Problematika sanace odkališť v regionu Mydlovary

 

 

Podtitulek : Zkušenosti z realizace stavby Sanace odkaliště K IV/D - 2. etapa

 

 

 Ing. Vladimír Kysela, Miroslav Šlosser

MEGA a.s., Pod Vinicí 83, 471 27 Stráž pod Ralskem, Divize ekologie a sanací

e- mail : vladimir.kysela@mega.cz

 

 

 

Klíčová slova:  rekultivace, rekultivační materiály, sanace, kalojem, odkaliště

 

 

V roce 1962 začala v Mydlovarech v rámci Československého uranového průmyslu pracovat Chemická úpravna uranové rudy MAPE. Na úpravně se zpracovávala vytěžená tuzemská uranová ruda spolu s určitým podílem ze slovenských nalezišť. Svoji činnost ukončil závod v roce 1991. Zhruba za třicet let svojí činnosti zpracovalo MAPE přibližně 17 milionů tun uranové rudy. Vedle uranového produktu vznikalo i poměrně velké množství zvodnělých pevných odpadů, které se postupně ukládaly na odkaliště. Hrubým odhadem bylo na odkaliště uloženo okolo 36 milionů tun kalů. Tyto kaly byly postupně ukládány do devíti kalojemů rozkládajících se na ploše 260 hektarů. V roce 1989 bylo rozhodnuto o jejich rekultivaci.

 

V současné době probíhá rekultivace na čtyřech odkalištích a podle původního předpokladu by měla být úložiště začleněna do krajiny do konce roku 2040.

 

Rekultivace odkališť je poměrně složitým technickým a ekonomickým problémem, který je navíc velmi přísně limitován příslušnými legislativními předpisy ve vztahu k ochraně životního prostředí.

 

Firma MEGA a.s. v současné době řeší pro Správu uranových ložisek patřících pod státní podnik DIAMO  problematiku druhé etapy rekultivace odkaliště „D“.

 

Prvořadým úkolem při zahájení rekultivačních prací prováděných formou vodohospodářského díla bylo uvést do souladu postup likvidace nadbilančních vod v sedimentačním prostoru odkaliště s postupem rekultivačních prací, vytvořit neprášící  výplňovou vrstvu, po které by bylo možno hrnout další materiály do méně únosného pásma co nejblíže ke středu odkaliště a celkovou zrekultivovanou plochu technicky připravit pro realizaci závěrečné III. etapy rekultivace.

 

Při zahájení prací se nacházelo v odkališti přibližně 90 tisíc m3 volné vody. Sanovaná plocha se průběžně odvodňovala do tohoto objemu v sedimentačním prostoru odkaliště, odkud se společně tyto vody odčerpávaly na likvidaci do dekontaminační stanice v areálu závodu nebo se odčerpávaly do  sedimentačních prostorů  jiných odkališť k likvidaci odparem.

 

 

Na odkališti D jsou naplaveny vrstvy zvodnělých kalů do mocnosti cca 2 -7 metrů. To a jejich hustota umožňovalo navážení klasických rekultivačních materiálů větších objemových hmotností jako jsou zeminy, stavební sutě, slévárenské písky a podobně.

 

 

Druhá etapa rekultivace tohoto odkaliště představovala  plochu o celkové výměře 15,6 ha. Stavba samotná byla zahájena v roce 1995 státním podnikem DIAMO na základě povolení Okresního úřadu v Českých Budějovicích a pokračovala až do roku 1998. Za toto období bylo zrekultivováno celkem 6,6 ha z celkové výměry 2. etapy. V období roku 1998 do října 1999 byly rekultivační práce na kalojemu přerušeny. Počínaje listopadem roku 1999 započala MEGA a.s. s dokončením 2. etapy rekultivačních prací na ploše 9,03 ha. Stavební práce probíhaly po celý kalendářní rok 2000 a dokončeny mají být v průběhu 3. čtvrtletí  roku 2001.

 

 

Pod pojmem stavební práce rozumíme stavební činnost na odkališti vedoucí k překrytí a odstínění určené plochy při dodržení výškového profilu a odizolování od okolí technickými    (rekultivačními) materiály, které musí zároveň vyhovovat charakteru a profilu odkaliště, požadovaným geomechanickým vlastnostem pro jednotlivé typy materiálů a v neposlední řadě limitním hodnotám platné legislativy v oblasti životního prostředí. V tomto případě se jednalo u splnění ukazatelů limitních hodnot ukazatelů třídy vyluhovatelnosti II, ve smyslu vyhlášky MŽP č. 338/1997 Sb.   

 

Materiály určené pro rekultivační práce jsou zajišťovány subdodavatelem garantujícím potřebné množství a kvalitu.  Jedná se o směsné materiály jejichž kvalita je průběžně kontrolována odběry vzorků určených na analytický rozbor v nezávislých akreditovaných laboratořích.

 

Odběry určené pro analytickou kontrolu kvality jsou prováděny osobami s příslušnými akreditacemi za účasti odběratelů rekultivačních materiálů. O odběru je sepsán protokol a odebraný vzorek je rozdělen na více částí určených pro stanovení vodního výluhu,  na stanovení obsahu radionuklidů, část vzorku archivuje producent a část příjemce rekultivačního materiálu. Podle povahy ukládaných materiálů se provádí ještě mikrobiologický rozbor, případně stanovení ekotoxicity.

Souhrnné výsledky rozboru odebraných vzorků jsou předkládány ke schválení příslušnému orgánu státní správy, zde Okresnímu úřadu v Českých Budějovicích. Teprve po schválení a po souhlasu konečného příjemce rekultivačních materiálů je možné zahájit vlastní návoz.

 

Stávající provozovatel kalojemů DIAMO s.p. si provádí nezávisle na běžném systému ověřování kvality svoje kontrolní odběry z jednotlivých typů materiálů nebo přímo z rekultivované plochy. Po vyhodnocení je vždy prováděno porovnání všech dosažených výsledků. V průběhu působení naší firmy na kalojemu K IV/D bylo dosaženo 99 % shody ve sledovaných parametrech rekultivačních materiálů. 

 

Pro ilustraci uvádíme bilanci navezeného rekultivačního materiálu v období od zahájení našich prací do ukončení této druhé etapy sanace.

 

Statistická čísla  rekultivace:

 

Za období listopad – prosinec 1999 byla zrekultivována plocha o výměře cca 0,6 ha s uložením cca 22.000 tun materiálu.

 

Za období roku 2000byla zrekultivována plocha o výměře cca 5,7 ha s uložením cca 153.000 tun materiálu.

 

Za období leden – srpen 2001 bude zrekultivována plocha o zbývající výměře s uložením cca 112.000 tun materiálu.

 

 

Zahájení prací naší firmou v listopadu 1999 nebylo jednoduché. S nastupující zimou byla většina prací velmi komplikovaná a vzniklé problémy bylo nutné řešit okamžitě, přímo v průběhu rekultivace. Po počátečních prodělaných „dětských nemocech“ se postupně podařilo ustálit technologický postup a způsob ukládání jednotlivých druhů materiálů s odlišnými geomechanickými vlastnostmi do tělesa odkaliště. Jako velmi účinný způsob ukládky různorodých materiálů se osvědčil „sendvičový způsob“ pokládání jednotlivých vrstev. Ke zhutnění uložených vrstev bylo využíváno pojezdů mechanizační  techniky jako byly úzkopásové a širokopásové buldozery a v neposlední řádě i pojezdy vozidlových souprav přes již položenou a zbudovanou výplňovou vrstvu. Ne vždy se tento způsob plně osvědčil. V době nepříznivých klimatických podmínek jako byl sníh, déšť, proudění spodních vod, to vše vytvářelo překážky v naší práci a byla období, jsme postup rekultivací museli přerušit a vyčkat než se situace zlepší.

Klimatické podmínky se projevily i v opačném případě, v období vyšších teplot a stálého větru. V té době docházelo k přesušení vrchní rekultivované plochy a následně ke zvýšení prašnosti v dané lokalitě. Proto bylo nutné přijmout opatření k omezení tohoto negativního jevu. Průběžně, po uložení projektem určené vrstvy rekultivačního materiálu, byl upravený prostor překryt speciální krycí vrstvou omezující prašnost celé plochy.

Průměrný spad prachu  v okolí odkaliště činil v roce 2000 2,691 g.cm-2 za 30 dnů (limit je 12,5 g.cm-2) a byl ve srovnání s referenčním stanovištěm Hluboká vyšší pouze o 0,091 g.cm-2 za 30 dnů (v roce 1999 o 1,005 g.cm-2/30 dnů). Přitom bylo na odkaliště v roce 1999 navezeno pouze 32 tis. rekultivačních materiálů, zatímco v roce 2000 to bylo již 153 tisíc tun.

 

Stavbu samozřejmě provázela řada drobnějších komplikací vyplývajících z velkého objemu navážených materiálů. Jednalo se nejen o potřebu zachování minimálního znečištění dopravních tras, které často bylo způsobováno především nekázní dopravců, ale i o problematiku poškozování dopravních tras vysokým zatížením plně naloženou dopravní technikou. V konečném důsledku to znamenalo nejen důsledně plnit práce vyplývající z vlastní rekultivace skládky, ale dbát se stejným důrazem i na průběh zajišťujících prací. Vedle pravidelného čištění dopravních tras prováděných s ohledem na vývoj počasí pluhováním nebo mytím z autocisterny, bylo nutné zajistit i obnovování průchodnosti odvodňovacích kanálů podle dopravních tras. Samostatnou kapitolu tvořily problémy vyplývající ze svévole dopravců, kteří z důvodu úspory času a najetých kilometrů nedodržovaly stanovené dopravní trasy. V tomto případě vznikalo především velké nebezpečí neúnosného zatěžování úzkých okresních silnic a silnic vedoucích po hrázích místních vodních ploch.

 

Všechny práce související s rekultivací bylo potřeba také vedle požadavků provozovatele odkališť a příslušných správních orgánů průběžně konzultovat a případně upravovat dle připomínek správních úředníků dopravními trasami dotčených obcí. Vysoká četnost projíždějící dopravní techniky, prašnost, hluk i poškozování veřejných komunikací znamenala pro většinu starostů velmi nepříjemnou skutečnost. I přesto dosavadní průběh potvrdil dostatečnou míru tolerance a vstřícnost všech odpovědných pracovníků jednotlivých obcí.

 

Dnes, v závěru celého projektu, můžeme nejenom bilancovat, ale bez nadsázky prohlásit, že získané zkušenosti můžeme zúročit a využít na dalších akcích a stavbách  tohoto druhu. Balancování mezi požadavky vlastní rekultivace na jedné straně a požadavky a nároky legislativních orgánů a stále činorodých ekologických aktivistů na straně druhé jsou opravdu velmi dobrou školou. A vždy je příjemné konstatovat, že nastala určitá rovnováha mezi spokojeností jak investora, tak i kontrolních orgánů včetně nevládních organizací.