základní.txt

PhDr Anna Mayová T 24

Základní texty pro průvodcovskou a památkovou péči v Hornickém muzeu v Plané u Mariánských Lázní a Skanzenu Mayrau ve Vinařicích u Kladna.

¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦

Tak jak se pomalu a postupně stabilizuje postavení a situace hornických muzeí a památek - tj. skanzenů v kulturních institucích i úřadech České republiky / ministerstvo kultury, památkové ústavy, Česká asociace muzeí a galerií a konečně současné hornické podniky-firmy samé/ vyvstává otázka systemizace pomůcek toho kterého muzea a skanzenu, aby se mohly prezentovat na veřejnosti a v ochodní sféře, kterou je pro ně cestovní ruch.

Do roku 2001 se již nastřádaly některé zkušenosti a poznatky, které je možné využít pro výše zmíněné činnosti a upravit je do základních instruktážních textů pro průvodce a další pracovníky hornických muzeí a památek-skanzenů.

Jsou to:

1/ Průvodcovské texty pro výklad památek přímo v objektu muzea /průvodce po objektu/

2/ Hornické stezky a výlety k výkladu památek na dolování v terénu, které využívá návštěvník individuelně, ale i v organizovaných výletech při využití průvodce /průvodce cestovního ruchu/

3/ Procházky po širším okolí na př. Kladna, Slaného a Rakovníka, nebo okolí Plané a Mariánských Lázní, což navazuje se na české a obecné dějiny krajiny nebo regionů, a to je potřeba k zakomponování dějin hornictví do povědomí obyvatel a návštěvníků.

4/ Péče o stavební a technické památky vyhledáváním autentických archivních dokladů o tom kterém památkovém objektu v areálu hornického muzea a skanzenu, aby mohly býti prováděmy opravy podle kritérií památkového zákona.

5/ Seznamování se s osobnostmi v hornictví toho kterého revíru a oboru, což souvisí nejen s dějinami hornictví, ale obecně s dějinami věd a techniky.

Kromě toho se průběžně v muzeu i skanzenu zpracovává

6/ fond muzejních sbírek, podle předepsané muzejní evidence a

7/ je zřízen - po pěti letech trvání organizace - podnikový archiv na základě zákona o archivnictví a jeho novely.

Všechna zmíněná témata nekončí k určitému datu, ale t r v a l e se doplňují podle toho, jak se muzeum rozvíjí a jak pokračují průzkumy v archivech, literatuře, terénu a dalších formách základního výzkumu.

Seznámím vás s částí základních instruktážních textů u Hornického muzea v Plané u Mariánských Lázní a ve Skanzenu Mayrau Vinařice, které je od 1.1.2001 součástí samostatného odštěpného závodu Hornického muzea OKD Pod Landekem. Součástí Hornického muzea OKD je též Archiv OKD.

Hornické muzeum Planá u Mariánských Lázní bylo zřízeno v roce 1995.

Skanzen Mayrau ve Vinařicích u Kladna je v provozu od r. 1994.

PLANÁ.

Do Plané u Mariánských Lázní byly vypracovány v r. 2000 texty "Hornické stezky a výlety v okolí Mariánských Lázní a Plané". Obsahují texty výše zmíněné texty hornických stezek v rukopise, který byl k doplnění předán členům Hornického historického spolku v Plané a jeden exemplář přiložem k obecní kronice v Drmoulu u Mariánských Lázní. Po doplňkovém řízení bude rukopis uzavřen a poskytnut k použití plánskému Hornickému muzeu, nebo i k publikaci.

Obsah:

Část I. Úvod a výstava, nebo vyobrazení do publikace

"Michalohorský a Třísekerský horní revír v literatuře,

archivních dokumentech a fotografii."

Část II. Hornické stezky a výlety v okolí Mariánských Lázní a Plané:

Teplá - Tepelská stezka cínová.

Planá - Planská stříbrná stezka do Michalových Hor a

Dolního Kramolína.

Tří Sekery - Hutě - drmoulský cech Sv.Víta -

Měděná stezka sekerská.

Drmoul - cech Sv.Víta - Tři Sekery.

Výlet z Plané od Štoly Ondřeje Šlika do Zadního Chodova

a na Dyleň.

Část III. Putování po Dlouhé stoce:

Výlet do Kladské - Pramenů - a Tři Křížky.

Slavkovské a krušnohorské dolování.

Část IV. Nářadí při dobývací práci v dolech do 19. století.

Část V. Krajové pověsti dokládající hornictví. Pověst o Třech Sekerách.

Část VI. Doplňky a výpisky k výše uvedeným kapitolám a tématům po odevzdání rukopisu:

-Soupis archivních pramenů k dějinám dobývání uranu v západních Čechách ve Státním ústředním archivu v Praze-Chodově

-Data k dějinám dobývání uranu a k dějinám českého

hornictví 50 000 př.n.l. až 1992

-K historii šlechtických rodů v Čechách

-Nejstarší mapa zemských stezek a celních stanic

-Objev radia Marií Courie ze smolince dopraveného do Paříže z dolů v Jáchymově.

POZN. Chybí výpis pramenů v PA Uranových dolů Dubenec.

UKÁZKY:

Planá u Mariánských Lázní.

I.část - Úvod a vyobrazení.

Michalohorský a Třísekerský

horní revír v literatuře, archivních dokumentech

a ve fotografii.

"Nejvýznamější českou rudonosnou oblastí jsou Krušné hory s Karlovarskou vrchovinou-Císařským, dnes Slavkovským lesem a TEPELSKÝMI VRCHY. V této oblasti jsou jednak stříbronosná ložiska a ušlechtilými rudami stříbra a vyskytující se zde prvky jako vizmut, kobalt, nikl, URAN a lithium, méně již zlata a mědi. Toto rudné bohatství se nachází v Jáchymově, Abertamech, Božím Daru, ložisky mezi Potůčkami a Myslivnami, Vejprty a Příseční, V TEPELSKÝCH VRŠÍCH jsou to obce DRMOULY a MICHALOVY HORY a ve Slavkovském lese Smrkovec. Dále v žulových masivech ložiska cínovce s wolfranitem a molybdenem - Jelení, Rolava, Přebuz, Horní Blatná, Hřebečná, Krupka a Cínovec, ve Slavkovském lese Slavkov, Krásno, Čistá a okolí Kladské, ložiska olovozinečná v Oloví na západě a Hroby s Mikulovem a Telnice na východě Krušných Hor a Bystřina ve Slavkovském lese. Dále kyzová ložiska s obsahem mědi v okolí Kraslic, Měděnce a Hory sv.Kateřiny. Ložiska železných rud dvojího typu jednak s magnetitem v okolí Přísečnice, jednak žilná ložiska s krevelovou rudní výplní v Bludenském pásmu Krušných hor.

Mimo oblast Krušných hor leží město Stříbro, kde je hlavní rudní výplní žil sfalerit a galenit."

J.Kořan: Přehledné dějiny československého hornictví,

ČSAV Praha, 1955, str.84.

I.

Přehled hradů, vsí, měst a hornictví do 18.století i dále.

/Hornictví se zde provozovalo od dávných dob. Proto je užitečný přehled osídlení a hospodaření v této oblasti Českého lesa-Michalohorského a Třísekerského horního revíru/.

Obecné údaje:

5-6.století přichází Slované do našich zemí. Roku 623 franský kupec Samo organizuje slovanské kmeny do útvaru tzv. Sámovy říše. Staří Slované umí ryžovat v náplavech cínové rudy, které se nachází ve Slavkovském lese a v Krušných Horách. Roku 965-966 to dosvědčuje v popise Čech a Prahy arabský kupec Ibrahim Ibn Jakub. Tvrdí, že se z Čech vyváží cín a stříbro.

9-10.století knížata a vévodové z roku Přemyslovců sjednocují slovanské kmeny s centrem ve středních Čechách. Poslední Přemyslovec Václav III. umírá r. 1306. Již za Přemyslovců od počátků 10.století vznikaly dvorce, opevňované tvrze a kolem nich dědiny - vsi s obdělávanou půdou.

Rozvíjí se hornická města, dovednosti a horní právo poprvé vydané r.1249 v Jihlavě a po druhé 1300 v Kutné Hoře, které má název Ius regale montanorum a bylo příkladem pro celou tehdejší Evropu.

Nová správní střediska byly hradiště a hrady, ze kterých se prováděla strážní služba a byla uplatňována královská moc - správa.

Ve 12.století s postupem křesťanství vznikají v našem kraji kláštery, které mají velký civilizační přínos. Mnichové umí psát, číst, vyznají se v právu, rybnikaří, pěstují zemědělství, pastevectví, řemesla a hornictví. V našem okolí je založen r. 1197 významný premonstratský klášter v Teplé.

Ve 13. století se uskutečnila tzv. vnitřní kolonizace, při které proběhlo osidlování a hospodářské využívání pohraničních hvozdů, vznikají vsi, královská i poddanská města, z nichž některá provozují hornictví. Nejstarší hornické město v blízkém okolí je Stříbro písemně zmiňované v r. 1240. V místech původního slovanského hradiště je od r. 1251 založeno město Planá.

Ve 13.století naše země zbohatly. Přispěly k tomu kutnohorské stříbrné doly a novoknínské zlaté doly. V Jihlavě a Kutné Hoře byla vydána výše zmíněná horní práva. Ve Slavnovském lese a Krušných Horách se rozvinulo mohutné dolování cínu, který se vyvážel do celé Evropy i do Anglie.

Po Přemyslovcích nastupují na český trůn Lucemburkové - Jan, Karel, Zikmund a Václav IV., který zemřel 1419.I v jejich době dochází k zakládání měst, rozvoji hospodářství a v něm hornictví a mincovnictví

Ve 14. století, za vlády Lucemburků-Karla IV., známe písemné prameny, kde je poprvé s ostatními jmenovaná obec - DRMOUL 1366-1368, když vznikaly tzv. Nové Čechy, které sahaly až k německému Weidenu a Thurmsenreuthu.

Přehled hradů, vsí, měst a hornictví od 10. století a kdy se v 16.stol. vytvářel Michalohorský a Třísekerský horní revír.

¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦

Hradiště a hrady:	Vsi:	Města:
Přimda-hrad	Trstěnice,1367	* Stříbro 1240
Tachov-románský hrad	V. M. Hleďsebe,1606	* Planá 1251
Planá-slovanské hradiště	Drmoul,1366-68	* Tachov,osada
Kynžvart-královský	Zadní Chodov,1365	s románským hradem
strážní hrad	Chodský Újezd,1359	z dob kn.Soběslava
Gutštejn	Chodová Planá,1219,1327	/1125,1127-28,
Krasíkov	konaly strážní	+1140/.
	služb. pro hrad	Město samotné
	Tachov	založil
		Přemysl Otakar II.
		/1228-1278/.
		1427-husitská

Zříceniny a hrady v okolí:		Vsi s hornictvím,písem.pramen:
bývalý hrad	Planá	Tři Sekery, 1529,1538 a 1606-
"	Tachov	horní svoboda s okol. obcemi
"	Vyškov
	Grabštejn	Chodovská,Planská,Tachovská Huť,
	Třebel	t.zv. Šmelcltály, 1606
	Krasíkov	Skelná Huť, 1606
hrádek	Křínov u Plané	Drmoul, Sv.Vít, 1529,1538,1606,
	Boršegrýn	1923-25,1948
	Kynžvart	Panský Vrch, V oříšku,viz.T.Sek.
	Bečov	Planá, 1343
	Loket	Chodová Planá, viz.Michalovy H.
býv.hrad	Hertenburg	Michalovy Hory, 1437,1542-44
		Lazurová hora v M.H.asi 1579-91
		Dolní Kramolín, 1565
		Holubín
		Výškovice, 1910 a předešlé
		Výškov, 1643
		Zadní Chodov a Broumov,továrna,
		18.stol.a doly 1798,
		1950-1992
		Dyleň, lom na granáty,18.stol

.

¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦

Tadeáš Peithner, 1780,

str.173.

O pohořích Plzeňského kraje. Je obklopen kraji Rakovnickým, Žateckým a Loketským.

"...mezi jeho rudonosnými pohořími je nejpřednější to, které leží kolem královského města STŘÍBRA, a které bylo hornicky oživeno následujícím způsobem: Kníže Soběslav dal v r. 1131 opět obnovit různá zpustošená města a zámky, přičemž na město povýšil také vesmici MISA/MŽE, ležící na řece téhož jména.Stříbro se uvádělo jako MIES.Když se pak kopaly základy k městským hradbám, byla zcela nečekaně odkryta bohatá stříbrná žíla, po níž město dostalo jméno Stříbro."/AM-vesnice Misa se rozkládala přímo na březích řeky, kde rudníci-horníci ryžovaly z náplavů stříbrnou rudu/."Z těchto dolů, " pokračuje T.Peithner,"bylo po jejich založení získáno mnoho užitků, nýbrž na památku někdejšího bohatého božího požehnání bylo v době Rudolfa II. uschováno na stříbrské radnici 24. velkých stříbrných plitků.

V 18.století ještě byly udržovány hluboké štoly v provozu a byly z nich většinu kvartálů rozdělovany výtěžky.

Báňská soudní pravomoc nad stříbrským pohořím byla vykonávána královským vrchním soudem ve Slavkově.

T.Peithner, 1780,

str.174...

PLANÁ.

"Po stříbrském pohoří je nejpozoruhodnější pohoří planské. Tamějšími velmi vydatnými doly znamenitě zbohatla rodina Šliků, která je kdysi měla v držení, a protože, jak známo, tato hrabata byla oprávněna na svých pozemcích vyrobené stříbro sama mincovat, tak ještě v minulém století /t.j. v 17.století-AM/ docházelo ke značným ražbám v Plané.

Současně /1790/ se nejen u městečka Plané hrabat Sinzendorfů, ale i u městyse CHODOVÁ PLANÁ, který patří hraběti Haimhausenovi, nalézají se kamencové a skalicové horní a varné zavody. U Plané jsou v činnosti ještě dva samostatné doly na chalkopyrit a kamenečné břidlice. U Chodové Plané se nezískává žádná nová měděná ruda, nýbrž jen se znovu louhují více než třicet let staré kyzové, trochu měďňaté haldy, které zanechal provoz tehdejšího měděného dolu Sv.Víta /tj.asi 1740-50-AM/. Vedle toho se také s malým užitkem provozuje menší pobočný důl Sv.Prokop./viz.Planská stříbrná stezka/.

V blízkosti Chodové Plané je v Broumově založena malá továrna, ve které se připravuje šmolka.

V Kramolíně je cínové pohoří a provoz dolování se dělil mezi hrabata Šliky a klášter v Teplé. Velká část pozemků patřila klášteru. Dozor nad dolováním řídil horní úřad ve Slavkově. /Viz dále Tepelská hornická stezka/.

Na tzv.Dyleni vznikl mohutný lom na granáty, jehož drahé kameny co do krásy a tvrdosti nijak nezaostávají za ostatními českými granáty. Co se barvy týče, jsou o něco bledší."

T.Peithner, 1780,

str.177.

Obce a hornické cechy, které daly jmého hornickému revíru:

HORNÍ REVÍR TŘÍSEKERSKO-MICHALODVORSKÝ.

"Z třísekerských dolů se ještě nedávno tavilo pozoruhodné množství mědi." To píše Tadeáš Peithner z Lichtelfelsu v knize Pokus o přírodní a politické dějiny českých a moravských dolů, která byly vydány ve Vídni r.1780. Byl tedy přímý účastník-pamětník stavu dolování ve své době. Dále píše:"TŘI SEKERY byly při prodeji panství Kynžvart vyhrazeny nejvyššímu zeměpánu /samotnému králi, který zde mohl zadat dolování-AM/ a podle horních svobod, které dostaly od Rudolfa II. 1.září 1606, byly pod pravomocí vrchního soudu ve Slavkově.

MICHALOVY HORY byli kdysi velmi proslulé vydatnými stříbrnými, měděnými a olověnými doly. Před několika lety byl také učiněn pokus o obnovu tamějšího dolování a skutečně byl zjištěn stříbronosný leštěněc olověný. První rozkvět těchto hor nastal již v 15.století zásluhou kancléře Kašpara Šlika, který vlastnil a provozoval stříbrné doly v Jáchymově." /Měděná stezka sekerská/.

Závěr:

Na oblast Slavkovského lesa navazuje krajina Tepelských vrchů, která se stala v 15-16. století předmětem zájmu báňského podnikání. Tehdy byly otevřeny stříbrné doly u Plané a v Michalových Horách, o jejichž činnosti nás informuje odvádění stříbra do jáchymovské mincovny. Nejdále na západě na úpatí ČESKÉHO LESA jsou TŘI SEKERY, známé od 16.století svými doly na měď. Ve všech uvedených případech šlo tehdy o menší důlní podniky, které dosáhly svého významu až po mnoha staletích, kdy byl objeven význam uranu a tato báňská díla se stala předchůdci velkého dolování v Zadním Chodově, Vítkově a na Dyleni.

HORNICKÝ VÝLET OD ŠTOLY ONDŘEJE ŠLIKA V PLANÉ DO ZADNÍHO CHODOVA A NA DYLEŇ.

Jde o novodobé dobývání uranových rud od roku 1945-1992. Výlet, kterého se zúčastníme bude jak po dolech závodu Uranové doly Západní Čechy, ale jak uvidíme, stále se budeme pohybovat v místech starých důlních prací. V podstatě půjde o staré hornické terény, se kterými jsme se obeznámili v předeslých částech této knížky. Ale dějiny věd a techniky spolu se společenským vývojem, zintenzivnili význam a využití tohoto velmi starého hornického revíru.

Začneme ve Štole Ondřeje Šlika, což je hornické muzeum vybudované Hornicko-historickým spolkem, který vznikl v Plané z iniciatiny pracovníků uranových dolů. Informace v propagačním letáku uvádí:

"Prostory pro muzeum připravili profesní předchůdci "uranových horníků" vyražením asi 110 m horizontálních chodeb a 15 m komína kruhového profilu. Podzemní dílo se nachází uprostřed města ve svahu pod ulicí Na Valech a je přístupné z parkoviště v Sadové ulici. Stáří díla lze pouze odhadovat. Podle provedení ruční ražby lze usuzovat, že jeho stáří je 300 let a poslední úpravy profilu proběhly asi v polovině minulého století. Dílo je zachovalé, vyčištěné a technické exponáty jsou ze zaniklých Uranových dolů Západní Čechy.

Muzeum Štola Ondřeje Šlika je pojmenováno po dolu Ondřej Šlik v Plané, připomínaném r. 1684. Na bývalém odvalu dolu dnes stojí rodinný domek - napravo od silnice do Konstantinových Lázní. Dále je v Plané doložen z r. 1589 důl Panny Marie Pomocné, kde se dobýval pyrit a snad i chalkopyrit.

Hornictví však Planou nikdy neopustilo. Od padesátých let 20.století byl v okolí prováděn geologický průzkum na uranové rudy a pak i těžba uranu jak přímo v Plané v dole Sv.Anny do r. 1972, tak i v oblasti Zadního Chodova do r. 1992."@LH 6

SKANZEN MAYRAU VINAŘICE U KLADNA. Rozšířenější jsou texty pro Skanzen Mayrau, které obsahují:

A.

1/ Průvodcovské texty 1994-2001

2/Hornické stezky a výlety v Kladně, publikováno,1998

3/Procházky po širším okolí Kladna, Slaného a Rakovníka,publikováno, 1998

4/Osobnosti v hornictví Kladenského revíru

B.

5/Technický popis dolů Pražské železářské společnosti z roku 1930.

6/Seznam sbírkových předmětů a archiválií v expxozicích skanzenu Mayrau

7/Sbírky skanzenu Mayrau do r. 1996

Popis dolu Mayrau 1930

Tým báňských odborníků, který bude organizovat stavební a technickou část skanzenu na dole Mayrau zcela jistě uvítá pro začátek takový autentický dokument, který by nezvratitelně stavebně - technicky zachycoval stav objektů a zařízení dolu k určitému datu. Je to proto, že skanzem má - pokud možno - zachovat historický ráz důlního díla jeho vybavení /vystrojení/. V téměř původní verzi to je dokumentováno v albech páně Kmodrasových. Publikovaný technický popis dolu Mayrau z r. 1930 od závodního Ing.Potyše je další muzejní a technickou pomůckou pro tvorbu trvalé expozice a autenticity skanzenové části na povrchu.

POPIS DOLU MAYRAU VE VINAŘICÍCH Z ROKU 1930.

Závod Mayrau pozůstává se ze dvou dolů: Mayrau a Robert. Jáma Mayrau byla vyhloubena v letech 1874/77. Jáma Robert vyhloubena v letech 1880/84.

Dolové pole dolu Mayrau sestává se ze 1 dvojitých důlních měr, 56 jednoduchých měr a 432.195 metrů čtverečních příměřků o celkové rozloze 6, 658.203 m čtverečních.

Dolové pole hraničí směrem severním, východním a jihovýchodním s dolovým majetkem patřícím "Kamenouhelným dolům, akc.společnosti, dříve Společnosti státní dráhy", směrem jihozápadním s měrami patřícími vlastní společnosti /PZS - pozn.AM/ a směrem severozápadním s měrami dolu Jan /Libušín - pozn.AM/, který jest mimo provoz.

Stav zaměstnanců dolu Mayrau k 25. dubnu 1930.

Uředníci:a/ techničtí........................	5
b/ administrativní.................	14
kancelistů.......................	2
kancelářské výpomocné síly.......	1	celkem 17
Dozorci: a/ důl.............................	48
b/ povrch..........................	23	celkem 71
Strojníci u těžných strojů..................	10
D ě l n í c i:
Kategorie Důl:	Rob.I.	Rob.II.	Mayrau	Povrch	Celkem
Havíři I. a II.	137	152	138	-	427
Dřeviči a tesaři	61	54	91	-	196
Důlní zedníci	12	20	25	-	57
Odbíhači	70	62	44	-	178
Narážeči	8	-	6	-	14
Obsluha čerp.strojů	-	6	3	-	9
elektrikáři, zámečníci aj.řemeslníci	1	2	1	-	4
veškeří jiní dělníci	16	16	22	-	54
celkem:	305	312	320	-	937
P o v r c h:
odjímači	10	-	15	-	25
haldáři	-	-	-	133	133
ženy	-	-	-	17	17
mladiství	-	-	-	18	18
obsluha čerp.strojů	-	-	-	33	33
topiči	-	-	-	9	9
elektrikáři, zámečníci aj.řemeslníci	-	-	-	72	72
veškeří jiní dělníci	8	-	11	100	119
celkem:	18	-	26	382	426
dohromady:	323	312	346	382	1 363

Z celkového počtu zaměstnanců jest:

na povrchu....................... 426

v důle........................... 937

Těžba a odbyt:

V roce 1929 pracovalo se 308 a 1/2 dne, nestávkovalo se vůbec a pro nedostatek odbytu se nepracovalo celkem 13 dní a 5 dnů omezeně.

Hrubá těžba v roce 1929.

Pole Robert I............1, 234.405 q

Pole Robert II...........1, 236.949 q

Pole Mayrau..............1, 421.325 q

celkem: 3, 892.679 q

Zásoba 31.12.1928.............9.360 q

¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦

dohromady: 3, 902.029 q

Odpad.........565.070

Klay...........74.084 639.154

¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦

Čistá těžba...............3,262.875 q

Spotřeba:

¦¦¦¦¦¦¦¦¦

Kotelna.............300.415 q

Otop provoz.budov.......308 q

Deputáty.............62.022 q 362.745

¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦

Prodejné uhlí.................2,900.130 q

Odbyt.........................2,883.441 q

¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦¦

Zásoba 31.12.1929................16.689 q

Uložení:

Dolové pole přidělené dolu Mayrau jest v severní části Kladenské kamenouhelné pánve. Nadloží o mohutnosti od 500 - 50 m sestává se z pískovce, slepence, břidlice a jílu. Sloj jest mohutná průměrně 6 m. K severu mocnosti ubývá a v polích plynovém a pod 27.úpadní sloj vyklinuje. Dolové pole jest porušeno hlavním skokem probíhajícím směrem severozápadním a shazujícím sloj v poli Mayrau průměrně o 80 m. Severovýchodní částí pole Robertova jest sloj porušena čedičovou průrvou. Podle výsledků vyřizovacích prací na 30. úpadní pole Robertova lze souditi, že za čedičovou průrvou bude snad po celé její délce zjištěna sloj uhelná, jelikož za 30. úpadní průrvou sloj zjištěna byla. Při vyřizování dolového pole narazilo se na pně a žíly zvětralého čediče, které jsou v obou polích. Kromě toho jest v dolovém poli menší dislokace probíhající skoro souběžně s již označeným hlavním skokem. Směr sloje jest v poli Mayrau od východu k západu, v poli Robert nelze mluviti o generálním směru, poněvadž zde jest uložení sloje pánvovité. V poli Mayrau upadá sloj k severu pod úklonem asi 8 stupnů, kdežto v poli Robert řídí se úpad sloje pánvovitým uložením. Bezprostředně pod slojí jsou břidlice "brousky a bělice" místy sloj základní, nedobyvatelná někdy jako reprezentant vyvinutá, někde breccie a algonkinum. Pod místním výrazem bělice rozumí se kaolinisovaný pískovec.

Vchod do dolů:

V dolovém poli jsou dva vchody do dolů a to:

a/ jáma Mayrau o hloubce 527 m, o kruhovitém průřezu /světlost =3,9 m/ vyzděná, jest opatřena dvěma těžnými odděleními a lezným oddělením. Pro spouštění dříví jsou ve východní části profilu dvě zvláštní oddělení isolovaná vyzděnou přepážkou od ostatního průřezu. Rozpínky jsou dubové. Odpočívadla a žebříky dřevené.

b/ jáma Robert o hloubce 527 m, o kruhovitém průřezu /průměr = 3 m/ vyzděná, jest opatřena dvěma odděleními a lezným oddělením. Rozpínky a odpočívadla jsou ze železa a žebříky dřevěné.

Jámou Mayrau jest veden kabel 3 x 10 mm2 pro 5500 V. v jižním úseku průřezu podél boku šachetního zdiva. Další kabel 3 x 10 mm2 5500 V. jest veden v oddělení pro spouštění dříví. Mimo kabel pro signalizování, ruční signál a pramence pro signál nouzový, jsou v šachetním profilu zabudovaná troje vodní a jedno parní potrubí.

Jámou Robert veden jest kabel 3 x 25 mm2 pro 5500 V., pak kabel pro 3 x 35 mm2 pro 120 V., kabel pro elektrické signalizování a měděný drát co nouzový signál. Při východním boku do hloubky 150 m jest výtlačné potrubí z 3. překopu o průměru 80 mm.

Příprava rubání:

Dolové pole jest mimo severovýchodní část pole Robertova vyřízeno. Na dole Mayrau rozeznáváme dvě pole:

A/ Pole Mayrau s následujícími revíry:

a/ pod V. úpadní ú 7 družstev na výpravách, 5 na dřevení/

b/ dolejší západ / 2 družstva na chodbách, 6 na výpravách, 1 na pilíři a na dřevení/.

c/ Hořejší západ / 1 družstvo na chodbě, na výpravách, 1 na pilíři a 7 na dřevení/

d/ svážná 180 a 4 /1 družstvo na chodbě, 2 na výpravách, 2 na pilířích, na dřevení/

Celkem družstva na chodbách, 19 na výpravách, na pilířích a 20 na dřevení.

B/ Pole Robert I. s následujícími revíry:

a/ Východní svvážná a 30.úpadní / 3 družstva na chodbách, 2 na výpravách, 2 na výdřevě/

b/ IX. úpadní a svážná 22 c /3 družstva na výpravách a 1 na výdřevě/

c/ XX. úpadní, 18 a svážná 213 / 1 družstvo na chodbě, 8 družstev na výpravách, 1 na pilíři a 11 na výdřevě/.

e/ od VII. překopu ke III. řetězové svážné / 1 družstvo na chodbě, družstva na výdřevě/

Celkem : 8 družstev na chodbách, 1 na výpravách, 3 na pilířích a 21 na výdřevě.

Pole Robert III. s následujícími revíry:

a/ lanovka / 8 družstev na výpravě a 6 družstev na výdřevě/

c/ pole na 245 a 237 svážné / 6 družstev na výpravách, 3 na pilířích a 2 na výdřevě/.

d/ pole pod 27. úpadní / 2 družstva na chodbách, 2 na výpravách, 2 na pilířích a na výdřevě/.

Celkem : 5 družstev na chodbách, 17 na výpravách, 8 na pilířích a 18 na výdřevě.

Sloj se dobývá pilířováním na zával ve smyslu předpisu o přípravě a porubu hlavní sloje Kladenské. Rozměry pilíře jsou 2 x 2 m , výška řídí se mocností sloje. Po dosažení stařin sestřeluje se dvojitými křížovými páry řádně rozepřenými. Větrání jednotlivých porubů jest difusí. Dobyté uhlí dopravuje se z porubu k svážné nebo úpadní ručně. Výdřeva z porubu se vytrhá, kde jest to možné.

Těžení:

K těžení se užívá dolu Mayrau i Robert. Ve strojovnách jsou postaveny těžné stroje a to pro jámu Mayrau těžný stroj o výkonnosti 450 HP a pro důl Robert o výkonnosti 250 HP.

Klece na dole Mayrau jsou třípatrové po jednom vozíku v patře, na dole Robert jsou klece dvoupatrové, rovněž po jednom vozíku v patře. Stavítka jsou na dole Mayrau soustavy "Asphalia", na dole Robert neznámé soustavy. Maximální výkonnost těžního zařízení na obou jamách činí za 8-hodinovou směnu 950 tun hrubé těžby.

K rovinnému těžení užívá se v poli Mayrau řetězové dráhy o délce 400 m, poháněné elektrickým motorem o výkonnosti 10 HP pro 550 V, napětí a 10.5 Amp. Dále se užívá v poli Mayrau k rovinnému těžení 9 koní. Jeden vlak sestává se ze 6 až 8 vozíků. V poli Robert jsou k rovinnému těžení 3 lanové dráhy, z nichž 2 o celkové délce 1 710 m se pohání elektricky a 3 o délce 584 m přebytečnou silou III.řetězem na III.řetězové svážné. Též v poli Robert užívá se k rovinnému těžení 16 koní. K úklonnému těžení v poli Mayrau slouží dle potřeby několik vrátků poháněných elektricky. Na svážných odbrzdí se vozy bubnovými brzdami nebo brzdnými kotouči.

V poli Robert užívá se při těžení v úklonu 3 řetězových svážen o délkách 522, 370 a 580m, jež se pohybují vlastní váhou a 1 úklonná lanovka 780 m délky. Rovněž v tomto poli užívá se podle potřeby k úklonnému těžení vrátků a svážen.

K svislému těžení v poli Mayrau jest mezi západní hlavní chodbou a první parallelkou slepá šachtice 11.5 m hluboká, která jest vydřevena a opatřena 2 těžnými a lezným oddělením. Této šachtice užívá se k dopravě hmot. Další šachtice jest u jámy Mayrau vyzděna o hloubce 21.8 m. Tato šachtice jest opatřena těžným oddělením se spodním řetězem a protizávažím a lezným oddělením.

V poli Robert jsou tyto svislé šachtice:

a/ šachtice č.I. mezi severním překopem a úpatím I.řetězové svážné o hloubce 75.6 m z části vydřevená a z části vyzděná, jest opatřena 2 těžnými odděleními se spodním řetězem a lezným oddělením.

b/ šachtice č.II. zřízena mezi severním překopem a úpatím svážné č.166 o hloubce 32.5 m, jest nyní mimo provoz.

c/ šachtice č.III. mezi severním překopem a úpatím řetězové svážné č.II. o hloubce 15.5 m vydřevená, jest opatřena 2 těžnými odděleními se spodním řetězem a lezným oddělením.

K dopravě těženého uhlí na povrchu užívá se řetězové dráhy od jámy Robert do úpravny, délka 230 m, s elektrickým pohonem o výkonnosti motoru 20 HP. Mimo to jsou na povrchu 2 elektricky poháněné vrátky pro zvedání kalů, 1 vrátek elektrický pro těžení hlušin od jam na odval a 1 vrátek k těžení uhelného mouru k zásobování kotelny. Na povrchu jsou ještě 2 elektricky poháněné svislé zdviže s koncovým vypínáním a svislá šachtice opatřena kotoučovou brzdou. Všechny 3 zdviže mají výšku 4.7 m.

Jízda mužstva na laně:

Pro důl Mayrau byla povolena výnosem báňského revírního úřadu ve Slaném ze dne 25. září 1878 č. 11.120 a pro důl Robert výnosem téhož úřadu č.213 ze dne 6.února 1885.

Zároveň smí sjeti do dolu na každé jámě v každém patře klece 6 lidí.

Nejvyšší přípustná rychlost při jízdě mužstva činí jak pro důl Mayrau, tak pro důl Robert 6 m za vteřinu.

Lano jest spojeno s klecí na dole Mayrau závěsnou tyčí, sponovým závěsem, srdcovkou a lanovým uzlem. Spoj lana s klecí na dole Robert jest tentýž s tou odchylkou, že jest přizpůsobena srdcovka plochému lanu a sponový závěs nahoru diverguje.

Oba těžní stroje jsou opatřeny zařízením proti přejetí nad těžný poval, a to důl Mayrau podle soustavy Wodradovy a důl Robert podle konstrukce společnosti ve smyslu návrhu Dr.Ing.Smrže. Také tato zařízení byla báňským revírním úřadem ve Slaném schválena.

Lana:

Lana, jichž se na dole Mayrau používá jsou těchto konstrukcí: Viz přílohu.

Průměrná trvanlivost lan činí u kulatých lan dolu Mayrau asi 20 měsíců, u plochých lan dolu Robert 6 až 7 měsíců.

Pravidelný sjezd a výjezd mužstva děje se současně na obou jamách.

Kontrola sjíždějícího a vyjíždějícího mužstva vykonává se kontrolními známkami, jež jsou vyvěšeny na tabulích v budově naproti vrátnému. Před sjezdem do dolu odebéře si každý důlní dělník se zmíněné tabule svou známku, kterou jest povinem po výjezdu opět pověsiti na své místo. Po sjezdu osazenstva každé třetiny prohlíží příslušný třetinový dozorce podle známek jména těch, kteří sjeli nebo zmeškali směnu. Po výjezdu zjišťuje tentýž dozorce znovu, zdali známky, které byly vyzvednuty jsou na svém místě zavěšeny.

K výše uvedeným ukázkám je připravena výstava dokumentů na stole ve vedlejší místnosti.

Kladno v roce 2000-2001.