Pro pamětníky a znalce báňské legislativy z období posledních 15 let je možná překvapením, že je k vydání připravena opět nová vyhláška o báňské záchranné službě. Jde v pořadí již o třetí vyhlášku téhož názvu: první byla vyhláška č.67/1988 Sb., druhou byla vyhláška č. 341/1992 Sb.
Zatímco první z nich možno nazvat průkopnickou, protože před ní žádná taková vyhláška nikdy neexistovala (pamětníci si jistě vzpomenou, že předpisy pro báňskou záchrannou službu byly obsaženy v dílu jedenáctém tehdejšího bezpečnostního předpisu –výnosu Českého báňského úřadu čj. 1/71), druhá v pořadí reagovala především na změny v organizaci báňské záchranné služby vyvolané novelou zákona č.61/1988 Sb., o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě, provedené zákonem č. 542/1991 Sb.: především musela reagovat na zákonnou změnu v organizační struktuře báňské záchranné služby, když došlo ke zrušení hlavních a obvodních báňských záchranných stanic a vytvoření revírních báňských záchranných stanic. V zásadě však druhá z těchto vyhlášek vycházela z první: převzala z ní většinu ustanovení a změny provedla jen v nezbytných případech. Jsem přesvědčen, že to byl také jeden z hlavních důvodů, proč naprostá většina provozních pracovníků tehdy přijala novou vyhlášku s porozuměním a bez problémů a komplikací ji začala v praxi aplikovat.
Posledně uvedená zásada byla důsledně dodržována i při tvorbě nové vyhlášky o báňské záchranné službě.
1. Důvody k vydání nové vyhlášky
Je logické, že většina provozních pracovníků se zeptá, proč vůbec bylo nutné vydávat novou vyhlášku, když ta předchozí po řadu let vyhovovala provozním potřebám. Stejnou otázku jsme si položili i my, kteří jsme se na tvorbě této nové vyhlášky podíleli. Důvodů však byla celá řada. Přesto jsme dlouho zvažovali, zda se rozhodnout jen pro novelu původní vyhlášky, nebo zda připravit vyhlášku zcela novou. Nakonec po zvážení všech výhod a nevýhod obou možností bylo rozhodnuto ve prospěch nové vyhlášky. Popravdě řečeno, v jednu dobu byla zvažována i další varianta, a to ponechat původní vyhlášku v platnosti a k ní vydat buď další vyhlášku, nebo alespoň zcela novou část vyhlášky, která by řešila – stručně řečeno – zásady záchranářského zásahu. Tato varianta však byla pro značné nevýhody nakonec odmítnuta.
Jaké tedy byly důvody k vydání zcela nové vyhlášky o báňské záchranné službě?
Jako i u jiných báňských bezpečnostních předpisů (vzpomeňme, co nás učili ve škole: bezpečnostní předpisy jsou psány krví!), prvotním impulsem byly poznatky a výsledky šetření tragédie tří báňských záchranářů, ke které došlo dne 30.11.1999 na závodě Jan-Karel Dolu ČSA v OKD, a.s., při plánovaném nehavarijním zásahu. Už v té době byl přijat závěr, že základní bezpečnostní zásady a požadavky vztahující se k zásahům báňských záchranářů bude nutné ze služebních řádů revírních báňských záchranných stanic přenést do obecně závazného právního předpisu, tedy do vyhlášky o báňské záchranné službě, aby jim byla přisouzena větší právní síla. V neposlední řadě přitom byla brána v úvahu i skutečnost, že s vyhláškou se má možnost seznámit podstatně více provozních pracovníků, než se služebním řádem revírní báňské záchranné stanice a že tedy ustanovení vyhlášky budou respektována větším počtem pracovníků.
Proti tomu stál v té době argument, že služební řád revírní báňské záchranné stanice je schválen Českým báňským úřadem, a proto je možné jej ve smyslu tehdejšího § 273 odst.2 zákoníku práce považovat za “předpis k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci”, který jsou povinni pracovníci dodržovat. Zde musím podotknout, že tento argument dnes již nelze použít, protože novela zákoníku práce provedená zákonem č.155/2000 Sb. toto ustanovení s účinností od 1.1.2001 bez náhrady zrušila. Vývoj tedy dal za pravdu stoupencům nové vyhlášky, i když zejména po havárii na dole Pluto v SHD začal převládat názor, že s ohledem na potřebu větší operativnosti (změnit služební řád je nepoměrně jednodušší než změnit vyhlášku) je nutné zásady činnosti báňských záchranářů při zdolávání havárií řešit v zásahových řádech služebních řádů revírních báňských záchranných stanic. V této souvislosti je nutné také připomenout, že ještě před několika lety existující velký počet hlavních a obvodních báňských záchranných stanic, které navíc působily v různých podmínkách, ani nevytvářel podmínky pro sjednocení zásahových řádů ve formě vyhlášky. Dnes je situace zcela jiná. V zásadě každá ze 3 hlavních báňských záchranných stanic má tak říkajíc “své pole působnosti”: uhelné doly, uhelné lomy a těžbu ropy a plynu. I to umožňuje, aby zásady postupu báňských záchranářů v zásahu byly formulovány jednotně s respektováním toho, zda je zásah prováděn v dole nebo na povrchu.
Neméně důležitým důvodem pro vydání nové vyhlášky byla i poněkud sporná vynutitelnost plnění povinností stanovených služebními řády, především závodních báňských záchranných stanic. To komplikovalo i výkon dozoru pracovníkům státní báňské správy.
Dalším důvodem k vydání nové vyhlášky byla potřeba reagovat na stále více a častěji prováděné práce ve výškách a nad volnou hloubkou. Pro tyto práce – s určitými výhradami – platí vyhláška č.324/1990 Sb., o bezpečnosti práce a technických zařízení při stavebních pracích. Pro činnost báňských záchranářů lezců při zásahu však tato vyhláška není vhodná.
Jiným důvodem byla potřeba řešit vyhláškou i zásady pro činnost báňských záchranářů potápěčů. I když pro tuto oblast existoval samostatný výnos Českého báňského úřadu č.1/1987, o úkolech a způsobilosti báňských záchranářů potápěčů a organizaci báňských záchranných stanic k výkonu potápěčské činnosti, bylo nutné vzít na vědomí, že tento výnos by přestal platit nejpozději k datu 31.12.2003, jak to stanovil § 14 odst.2 zákona č.309/1999 Sb., o Sbírce zákonů.
Je nutné uvést, že toto posledně zmíněné zákonné ustanovení je směrováno vůči všem dosud platným výnosům a předpisům obecné povahy, které nebyly v plném znění uveřejněny ve Sbírce zákonů, a týká se tedy i dalších výnosů vydaných Českým báňským úřadem, např. výnosů č.5/87 a 8/87, o plánech zdolávání závažných provozních nehod, a výnosu č.6/87, o úkolech organizací při odebírání vzorků důlního ovzduší, o činnosti plynových analytických laboratoří a o jejich kontrole hlavními báňskými záchrannými stanicemi. Proto byla i z těchto výnosů ustanovení vztahující se k činnosti báňských záchranářů a báňských záchranných stanic převzata do nové vyhlášky o báňské záchranné službě.
Je logické, že nová vyhláška o báňské záchranné službě musela reagovat i na vývoj, ke kterému v posledních letech u nás došlo, ať již v oblasti společenské, technické nebo právní. I to si vynutilo úpravu některých ustanovení, na jejichž text jsme byli z minulosti zvyklí. Některé změny textu byly proto vynuceny i změnou požadavků dnes již vžitých legislativních pravidel a požadavků.
Jedním z důvodů byla i snaha po upřesnění a sjednocení používaných výrazů. Proto se v nové vyhlášce nově objevují výrazy a pojmy, které se v praxi nebo ve služebních řádech běžně používaly, i když v dřívější vyhlášce bychom je marně hledali.
Příkladem takové “úpravy pojmů” je zavedení a důsledné používání pojmu “velitel báňského záchranného sboru” místo dříve vyhláškou užívaného pojmu “vedoucí báňských záchranných sborů”. Lze říci, že vyhláška v pojmech důsledně rozlišuje “klidový” či “mírový” stav v báňské záchranné službě od “bojového”: podle nové vyhlášky činnost za “bojového” stavu řídí “velitel” místo dřívějšího “vedoucího”. Větší důslednost se projevila i v rozdílném názvu funkcí mezi hlavní a závodní báňskou záchrannou stanicí: zatímco u závodní báňské záchranné stanice zůstává v jejím čele vedoucí, u hlavní báňské záchranné stanice je to ředitel.
2. Členění nové vyhlášky
Členění vyhlášky je v zásadě stejné jako u předchozí vyhlášky o báňské záchranné službě, i když přesně to platí jen pro první tři části. Čtvrtá část byla v názvu i v podrobnějším členění (dnes je členěna na dva díly) rozšířena o požadavky na kvalifikaci a na odbornou způsobilost.
Původní pátá část vyhlášky zaměřená na výkon báňské záchranné služby se v nové vyhlášce rozdělila na dvě části. Část pátá nové vyhlášky je věnována služebnímu řádu báňské záchranné stanice a v porovnání s dřívějším § 19, který o služebních řádech pojednával, jsou dnešní požadavky na služební řády podstatně širší. Část šestá nové vyhlášky obsahuje zásady zdolávání havárie báňskými záchranáři a člení se na tři díly. Již z tohoto hrubého nástinu je zřejmé, že zde je těžiště novinek této vyhlášky. Svědčí o tom i názvy jednotlivých dílů této části: Postavení členů báňského záchranného sboru v době zdolávání havárie, Příprava a organizace záchranářské akce a Záchranářský zásah na povrchu.
Zbývající sedmá, osmá a devátá část nové vyhlášky v zásadě vycházejí ze závěrečných paragrafů a části šesté předchozí vyhlášky.
Z hlediska počtu paragrafů má dnes platná vyhláška o báňské záchranné službě téměř dvojnásobný rozsah: z původních 29 je jich dnes 53. Připočteme-li k tomu ještě tři přílohy nové vyhlášky, i když jde převážně o tabulky, je její rozsah poměrně velký. Pro báňské záchranáře však větší rozsah nebude dělat potíže, protože většinu ve vyhlášce nových ustanovení znali ze služebního řádu.
3. Novinky ve vyhlášce o báňské záchranné službě
V části první byl na základě legislativních požadavků rozsah platnosti nahrazen předmětem úpravy. Ve výkladu pojmů byly doplněny některé pojmy, některé z původních byly upraveny. Za zmínku snad stojí to, že byl změněn požadavek na spojení se základnou: místo spojení s vedoucím likvidace havárie požaduje současná vyhláška spojení základny s velitelem báňského záchranného sboru.
Část druhá je v zásadě svým rozsahem stejná, i když v porovnání s dřívější vyhláškou má poněkud jiné “organizační uspořádání”. Mezi úkoly báňské záchranné služby se ve vyhlášce nově objevil úkol “plnit povinnosti vyplývající z této vyhlášky a ze zvláštních předpisů” s příkladmým odkazem na zákon č.239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému a o změně některých zákonů. V zásadě nejde o nový úkol, spíše jen o upozornění na povinnosti vyplývající z jiných obecně závazných právních předpisů, ale ty jsou pro organizace tak jako tak závazné.
V seznamu úkolů hlavní báňské záchranné stanice uvádí vyhláška některé nové povinnosti, jiné jsou novými jen zdánlivě, neboť jde o povinnosti převzaté z již zmíněného výnosu ČBÚ č.6/87 o laboratořích. Zvýšený důraz klade vyhláška na výcvik báňských záchranářů ve ztížených podmínkách (v tepelné komoře, v dýmnici, popřípadě v dole, na cvičném pracovišti nebo na jiném místě). Na základě zkušeností z nedávné minulosti byla nově vyřešena i možnost pro báňské záchranáře hlavní báňské záchranné stanice zúčastnit se záchranářské akce prováděné závodní báňskou záchrannou stanicí: je to možné buď na základě rozhodnutí ředitele hlavní báňské záchranné stanice nebo na žádost organizace. Další novou povinností je, že hlavní báňská záchranná stanice koordinuje vybavování organizací indikačními a detekčními přístroji; bez jejího souhlasu nesmí být zaveden do používání nový typ této techniky.
V části třetí je nově uvedeno základní vybavení hlavní báňské záchranné stanice, i když počty kusů jednotlivých druhů vybavení musí určit její služební řád. U hlavní báňské záchranné stanice je důležitým požadavek na prostředky spojení, a to včetně zařízení pro rychlé svolání báňských záchranářů. U vybavení závodní báňské záchranné stanice byly podrobněji stanoveny počty kusů dýchacích a oživovacích přístrojů.
Část čtvrtá ve svém prvním díle pojednává o báňských záchranných sborech a má poněkud jiné “organizační uspořádání” v porovnání s předchozí vyhláškou. Je to dáno mimo jiné i tím, že požadavky na kvalifikaci a odbornou způsobilost byly přeřazeny do druhého dílu této části.
Za pozornost stojí změny v požadavcích na báňského záchranáře. Podle dosavadní vyhlášky mohl báňský záchranář působit v báňském záchranném sboru do dovršení věku 45 let, nad tuto věkovou hranici jen s povolením vedoucího revírní báňské záchranné stanice vydaným na základě lékařského posudku s ohledem na funkci, kterou měl báňský záchranář v báňském záchranném sboru vykonávat. Nová vyhláška takovéto omezující ustanovení nemá. Je zcela ponecháno na lékaři, aby posoudil, zda žadatel o vydání lékařského posudku je zdravotně způsobilý náročnou práci báňského záchranáře vykonávat.
Přesto však věková hranice 45 let je v nové vyhlášce zachována, avšak ke zcela jinému účelu. Pouze báňští záchranáři mladší 45 let totiž mají novou vyhlášku uloženu povinnost alespoň jednou za 18 měsíců vykonat stálou pohotovostní službu na hlavní báňské záchranné stanici nebo na závodní báňské záchranné stanici se stálou pohotovostí. Hlavním důvodem k tomuto omezení je, že mladší báňští záchranáři mají více předpokladů zvládnout své úkoly i v nejtěžších podmínkách; zde tvůrci vyhlášky brali v úvahu, že bezprostředně po vzniku havárie tyto podmínky obvykle ani nejsou známy.
Novým ustanovením je požadavek na minimální počty členů báňského záchranného sboru závodní báňské záchranné stanice. Vyhláška č. 341/1992 Sb. sice v § 17 odst. 2 udávala jako nejmenší počet báňských záchranářů číslo 25, avšak s tím, že pro důl s větší četností zásahů se tento počet musí přiměřeně zvýšit, a naopak pro důl s jednoduchými poměry a v některých dalších případech se může tento počet přiměřeně snížit. Při tvorbě nové vyhlášky byla brána v úvahu nejen určitá vágnost tohoto ustanovení, ale i to, že celkové počty báňských záchranářů neustále klesají. Proto nová vyhláška stanovila konkrétní, i když minimální počty báňských záchranářů takto: na uhelném dole, s výjimkou lignitového dolu, je to nejméně 5 % počtu i nepravidelně fárajících zaměstnanců; počet báňských záchranářů však nesmí klesnout pod 60. Na lignitovém dole a uhelném lomu nesmí být počet báňských záchranářů menší než 18. Na dolech s jednoduchými poměry a v případech uvedených v § 7 odst.1 písm. c), d) a e) nové vyhlášky může být počet báňských záchranářů snížen až na 12. Jde-li o společnou závodní báňskou záchrannou stanici (§ 7 odst. 2), musí být do sboru zařazeni báňští záchranáři všech těchto organizací nebo jejich částí.
Ve druhém dílu stojí za pozornost změněné požadavky na pravidelná čtvrtletní cvičení báňských záchranářů. Dosavadní vyhláška, a také její předchůdkyně, předepisovala báňskému záchranáři každoročně absolvovat dvě praktická cvičení v používání dýchacího přístroje v dýmnici a dvě v dole. Nová vyhláška klade zvýšený důraz na výcvik báňských záchranářů a na základě získaných poznatků je preferováno cvičení v dýmnici před cvičením na dole. Proto jen jednou v kalendářním roce může být praktický výcvik v dýmnici a tepelné komoře nahrazen účastí v zásahu s použitím dýchacích přístrojů v dole. Poprvé je vyhláškou dovoleno, že praktický výcvik smí být konán i v nedýchatelném prostředí; při tom však musí být dodrženy zásady vedení zásahu uvedené v zásahovém řádu hlavní báňské záchranné stanice. Požadavek, že báňští záchranáři pracující na uhelném dole absolvují v rámci tohoto výcviku také pobyt v tepelné komoře, je také jednou z reakcí na výše uvedenou tragickou nehodu báňských záchranářů.
Další, pro někoho pohodlnějšího nepříjemnou novinkou je, že báňští záchranáři si musí udržovat odbornou způsobilost, fyzickou připravenost a pracovní návyky potřebné pro plnění úkolů báňské záchranné služby. A nejen to: dostatečnou fyzickou připravenost prokazují splněním kritérií (§ 30) nejméně jednou za 18 měsíců. Předpokládá se, že splnění kritérií se bude prokazovat při stálé pohotovostní službě, kterou báňský záchranář do dovršení věku 45 let musí alespoň jednou za 18 měsíců vykonat (ne tedy již jednou za dva roky, jak tomu bylo dosud). Dosavadní vyhláška takové ustanovení vůbec neměla.
K novým povinnostem patří neprodlené ohlášení změn ve funkci vedoucího závodní báňské záchranné stanice nebo jeho zástupce obvodnímu báňskému úřadu a hlavní báňské záchranné stanici.
Zcela nové jsou ve vyhlášce i požadavky na kvalifikaci a odbornou způsobilost u funkcí mechanika, lezce a potápěče. U četaře jsou kvalifikační požadavky formulovány jinak než dosud.
Jak je výše uvedeno, část pátá je věnovánaslužebním řádům báňských záchranných stanic. Novým je zde požadavek na výcvikový řád. I tím je potvrzen důraz kladený na zvýšení úrovně připravenosti báňských záchranářů na plnění jejich úkolů. Na rozdíl od dosavadní vyhlášky jsou v nové vyhlášce stanoveny požadavky na obsah pohotovostního, poplachového, zásahového i výcvikového řádu.
Lze říci, že část šestá, která obsahuje zásady zdolávání havárie báňskými záchranáři,je ve vyhlášce zcela nová, i když některé zásady zásahového řádu obsahovaly již předchozí vyhlášky o báňské záchranné službě. I zde je však třeba zdůraznit, že většinou jde o ustanovení převzatá ze služebních řádů revírních báňských záchranných stanic.
Díl první řeší postavení a základní povinnosti členů báňského záchranného sboru v době zdolávání havárie, druhý díl je věnován přípravě a organizaci záchranářské akce a třetí díl pojednává o vedení záchranářského zásahu na povrchu.
Za pozornost stojí zejména ustanovení zařazená do prvního dílu, která poměrně podrobně stanovují vzájemné vazby mezi členy báňského záchranného sboru, pokud jde o nadřízenost a podřízenost, a také povinnosti jednotlivých členů báňského záchranného sboru při zásahu. Jsou zde zařazena také ustanovení o základních povinnostech báňského záchranáře a o povinnostech členů báňského záchranného sboru státní báňské správy.
Díl druhý je zaměřen na přípravu a organizaci záchranářské akce a na zásah. Vedle běžných zásad jsou sem z předchozí vyhlášky převzata ustanovení o opakovaném zásahu v dýchacím přístroji. Nově jsou zde ustanovení o zásahu ve ztížených mikroklimatických podmínkách, o zásahu lezců a o zásahu potápěčů. Zčásti upraveno bylo i ustanovení týkající se plánovaného nehavarijního zásahu.
V dílu třetím je zařazen pouze jeden paragraf, a to vedení záchranářského zásahu na povrchu. Na rozdíl od předchozí vyhlášky jsou sem zařazena i ustanovení o zásahu lezců a potápěčů.
Z části sedmé pojednávající o dokladech a záznamech stojí za zmínku nové ustanovení o tom, co musí obsahovat kmenový list báňského záchranáře. Důležité také je, že záznamy vedené na paměťových médiích musí být zajištěny proti zneužití nepovolanou osobou.
Také v části osmé je pouze jeden paragraf, a to o štábu báňské záchranné služby jako poradním orgánu předsedy ČBÚ pro báňskou záchrannou službu. V tomto směru nedošlo k žádné změně.
Poslední část devátá obsahuje přechodná a závěrečná ustanovení. Nově je do vyhlášky zařazeno ustanovení o výjimkách, avšak jde pouze o výjimky v případech, kdy hrozí nebezpečí z prodlení při záchraně lidí. V takovém případě však musí být k zajištění bezpečnosti práce a provozu provedena nejnutnější opatření.
V přechodných ustanoveních nové vyhlášky je stanoveno, že dosavadní služební řády zůstávají ještě po dobu nejvíce 12 měsíců od nabytí účinnosti nové vyhlášky v platnosti. Do té doby musí být služební řády všech báňských záchranných stanic přepracovány a schváleny.
Pro některé báňské záchranáře ve vedoucích funkcích hlavních a závodních báňských záchranných stanic je důležité další přechodné ustanovení, a to že i když dnes nesplňují některý z kvalifikačních požadavků, mohou svoji funkci vykonávat i nadále, protože se po dobu výkonu těchto funkcí považují za zaměstnance splňující kvalifikační požadavky nové vyhlášky.
Je pochopitelné, že ve zrušovacích ustanoveních je zrušena vyhláška č. 341/1992 Sb., o báňské záchranné službě. Dále nová vyhláška zrušila i výnos ČBÚ č. 1/1987 o úkolech a způsobilosti báňských záchranářů-potápěčů a organizaci báňských záchranných stanic k výkonu potápěčské činnosti. Kromě toho došlo ke z rušení některých ustanovení ve výnosech ČBÚ o plánech zdolávání závažných provozních nehod a ve výnosu o plynových analytických laboratořích.
Pro úplnost dodávám, že naší snahou je, aby nová vyhláška o báňské záchranné službě nabyla účinnosti dnem 1. ledna 2002.
V příloze č. 1 je určeno základní vybavení čety, a to jak pro práci v nedýchatelném prostředí, tak i pro zásah v dýchatelném prostředí, dále základní vybavení čety báňských záchranářů lezců a báňských záchranářů potápěčů.
Příloha č. 2 uvádí tabulky pro určení délky doby zásahu báňských záchranářů ve ztížených mikroklimatických podmínkách. Tyto tabulky byly jako osvědčené převzaty ze služebních řádů beze změny.
Příloha č. 3 bude zajímat jen báňské záchranáře potápěče, neboť obsahuje dekompresní časy, které musí báňský záchranář potápěč strávit při výstupech na hladinu.
4. Závěr
Co říci závěrem? Snad jen to, že nová vyhláška o báňské záchranné službě v zásadě žádné převratné změny nepřinesla, a tedy o to snadnější bude její uvedení do života. Je ovšem pravdou, že nová vyhláška s sebou nese povinnost přepracovat služební řády báňských záchranných stanic.
Závěrem bych chtěl poděkovat všem, kteří se na tvorbě nové vyhlášky jakýmkoliv způsobem podíleli.