Řešení problematiky důlních vod z výsypky lomu Hájek, kontaminovaných uloženými odpady z výroby
organochlorových insekticidů

 

Ing. Ladislav Hešnaur

Ing. Jan Jech

DIAMO, s. p., o. z. SUL Příbram

 

Na lokalitě Hájek byl v letech 1964 – 1965 proveden geologický průzkum na ověření zásob uranové rudy. Celkem v dané oblasti bylo odvrtáno v centrální a jižní části ložiska 79 vrtů, z toho 31 pozitivních. Na základě dosažených výsledků byl v roce 1965 proveden výpočet zásob na jehož základě byla provedena otvírka ložiska. Otvírka ložiska Hájek byla zahájena v únoru 1965 v jihovýchodní části. Vzhledem k tomu, že při otvírce ložiska vyvstaly v různých časových horizontech nesoulad mezi skrývkou, těžbou a zpracováním, docházelo ke krátkodobým přerušením v odbytu do MAPE Mydlovary. V roce 1970 byly řešeny problémy nedostatečného předstihu ve skrývce rudniny a navíc bylo konstatováno přibližně 50%ní ověření bilančních zásob. Tyto nepříznivé faktory vytvářely situaci, kdy předpokládané trvání těžby ložiska do r.1972 se jevilo jako nereálné. Likvidace ložiska byla provedena před tímto termínem. V průběhu vlastní těžby a vytváření výsypky v letech 1965 do počátku 70tých let došlo k nešťastnému rozhodnutí státních orgánů, že do této výsypky budou uloženy balastní izomery z výroby insekticidu gama hexachlorcyklohexan a dalších chlorovaných benzenů. Tyto látky byly naváženy do různých míst výsypky v letech 1966 až 1968. Odhadované množství až do 5000 t. Jedná se o látky, které se ukládají v tukových tkáních a mohou vyvolat rakovinné bujení. Konstatujeme, že vody, které odtékaly z výsypky byly čas od času monitorovány na obsahy těchto látek, přičemž radikální požadavek na řešení problému gradoval v souvislosti s nástupem ekologických aktivit v letech 1987 – 1990. Látky z n.p. SPOLANA Neratovice byly do výsypky naváženy v plechových sudech, papírových obalech či volně ložené a takto chaoticky byly do plochy výsypky ukládány.

 

Vlastní lom Hájek je situován na nejjižnějším okraji hroznětínské pánvičky tvořené vulkanosedimentární tercierní sérií. Tercierní výplň pánve je tvořena tufitickými horninami, jílovci, uhelnými jíly a ojediněle propástky uhlí, písčitými jíly apod. Výplň pánve o celkové mocnosti cca 30 m nasedá na kaolinizovaný karlovarský žulový masiv. V podloží terciéru se vyskytuje vrstva přeplaveného kaolinu, který vyplňuje fosilní deprese a nasedá na autochtonní kaolinizovanou krustu žulového masivu. Mocnost kaolinizované zóny je kolem 10 m.

 

Odval lomu Hájek leží již těsně za hranou pánve a je uložen na elevaci tvořené žulovým masivem, kterým proniká teriérní bazaltoidní peň. V podloží odvalu se pravděpodobně vyskytují i útržky kaolínové krusty žulového masivu a terciérních sedimentů.

 

Rozhraní mezi terciérními sedimenty a žulovým masivem probíhá mezi okrajem odvalu a hranou jámy lomu. Přesná lokalizace rozhraní mezi žulovým masivem a terciérními sedimenty byla v severním předpolí odvalu vymapována průzkumnými vrty v roce 1994. Vrty zastihly víceméně rovnoměrně upadající skalní navětralé podloží ve směru vrtů J-5 až HJ-4.

 

V zájmovém území jsou vyvinuty tři zvodnělé kolektory.

 

Tercierní kolektor je vázaný na litologicky různorodé horniny pánevní výplně. Jako celek lze hodnotit tuto litostratigrafickou jednotku jako málo propustnou (vlivem převahy tufitických a jílovitých hornin). Propustnější jsou pouze lokálně vyvinuté písčité a uhelné polohy. Tento kolektor je dotován především infiltrací srážkových vod a menší měrou i přetékáním ze spodního kolektoru. K odvodňování dochází prostřednictvím skrytých i zjevných pramenních vývěrů do místních rybníků a vodotečí.

 

Další kolektor je vázán na rozpukané a tektonicky porušené zóny žulového masivu. Vzhledem k intenzivní tektonické expozici oblasti je zájmové území velmi hustě porušeno zlomovými strukturami několika směrů a několika zlomovými systémy. Hydrogeologická funkce zlomů a puklin ve svrchních partiích žulového masivu je výrazně pozměněna procesem kaolinizace.

 

Tento kolektor je dotován z převážné míry vodami z JZZ svahů Krušných Hor. K odvodnění dochází jednak pramenními vývěry na tektonických liniích a jednak uměle odčerpáváním důlních vod. Hlavní charakteristika žulového kolektoru je jeho výrazná nehomogenita a anizotropie s variacemi propustnosti na úrovni několika řádů (tj. pro poruchové systémy).

 

Z regionálního hlediska jsou oba tyto kolektory od sebe hydraulicky odděleny polohou kaolínu, která vytváří pro žulový kolektor artézský strop.

 

V kvartérních sedimentech a ve výsypkách se vyskytují mělké  obzory podzemní vody. Mělký obzor se vyskytuje i v oblasti odvalu lomu. Zde patrně existuje kvartérní horizont na méně propustném kaolinizovaném nebo terciérním prostředí, případně je možná i existence obzoru souvisejícího s existencí sesuvného území, tj. horizont existující uvnitř smykové plochy.

 

V oblasti odvalu dochází k intenzivnímu vyvěrání podzemní vody ze žulového kolektoru prostřednictvím pramenných vývěrů na povrch terénu.

 

Podzemní voda z karlovarského žulového masivu a prosakující srážková voda jsou s velkou pravděpodobností  majoritní příčiny transportu polutantů v podzemním prostoru odvalu. Totéž je možné konstatovat  s velkou pravděpodobností i o příčině sesuvných jevů, i když v tomto případě může být příčinou výskyt podzemní vody v mělké zvodni. Existence klasických sesuvných jevů nebyla ale v ostatních částech odvalu registrována.

 

Podle výsledků průzkumných prací provedených v roce 1994 a dříve má hladina podzemní vody ve skalním podloží spád ve směru na SV a je tedy drénována nejen lokálně vodotečí pod odvalem (Ostrovský potok), ale i zbytkovou jámou lomu Hájek. Vzájemný hydraulický vztah mělké vody v odvalu převážně srážkového původu a podzemní vody vyvěrající ze skalního podloží není doposud s ohledem na rozložení průzkumných děl podrobně znám.

 

Skrývkový a hlušinový materiál pocházející z těžby v povrchovém lomu byl uložen do výsypky, která se nachází na rozvodnici mezi povodím Sadovského potoka (č. povodí 1-13-00-038) a povodím Ostrovského potoka (č.potoka 1-13-02-072). Výsypka lomu Hájek byla zřízena a provozována v důsledku důlní činnosti při těžbě uranových rud v dobývacím prostoru Hroznětín I. Zřízení a provozování výsypky lomu Hájek je podle platných báňských předpisů hornickou činností a je tudíž považována za důlní dílo, tj. důlní dílo sloužící dobývání. Jedná se tudíž o povrchový důlní prostor, kde všechny podzemní, povrchové a srážkové vody jsou vodami důlními, tak jak stanoví paragraf 40 Horního zákona.

 

Důlní vody vytékající z výsypky lomu Hájek by nemusely být ekologickou zátěží pro povrchový tok, pokud by nedošlo v letech 1966 až 1968 se souhlasem orgánů Ministerstva zdravotnictví k uložení odpadů z výroby organochlorových insekticidů, jejichž podstatou je lindan (gama izomer hexachlorcyklohexanu HCH) vyráběných n.p. Spolana Neratovice. Uložené odpady obsahují vedle isomérů hexachlorcyklohexan i další chlorované organické látky, např. chlorbenzeny. Z dostupných podkladů vyplývá, že ve výsypce je uloženo 3000 až 5000 tun chlorovaných organických látek v krystalické formě v kovových či papírových sudech a částečně i volně ložených.

 

Dozor nad ukládáním toxických látek do výsypky vykonávali pracovníci okresní hygienické stanice a to jen občasně. Výsypka lomu Hájek byla tehdejšími činnými orgány hygienické služby vytypována jako nejvhodnější a hygienicky nejlépe vyhovující ze všech uvažovaných lokalit. V pozdějších letech se prokázalo, že výsypka lomu byla založena nevhodně, totiž na zvodnělém kolektoru podzemní vody, který je dotován z převážné míry podzemními vodami ze svahu Krušných hor. Neustálé podmačování paty výsypky bylo pravděpodobně příčinou skluzu, ke kterému došlo v roce 1977. Tento skluz měl spíše charakter zátrhů, přičemž došlo k obnažení uložených chlorovaných organických látek.

 

Sanace skluzu, která byla provedena koncem 70. let spočívala v návozu zátěžovací čedičové lavice s vybudováním drenážní soustavy. Výtok z drenážního systému v současné době vyúsťuje v místě bývalého rybníku, který zde existoval před provedenou sanací. Důlní voda odtéká východním směrem do Ostrovského potoka, který napájí soustavu rybníku ve vzdálenosti 1,5 km pod výsypkou. V důsledku vysoké hladiny podzemní vody ve výsypce dochází k vyplavování jak pevných částic, tak i rozpuštěných chlorovaných organických látek, které se tak dostávají do povrchových vod s následnou možností přestupu těchto látek do potravinového řetězce (lesní obora a chovné rybníky na Ostrovském potoce).

 

Problémem je, že neexistuje přesná lokalizace míst uložených chlorovaných organických látek v ploše výsypky, jejíž objem činí cca 7 mil. m³. V důsledku vyplavování pevných částic chlorovaných organických látek lze předpokládat i kontaminaci okolního materiálu, jež je uložen ve výsypce. U paty výsypky je ústí vytékajících drenážních vod, které jsou směsí spodních pramenných vývěrů, průsakových vod výsypkového tělesa i povrchových splachů v neurčitém, v každém případě však proměnlivém poměru. Vydatnost odtoku kolísá od 2 do 5 l.s^-1 za běžných povětrnostních podmínek.

  

Před několika lety byla zjištěna přítomnost izomerů HCH na odtoku z výsypky. Při podrobnějším průzkumu byla shledána sezónní závislost koncentrace chlorovaných organických látek. Zatímco v zimních měsících dochází k útlumu, v letním období dosahuje průnik maximálních hodnot. Jako jedno z možných vysvětlení je teplotní závislost rozpustnosti krystalické látky ve vytékající drenážní vodě.

 

Vedle organochlorových polutantů obsahuje drenážní voda též značné množství iontově rozpuštěného železa (až 20 mg.l^-1) a manganu (až 5 mg.l^-1). Po vývěru a kontaktu se vzdušným kyslíkem se zejména ionty Fe²⁺ oxidují a vylučované kaly málo rozpustných hydratovaných oxidů na svůj aktivní povrch sorbují určitý podíl izomerů HCH. Kaly se v okolí vývěru usazují v nánosech, ve kterých se organické polutanty postupně kumulují.

 

Toto je spolu s dodatečným doředěním v povrchové vodoteči hlavní příčinou snížení koncentrace izomerů HCH oproti vytékající drenážní vodě. Vždy pak existuje možnost, že polutanty mohou být nárazově do okolí spolu s kalem vyplaveny nebo z kalů působením srážkové vody vymývány, tj. v procesu sorpce – desorpce.

 

 

Vodohospodářské aspekty znečištění vody izomery HCH

 

Nařízení vlády České republiky č.82/1999 Sb. stanoví ukazatele přípustného stupně znečištění povrchových vod vypouštěnými odpadními, zvláštními a důlními vodami, tak, aby byly povrchové vody znečištěny jen v únosné míře (imisní ukazatele). Stanoví též nejvyšší přípustnou míru znečištění ve vypouštěných vodách (emisní ukazatele), uvedeny jsou však konkrétní údaje jen pro běžnější vypouštěné vody. Limitní imisní hodnoty pro některé specifické organické látky včetně HCH jsou dále prezentovány v Metodickém pokynu odboru ochrany vod MŽP ČR č.6 10406/OOV/92 ze dne 6.10.1992 k nařízení vlády. Pro sumu HCH (izomery alfa až epsilon) je to 50 ng.l^-1.d V metodickém pokynu je uveden též ukazatel AOX, který je sice méně specifický než stanovený limit HCH, avšak vzhledem k nižší náročnosti na přístrojové vybavení může v běžném čistírenském provozu najít uplatnění. Limitní imisní hodnota ukazatele AOX je 0,05 mg.l^-1.

 

Z izomerů HCH je z hlediska hygienického nejnebezpečnější gama – izomer (lindan). Pro jeho obsah v pitné vodě stanovuje ČSN 75 7111 „Pitná voda“ nejvyšší meznou hodnotu (NMH) 0,003 mg.l^-1.

 

Z konfrontace zjištěných hodnot v lokalitě výsypky lomu Hájek s legislativními limitními hodnotami vyplynula nutnost zavedení opatření k dosažení souladu. Podle  úrovně znalostí o daném problému se zvažovali následující možnosti řešení:

 

1.             Výstavba čistící stanice drenážních vod.

 

2.             Snížení hladiny podzemní vody, tj. osušení vrchní části výsypky včetně míst s uloženým HCH. Za tím účelem se zvažovala realizace hlubokého obvodového drénu podél výsypky, případně odvodnění pomocí vertikálních či horizontálních vrtů, příp. odvodňovací štoly a také překrytím tělesa výsypky nepropustným materiálem.

 

3.             Uložení chlorovaných organických látek včetně kontaminovaného materiálu na předem vybudovanou a vodohospodářsky zabezpečenou skládku.

 

Dle našeho názoru byla pro nejbližší časový horizont reálná opatření v bodech 1 a 2. Mimo tyto práce byl již v roce 1992 – 1993 ukončen chemicko-technologický výzkum čištění vod, které odtékají z výsypky drenážním systémem. Od tohoto řešení jsme záhy upustili a to z důvodu, že čistící stanici při bilančním odtoku HCH z výsypky bychom museli provozovat nekonečně dlouho, což je z ekonomického hlediska neúnosné řešení.

 

Tehdejší stav znalostí o uložení chlorovaných látek ve výsypce lomu Hájek vyžadoval před definitivním rozhodnutím o zadání stavby další expertizní posouzení, zejména z pohledu technických a ekonomických možností. Zatím účelem se provedll doplňkový hydrogeologický průzkum ve spolupráci s a.s. Aguatest, Praha, který byl ukončen v roce 1994. Ze závěrů a doporučení vyplynulo realizovat odvodnění výsypky položením krycího prvku, který by zabránil infiltraci srážek do výsypky.

 

Tato koncepce byla přijata jak státní správou, tak i odborníky ze Stavební fakulty Praha a INTERPROJEKT-ODPADY Praha. Projektové řešení bylo zadáno INTERPROJEKT-ODPADY Praha a to v únoru 1997.

 

Technické řešení se skládá ze stavebních objektů:

 

·        SO1 – těsnící prvek

Před položením minerálního těsnění (bentonit) se upravuje povrch sanované části   výsypky tak, aby sklon plochy nebyl větší než 1 : 3. Zřízení těsnícího prvku spočívá v položení minerálního těsnění v sanované části plochy o celkové tloušťce 0,4 m a o propustnosti k_f 1.10^-9. Tato těsnící zemina je pokládána ve dvou vrstvách o tloušťce 0,2 m při míře zhutnění 97 % PCS. Zdrojem těsnící zeminy je skrývkový bentonit a nebilanční kaolin pocházející ze sousední těžby kaolinu. Majitelem zdrojů těchto sanačních materiálů je Sedlecký kaolin a.s. Božíčany.
Na celkovou plochu sanace tj. 12,1 ha bude navezen objem o celkovém množství
39 000 m³ těsnící zeminy.

 

·        SO2 – krycí prvek

Krycí prvek bentonitové těsnící vrstvy je tvořen vrstvou 0,5 m hutněného inertního skrývkového materiálu v množství 60 500 m³, z přilehlého povrchového dolu kaolinu Sedlecký kaolin a.s. Božíčany. Inertní skrývkový materiál je na celkové ploše 12,1 ha hutněn a to ve dvou vrstvách po 0,25 m.

 

 

·        SO3 – biologicky oživitelná vrstva krycího prvku

Biologicky oživitelná krycí vrstva v tloušťce 0,3 m a celkové ploše 12,1 ha bude zřízena ze směsi neaktivního kameniva z biologicky aktivní zeminou  v objemovém poměru kameniva a zeminy 1 : 2. Potřeba takovéhoto materiálu činí 38 720 t. Takovéto množství dle vyjádření firmy Sedlecký kaolin a.s. Božíčany v dané lokalitě není k dispozici. Proto bylo přistoupeno k maximálnímu využití již z části vyvinutého humosního horizontu na vlastní výsypce. Před vlastním zahájením sanace se provádí skrytí horní 20 cm vrstvy včetně vegetačního krytu z dnešního povrchu výsypky. Takto skryté množství je doplňováno rozpadovými jíly a použito pro svrchní sanační vrstvu. Dále je použito kamenivo o hmotnosti 31 460 t pro celou sanovanou plochu. Tento materiál je získáván ze zdrojů sanačních materiálů Sedlecký kaolin a.s. Božíčany. Takto získané materiály jsou homogenizovány na meziskládce pro účely položení oživitelné vrstvy. Kamenivo je ve vrchní vrstvě navrženo z důvodu zabránění povrchové erozi při větších přívalových deštích.

 

·        SO4 – zachycení přítoku povrchových vod do prostoru sanace

Tento stavební objekt řeší zachycení srážkových vod a jejich odvedení mimo vlastní plochu sanace. Záchytný příkop je rozdělen v celé ploše výsypky na a 6 částí:

-         západní větev A (723 m), tvarovky TBM 1-56, uložené do podkladového betonu

-         východní větev B (390 m)

-         střední větev C (125 m)

-         střední větev D (131 m)

-         spodní větev  E (201 m)

-         spodní větev F (165 m)

 

Tyto příkopy budou zřízeny o průměrné hloubce 0,6 m opatřené dnovou tvárnicí uloženou do betonového lóže o tloušťce 0,1 m nad minerálním těsnícím prvkem.

 

·        SO5 – odvodnění kontaminovaných vod tělesa sesuvu

Původní drenážní systém tělesa výsypky byl vybudován v rámci výstavby zatěžovací lavice pod sesuvem v roce 1982. Jedná se o sběrné drenážní potrubí uložené podél paty zatěžovací lavice na úrovni původního terénu. Další částí již vybudovaného drenážního systému je soustava povrchových drénů. Drenážní systém je zaústěn na severní straně výsypky do propustku pod koncem panelové komunikace na východní straně do stávající vodoteče. Rozhodujícím odtokem drenážní vody je položená drenáž v údolnici na východním okraji odvalu o světlosti 0,2 m. Toto potrubí odvádí průsakovou vodu ze zasypaného prostoru spodní rybniční nádrže. Vzhledem k největší vodnosti a míry znečištění bylo navrženo samostatné zachycení tohoto kontaminovaného odtoku z tělesa sesuvu a to zatrubněním a s vyústěním do jímky drenážních vod kam jsou svedeny i ostatní stávající drény. Pro zachycení tohoto vývěru byl proveden výkop v celkové délce 40 m, který je veden na úrovni podloží výsypky. Na této úrovni bylo položeno poloděrované PE potrubí DN 200 mm v délce 20 m. Zbývající úsek 20 m je opatřen celoplášťovým PE potrubím, potrubí je obsypáno drceným kamenivem. V rámci tohoto stavebního objektu byly vybudovány jímky s měrným profilem. Zachycené sedimenty je možno z těchto jímek odtěžovat.

 

·        SO6 – sypací a dopravní komunikace

Sypací a dopravní komunikace se postupně zřizují pro vybudování těsnícího a krycího prvku. Celková délka sypacích cest se předpokládá v délce
1 044 m o šířce 6 m. Trasy sypacích cest jsou koordinovány vzájemně s požadavky zřízení těsnící a krycí vrstvy tělesa výsypky. Materiál pro vybudování sypacích a dopravních komunikací je ze zdrojů provozovaného lomu kaolin – Sedlecký kaolin a.s. Božíčany.

 

·        SO7 – biologická rekultivace

Po ukončení technické rekultivace se provádí zatravnění sanované plochy a výsadba mělce kořenících dřevin. Jako k výsadbě mělce kořenících dřevin je navržen tento sortiment:

- líska obecná, dřín obecný, ptačí zob obecný, meruzalka alpínská, tavolník, jeřáb   ptačí, olše šedá

 

·        SO8 – kontrolní zařízení

Na výsypce v blízkosti odtrhové hrany bývalého sesuvu bude vybudován plynometrický vrt. Vrt bude sloužit ke sledování vývoje plynné fáze v prostoru uložených odpadů, případně k měření množství a složení plynné fáze.

 

 

Sanační práce na tělese výsypky lomu Hájek byly zahájeny v květnu 1999. Projekt řešení navázal na schválenou koncepci kontejnmentu a odvodnění. Tato koncepce byla rozpracována panem prof. Dvořákem z katedry meliorací ČVUT Praha. Řešení vychází z klasických postupů pro izolování skládek nebezpečného odpadu od hydrologického cyklu a v zásadě spočívá:

 

·        v zakrytí sanovaného povrchu, prostoru, sesuvu nepropustným pokryvem pro omezení infiltrace atmosférických srážek do tělesa výsypky

 

·        zamezení přítokům nežádoucí srážkové vody do tělesa výsypky a vyluhování uložených odpadů.

 

 

I přes nedostatky tohoto řešení byla koncepce odsouhlasena a to pro její realizovatelnost a ověřenost její účinnosti na jiných sanovaných plochách.

 

V roce 1999 byla zahájena I. etapa sanačních prací. Sanace dle výše schválené koncepce a projektu byla provedena na ploše 2,9 ha. V roce 2000 bylo pokračováno v sanačních pracech, přičemž bylo sanováno 2,7557 ha. Prostavěnost od začátku zahájení stavby činí 19 509 000 Kč tj. 31 %. Pro rok 2001 je plánovaná plocha sanace 4,2482 ha v celkové hodnotě 11 006 000 Kč. Zbytek sanované plochy bude proveden v roce 2002 o celkové výměře 2,1961 ha.

 

Po ukončení stavby proběhne po dva hydrologické roky monitoring a na základě dosažených výsledků bude rozhodnuto o konečném způsobu sanace.

 

Závěrem Vás chci seznámit s dosaženými výsledky v kvalitě odtékajících povrchových vod a vod podzemních. Získané výsledky vycházejí ze závěrečné zprávy monitoringu za rok 2000. 

 

Hydrologické práce

Předběžné výsledky svědčí o zatím úspěšném vlivu sanačních prací na podzemní a povrchový odtok, neboť zřejmě došlo ke snížení infiltrace atmosférických srážek do tělesa odvalu a tím k zvýšení povrchového odtoku a snížení základního podzemního odtoku.

 

Povrchový odtok se v roce 2000 zvýšil na 293 % proti období před sanací (1993 – 1998) a představuje cca 80 % z celkového odtoku. Příznivý trend bude nutno potvrdit i v dalších letech a to po ukončení veškerých sanačních prací (tabulka č.1).

 

Srovnání hydrologických charakteristik

 

 

Hydrochemické práce

V roce 2000 došlo ke snížení koncentrací polutantů HCH a CB ve vodách Ostrovského potoka měřených v místě vyústění do veřejné vodoteče. Přesto tyto zjištěné koncentrace stále několikanásobně překračují přípustné koncentrace Nařízení vlády č.82/1999 Sb.

 

Na základě hydrologických měření se zřejmě infiltrace srážek do tělesa výsypky snížila, což se ovšem zatím mimořádně neprojevilo na výrazném snížení koncentrací HCH a CB na výpustním profilu. Je to způsobeno především tím, že v současné době není plně ukončena první etapa sanace, tj. 12,1 ha.

 

Vliv doposud provedených sanačních prací se příznivě projevil zejména na hodnotách celkového množství kontaminace transportované podzemní vodou mimo oblast výsypky. Celkové množství kontaminace transportované podzemní vodou dosáhl v roce 2000 svého minima za období prováděného monitoringu 1994 – 2000. Je to způsobeno dosažením nejnižší hodnoty proudu podzemní vody (1,51 l/s) a poměrně nízkými hodnotami koncentrací HCH a CB ve vrtech řady J a vrtu HJ4 za sledované období.

 

V roce 2000 byl zaznamenán výrazný pokles hodnot koncentrací chlorovaných benzenů v úseku mezi výpustním objektem a vtokem do rybníka Horní Štít.

 

Okresní hygienická stanice Karlovy Vary prováděla analýzy povrchové vody v okolních rybnících, přičemž se zjistilo, že koncentrace HCH nepřekročila ani v jednom případě přípustné limity. Zda tento jev je trvalý nutno ověřit v dalších letech.

Mimo jiné byly prováděny analýzy v organismech ryb v rybníku Horní Štít, přičemž byly zjištěny zvýšené koncentrace izomerů HCH ve srovnání s rybníky Konopka a Ottův rybník. Hodnoty koncentrací HCH v jedlém podílu ryb překročily limit sumy HCH dle vyhlášky č.298/1997 Sb. Tuto akumulaci sumy HCH v rybách je možno přičíst na vrub před prováděným sanačním opatřením.

 

Pro ilustraci uvádím následující tabulky.

 

Celková množství HCH a CB transportovaná do koryta Ostrovského potoka (kg/rok)

 

Z bilancovaných hodnot vyplývá, že celkový transport je odvislý od výše ročních srážek. Největší odtoky byly zaznamenány v letech 1995 – 1996, kdy celkový úhrn srážek v daném prostoru dosáhl 1000 mm a je pochopitelné, že definitivní vliv sanace na transportovaná roční množství můžeme posoudit v průběhu příštích let.

 

Celková množství HCH a CB transportovaná mimo odval podzemní vodou (kg/rok)

 

 

Roční množství transportovaná mimo odval podzemní vodou dosáhl v roce 2000 nejnižších hodnot. Domnívám se, že tento trend je již možno přisoudit 50% podílu sanované plochy.

 

 

Závěr

Věřím, že sanace výsypky lomu Hájek včetně postsanačního hydrologického monitoringu bude úspěšně završena a že nebude přikročeno eventuelně k druhé etapě sanace, která předpokládá další stupeň osušení výsypky a to vybudováním dvou krátkých štol v původních údolnicích ve kterých se nacházela rybniční soustava. Tyto štoly by musely být raženy v žulovém masivu a s příslušných galérek by byly provedeny odvodňovací vrty na povrch výsypky.

 

Další alternativou jsou horizontální odvodňovací vrty.