstnanců při provozu zařízení důlní degazace v organizaci provádějící hornickou činnost v plynujících uhelných dolech II. třídy nebezpečí.

Třetí vyhláškou ze dne 21. ledna 2002 je vyhláška č. 73/2002 Sb., o vybraných důlních zařízeních, stanovenou podle § 8 odst. 4 zákona č. 61/1988 Sb. Vyhláška stanoví vybrané důlní stroje, zařízení, přístroje a pomůcky, které mohou být používány jen na základě povolení jejich typu Českým báňským úřadem. Vyhláška dále stanoví postup při povolování typů vybraných důlních zařízení k používání a podmínky jejich používání při hornické činnosti a činnosti prováděné hornickým způsobem. Vyhláška také konečně stanoví podmínky přezkušování vybraných důlních zařízení.

Dne 22. ledna byla vydána vyhláška č. 74/2002 Sb., o vyhrazených elektrických zařízeních, stanovená podle § 8a odst. 8 písm. a) a c) zákona č. 61/1988 Sb. Tato vyhláška stanoví, která technická zařízení při hornické činnosti a činnosti prováděné hornickým způsobem a při pracích s těmito činnostmi souvisejícími se považují za vyhrazená elektrická zařízení. Vyhláška dále blíže vymezuje předpoklady kladené na odbornou způsobilost organizací provozujících vyhrazené elektrické zařízení, a to z hlediska potřebného technického vybavení a odborné způsobilosti jejich zaměstnanců.

Dne 22. ledna 2002 byla také vydána vyhláška č. 75/2002 Sb., o bezpečnosti provozu elektrických technických zařízení používaných při hornické činnosti a činnosti prováděné hornickým způsobem, stanovená podle § 5 odst. 3 a § 6 odst. 6 písm. a) zákona č. 61/1988 Sb. Vyhláška stanoví požadavky k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a bezpečnosti provozu včetně bezpečnosti provozu elektrických technických zařízení používaných při hornické činnosti a činnosti prováděné hornickým způsobem a při pracích s těmito činnostmi souvisejícími. Vyhláška dále stanoví požadavky kladené na kvalifikaci a odbornou způsobilost pracovníků, kteří vykonávají činnost na elektrickém zařízení nebo jej obsluhují.

Jen kratičká byla společná vyhláška Ministerstva práce a sociálních věcí a Českého báňského úřadu ze dne 4. dubna 2002 vydaná pod číslem 159/2002 Sb., která měnila vyhlášku č. 20/1979 Sb., kterou se určují vyhrazená elektrická zařízení a stanoví některé podmínky k zajištění jejich bezpečnosti. Vyhláška v podstatě upravila pravomoc orgánů dozoru bezpečnosti práce v oblasti vyhrazených elektrických zařízení(orgány státní báňské správy se dozoru vzdaly).

Důležitou byla také vyhláška ze dne 11. dubna 2002 č.165/2002 Sb., o separátním větrání při hornické činnosti v plynujících dolech, stanovená podle § 6 odst. 6 písm. a) zákona č. 61/1988 Sb..Tato vyhláška stanoví požadavky na zařízení separátního větrání, jeho projektování, provoz a kontrolu při hornické činnosti v plynujících dolech. Tato vyhláška nabyla účinnosti dne 1. června 2002.

Velmi důležitým legislativním počinem roku 2002 je také vyhláška Českého báňského úřadu, kterou se mění vyhláška č. 22/1989., o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci a bezpečnosti provozu při hornické činnosti a činnosti prováděné hornickým způsobem v podzemí. Tato novela obsahuje zejména nové ustanovení o sebezáchranných přístrojích, nové rozdělení dolů, dále nové znění ustanovení týkajících se automaticky nebo dálkově ovládaných strojních zařízení, elektrických sítí v dole, osvětlení mobilních strojů v podzemí, včetně dalších dílčích změn prováděných za účelem zlepšení podmínek bezpečnosti práce.

Již z tohoto výčtu je patrno, jak velký důraz je z legislativního hlediska kladen na soustavné zlepšování a dozor podmínek bezpečnosti a ochraně zdraví při práci. Je pochopitelné, že státní báňská správa i s ohledem na perspektivu budoucí aproximace našich norem v této oblasti v okruhu práva EU nesmí nijak ve svém úsilí polevit. Také proto věnuje Český báňský úřad při práci na tvorbě budoucích norem horního práva, především koncepce horního zákona, této problematice mimořádnou budoucnost. Věřím, že při našem příštím setkání bude zde možné tuto koncepci na této oblasti podrobně rozebrat.