Zkušenosti s posuzováním vlivu na životní prostředí dle 244/92 Sb.

-         zahlazování následků hornické uranové činnosti

-          

Ing. Josef Tomášek, CSc., Ing. Ivana Lundáková, Středisko odpadů Mníšek s.r.o.

 

            Na úvod bychom chtěli zrekapitulovat, v kterých případech se zpracovává dokumentace posuzování vlivů sanací po hornické činnosti na životní prostředí dle zákona 244/92 Sb. V působnosti Ministerstva životního prostředí ČR se jedná o bod 2.2. Těžba a úprava uranové rudy, odvaly a odkaliště včetně rekultivace (příloha č. 1 zákona 244/92 Sb.). Sanace pro rudné a uhelné hornictví a úpravnictví není tedy v zákoně 244/92 Sb. explicitně jmenována, lze je však v případě sanace odvalů a odkališť zahrnout pod bod 1.4. Zásahy do krajiny, které mohou způsobit podstatné změny v biologické rozmanitosti a ve struktuře a funkci ekosystémů (příloha č. 2 zákona 244/92 Sb. - v působnosti krajských úřadů).

            Mimo to se setkáváme se sanacemi po hornické činnosti v souvislosti s jinými činnostmi nebo aktivitami, které jsou v zákoně 244/92 Sb. vyjmenovány a to na územích, která jsou poznamenána hornickou činností. My jsme se setkali s těmito případy:

-       výstavba nové obalovny na privatizovaném areálu bývalé úpravny uranové rudy

-       výstavba skládky komunálního odpadu v areálu uranové šachty

-       výstavba provozu nakládání s odpady v pronajatém areálu bývalé uranové šachty

-       sanace odvalu nikoliv z titulu vlastní bývalé hornické činnosti ale z titulu uložených odpadů, které s hornickou činností nemají nic společného

Dále může nastat celá řada dalších případů. Například výstavba skládky komunálního odpadu v poklesovém území, výstavba rychlostní komunikace zasahující do odvalu atd.

            Sanace jsou prováděny z prostředků Ministerstva obchodu a průmyslu, tedy ze státního rozpočtu, pokud se nejedná o aktivitu na již zprivatizovaném majetku.

            Problematika sanací po hornické činnosti je značně rozsáhlá. Ve svém příspěvku bychom se chtěli zabývat především tím, s čím se při sanacích v oblasti uranové hornické činnosti můžeme setkat. Nejedná se o úplný výčet, ale o určité zobecnění.

 

Hlavní projevy důlní a úpravenské činnosti:

·      haldy, odvaly, výsypky

·      zbylá vytěžená nezpracovaná ruda

·      odkaliště

·      opuštěné nebo využívané důlní areály

·      vlečky

·      areály úpraven

·      jámy a komíny z důlní nebo průzkumné činnosti

·      dekontaminační stanice důlních nebo jiných vod s hornickou činností souvisejících

·      areály pomocných provozů

·      poddolovaná území a propadová pásma

·      vrty a štolky z průzkumné činnosti

 

Sekundární projevy důlní a úpravenské činnosti:

·      kontaminace podzemních a povrchových vod

·      prašnost - emise se zvýšeným obsahem radionuklidů

·      kontaminace říčních sedimentů

·      kontaminace půd v okolí areálů

·      kontaminace dopravních tras rudy

·      vliv na potravinový řetězec

·      jiné

 

            V dalším textu bychom rádi podrobněji popsali výše uvedené hlavní i sekundární projevy důlní a úpravenské činnosti.

 

 

Primární projevy

 

·        haldy, odvaly, výsypky

Jedná se ve většině případů o hlušinový materiál, případně o materiál s mírně zvýšeným obsahem užitkové složky. Objem je od desítek m³ do milionů m³. Může se jednat o činné odvaly nebo již nevyužívané, v druhém případě pak o částečně asanované, úplně zrekultivované, ozeleněné přirozeně zčásti nebo zcela nálety. Z hlediska jejich působení na životní prostředí se jedná zejména o začlenění do krajiny, vliv na povrchové a podzemní vody a rozprach.

Možná řešení:

·      rekultivace

·      využití na výrobu tříděného kameniva (po radiometrické kontrole)

·      využití jako sanační materiál při zahlazování následků hornické činnosti

·      využití jako stavební materiál např. při konstrukci komunikací aj.

·      odtěžba a uložení na místo s minimálním vlivem na životní prostředí

·      ponechání v současném stavu

Podle horního zákona se ve většině případů jedná o ložisko. Haldy, odvaly, výsypky se vyskytují v bývalých nebo i současných dobývacích prostorech nebo chráněných ložiskových územích ale i mimo ně.

 

·        zbylá vytěžená nezpracovaná ruda

Jedná se o malé objemy materiálu uložené na bývalých rudných depech apod. Mimo využití na zpracování na užitkovou složku jsou způsoby řešení prakticky stejné jako u hald.

 

·        odkaliště

Z hlediska uloženého materiálu je možno rozlišovat odkaliště podle způsobu zpracování rudy :

       - největší zrnitost mají rmuty (rozemletá rudnina) z úpraven využívajících gravitační pochody (těžké suspenze, gravitační stoly, spirály apod.)

       - střední zrnitost mají rmuty z ostatních fyzikálně chemických postupů úpravy, kam lze řadit především flotaci

       - nejmenší zrnitost mají rmuty z chemických (hydrometalurgických) postupů úpravy rudy

            Toto rozdělení je obecné a nemusí vždy platit.

Další podstatné rozlišení:

-     odkaliště činné

-     odkaliště nečinné

-     odkaliště sanované

            Důležitým faktorem je kvalita odkalištní vody, resp. průsakové vody odkališť ve vztahu k ochraně povrchových a podzemních vod. V mnoha případech je nutno průsakové vody čistit. V tom případě je nanejvýš nutné odkaliště sanovat, resp. opatřit jej nepropustným povrchem, aby množství průsakových vod bylo co nejmenší. Před položením izolačního prvku je potřeba odkaliště vytvarovat pomocí sanačních materiálů tak, aby byl umožněn povrchový odtok. Izolační prvek je tvořen buď fólii, minerálním těsněním (minerální těsnění se buď používá hutněné ze sprašového materiálu nebo z bentonitových rohoží) nebo jiným materiálem se sníženou propustností. Konstrukce krycího prvku je nad rámec této statě. Musí však v každém případě zajišťovat dostatečnou ochranu izolačního prvku a v případě odkališť po úpravě uranu i dostatečnou radiační ochranu.

            Sanace odkališť je jedním z nejobtížnějších problémů sanace v hornictví, je časově velmi náročná a navíc je i značně náročná na objemy dopravovaných materiálů. Z toho vyplývá i značná finanční náročnost.

            Důležitým faktorem při volbě sanace odkaliště je jeho vlastní konstrukce - zemní hráze propustné, polopropustné, nepropustné, těsnění hrází, těsnění podloží, způsob odvádění odkalištních vod - kolektory, drenážní systém apod., kopcový typ odkaliště, údolní atd.

            Nejpodstatnějším úkolem při sanaci odkališť je postupně se zbavit volné vody v odkališti. To lze řešit zvýšením kapacity čištění odkalištních vod nebo začerpáním do vod důlních, když taková možnost je (pokud jsou důlní vody čištěny a pokud nedojde tímto k ohrožení složek životního prostředí).

            Doprava materiálů na sanace odkališť se pohybuje v milionech m³. Pokud zároveň dochází k likvidaci důlních areálů, lze pro vytvarování odkaliště (pod těsnící prvek) použít materiálu z demolic, z nezrekultivovaných odvalů apod. Pokud toto zázemí není, je velmi obtížné získat potřebné množství materiálů. Používají se pak různé odpady vhodných vlastností po případné úpravě. Zdroje těchto vhodných materiálů jsou značně omezené a i to může v mnoha případech brzdit tempo sanace.

            Pokud průsakové vody odkaliště nejsou kontaminovány tak, aby významně ohrožovaly povrchové a podzemní vody, přistupuje se k jednoduché rekultivaci, která spočívá ve většině případů pouze v jednoduchých terénním pracích a provedení biologické rekultivace. Často se však zapomíná na konzultaci s příslušným orgánem ochrany přírody a to jak z hlediska vhodné volby rostlin a dřevin, tak konečného začlenění do krajiny.

            Odkaliště jako taková jsou dle zákona 138/73 Sb. vodohospodářská díla. Technicko - bezpečnostní dozor nad nimi zajišťuje příslušný vodohospodářský orgán. U vodohospodářských děl I. - III. kategorie (Věstník MŽP, ročník 2001, částka 2) zajišťuje odborný technicko - bezpečnostní dohled  organizace pověřená MŽP: Vodní díla - technicko - bezpečnostní dohled a.s. Praha. U vodohospodářských děl IV. kategorie zajišťuje odborný technicko-bezpečnostní dohled příslušný okresní úřad.

            Součástí provozování odkaliště je totiž mimo jiné i sledování stability hrázového systému a dodržování maximální přípustné hladiny vody v odkališti. Po provedené sanaci odkaliště nepřestává být vodohospodářským dílem. I nadále je tedy zajišťován dozor i dohled, i když není vyloučeno zařazení odkaliště do nižší kategorie vodohospodářských děl.

            Podle horního zákona 44/88 Sb. ve znění pozdějších změn a doplňků je odkaliště zároveň ložisko.  V případě uranových odkališť se podle atomového zákona 18/97 Sb. jedná o velmi významný zdroj ionizujícího záření.

            Sanované odkaliště představuje trvalé věcné břemeno s dočasnou nebo trvalou stavební uzávěrou.

 

·        opuštěné nebo využívané důlní areály

 Důlní areály mohou být využívány ještě pro původní činnost, častěji však již jde o činnost novou. V každém případě je nutno posoudit míru kontaminace vyplývající z technologického pohybu rudniny v areálu. Vzhledem k tomu, že v areálech se ve většině případů nacházely i dílny, je nutné si všímat i případného znečištění ropnými látkami, chlorovanými uhlovodíky, PCB případně dalšími látkami, se kterými se v areálu nakládalo. U opuštěných areálů jde často i o bezpečnostní faktor (reálný stavební stav konstrukcí). U areálů z uranové činnosti je významným faktorem rovněž koncentrace radonu v objektech.

Možná řešení sanace areálů:

·      ponechání stávajícího stavu

·      odstranění kontaminace a předání k dalšímu užívání

·      úplná likvidace areálu s cílem zajistit nezávadnou plochu pro další podnikání nebo až s cílem navrátit dotčený pozemek zemědělskému nebo lesnímu užívání

 

·        vlečky

Do této skupiny lze zařadit rovněž překladiště uranové rudy. Pozemky vleček a překladišť mohou být znečištěny dopravovanou rudou nebo koncentráty včetně dalších substrátů a látek, které byly v rámci hornické činnosti zde přepravovány.

Pokud vlečky již pro další činnost (i následnou) nejsou potřeba, jsou likvidovány za současného odstranění případné kontaminace. Totéž se týká i překladišť.

 

·        areály úpraven

V převážné většině případů se jedná o objekty, které sloužily svému účelu po desítky let s různými přestavbami podle vývoje technologie zpracování rud. Kontaminace objektů a půd je poplatná použité technologii a doprovodných procesů. Jedná se obvykle o jednoúčelové objekty, jejichž další využití bez náročné rekonstrukce je obvykle velmi problematické.Součástí úpraven jsou rudná depa, drtírny, mlýnice, zahušťovače a vlastní technologie úpravy. Úpravny pracují v přímé vazbě na odkaliště s repeticí odkalištní vody do technologie. V případě uranových úpraven jsou úpravny i významným zdrojem ionizujícího záření. Vzhledem k tomu, že úpravny mají dostatečné technologické zázemí, lze je v některých případech využívat na náhradní výroby s technologií příbuzného charakteru. Každá úpravna má svoje specifika a způsob zahlazení následků hornické činnosti lze podat jen velmi obecně:

-         ponechání stávajícího stavu včetně možného využití na náhradní výroby (v případě, že nebyla zjištěna kontaminace ovlivňující významně složky životního prostředí)

-         odstranění kontaminace areálu úpravny včetně rekonstrukce inženýrských sítí a další využití areálu např. pro čištění odkalištních anebo důlních vod nebo pro náhradní výroby

-         úplná likvidace za současného odstranění kontaminace s převodem pozemku na průmyslově využitelnou plochu nebo pro zemědělské využití

 

·        jámy a komíny z důlní nebo průzkumné činnosti

Jedná se o objekty, které jsou ve stálé péči původní těžební a následnické organizace pod dozorem příslušného obvodního báňského úřadu. Většina opuštěných jam je v určité hloubce opatřena betonovým poklopem a zbývající  prostor je vyplněn materiálem. Prostor jámy je ohrazen a opatřen výstražnými tabulemi. V poslední době je již vyplňován celý stvol jámy. Zásyp je pravidelně kontrolován a materiál doplňován. Nezabezpečených zůstává již jen malý počet jam. Využití jam pro jiné účely - např. jako zdroj pitné nebo užitkové vody je spíše výjimkou. Vzhledem k tomu, že se jedná o jámy a komíny i z průzkumné činnosti, můžeme se s nimi setkat i mimo stávající nebo bývalé dobývací prostory a chráněná ložisková území.

            Poněkud jiná situace je u činných dolů. Výdušné jámy jsou velmi významným zdrojem ionizujícího záření (radonu) a to nejen při těžbě uranových rud.

 

·        dekontaminační stanice důlních nebo jiných vod s hornickou činností souvisejících

V případě důlních vod se jedná o dekontaminační stanice z provozovaných nebo zatopených dolů. U provozovaných dolů je množství důlních vod násobně vyšší než u zatopených, jejich kvalita je však příznivější. U zatopených dolů v příznivějším případě nedochází vůbec k odvodu důlních vod, ve většině případů je však nutno udržovat stálou hladinu vody buď čerpáním nebo vybudováním gravitačního odvodňovacího systému z důvodu zabránění nekontrolovaného vývěru vod puklinami nebo vrty, komíny apod. Kvalita důlních vod po zatopení dolu se velmi výrazně zhoršuje, což souvisí s vyluhováním zoxidovaných partií rudniny v dole. Pokles kontaminace je časově individuální a nelze předem nikdy předem stanovit potřebnou dobu čištění.  U zatopeného dolu množství důlních vod reaguje velmi rychle na množství srážek. Proto při stanovení cílových parametrů čistící stanice důlních vod není vždy nutno přihlížet ke Q₃₅₅ vodoteče, kam jsou vyčištěné vody vypouštěny.

 

·        areály pomocných provozů

Jedná se o provozy související s hornickou činností - dílny, doprava, dřeviště, učiliště apod., dále o přidružené výroby. V každém případě by měla být odděleně posuzována kontaminace způsobená hornickou činností (např. kontaminace ropnými látkami z důlních dílen) od ostatní kontaminace. Řešení je obdobné jako u běžných průmyslových podniků s tím, že je nutno prověřit případnou kontaminaci rudninou a produkty hornické činnosti a v případě uranového průmyslu zajištění odpovídající radiační ochrany.

 

·        poddolovaná území a propadová pásma

Poklesová území způsobená hornickou činností s projevy na povrchu mají ve většině případů vyhlášenu stavební uzávěru a poklesy jsou v pravidelných intervalech sledovány a vyhodnocovány. Riziková propadová pásma (s rizikem náhlých poklesů) jsou oplocena se zákazem vstupu. Zatímco v poklesovém území jsou možné běžné dekontaminační práce, v propadovém pásmu jsou prakticky vyloučeny. Řešení stabilizace propadových pásem již přesahuje rámec příspěvku.

 

·           vrty a štolky z průzkumné činnosti

Jedná se většinou o díla provedená v padesátých a začátkem šedesátých let. Z opuštěných štolek může vytékat kontaminovaná voda. Nezatamponované historické vrty mohou způsobit výron kontaminované důlní vody při samovolném zatápění dolu. Je tedy nutno mít dostatečně zmapovanou situaci vrtů vůči důlním dílům v podzemí. Řešení je většinou individuální - u vrtů se provádí tamponáž, v případě neúčinnosti je nutno snížit hladinu vody v zatopeném dole. Ústí štolek je ve většině případů zlikvidováno (sestřeleno) a pokud zde vytékají kontaminované vody, je nutno posoudit jejich riziko.

 

 

Sekundární projevy

 

·      podzemní a povrchové vody

Kontaminace podzemních a povrchových vod může být způsobována jednak kontrolovanými výpusťmi do vodotečí, jednak nekontrolovanými úniky, úniky mimo drenážní systém odkališť do podzemních vod případně z dalších příčin. Jedná se o kontaminaci jak běžnými polutanty, tak přírodními radionuklidy.  Tato kontaminace může ohrožovat zdroje vody.

 

·        říční sedimenty

            Kontaminace říčních, příp. rybničních sedimentů může mít několik příčin:

-         vypouštění důlních vod bez čištění - až do přelomu šedesátých a sedmdesátých let to byla běžná praxe

-         vyluhování hald a odvalů dešťovou vodou a odnos kontaminantů do povrchových toků

-         nedokonalý drenážní systém odkališť a únik odkalištních vod mimo tento systém

-         splachy z ostatních kontaminovaných ploch z hornické činnosti (areály šachet, pomocných provozů apod.)

-         nefunkční kanalizace v úpravnách uranových rud

            Některé kontaminanty jsou značně mobilní (např. U) a při přerušení zdroje jsou pak v relativně krátkém časovém období v sedimentech prakticky nezjistitelné. Jiné (např. Cd, Cu, Ni) jsou v sedimentech značně stabilní a představují prakticky stálou zátěž. Sanační zásahy závisí na míře rizika a jejich vazba je zcela individuální.

 

·        půdy v okolí důlních a úpravenských areálů

            Jedná se o kontaminaci způsobenou prašností, dočasným uložením rudy mimo vlastní areál, nedokonale provedenou sanací opuštěných objektů v dřívějších letech, použitím nebilanční rubaniny na terénní úpravy včetně komunikací. Dodatečné sanační zásahy jsou značně komplikované i z hlediska vlastnických vztahů.

 

·        dopravní trasy rudy

            Jedná se o okolí komunikací od šachty na místo zpracování, nebo od šachty na vlečku nebo překladiště a od vlečky na místo zpracování. V úvahu rovněž přichází odtěžba a přeprava materiálu hald, odvalů a výsypek. Zdrojem případné kontaminace je především prašnost a úsypy z volně ložených materiálů na korbě aut. Případná kontaminace je ve většině případů lokalizována do úzkého pruhu podél komunikace a převážně se jedná o povrchovou kontaminaci.

 

·        potravinový řetězec

            Použitelných údajů pro posouzení vlivu kontaminace na potravinový řetězec je obvykle velmi málo. Není problém sestavit model potravinového řetězce, zjistit míru kontaminace na využívané zemědělské půdě. Problémem je věrohodnost získaných dat o kontaminaci zemědělských produktů (pokud jsou vůbec k dispozici) pro jejich nesystematičnost a malou šíři.

 

 

            Při posuzování vlivů sanací na životní prostředí musí být z legislativního hlediska brán zřetel zejména na:

·        horní zákon (44/88 Sb.)

·        vodní zákon (138/73 Sb.

·        atomový zákon (18/97 Sb.) a prováděcí vyhlášky, zvláště 184/97 Sb.

 

            Zahlazování následků hornické činnosti by se nemělo nezaměňovat se starou ekologickou zátěží.

            Při řešení nelze zcela odstranit následky hornické činnosti, lze však najít podmínky, aby byly vlivy minimalizovány. Jedná se zejména o

-       začlenění do krajiny

-       zajištění ochrany povrchových a podzemních vod

-       zamezení šíření kontaminace včetně vzdušné cesty

-       zajištění přiměřené radiační ochrany

 

            Určitou specifikou při hornické činnosti je vznik, mimo odpadů, produktů hornické činnosti, kterénepodléhají zákonu o odpadech, to však neznamená, že není uvažován vliv na životní prostředí. Protože nejsou vytvořeny speciální nástroje pro hodnocení vlivu těchto produktů hornické činnosti na životní prostředí, využívá se v potřebné míře jiných legislativních předpisů - Nařízení vlády 338/97 Sb. o podrobnostech nakládání s odpady, Metodický pokyn MŽP - kritéria znečištění zemin a podzemní vody.

Příklady produktů hornické činnosti: kaly z dekontaminačních stanic, kontaminovaná stavební suť z úpravárenské činnosti, železný šrot, zbytky výztuže, staré kontaminované pracovní oděvy a ochranné pomůcky, rudný prach z areálu chemické úpravny, kontaminovaný kal z biologických čistíren odpadních vod z areálů závodů, rudný kal z mycích ramp a z čištění důlních a oplachových vod, odpady z laboratoří, kontaminovaný kal z prádelen z praní kontaminovaných oděvů.

Produkty hornické činnosti jsou ukládány do vyhrazených prostor odkališť, odvalů nebo jsou v případě vhodných vlastností využívány jako sanační materiál při vyplňování prostor odvalů, propadlin apod. Povolení k jejich ukládání vydává příslušný vodohospodářský orgán na podkladě většinou vyhlášky č. 6/1977 Sb. na základě vyjádření příslušných orgánů státní správy, z nichž nejpodstatnější je Český báňský úřad a Státní úřad pro jadernou bezpečnost.

            V případě posuzování vlivů na životní prostředí se setkáváme s těmito případy:

                               - sanace pouze odvalu

                               - sanace odkaliště

                               - kombinace obou

                               - sanace celého důlního závodu

 

 

Problematika sanačních materiálů

            O sanačních materiálech jsme se již v předchozím textu několikrát zmínili. Použité materiály musí mít definované fyzikální a chemické vlastnosti. V dalším se zmíníme o některých specifikách.

-      výplňové materiály při sanaci odkališť

Může se jednat o produkty hornické činnosti, nebo i o odpady definovaných fyzikálních vlastností, které se aplikací a ani po delší době nemění.Chemické vlastnosti musí být takové, aby nedošlo k takové změně složení odkalištní vody, která by znamenala změnu stávající technologie čištění odkalištních vod.

-      pokryvné materiály

Pokryvné materiály jsou většinou požadovány jako inertní. V realitě to znamená, že použité materiály nesmí zhoršovat kvalitu vod v obvodových záchytných příkopech tak, aby bylo možno vypouštět tyto vody do vod povrchových.

-      biologicky oživitelné materiály

Může být použita řada různých zdrojů, nejčastěji se používá rybniční bahno. Z hlediska chemických vlastností platí to co v předchozím bodě.

-      stínící materiály z hlediska radiační ochrany

V tomto případě se uvažuje celá konstrukce odkaliště - vlastnosti a mocnost výplňových materiálů, izolačního prvku, plošného drenážního prvku, pokryvné vrstvy a biologicky oživitelné vrstvy. Posuzuje se výsledná radonová výdajnost a dávková rychlost záření gama. Zjištěné hodnoty mohou zpětně ovlivnit přípustné fyzikální vlastnosti použitých sanačních materiálů.

 

            Z hlediska posuzování vlivů na životní prostředí je v případě sanací nejzávažnější posuzování vlivů na vodu, dále pak na ovzduší (prašnost), na krajinu a radiační zátěž.

 

Vlivy na vodu (povrchové a podzemní vody, případně i zdroje pitné vody)

            Povrchové a podzemní vody mohou být ovlivněny průsakovými  vodami z odvalů, odkalištními vodami při nedokonalém drenážním systém odkališť a splachy z kontaminovaných ploch areálů.

            Vlivy na hydrologii: Důlní činností byl do značné míry ovlivněn hydrologický režim regionu. Realizacídobývek v podzemí byl vytvořen depresní kužel stahující povrchové vody a podzemní vody do vod důlních. I po zatopení dolu zůstává v redukované formě depresní kužel zachován, což vede k trvalému ovlivnění hydrologie dotčeného území. Dalším důsledkem je obvykle ztráta vody uvnitř depresního kužele ve studnách a jiných zdrojích vody. Rovněž existence odkališť a i již sanovaných významným způsobem ovlivňuje hydrologii i když třeba jen z hlediska odtokových poměrů.

 

Vlivy na ovzduší - prašnost

            Doprava sanačních materiálů především při sanaci odkališť je doprovázena prašností z ošetřovaného povrchu a i sekundární prašností. Je proto nutno zvolit takový režim sanace a taková opatření, aby tento efekt byl minimalizován.

 

Vlivy na krajinu

            Sanovaný odval, halda, výsypka, odkaliště představuje nový trvalý prvek v krajině. Je proto nutno věnovat náležitou pozornost začlenění do krajiny, jak co se týče konečného tvaru, tak volby zeleně.

 

Radiační zátěž

            Při posuzování radiační zátěže obyvatelstva je nejprve nutné vytipovat kritickou skupinu obyvatel. Dále je nutno znát přirozené pozadí, zdroje radioaktivity z posuzované aktivity a případně další zdroje ionizujícího záření v regionu a jejich významnost. Různé plochy vykazují různé vlastnosti - je proto nutno sestavit pro radon a gama záření katalog zdrojů, provedení rozptylové studie radonu (např. pomocí upraveného programu Symos 97) a prověřit všechny cesty úvazku efektivní dávky - jediný zatím v širším měřítku použitý program je BIOS zahrnující i potravinový řetězec. Jedná se o program akceptovaný SÚJB. Na základě tohoto vybavení lze posoudit úvazek efektivní dávky v současném stavu, v průběhu sanace a v očekávaném stavu. Problematika je značně složitá a je lépe, když toto ocenění provádějí specialisté.

 

            Obdobnou problematikou je odstínění ionizujícího záření při sanaci. Zásady radiační ochrany mohou významným způsobem ovlivnit konstrukci izolačního a krycího prvku při sanaci odkališť.

            Problematika sanace po hornické činnosti, resp. zahlazování následků hornické činnosti je velmi komplikovaná problematika a navíc zcela specifická případ od případu. Při veřejném projednávání posudku na dokumentaci jsou výhrady především

-       k dopravě, která ve většině případů vede přes obec

-       k hydrologickým změnám

-       ke zdravotním rizikům radioaktivity

-       k synergickým vlivům

            Je proto nanejvýš účelné před zveřejněním dokumentace pořádat veřejné diskuse v dotčených obcích, být v kontaktu s obecními úřady a orgány státní správy a realizovatelné rozumné podněty zahrnout do řešení.

            Dalším problémem je harmonogram sanace. Obvykle je projednáván ideální program sanace - odpovídá optimálním podmínkám s konečným dosaženým efektem při přiměřených nákladech. Základem je technický projekt likvidace, který pak podléhá schválení MPO. Tím jsou sice odsouhlaseny finanční prostředky, nikoliv však časová posloupnost jejich uvolňování. Reálný průběh sanace se proto může značně lišit od navrženého harmonogramu.

Ve většině případů nelze provést úplné zahlazení následků hornické činnosti a to zvláště v případě odkališť a odvalů. Tyto zůstanou trvalou zátěží v krajině. Je však nutno provést taková opatření, aby vliv těchto objektů byl minimalizován a opatření byla pokud možno trvalého charakteru.

            Navíc je nutno mít na zřeteli, že je nutná trvalá následná péče o provedenou sanaci (kontroly, údržba, opravy apod.).