Aplikace vyhlášky ČBÚ č. 172/1992 Sb. při stanovování dobývacích prostorů ve vztahu k souhrnnému plánu sanací, rekultivací a úhradám
Přednáška se soustřeďuje na aplikaci vyhlášky ČBÚ č. 172/1992 Sb. a její novely č. 351/2000 Sb. při stanovování dobývacích prostorů ve vztahu ke generálnímu plánu sanací, rekultivací a úhradám a zároveň upozorňuje na nedostatky a případné možnosti úprav této vyhlášky v souladu s již schválenými zákony v ČR.
2. Aplikace vyhlášky ČBÚ č. 172/1992 Sb. při stanovování dobývacích prostorů ve vztahu ke generálnímu plánu sanací, rekultivací
Vyhláška ČBÚ č. 172/1992 Sb. ze dne 16. března 1992, o dobývacích prostorech, v minulosti neřešila v § 2 odst. 4 taxativně povinnosti organizace z hlediska dopadu na zákonem chráněné obecné zájmy.
Novela této vyhlášky ČBÚ č. 351/2000 Sb. ze dne 7. září 2000, o dobývacích prostorech, již metodicky řeší povinnosti žadatele z hlediska dopadu na zákonem chráněné obecné zájmy, jako např. zákon č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 138/1973 Sb., o vodách (vodní zákon), zákon č. 289/1995 Sb., o lesích, zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů. Tato nová vyhláška především upřesňuje a částečně i rozšiřuje požadavky, které jsou kladeny na organizaci při podání žádosti o stanovení dobývacího prostoru s tím, že v § 2 odst. 4 písm. k) je zcela nově zapracován požadavek, aby organizace již v předstihu a komplexně řešila způsob, jakým bude území dotčené těžbou v celém rozsahu dobývacího prostoru i v území mimo dobývací prostor, které má být při hornické činnosti využíváno, po skončení těžby sanováno a rekultivováno, popřípadě k jakému účelu bude toto území po zpětném začlenění do krajiny využito. Proto v souladu s § 31 odst. 5 zákona č. 44/1988 Sb. (horní zákon), ve znění pozdějších předpisů, je na organizace kladen požadavek zpracování návrhu komplexní úpravy území a územních struktur dotčených těžbou (dále jen “souhrnný plán sanací a rekultivací”). Organizace je povinna zpracovat souhrnný plán sanací a rekultivací na dobu životnosti dolu, popř. lomu, tedy v případě životnosti např. delší než 10 let na dobu nejméně 10 let.
Souhrnný plán sanací a rekultivací obsahuje:
1. Návrh na způsob provedení těžby a zdůvodnění takovéhoto řešení, které je nejvýhodnější z hlediska ochrany zemědělského půdního fondu, bude-li těžbou dotčena zemědělská půda, a z hlediska ochrany pozemků určených k plnění funkcí lesa, budou – li dotčeny tyto pozemky.
2. Technické řešení komplexní úpravy území a územních struktur (textová a grafická část).
3. Předpokládaný rozsah všech sanačních a rekultivačních prací podle jednotlivých typů rekultivací a způsob jejich provedení.
4. Technické, ekonomické a jiné údaje pro určení výše finančních prostředků potřebných na sanaci a rekultivaci.
Dosavadní báňské předpisy tento souhrnný plán sanací a rekultivací taxativně neobsahovaly, a proto jen velice těžko byly státní báňskou správou prosazovány požadavky na zpracování plánů na začlenění ploch dotčených těžbou zpět do krajiny v souladu s územním plánem. Obdobné požadavky obsahují předpisy o ochraně zemědělského a lesního půdního fondu, jako např. zákon č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 289/1995 Sb., o lesích, ve znění pozdějších předpisů. Zkušenosti získané při aplikaci zákona č. 541/1991 Sb., kterým byl novelizován horní zákon, ukázaly potřebu vypracování souhrnného plánu sanací a rekultivací, a to zejména jako podklad pro odpovědné stanovení výše tvorby finančních rezerv na sanace
a rekultivace obvodními báňskými úřady ve smyslu § 37a odst. 2, které schvalují též čerpání těchto rezerv po dohodě s Ministerstvem životního prostředí České republiky. Obvodní báňský úřad si před vydáním rozhodnutí o čerpání těchto rezerv vyžádá vyjádření dotčené obce. V případě organizací s majetkovou účastí státu rozhoduje obvodní báňský úřad v dohodě s Ministerstvem průmyslu a obchodu České republiky.
V souladu s § 31 odst. 5 a 6 horního zákona je organizace povinna zajistit sanaci, která obsahuje i rekultivace podle zvláštních zákonů (č. 334/1992 Sb. - ochrana zemědělského půdního fondu) všech pozemků dotčených těžbou. Sanace pozemků uvolněných v průběhu dobývání se provádí podle plánu otvírky, přípravy
a dobývání (§ 32 horního zákona). Za sanaci se považuje odstranění škod na krajině komplexní úpravou území a územních struktur. K zajištění činností podle § 31 odstavce 5 horního zákona je organizace povinna vytvářet rezervu finančních prostředků. Výše rezervy vytvářené na vrub nákladů musí odpovídat potřebám sanace pozemků dotčených dobýváním. Tyto rezervy jsou nákladem na dosažení, zajištění a udržení příjmů.(§ 24 zákona č. 586/1992 Sb.) Avšak ošetření tohoto problému neřeší finanční otázku sanace a rekultivace v případě krachu organizace, neboť peníze na sanace a rekultivace nemusí být uloženy na zvláštním vázaném účtu, jako je tomu např. v zákoně o odpadech č. 185/2001 v § 49 a v § 50, kde je stanovena povinnost provozovatele skládky zřídit zvláštní vázaný účet pro účely ukládání finanční rezervy na sanaci a rekultivaci a zároveň tyto prostředky nesmějí být zahrnuty do konkurzní podstaty. Tímto opatřením je zajištěno, aby prostředky na sanaci a rekultivaci skládky byly k dispozici v případě likvidace provozovatele skládky. Na rozdíl od finančních prostředků k sanaci a rekultivaci dobývacích prostorů, které nemusí být uloženy na zvláštním vázaném účtu, z čehož vyplývá, že finanční prostředky nemusí být k dispozici v případě likvidace organizace - provozovatele dobývacího prostoru.
K zajištění větší provázanosti souhrnného plánu sanací a rekultivací s územně plánovací dokumentací je do vyhlášky č. 351/2000 Sb. vložen v § 2 odst. 4 písm. j) nový požadavek, aby organizace k žádosti o stanovení dobývacího prostoru přiložila kopii příslušné části územně plánovací dokumentace, pokud je tato vypracována a schválena.
Podle zákona č. 83/1998 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), který nabyl účinnosti dnem 1. července 1998, se stává orgánem územního plánování obec. Z uvedeného vyplývá, že obec pořizuje pro své území územní plán obce, regulační plány a územně plánovací podklady (§ 13 zákona č. 83/1998 Sb.), přičemž není rozhodující, zda si obec územní plán nebo regulační plány pořídí sama nebo požádá okresní úřad o zajištění jejich pořízení. Obvodní báňský úřad (ve smyslu § 27 odst. 1 horního zákona) v součinnosti s dotčenými orgány státní správy, zejména v dohodě s orgány životního prostředí a s orgánem územního plánování (obcí) a stavebním úřadem stanoví, změní nebo zrušuje dobývací prostor. Obvodní báňský úřad prosazuje stanovení dobývacího prostoru na základě výsledků průzkumu ložiska podle rozsahu, uložení, tvaru a mocnosti výhradního ložiska se zřetelem na jeho zásoby a úložní poměry tak, aby ložisko mohlo být hospodárně vydobyto. Při stanovení dobývacího prostoru se vychází ze stanoveného chráněného ložiskového území a musí se přihlédnout
i k dobývání sousedních ložisek a k vlivu dobývání.
Vzhledem k tomu, že značná část obcí nemá vypracován a schválen územní plán, případně tento schválený plán neřeší využití území po ukončení dobývání a zrušení dobývacího prostoru (výsledky budoucích sanací a rekultivací), bylo by vhodné, na základě výše uvedených skutečností a v souladu s § 17 odst. 2 stavebního zákona (o pořízení územně plánovací dokumentace rozhoduje z vlastního nebo jiného podnětu ten orgán, který je příslušný k jejímu schválení) doplnit do případné novely vyhlášky č. 351/2000 Sb., aby OBÚ vyžadoval po dozorovaných organizacích (těžařích) iniciaci vypracování, případně dopracování a schválení územního plánu obce s tím, že by se těžař také finančně podílel na projekčních pracích vypracování (dopracování) územního plánu obce, kde se nachází stanovovaný dobývací prostor.
3. Aplikace vyhlášky ČBÚ č. 172/1992 Sb. při stanovování dobývacích prostorů ve vztahu k úhradám
Vyhláška ČBÚ č. 172/1992 Sb. ze dne 16. března 1992, o dobývacích prostorech, řešila v § 2 odst. 3 písm. b) a písm. h) plošný obsah a plánovaná zahájení dobývání výhradního ložiska a předpokládaný objem roční těžby.
Novela této vyhlášky ČBÚ č. 351/2000 Sb. ze dne 7. září 2000, o dobývacích prostorech, řeší v § 2 odst. 3 písm. b) a písm. e) plošný obsah a termín předpokládaného započetí dobývání výhradního ložiska a nejvyšší uvažovaný objem roční těžby.
Tyto dva parametry jsou v současnosti základem systému plateb úhrad z dobývacích prostorů dle horního zákona (podrobnosti jsou uvedeny v § 32a odst. 1 a 2 horního zákona a ve vyhlášce č. 617/1992 Sb. ze dne 3. prosince 1992). Podle novely horního zákona č. 366/2000 Sb., která nabyla účinnosti 22. listopadu 2000, se mění systém rozdělování výtěžku plateb, § 32a odst. 4 zní: Z výnosu úhrady podle odstavce 2 horního zákona (tzn. z vydobytých vyhrazených nerostů nebo vyhrazených nerostů po jejich úpravě a zušlechtění, provedeném v souvislosti s jejich dobýváním) převede obvodní báňský úřad 25 % do státního rozpočtu České republiky, ze kterého budou tyto prostředky účelově použity k nápravě škod na životním prostředí způsobených dobýváním výhradních i nevyhrazených ložisek, a zbývajících 75 % převede obvodní báňský úřad do rozpočtu obce.
Toto opatření logicky snižuje tok peněz do státního rozpočtu České republiky a zároveň tedy snižuje sumu peněz, které budou účelově použity k nápravě škod na životním prostředí způsobených dobýváním výhradních i nevyhrazených ložisek.
V současné době předložil ČBÚ do PS PČR návrh novely horního zákona, kde v § 32a odst. 2 větě první se slova “vyhrazených nerostů” nahrazují slovy “nerostů na výhradních ložiskách” a ve větě třetí se slovo “vyhrazené” zrušuje. Toto opatření by tedy mělo zpoplatnit všechny těžaře nerostů na výhradních ložiskách, tedy i část těžařů nevyhrazených nerostů na výhradních ložiskách.
MŽP v současné době předložilo do vlády návrh na nový systém úhrad z plochy dobývacího prostoru. Organizace by tedy neplatila na účet příslušného obvodního báňského úřadu roční úhradu z dobývacího prostoru ve výši 10 000 Kč za každý i započatý km2 plochy dobývacího prostoru ve vymezení na povrchu,
u malých dobývacích prostorů do 2 hektarů úhradu 2000 Kč, ale vycházelo by se z jednoduchého hodnocení – kategorizace území a z rozsahu záboru plochy dobývacích prostorůa míry zásahu těžební činnosti do území. Toto hodnocení akceptuje hlavní požadavky usnesení vlády ČR 1311/1999 ze dne 13.11.1999, kterým vláda schválila Surovinovou politiku v oblasti nerostných surovin a jejich zdrojů.
Při hodnocení území se vychází z běžně dostupných podkladů jako např. územní plán, ÚSES, zonace CHKO, VKP apod. Hodnoceny jsou význam krajinného rázu, přírodovědný význam, zvláštní ochrana území, zastavěnost území a využití území.
Na druhé straně jsou hodnoceny zásahy do území – zábor území, omezení tradičních funkcí území, rozsah zásahu do horninového prostředí, technologie těžby, technologie úpravy nerostné suroviny, stav sanace a rekultivace.
Výsledkem tohoto návrhu by mělo být především snížení celkové ekologické újmy území dotčených těžbou, v prvé řadě vyvolat tlak na těžaře tím, že sanováním dotčeného území po těžbě dojde ke snížení platby z dobývacího prostoru. Tam, kde budou vydobyty zásoby, území sanováno, lze předpokládat možnost operativní úpravy plochy dobývacích prostorůa to např. zrušením části dobývacích prostorů, kde již proběhly sanace a rekultivace a tím docílení minimalizace rozsáhlých ploch dobývacích prostorů.
Závěrem se konstatuje, že vyhláška ČBÚ č. 172/1992 Sb., ve znění vyhlášky č. 351/2000 Sb. a v souladu s souvisejícími vyhláškami a zákony, plní dobře funkci při stanovování dobývacích prostorů ve vztahu ke generálnímu plánu sanací, rekultivací a úhradám. V rámci zlepšení by bylo vhodné akceptovat doporučení výše uvedená v textu.
V Praze dne 13.8.2001 (recenzováno)
Použitá literatura:
1) zákon č. 44/1988 Sb.
2) zákon č. 61/1988 Sb.
3) vyhláška č. 172/1992 Sb.
4) vyhláška č. 351/2000 Sb.
5) vyhláška č. 617/1992 Sb.
6) zákon č. 185/2001 Sb.
7) návrh MŽP - nového systému plateb úhrad z DP
8) návrh ČBÚ - novely horního zákona