Aktuální změny v českém horním zákonodárství

V roce 2004 oslaví evropská hornická veřejnost 150 výročí od přijetí Obecného horního zákona, který byl publikován jako císařský dekret číslo 146 říšského zákoníku. Doba, kdy se životnost zákonů počítala na desítky a mnohdy i na stovky let - Obecný horní zákon byl na území naší republiky zrušen teprve v roce 1957, je již nenávratně neopakovatelnou historií.

Současně platné zákony - horní zákon č. 44/1988 Sb. a zákon o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě č. 61/1988 Sb. si za dobu své platnosti vyžádaly celou řadu novel. Prvá skupina z nich, které byly přijaty v roce 1990, 1991, 1993, 1999 a v roce 2000 přizpůsobovaly naše horní zákonodárství novým ekonomickým podmínkám, které byly nastoleny po politicko-společenských změnách v listopadu 1989. Lze vyslovit přesvědčení, že zákonné změny realizované citovanými právními normami vytvořily stav, který umožňuje právnickým i fyzickým osobám v hornictví svobodně podnikat, chrání zájmy našeho státu, respektuje práva a právem chráněné zájmy všech zúčastněných subjektů, a to včetně obcí a v dostatečné míře zajišťuje i ochranu životního prostředí.

V této přednášce bych rád věnoval pozornost dvěma posledním novelám, které byly přijaty jako zákon č. 315, ze dne 7.8.2001, kterým se mění zákon č. 61/1988 Sb., o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě, ve znění pozdějších předpisů a zákon č. 44/1988 Sb. o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon) ve znění pozdějších předpisů a zákon č. 206, ze dne 24.4.2002, kterým se mění zákon č. 61/1988 Sb., o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě, ve znění pozdějších předpisů.

Důvodem prvé z uvedených novel přijaté zákonem č 315/2001 Sb. bylo zajištění plné harmonizace českého horního práva s právem EU. V tomto konkrétním případě se jednalo o docílení souladu zákona č. 61/1988 Sb. se směrnicí EU č. 93/15/EEC, o harmonizaci předpisů týkajících se uvádění na trh a dozoru nad výbušninami pro civilní využití, která byla přijata 5.4.1993. Oprava se týkala té části, ve které výbušniny spadají do působnosti Českého báňského úřadu.

V dřívějším znění zákona č. 61/1988 Sb. bylo z hlediska uvedené směrnice EU nutno nahradit zásadní pojmy tohoto oboru, zejména pojem výbušniny, trhací práce, nakládání výbušninami a pod. Tyto zákon definoval takto:

a) Výbušniny jsou látky a předměty, které jsou uvedeny v mezinárodní smlouvě o přepravě nebezpečných věcí, kterou je Česká republika vázána a která je vyhlášena ve Sbírce mezinárodních smluv, nebo ve Sbírce zákonů, a jsou zařazeny v Příloze A této smlouvy do třídy I. těchto látek, jakož i látky, které mají vlastnosti trhavin, třaskavin, střelivin, nebo výbušných pyrotechnických složí, pokud nejde o střelivo a pyrotechnické výrobky. Tato definice je uvedena v § 21 odst. 1. K této definici nutno poznamenat, že Směrnice č. 93/15/EEC stanoví, že výbušninami jsou předměty a látky uvedené v Doporučení OSN o výbušninách. Tento odkaz však nebylo možno v novele zákona č. 61/1988 Sb. použít, protože cit. Doporučení není součástí českého právního řádu. Proto bylo nutno definici obejít odkazem na Evropskou dohodu o mezinárodní silniční přepravě nebezpečných věcí (ADR), která v příloze A) převzala dikci Doporučení OSN o výbušninách a která je pro Českou republiku závazná.

b) Pod pojmem trhací práce novela označuje takové práce, při kterých se využívá energie chemické výbuchové přeměny výbušnin a které zahrnují soubor pracovních operací, zejména nabíjení trhavin, přípravu a nabíjení roznětných náloží, zhotovování roznětné sítě, odpálení náloží (odpal) a výbuch náloží (odstřel). Tato definice je uvedena v § 21 odst. 3.

c) Za nakládání s výbušninami zákon považuje výrobu a zhotovování výbušnin, jejich používání, skladování, předávání, přepravu a ničení, jakož i předávání a přepravu při obchodování s nimi. Za nakládání s výbušninami zákon nepovažuje jejich výzkum, vývoj a zkoušení. Tato definice je obsahem § 21 odst. 4.

Zásadní změnou proti předcházející zákonné úpravě je zavedení nového pojmu, ale i režimu předávání výbušnin, kterým zákon rozumí každé jejich skutečné přemístění s výjimkou přemístění v rámci jedné a téže obce. Zákon podrobně upravuje podmínky pro předávání a přejímání výbušnin, kde stanoví zejména

- předání a převzetí výbušnin je možné pouze na základě povolení orgánů státní báňské správy,

- vydání povolení může získat pouze organizace, která se prokáže oprávněním k podnikání podle zákona o hornické činnosti, nebo podle zvláštních předpisů,

- předávání a přejímání výbušnin mezi organizacemi navzájem zákon omezuje,

- povinnosti orgánů státní báňské správy v dozoru nad dodržováním zákonných podmínek stanovených pro předávání a přejímání výbušnin.

Zákon vychází z toho, že výbušniny může nabýt jen ten, kdo má k nabývání výbušnin povolení. Nově zavedený pojem ”předávání”, v sobě zahrnuje rozsáhlou škálu kroků, počínaje vývozem a dovozem, tranzitem, ale též i vnitrostátním pohybem výbušnin. Účelem přesněji vymezeného režimu pro předávání výbušnin je zajistit vyšší bezpečnost při nakládání s těmito nebezpečnými látkami. Zákonné řešení je postaveno na povolovací a kontrolní pravomoci obvodních báňských úřadů, a to pokud se jedná o pohyb výbušnin v rámci našeho státu, a na povolovacích a kontrolních kompetencích Českého báňského úřadu v těch záležitostech, které se týkají pohybu výbušnin mimo území ČR, nebo při tranzitu. V souladu se Směrnicí je zavedena informační povinnost pro Český báňský úřad vůči Komisi ES v zákonem stanovených případech a přesněji vymezena i spolupráce a součinnost orgánů státní báňské správy s orgány Policie ČR.

Jednou ze základních změn v zákoně č. 61/1988 Sb. je režim uvádění výbušnin, výbušných předmětů a pomůcek na trh. Do současné doby tuto funkci plnil Český báňský úřad. Zákonem č. 315/2001 Sb. byl tento proces v zájmu ujednocení, ale i zejména splnění požadavků Směrnice EU č. 93/15/EEC podřízen režimu zákona č. 22/1997 Sb. o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů. Novela navíc obsahuje i ty instituty, které zákon č. 22/1997 Sb. nezná, které však Směrnice č. 93/15/EEC vyžaduje, a které nelze do právního režimu promítnout formou nařízení vlády. Jde zejména o detekční látky, jejichž přítomnost novela nařizuje u plastických trhavin, jakož i zmocnění podle kterého je Český báňský úřad povinen vyhláškou stanovit jednak druhy detekčních látek, jednak podrobnější podmínky pro uvádění výbušnin, výbušných předmětů a pomůcek na trh.

Prostředí dolů a lomů klade zvláštní nároky na všechny v nich prováděné práce, včetně používání výbušnin. Z tohoto důvodu byl Český báňský úřad zmocněn vymezit v právním předpisu okruh bezpečnostních požadavků pro použití výbušnin v plynujících dolech. Zákon pokládá za nezbytné, aby výbušniny, které mají být v takovém prostředí použity poprvé, schválil Český báňský úřad, a to jak z důvodu jejich bezpečného použití, tak i ochrany zdraví při práci a bezpečnosti provozu.

V zájmu dosažení plné kompatibility celého oboru horního práva s právem EU, byly v rámci této novely realizovány též požadavky, které vyplývají ze Směrnice č. 94/22/EEC o podmínkách udělování a užívání povolení k vyhledávání, průzkumu a těžbě uhlovodíku a mají přímou vazbu na zákon č. 61/1988 Sb. a dále pak některé požadavky Úmluvy Mezinárodní organizace práce (MOP) č. 176/1995. Tato úprava je specifická pro oblast hornictví a má zvláštní charakter vůči obecným pracovně právním předpisům. Do novely byly zahrnuty zejména další práva a povinnosti zaměstnanců a zástupců zaměstnanců. Zaměstnanci je zákonem zaručeno právo a stanoveny povinnosti, které zákon formuluje takto:

a) právo vzdálit se z pracoviště, jestliže vzniknou okolnosti, o kterých se domnívá, že představují vážné nebezpečí pro jeho bezpečnost a zdraví,

b) právo žádat, aby organizace nebo obvodní báňský úřad provedli revizi a šetření tam, kde se domnívá, že jsou porušovány předpisy k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a bezpečnosti provozu,

c) povinnost uposlechnout příkazy osob řídící zdolávání havárie,

d) povinnost plnit závazný příkaz báňského inspektora.

Příslušný odborový orgán, nebo zástupce pro oblast bezpečnosti a ochrany zdraví při práci má mimo práv a povinností stanovených pracovně-právními předpisy též právo

a) účastnit se inspekcí a šetření prováděných na pracovišti zaměstnavatelem, státní báňskou správou nebo jiným, k tomu oprávněným orgánem, podle zvláštních předpisů, za které nutno pokládat zejména zákoník práce, bezpečnostní předpisy vydávané státní báňskou správou, zákon č. 174/1968 Sb., o státním odborném dozoru nad bezpečností práce a pod.,

b) sledovat a šetřit záležitosti týkající se bezpečnosti a ochrany zdraví,

c) obracet se se žádostí o pomoc na poradce a nezávislé znalce,

d) na konzultace se státní báňskou správou,

e) dostávat zprávy od zaměstnavatele o nehodách a nebezpečných událostech.

V oblasti bezpečnosti práce je podle novely zákona organizace, kromě povinností uvedených v zákoně č. 61/1988 Sb. a v jiných předpisech, zejména v zákoníku práce, povinna:

a) Evidovat jména, příjmení a evidenční čísla osob, které se s jejím vědomím nacházejí v podzemí, s uvedením místa, kde se pravděpodobně nacházejí,

b) bezodkladně ohlásit obvodnímu báňskému úřadu závažné události a nebezpečné stavy, provozní nehody (havárie) a závažné pracovní úrazy. Provozní nehodou (havárií) se rozumí událost, kterou byly ohroženy životy, nebo zdraví osob,

c) zjišťovat příčiny provozních nehod a pracovních úrazů,

d) přijímat bezodkladná opatření k odstranění zjištěných závad a k předcházení provozních nehod a pracovních úrazů,

e) výsledky šetření provozních nehod a závažných pracovních úrazů předkládat obvodnímu báňskému úřadu spolu s uvedením opatření provedených k odstranění zjištěných závad,

f) informovat obvodní báňský úřad o podané žádosti zaměstnance, o provedení prošetření bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, a toto prošetření provést,

g) předložit před prvním použitím v dole Českému báňskému úřadu ke schválení vybrané typy důlních strojů, zařízení a pomůcek, pokud již není Českým báňským úřadem schváleno jejich použití jinde v České republice.

Za závažnou změnu současných zákonů lze pokládat novou definici organizace. Původní definice totiž umožňovala výklad, který vymezoval organizace tak, že jimi byly ty subjekty, které prováděly činnosti upravené zákonem č. 61/1988 Sb., v rámci své podnikatelské činnosti a které splňovaly podmínky stanovené zákonem, tedy vlastně jen ty, které svým povinnostem ze zákona dostály. Takovéto pojetí organizace znemožňovalo účinně vykonávat vrchní dozor nad subjekty, které vykonávaly hornickou činnost, nebo nakládaly s výbušninami mimo rámec své podnikatelské činnosti, nebo které nesplňovaly podmínky stanovené právními předpisy, nebo je výslovně porušovaly. Nová, zákonem přijatá definice organizace, za kterou jsou považovány právnické osoby, nebo fyzické osoby, oprávněné k podnikání, pokud vykonávají některou z činností uvedených v části druhé nebo třetí tohoto zákona, odstranila nelogičnosti předcházející právní úpravy. Jako poznámku nutno uvést, že i novela ponechala pojem ”pracovník” a ”organizace” na místo dnes používaných výrazů ”zaměstnanec” a ”zaměstnavatel” pouze s ohledem na skutečnost, že tyto pojmy jsou dosud užívány v celé oblasti horního zákonodárství.

Zákonem č. 315/2001 Sb. byl novelizován nejenom zákon č. 61/1988 Sb., ale i zákon č. 44/1988 Sb. - horní zákon. Změna se dotkla § 32a odst. 2, ve kterém byla slova ”vyhrazený nerost” nahrazena slovy ”nerosty na výhradních ložiscích”. Tato dosti neorganicky působící změna vytvořila stav, kdy v oblasti úhrad byly nevyhrazené nerosty, které v socialistické minulosti představovaly vyvlastnění soukromého vlastnictví, podřízeny stejnému režimu, jako ložiska vyhrazených nerostů. Zákonodárce zde ignoroval skutečnost, že za výhradní ložiska jsou podle platného zákona (§ 6), pokládána pouze ložiska vyhrazených nerostů a oživil již zákonem č. 541/1991 Sb. zrušenou dikci, že do této kategorie patří i ložiska nevyhrazených nerostů, o nichž bylo již dříve rozhodnuto, že jsou vhodná pro potřeby a rozvoj národního hospodářství. Podstatně závažnější je skutečnost, že úhrady, které je organizace povinna státu zaplatit, byly z hlediska výkladu zákona pokládány za úhradu, kterou báňský podnikatel státu platil za to, že si přivlastnil vyhrazený nerost, který je ve smyslu § 5 h.z. ve vlastnictví státu. Skutečnost, že organizace nyní podle novely platí úhrady i za vydobyté nevyhrazené nerosty, které jsou ve smyslu § 7 h.z. součástí pozemku a tedy v převážné většině ve vlastnictví soukromém, ztrácí logiku.

Závěrem lze říci, že novela zákona č. 61/1988 Sb. přijatá zákonem č. 315/2001 Sb. plně transformuje všechny požadavky Směrnice č 93/15/EEC týkající se výbušnin a zapracovává dosud nerealizované požadavky Směrnice č. 94/22/EEC pokud se váží na zákony č. 61/1988 Sb., resp. zákon č. 44/1988 Sb. Tímto právním aktem byl završen novelizační proces, kterým Český báňský úřad splnil svoji povinnost uvést horní zákony do souladu s právem Evropské unie.

Druhou významnou změnou v oblasti horního zákonodárství, která je předmětem této mé přednášky je zákon č. 206/2002 Sb., kterým byl novelizován zákon č. 61/1988 Sb. Důvodem této novely bylo:

- doplnění a upřesnění výčtu hornických činností a činností prováděných hornickým způsobem,

- rozšíření prostoru pro výkon dozoru státní báňské správy,

- zvýšení úrovně bezpečnosti práce v hornických organizacích a stanovení odpovědných osob za odborné a bezpečné řízení hornické činnosti a činnosti prováděné hornickým způsobem.

Hornická činnost byla novelou zákona v taxativním výčtu rozšířena o báňskou záchrannou službu a důlně měřickou činnost. Zákonodárce tak reagoval na skutečnost, že na rozdíl od minulosti je báňská záchranná služba i důlně měřická činnost vykonávána mimo rámec dříve komplexní činnosti hornických organizací, nebo jejich nadřízených orgánů. Dnes jsou tyto stanice zcela samostatnými právnickými osobami. Příkladem toho je Hlavní báňská záchranná stanice v Ostravě, která je akciovou společností a tedy organizačně nezávislou na jiných podnikatelských subjektech. Stejně tak bylo nutno provést i úpravu § 3, a to zejména pokud se toto ustanovení týká geologických prací. Tyto byly ze zákona vypuštěny a tím odstraněna i nežádoucí duplicita se zákonem č. 62/1988 Sb., o geologických pracích. V § 3 písm. f) bylo odstraněno nelogické zúžení vrtných prací na práce studnařské, resp. na strojní vrtání. V několika případech byla činnost prováděná hornickým způsobem přesněji specifikována, jako např. jímání přírodních léčivých vod.

Tato novela zákona č. 61/1988 Sb. se vypořádala i s dosavadní nejasností a rozpory mezi pojmy ”povolení” a ”oprávnění”. Novelizovaný zákon používá pojem ”oprávnění”, jako obecnou, zákonným způsobem získanou kvalifikaci právnické nebo fyzické osoby, která ji kvalifikuje pro výkon určité činnosti bez územní specifikace. Naopak ”povolení” používá zákon jako jednorázový akt směřující k jedné konkrétní činnosti, v určitém místě a v rámci konkrétního druhu prací.

Významnou změnou je postavení závodního dolu a závodního lomu. Dříve nepřesné a vágní stanovení osoby odpovědné za bezpečný stav báňského provozu bylo konkretizováno výslovnou odpovědností závodního dolu, resp. závodního lomu za odborné a bezpečné vedení hornické činnosti, nebo činnosti prováděné hornickým způsobem. Zákon vypustil funkce vedoucího pracovníka, který se ustanovoval v těch báňských provozech, pokud nešlo o důl ani lom a jehož význam dosavadní praxe nepotvrdila.

Provoz hlavních báňských záchranných stanic je na rozdíl od minulosti v ekonomické oblasti založen na podnikatelské bázi. Dřívější zákonná úprava vyžadovala dohodu o výši příspěvku k úhradě nákladů na zřízení, vybavení a provoz hlavní báňské záchranné stanice, kterou tato stanice uzavírala s hornickými organizacemi v obvodu své územní působnosti. Zákon však neřešil situaci, kdy k dohodě nedošlo a báňská záchranná stanice byla přesto povinna plnit všechny úkoly a povinnosti, které jí zákon a příslušná vyhláška ČBÚ ukládaly. Pro tyto případy určil zákon č. 206/2002 Sb. Český báňský úřad jako orgán, který je oprávněn výši příspěvku stanovit. I když zákon nestanoví formu, lze vyvodit, že ČBÚ tak učiní v režimu správního práva, a to rozhodnutím.

Zákon č. 124/2000 Sb., kterým se změnil zákon č. 174/1968 Sb., o státním odborném dozoru nad bezpečností práce, byl mimo jiné zrušen i § 8 odst. 4 a v odst. 5, zrušeno písm. b). Touto úpravou byly státní báňské správě odejmuty kompetence v oblasti vyhrazených technických zařízení. Nepřehlednost a nejasnost v oblasti vyhrazených technických zařízení, ale i v oblasti vybraných důlních strojů, zařízení a přístrojů završil zákon č. 71/2000 Sb., kterým byl novelizován zákon č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky. Tento ve své podstatě zrušil § 8 odst. 1 až 5 zákona č. 61/1988 Sb. Pokud pomineme formulační nejasnosti a z nich vyplývající rozporné výklady zůstal nedořešen problém zajištění bezpečnosti provozu v podmínkách některých organizací - dolů, a to zejména plynujících dolů, dolů nebezpečných horskými otřesy a pod., kde je použití určitých strojních a elektrických zařízení, v porovnání s běžnými průmyslovými provozy, zcela specifické. § 8 odst. 3 zákona nově formuloval povinnost Českého báňského úřadu typy vybraných důlních strojů, zařízení, přístrojů a pomůcek povolovat k použití před jejich prvním nasazením v podzemí. Vybraná zařízení, kterých se povolení týká, jsou taxativně uvedena v § 2 Vyhlášky ČBÚ č. 73/2002 Sb., o vybraných důlních zařízeních. Nutno poznamenat, že jejich počet byl oproti minulosti výrazně redukován.

Současná doba nastolila problém, jak řešit případy, kdy těžba v dole, nebo v lomu byla dočasně nebo trvale ukončena a provozovatel nepředložil obvodnímu báňskému úřadu plán zajištění, nebo likvidace. Právní úprava před novelou báňskému podnikateli neurčovala jednoznačnou povinnost tyto plány v určitém termínu předložit. § 8b zákona č. 206/2002 Sb., řeší tuto situaci tak, že dává obvodnímu báňskému úřadu právo zajištění nebo likvidaci dolu, nebo lomu nařídit, a to na náklady organizace. Zákonodárce však tuto pravomoc omezuje splněním podmínky ohrožení bezpečnosti, nebo zdraví lidí a rozsah těchto prací omezuje maximem ve výši vytvořených finančních rezerv.

Podnikatelé jistě přivítají, že při změně POPD, nebo plánu zajištění, nebo plánu likvidace je účastníkem řízení pouze žadatel (§ 10 odst 10). Takto zjednodušené řízení je však možné pouze tehdy, pokud změnou plánu nejsou ohrožena práva a plnění povinností jiných osob a nemění se okruh osob dotčených nebo ohrožených hornickou činností. Zákon ukládá obvodnímu báňskému úřadu změnu projednat s příslušnými orgány státní správy chránícími v dotčeném území zájmy podle zvláštních právních předpisů.

Vyhláška Českého báňského úřadu č. 52/1997 Sb., kterou se stanoví požadavky k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a bezpečnosti provozu při likvidaci hlavních důlních děl ve svém § 17 ukládala organizacím, aby do 12 měsíců po skončení hornické činnosti předaly báňskému úřadu dvě vyhotovení závěrečné zprávy a evidenční listy hlavních důlních děl a důlně měřickou a geologickou dokumentaci, které mohou být trvalým způsobem uloženy na technickém nosiči dat. Nutnost uzákonit tuto povinnost byla vyvolána neochotou některých podnikatelů respektovat vyhlášku jako podzákonný právní akt. Zapracování tohoto požadavku do novely zákona č. 61/1988 Sb. (§ 14 odst. 3), bylo vedeno nutností trvale uchovat dokumentaci hlavních důlních děl u kterých byl ukončen provoz, a to zejména z hlediska v budoucnosti možného využití poddolovaného území a kvalifikovaného posuzování případných důlních škod, a to i v časově vzdálené budoucnosti.

Za pozornost jistě stojí i přechodné ustanovení v článku VI. odst. 3 zákona č. 206/2002 Sb., podle kterého organizacím, kterým byl stanoven dobývací prostor podle dosavadních právních předpisů, který se nachází na pozemku ve vlastnictví státu, vzniká právo, aby s ním správní úřad, právnická osoba, nebo její organizační složka, která má pozemek ve správě, uzavřela dohodu na dobu předpokládaného dobývání ložiska, nebo kupní smlouvu o prodeji pozemku; tyto pozemky mohou být převedeny na jiný subjekt, než na držitele dobývacího prostoru, až po zrušení dobývacího prostoru. Podle odst. 4 čl. VI přechodných ustanovení, může pozemky ve vlastnictví státu nacházející se ve stanoveném chráněném ložiskovém území, správní úřad, právnická osoba, nebo její organizační složka, která tyto pozemky spravuje, pronajmout, nebo prodat pouze organizaci, které bylo vydáno oprávnění k hornické činnosti. Tato skutečnost musí být doložena potvrzením Českého báňského úřadu, že organizace požádala o stanovení dobývacího prostoru. Uvedená přechodná ustanovení výrazným způsobem posilují dříve nabytá práva a jistoty podnikatelů při výkonu hornické činnosti, nebo činnosti prováděné hornickým způsobem a účinně zabraňují spekulacím, případně nežádoucím překážkám v podnikání.

Novely zákona č. 61/1988 Sb., přijaté zákonem č. 315/2001 Sb. a zákonem č. 206/2002 Sb., si kladly za úkol odstranit některé nedostatky, na které upozornila hornická praxe.Lze právem předpokládat, že uvedené novely v oblasti horního zákonodárství jsou poslední, před přijetím zcela nové právní úpravy. Vláda České republiky uložila Českému báňskému úřadu, aby společně s Ministerstvem průmyslu a obchodu a s Ministerstvem životního prostředí předložil do konce roku 2003 rozbor stávajících zákonů, tj. zákona č. 44/1988 Sb., zákona č. 61/1988 Sb. a zákona č. 62/1988 Sb. a navrhl další legislativní postup. Český báňský úřad zastává stanovisko, že hornictví, jako významná národohospodářská oblast by měla být upravena jediným kodexem horního práva, který by v sobě zahrnoval veškerou právnít materii doposud upravenou citovanými zákony. Nemohu se zbavit dojmu, že celá řada institutů horního práva byla praxí prověřena, a že by měněno mělo být pouze to, co je brzdou rozvoje hornické činnosti, při současném respektování i ostatních celospolečenských zájmů. Věřím, že Hornická Příbram ve vědě a technice, při svém sympoziu v roce 2004 bude již moci projednávat návrh nového horního zákona.