Novelizace báňských předpisů, která byla v posledním období vyvolána změnami zákonů v souvislosti s aproximací s právem EU
Náš právní řád je v souvislosti s přípravou na vstup České republiky do Evropské unie nezbytně nutné přizpůsobit požadavkům příslušných směrnic Evropského společenství. Přibližně od roku 1995 probíhá proto ve značné intenzitě proces, jehož vnějším výrazem je implementace směrnic Rady Evropských společenství do českého právního řádu. Přípravné kroky, které v přejímání náš stát činí, jsou neustále sledovány a průběžně hodnoceny.
Naše připravenost na vstup do EU je hodnocena především na screeningových jednáních v Bruselu, kde za významný mezník můžeme považovat jednání v prosinci 1998, kdy mezi hodnocená temata patřila vedle sociální politiky i bezpečnost a ochrana zdraví. V této oblasti naše republika nepožaduje a ani neuvažuje s případným přechodným obdobím pro převzetí všech dokumentů, které se toho týkají. Důvod je zřejmý : Evropské směrnice upravující tuto oblast jsou již v převážné míře do českých předpisů zapracovány.
I když předmětem této přednášky je tema novelizace báňských předpisů, nemohu se nezmínit o výrazné novelizaci zákoníku práce, vyvolané směrnicí č.89/391 o zavádění opatření směřujících ke zvyšování bezpečnosti a ochrany zdraví při práci.Uvádím tuto skutečnost především proto, že i když zákoník práce nelze považovat za báňský předpis, nad řadou jeho ustanovení přísluší orgánům státní báňské správy výkon vrchního dozoru, zejména pokud jde o hlavu pátou, bezpečnost a ochranu zdraví při práci, a dále pracovní podmínky. Navíc, k implementaci celé řady směrnic Evropské Unie dochází přijetím prováděcích právních předpisů. K provedení celé řady ustanovení zákoníku práce jsou přijímána nařízení vlády, z nichž menší část již nabyla účinnosti, další procházejí legislativním procesem a jejich vydání se připravuje.
Rámcovou směrnicí o opatřeních ke zlepšení bezpečnosti a ochrany zdraví při práci je směrnice 89/391/ EU, když jednotlivé škodliviny, faktory, upravuje celá řada směrnic dalších, jež bychom mohli nazvat prováděcími směrnicemi. Takovými předpisy jsou směrnice 83/477 o ochraně zaměstnanců před účinky azbestu při práci, směrnice 90/394 o ochraně pracujících před riziky účinků olova a jeho iontových sloučenin, směrnice 89/654 o minimálních bezpečnostních požadavcích na pracoviště, směrnice 89/656 o minimálních požadavcích na používání osobních ochranných pracovních prostředků, atd. Některé z těchto a řady dalších směrnic již byly implementovány do našeho právního žádu. Tak posledně uvedená směrnice o používání osobních ochranných pracovních prostředků byla transformována do vyhlášky č. 204/1994 Sb.
Nové požadavky ke zvyšování bezpečnosti pak kromě základních principů, obsažených v zákoníku práce, budou podrobněji obsaženy a upraveny v nařízeních vlády, která budou vydána k provedení těch ustanovení kodexu, jež jsou obsažena v hlavě páté - bezpečnost a ochrana zdraví při práci. Těmito nařízeními budou upraveny problematiky úrazů a jejich ohlašování, bezpečnostní značky a signály, odborná způsobilost, zvláštní odborná způsobilost, pracovní postupy, doprava, staveniště, požadavky na bezpečný provoz a používání strojů, technických zařízení, přístrojů a nářadí, a řada dalších. Ve Sbírce zákonů již vyšlo nařízení vlády č.178/2001 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví zaměstnanců při práci.
Novelou zákona č. 61/1988 Sb., o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě, která již byla přijata oběma komorami parlamentu, dojde k implementaci dvou směrnic do báňských předpisů. Jde o směrnici 93/15, o harmonizaci předpisů týkajících se uvádění na trh a dozoru nad výbušninami pro civilní použití, směrnici 94/22 o podmínkách udělování a užívání povolení k vyhledávání, průzkumu a těžbě uhlovodíků. Blíže o tom je však zde, na tomto foru, samostatná přednáška JUDr. Vítězslava Urbance.
Pro úplnost je nutno uvést, že za dvě zásadní směrnice evropského práva je nutno v hornictví považovat směrnici 92/91 o minimálních požadavcích na zvyšování bezpečnosti a ochrany zdraví pracovníků těžebních závodů při vrtech, a směrnici 92/104 o minimálních požadavcích na zvyšování bezpečnosti a ochrany zdraví pracovníků povrchových i hlubinných dolů. Prvně uvedenou směrnici nacházíme implementovanou ve vyhlášce Českého báňského úřadu č. 239/1998 Sb., o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci a bezpečnosti provozu při těžbě a úpravě ropy a zemního plynu a při vrtných a geofyzikálních pracích a o změně některých předpisů k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci bezpečnosti provozu při hornické činnosti a činnosti prováděné hornickým způsobem. Druhá směrnice byla implementována do zákona o hornické činnosti, ale i do některých úprav, provedených ve vyhláškách č. 22/1989 Sb., 26/1989 Sb., a 51/1989 Sb.
I když rozsah implementovaných směrnic, upravujících bezpečnost a ochranu zdraví při práci a bezpečnost provozu do horních předpisů je úctyhodný, nejde tento proces považovat za ukončený. Jednak je tomu tak proto, že Evropské společenství přijímá pochopitelně nové směrnice, popřípadě novelizuje ty dříve vydané, jednak se při analyzách ukazují některé dílčí otázky, které náš právní řád doposud v úplném rozsahu nezajistil. Mimo jiné určitý problém zde představují obecné legislativní bariery, dané ústavou a listinou základních práv a svobod, jež stanovily konkrétní principy toho, co patří do zákona a co do prováděcích právních předpisů. Tak například stanoví-li článek 79 odst. 1 Ústavy, že působnost ministerstev a správních úřadů lze stanovit pouze zákonem, je nezbytné při implementaci směrnic provést jejich transformaci změnou zákona, což je legislativně i procedurálně začně náročné, a dodejme, i zdlouhavé. Proto zatím co doposud je povinnost ohlašování pracovních úrazů upravena vyhláškou č. 110/1975 Sb., nově tuto povinnost ukládá zákoník práce a k jeho provedení pak vyjde nařízení vlády. A protože zákoník práce neupravuje vymezení pojmu provozní nehody (havarie) a tudíž ani nepožaduje jejich ohlašování, je nově a v poněkud pozměněné podobě tento terminus technicus zahrnut v již přijatém zákoně - novelizaci zákona č. 61/1988 Sb., o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě, o které zde již byla řeč. Obdobně je tomu u požadavků na odbornou kvalifikaci zaměstnanců. Prováděcí předpisy, dnes představované nejčastěji vyhláškami ústředních orgánů stanoví kvalifikační požadavky mnohdy i tam, kde pro to není dostatečná opora v zákoně. I to bude předmětem novely zákona, přičemž tento problém vystupuje do popředí zejména při předpokladu budoucího volného pohybu pracovních sil v rámci Evropského společnství.
Nelze opomenout, že mezi významné zákonné úpravy, jež se týkají dopadů na horní předpisy, představuje v oblasti uvádění výrobků na trh zákon č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů, jakož i na tuto normu navazující nařízení vlády.Přijetím tohoto zákona bylo dosaženo úpravy, odpovídající čl. 75 Evropské dohody, která obsahuje závazek České republiky dosáhnout ve spolupráci s Evropskou Unií plné shody s technickými předpisy Evropského společenství, Evropskou normalizací, jakož i shody v postupech jejího posuzování. V horních předpisech, aby nedošlo ke kolizi mezi úpravou technických zařízení a požadavky nově přijatého zákona, byl novelizován § 8 a doplněn § 8a v zákoně č.61/1988 Sb., o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě.
Z uvedeného je patrno, že implementace směrnic Evropské Unie probíhá po několik let a ve značném rozsahu otázky bezpečnosti a ochrany zdraví při práci pojala do našeho právního řádu. Můžeme konstatovat, že v oblasti horních předpisů, jak bylo zde uvedeno, jsme v tomto procesu nezůstali nikterak pozadu.