Michal Řehoř, Marcela Šafářová, Tomáš Lang
Výzkumný ústav pro hnědé uhlí a.s. Most
Region severozápadních Čech zahrnující oblast Krušných hor zhruba od Jáchymova po Ústí nad Labem, severočeskou pánev a oblast Českého středohoří zaujímá v historii těžby ozdobných kamenů zcela výjimečné místo. Konkurovat mu mohou snad jen achátové lokality v podkrkonoší a naleziště safírů na Jizerské louce. Historicky významné lokality drahých kamenů jsou v severozápadních Čechách soustředěny do dvou oblastí. První z nich tvoří pás především ametystových lokalit na hřebeni a svazích Krušných hor. Je jich celá řada, jen málo z nich je však vázáno na historickou hornickou činnost. Druhou oblastí jsou ložiska pyropu v Českém středohoří. Třetí oblast nemá historický význam, je však vázána na současnou hornickou činnost, především těžbu hnědého uhlí. Tento příspěvek je zaměřen na křemenné polodrahokamy Krušných hor a severočeské pánve. V oblasti Krušných hor se autoři detailněji zabývají lokalitami Ciboušov, Horní Halže a Přísečnice, v oblasti severočeské pánve pak lokalitami Ahníkov a důl Československé armády. Stručně jsou zhodnoceny i další, méně významné lokality. Příspěvek se zabývá geologickou situací nalezišť a charakteristikou jednotlivých drahých kamenů, podrobněji je pak hodnocen vývoj hornické činnosti a historický význam jednotlivých lokalit. Prostor je věnován též současné situaci nalezišť a možnostem jejich ochrany a zpřístupnění, v oblasti severočeské pánve též jejich citlivému zapojení do rekultivačních prací a možnému zpřístupnění formou naučné stezky. Část problematiky této práce byla řešena s podporou Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR v rámci výzkumného záměru č. MSM 4456918101 "Výzkum fyzikálně chemických vlastností hmot dotčených těžbou a užitím uhlí a jejich vlivů na životní prostředí v regionu severozápadních Čech".
Krušnohorská naleziště drahých kamenů těžených v době Karla IV. a pravděpodobně i Rudolfa II. se nacházejí ve střední části Krušných hor zhruba mezi Vejprty a Chomutovem. Převládajícími horninami zde jsou svorové ruly s různými přechody k biotitickým pararulám místy migmatizovaným nebo ke svorům. Hlavními součástmi těchto hornin jsou plagioklasy, křemen, biotit, muskovit, vedlejšími součástmi pak granát, chlority, titanit, draselný živec, turmalín a další. Průniky ortoruly způsobily ve svém okolí slabší nebo silnější migmatitizaci, tedy obohacení o novotvořené minerály až souvislé pásky obvykle křemeno-živcové hmoty.
Schematický plánek významnějších nalezišť ozdobných kamenů v Krušných horách
Ametysty, jaspisy a acháty zdejších lokalit jsou vázány na hydrotermální křemen-ametystové a křemen-ametyst-hematitové žíly. Vlastní drahý kámen byl těžen jen vyjímečně (lokalita Ciboušov), mnohem častěji se objevil jako doprovodný minerál při těžbě železných rud. Situování významnějších lokalit schematicky ukazuje obrázek.
Historicky jde o jednu z nejvýznamnějších lokalit drahých kamenů u nás. Osada Ciboušov je situována na úpatí Krušných hor a dnes je součástí Klášterce nad Ohří. Nálezy ametystů a červených jaspisů v polích jsou zde známy od nepaměti, významně byly doplněny sběrem při zemních pracích v průběhu výstavby vodovodu k nové vodárně u lesa nad Ciboušovem roku 1981. Poblíž vodárny ve svažitém lesním terénu jsou zbytky starého důlního díla, ukrývajícího v odvalu úlomky křemene, jaspisu a ametystu, tedy zbytky původní žilné výplně. Hydrotermální žíla je v rule a její rozsyp je patrný v polích do vzdálenosti 200 m. Úlomky žiloviny jsou uloženy do hloubky 1,2 m ve svahových hlínách. Dnes je žíla prakticky vytěžena. Nejzajímavější vzorky lokality tvoří zlomky fialových ametystů překrytých červeným jaspisem. Původní výplň žíly na Ciboušově, v níž ametyst vykrystalizoval do volného prostoru, byla podrcena a při další mineralizaci zalita jaspisem. Byly nalezeny brekcie tvořené celými i zlomkovými krystaly tmavého ametystu uloženými v červeném a béžovém jaspisu. Tento průběh mineralizace je v Krušných horách vyjímečný. Podobnosti jaspisů a ametystů použitých ve středověkých inkrustacích v kapli sv. Kříže na Karlštejně a Svatováclavské kapli ve chrámu sv. Víta zjistil v roce 1982 ing. P. Machek. Do té doby byl jejich zdroj předpokládán v oblasti německé lokality Schlottwitz. V dalších dvou letech proběhly srovnávací zkoušky ciboušovských vzorků s kameny sejmutými z výzdoby kaple na Karlštejně a archeologický průzkum středověké dobývky. Šlo o první archeologický průzkum na ametystové žíle v Evropě. Zejména díky nalezeným zlomkům keramiky byla potvrzena časová shoda těžby ametystové žiloviny s dobou vlády krále Karla IV. Výzkum potvrdil, že důlní dílo bylo otevřeno výhradně pro ozdobné kameny. Jiné užitečné nerosty nebyly nalezeny. Vedle P. Machka se na této fázi výzkumu podíleli především J. Skřivánek (archeologie) a F. Foltýn (geolog Dolů Nástup Tušimice a místní sběratel). Rozsah středověké těžby a zpracování drahých kamenů byl pozoruhodný. Jednotlivé drahokamové desky z dochované inkrustace stěn kaplí mají rozměry od 3x5 cm do 40x50 cm, síla desek kolísá od 8 do 16 mm. Svatováclavská kaple dokončená roku 1666 je vyložena 1345 deskami, kaple sv. Kříže na Karlštejně, dokončená roku 1366 má 2496 desek a kaple sv. Kateřiny na Karlštejně má 1132 desek. Desky byly zapuštěny do sádrové vrstvy a její povrch mezi kameny byl pozlacen. Další dvě kaple z doby Karla IV, které měly být též vyloženy drahými kameny, se nedochovaly. Jedna byla součástí kostela všech svatých na Pražském hradě a zanikla při velkém požáru roku 1551. Další nedochovaná kaple byla v císařském hradu v Tangermünde v Braniborsku.
Po své nejslavnější éře byla
lokalita pravděpodobně znovuobjevena v době Rudolfa II., pak byla celá
staletí až do objevu v roce 1982 zcela zapomenuta. Při opravách kaplí na
Karlštejně v letech 1984 - 1986 byly chybějící drahokamové desky doplněny
materiálem ing. P. Machka. Celkem šlo o 89 desek z popisované lokality. Ing.
P. Machek se spolupracovníky rovněž zprovoznil model vícenásobné rámové
pily osazené deseti železnými dráty za použití volného brusiva v jílové
vodní suspenzi, kterou mohlo být zpracování suroviny v době Karla IV. prováděno.
Možnost aplikace byla teoreticky prokázána, model pily se v současnosti nachází
na zámku v Klášterci nad Ohří v trvalé expozici věnované Ciboušovu.
Lokalita je dobře přístupná z blízkého Klášterce nad Ohří. Vzorky
minerálů lze dnes sbírat v případě orby nebo zemních prací na polích
pod nalezištěm. Vlastní původní lokalita je dnes chráněná, při návštěvě
v srpnu 2005 však byla zjištěna vysoká míra devastace.
V okolí Horní Halže leží rozsáhlé pozůstatky po starém dolování na silně odkrytých skarnových ložiskách, jejichž magnetit je většinou přeměněn na hematit a která byla prostoupena četnými samostatně dobývanými hematitovými žilami. Vedle několika větších jam a štol zde byly stovky drobných šachtiček o nepatrné hloubce a velké množství rýh, kterými byl dobýván hematit povrchově. Starý název pro tato díla byl "Geschiebfeld" (suťovisko), a výskyty samy byly označovány jako "Geschiebe" (suť). Ruda kopaná a sbíraná vysloveně na povrchu většími těžařstvy i četnými jednotlivci byla dodávána do železáren většinou jen v létě, při deštích a v zimě se zde práce zastavovala. Tato krušnohorská osada je proslavená celou řadou lokalit drahých kamenů, jen tři z nich jsou však prokazatelně spjaty s historickou hornickou činností. Místní křemenné polodrahokamy však nikdy nebyly na rozdíl od Ciboušova předmětem těžby. První z lokalit, takzvaná "černá Halže" se nachází asi 300 m východně od obce. Křemenné hmoty se vyskytují v rozvlečených starých odvalech. Výskyt naznačuje průběh žíly a v ní ražené štoly, není však jasné, zda jde o odvodňovací nebo těžební dílo. Mohlo jít o odvodnění rašeliny za účelem těžby zemité limonitické rudy. Sloučeniny železa a manganu se na lokalitě stále vyskytují. Drahé kameny tvoří charakteristické tmavé acháty a ametysty. Další lokalita, takzvaná "červená Halže" se nachází přímo ve středu obce. Zdejší výrazně červené acháty jsou téměř kultovním kamenem krušnohorských mineralogů z české i saské strany hranice. I tuto lokalitu tvoří velmi starý odval. Předmětem těžby zde byl velmi pravděpodobně hojně se vyskytující hematit.
Poslední, nedávno objevená lokalita je
situována v lese jihozápadně od obce. I zde byly zjištěny stopy po velmi
staré hornické činnosti. Šlo o několik desítek nevýrazných pinek a haldiček
zarostlých stromy, které vznikly pravděpodobně při selském dobývání
zemitých limonitových rud nacházejících se v podloží rašelinového
horizontu. Drahé kameny zde tvoří sytě zbarvené ametysty. Nejzajímavějšími
vzorky jsou rezavě hnědé hlízovité ametystové útvary, jejichž jádro tvoří
dokonale omezená pseudomorfóza křemene po kalcitu o velikosti až 30 cm. Z
charakteru vzorků plyne, že volné krystaly kalcitu různé velikosti byly
nahrazeny hematitem a ten později křemenem. V poslední fázi na toto jádro
narostly dvě generace krystalů ametystu. Naleštěné ukázky jsou vyjímečně
atraktivním ozdobným kamenem. Vedle těchto unikátů poskytuje lokalita i
kusové ametysty, drobné drůzy křišťálu a velmi vzácně i záhnědy.
Rudní revír v okolí Přísečnice je jednou z nejstarších báňských oblastí Krušných hor a možná i Čech. Vedle magnetitu ve skarnech a hematitových žil zde byly dobývány žíly se stříbronosným galenitem a později žíly s polymetalickou rudní výplní. Vedle stříbrných rud se zde vyskytovaly rudy arsenové, kobaltové, niklové, bizmutové a v menším množství měděné. Přísečnice ležela na staré hraniční stezce. První písemný doklad o existenci osady pochází z roku 1335. Brzy na to, zřejmě kolem roku 1340, byly založeny místní doly. O jejich významu a rozsahu těžby svědčí založení mincovny. Přes určité výkyvy v těžbě bylo obdobím největšího rozkvětu zdejších dolů 16. století. Významnější problémy přišly v 17. století, byly dány třicetiletou válkou a faktem, že většina dolů byla vyrubána až na úroveň dědičných štol, z čehož vyplývaly značné náklady na odvodnění. Rozsáhlé pokusy o oživení těžby lze datovat do počátku 18. století. Přes kvalitu těžené rudy však s ohledem na náklady těžby nemohly přinést trvalý výsledek. Na přelomu 18. a 19. století byla většina zdejších dolů opuštěna. V případě této lokality je na rozdíl od Horní Halže výskyt polodrahokamových odrůd křemene méně významný. Na sutě z aplanovaných důlních děl z 19. století jsou vázány nálezy ametystů. Jde o typickou ametystovou žilovinu doprovázenou načervenale zbarveným křemenem. Ukázky je zde dodnes možné nalézt.
V oblasti Krušných hor se vyskytuje řada dalších, poněkud méně významných lokalit pravděpodobně vázaných na historickou hornickou činnost. Nedaleko obce Černý potok probíhala dosti významná těžba železných rud (magnetit, hematit). Oblast je známá výskyty typických achátů a v poslední době i ametystů. Staré odvaly se vyskytují v oblasti ametystové lokality Údolíčko. Na lokalitě Blahuňov byly v letech 1952 - 1958 zjištěny struktury fluorito - barytové formace ve formě žil. Ložisko bylo těženo do roku 1961. Na odvalu se donedávna vyskytovaly pozoruhodné vzorky červeného karneolu ve fluoritové žilovině a velmi vzácně i drůzy ametystu. Ozdobné kameny se vyskytují ojediněle i v historických rudních revírech Cínovec (záhněda, topaz) a Krupka (topaz). Samostatnou publikaci by zasloužily krušnohorské lokality ve SRN. Drahokamové topazy ze Schneckensteinu byly známé už ve středověku (topaz z této lokality byl zřejmě nalezen v prstenu při výzkumu ostatků krále Přemysla Otakara II.). Dávnou tradici má rovněž využívání zříceninových achátů a ametystů z lokality Schlottwitz.
Výskyty křemenných polodrahokamů vázaných na těžbu hnědého uhlí jsou dosti vzácné. V oblasti severočeské pánve má jednoznačně největší význam lokalita Ahníkov v blízkosti severních svahů dolu Merkur. Dnes již bohužel jen historický význam má lokalita silicitů v podloží dolu Československé armády.
Lokalita Ahníkov se nachází poblíž
hlavní silnice Chomutov - Klášterec nad Ohří cca 5 km od Chomutova. Její
objev byl vázán na stavbu vodního přivaděče v předpolí dolu Merkur v
roce 1986. Tehdy byla stavebními pracemi odříznuta část svahu mírného
zarostlého návrší zvaného "U vodárny", SZ od bývalé, těžbou
zlikvidované obce Ahníkov. Tento odkryv je dodnes částečně zachován. Byla
zjištěna zvětralá hornina šedohnědé, nafialovělé nebo nazelenalé
barvy, která je patrně produktem intenzivního větrání pyroxenického
peridotitu a pyroxenitu za tropického klimatu. Předpokládá se její pokřídové
a předmiocéní stáří. Nalezené ultrabazické těleso nevytváří v terénu
větší přirozené výchozy. Poblíž povrchu vykazuje zhruba vejčitý tvar při
protažení Z-V až SZ-JV. Delší rozměr činí cca 400 m, kratší 100-150 m.
Ahníkovské ultrabazické těleso pravděpodobně doprovází tektonickou zónu
předpokládanou severně od lokality. Méně pravděpodobnou možností je
vynesení bloku z větších hloubek prostřednictvím bazaltoidní erupce.
Nejzajímavějším minerálem lokality je chalcedon. Dle difrakční analýzy
jsou zde všechny atraktivní křemenné hmoty tvořeny právě chalcedonem.
Nejpřitažlivější, ale dnes již vzácnou formou výskytu chalcedonu jsou hlízy
a bochníkovité tvary o velikosti do cca 10 cm. Bílé až modrofialové
zbarvení je uvnitř hlízy často zonární a vzorky jsou výborně leštitelné.
Zeleně zbarvená plazma je mineralogicky tvořena též chalcedonem s malou příměsí
chloritů. Minerál je vázán na dislokace vyplněné trávově zelenou až
tmavě zelenou chloritickou hmotou ve východní části lokality u vodoteče.
Plazma tvoří kulovité, ledvinité nebo nepravidelně zaoblené hlízy. Drobné
krystaly křišťálu tvoří spolu s obecným křemenem častou výplň dutin
vyskytujících se uvnitř hlíz čistého chalcedonu a plazmy.
 |
 |
| Současná situace naleziště | Naleštěný vzorek chalcedonu |
Lokalita Ahníkov se nachází v blízkosti chráněného paleontologického naleziště "Severní svahy Merkur" a pozoruhodných tufitických poloh na svrchních skrývkových řezech dolu Merkur. K tomuto faktu se přihlíží při plánování rekultivačních prací, v budoucnu se počítá se zpřístupněním výše uvedených lokalit formou naučné stezky.
Šlo o lokalitu přímo vázanou na těžbu hnědého uhlí. V bezprostředním podloží uhelné sloje zde byly v 80. letech minulého století nalézány nepravidelné čočky silicitů. Ty vznikly silicifikací sedimentů podložních vrstev, obsahujících četné kořeny stromů a ulity plžů rodu Caepaea. Na velkých nábrusech vyniknou v černé až tmavě šedé základní hmotě modravé žilky chalcedonu a zejména průřezy ulitami plžů velkých 1 - 2 cm. Mimořádně tvrdé a lesklé silicity jsou využitelné ve šperkařství i k výrobě drobných uměleckých předmětů. Zájem o silicity bohužel vzrostl až v době, kdy byla lokalita přesypána vnitřní výsypkou. V současné době jsou již zásoby suroviny prakticky vyčerpány.
Vedle výše uvedených lokalit lze zmínit ještě nálezy prokřemenělých fosilních dřev na dolech Vršany a zejména Bílina. Největší zájem vzbudily úlomky dřev poseté množstvím silně lesklých krystalků černě zbarveného křemene (morionu) o rozměrech 2 - 4 mm. Ve spolupráci s pracovníky rekultivací Severočeských dolů, a.s. je v současnosti připravována na jižních svazích dolu Bílina expozice typických minerálů a hornin lokality včetně pozoruhodných vzorků prokřemenělých dřev.
Historické rudní revíry Krušných hor jsou známé již minimálně stovky let, patří k naší historii a existuje o nich velmi rozsáhlá literatura. Tento příspěvek si proto nemůže klást za úkol probrat jejich problematiku vyčerpávajícím způsobem. Cílem příspěvku je pouze představit zájemcům pozoruhodnou historii krušnohorských lokalit křemenných drahých kamenů, jejich využití v minulých staletích a případnou vazbu na historické rudní revíry. Vedle těchto slavných nalezišť jsou zde charakterizovány i mnohem mladší, méně známé lokality vázané na těžbu hnědého uhlí. Zájemcům o vzorky z popisovaných lokalit lze doporučit pozoruhodnou mineralogicko - hornickou expozici v objektech františkánského kláštera v Kadani, která je přístupná každou sobotu a neděli od 10 do 16 hodin. Zajímavá sbírka je uložena také v pobočce teplického muzea umístěné v historickém horním městě Krupka. Menší kolekce lze shlédnout v mosteckém muzeu a na odborech měřičství a geologie těžebních organizací.
Přehled použité literatury
/1/ Bouška, V., Dvořák, Z.: Nerosty severočeské hnědouhelné pánve Nakladatelství Dick, Praha 1997, ISBN 80-902341-0-0
/2/ Machek, P.: Ametyst Ciboušov časopis Minerál, 1/1995 , str. 28-31
/3/ Řehoř, M., Dvořák, Z.: Nové poznatky o mineralogii lokality Ahníkov Bulletin mineralogicko-petrografického oddělení Národního muzea v Praze, 183-185
/4/ Řehoř, M., Řehoř, V.: Nové lokality ametystu v Krušných horách časopis Minerál, 1/2000, str. 3-6
/5/ Řehoř, M.: Výskyt a těžba ozdobných kamenů na historických lokalitách severozápadních Čech Rozpravy Národního technického muzea v Praze, Studie z hornictví 33, 1984, str. 29-37
/6/ Šrein, V.: Perspektivní naleziště ametystů Krušných hor časopis Minerál, 1/1995 , str. 24-28
