 |
 |
Ing. Stanislav Vopasek
Nejvýznamnější kulturní památky a přírodní výtvory tohoto světa chrání Organizace spojených národů již dvacet let svou odbornou institucí UNESCO. Vytvořený "Seznam světového kulturního dědictví UNESCO" obsahuje téměř osm set světově unikátních kulturních objektů, které chrání 178 států světa podepsanou Úmluvou pro budoucí generace.
Uvedený Seznam světového kulturního dědictví se stal v posledních době velkého rozvoje turistky současně i hlavním podkladem pro zpracovávání turistických tras světových cestovních kanceláří. Města bez kruhového znaku s nápise Světové dědictví nejsou už pro ně dostatečně atraktivní.
Z uvedených důvodů vniká obrovský zájem desítek našich a tisíců světových měst o uvedení jejich kulturních památek alespoň do přípravném (indikativním) seznamu adeptů pro budoucí přijetí pařížským výborem k zapsání do Seznamu UNESCO.
Ostrava má své světově unikátní industriální památky oproti řadě jiných měst v tomto indikativním seznamu od roku 2001 již zapsány. S přijetím ostravských památek do seznamu počítá pařížský výbor v roce 2010.
Ostravská nezisková organizace Nadace Landek se snaží po deset let ve smyslu svého statutu informovat o daných skutečnostech nejen zodpovědné orgány města, ale i o celou ostravskou veřejnost. Návrh ostravských památek zapsaný v pařížském seznamu je současně pro naše město historicky neopakovatelnou příležitostí stát se součástí uvedeného světového kulturního společenství.Zapsáním našich kulturních památek do Seznamu světového dědicví UNESCO by byl splněn i jeden z významných cílů "Strategického plánu rozvoje" našeho města. Budoucí generace by nám případnou liknavost při přípravě přihlášky nikdy neodpustily.
UNESCO (United Nations Educional Scientifie and Curtural Organization) je mezinárodní odbornou organizací pro výchovu,vědu a kulturu.Jako specializovaná instituce byla zřízena Organizací spojených národů (OSN) v roce 1946 a má své sídlo v Paříži.
Tato světová organizace přijala na zasedání své generální konference v roce 1972 konvenci s Úmluvou o ochraně světového kulturního a přírodního dědictví, jejíž cílem je ochránit nejvýznamnější světové kulturní a přírodní statky pro budoucí generace. Podepsaná úmluva na této konferenci stanoví podmínky a cíle pro zachování vybraných nejvýznamnějších výtvorů člověka a přírody.
Konvence UNESCO s názvem "WORLD HERITAGE", sdružující již 178 zemí zajišťuje evidenci a ochranu těch kulturních a přírodních památek, které mají výjimečnou s univerzální světovou hodnotu. Pro zajištění tohoto cíle stanovil výbor organizace se sídlem v Paříži zvláštní pravidla pro přijetí vybraných významných objektů do "Seznamu světového kulturního dědictví"(dále jen Seznam).
Byl vytvořen jako novodobá analogie sedmi divů světa, jak je znali antičtí Řekové. Zapsané památky do Seznamu světového dědictví obsahují to nejcennější, co lidstvo zdědilo po minulých generacích na všech kontinentech.. Podle přijaté Úmluvy o ochraně světového kulturního a přírodního dědictví doplňuje každoročně pařížský 21členný výbor Seznam světového dědictví o další světově unikátní pamětihodnosti. Přihláška kulturní lokality musí vyhovovat všem stanoveným podmínkám komise s nominační zprávou o světové výjimečnosti objektu.
Do Konvence WORLD HERITAGE vstoupilo tehdejší Československo teprve v roce 1992. Přesto má již v současné době s ohledem na rozlohu a počet obyvatel relativně nejvíce historických památek zapsaných v tomto Seznamu. Jedná se o 12 historicky významných lokalit :
Uvedená historická města si plně uvědomila, že zapsání památek do Seznamu UNESCO má obrovský význam pro jejich turistický ruch. Radnice těchto dvanácti českých měst zařazených do Seznamu světového dědictví UNESCO vesměs potvrzují, že návštěvnost jejich památek se po zařazení do Seznamu, podle polohy a významu dané lokality, zvedla 5 až 10ti násobně.
Česká republika se tak nyní nachází ve společnosti zemí se světoznámými památkami jako jsou Egypt, Řecko, Itálie, Irák a Indie . Celkem je v současné době v tomto Seznamu evidováno 7 8 8 těchto světových významných lokalit.
Seznam světově unikátních kulturních a přírodních památek byl doposud tvořen převážně architektonickými a uměleckými díly jako jsou hrady, zámky,městské rezervace, kostely, sochy či malby.
Jen velmi malou část dnešního Seznamu zatím tvoří industriální památky spjaté s výrobní činností člověka, které představují tovární budovy,ocelové stavebních konstrukce včetně výrobních strojů a techniky. Tyto historické industriální stavby doplňují hledisko zachování dokladů univerzálního historického vývoje člověka. Proto má i pařížský výbor zájem doplnit Seznam o unikátní historické industriální památky. A právě tyto podmínky splňují navrhované poměrně zachovalé technické památky Ostravy. Naše město už nebude mít nikdy historické památky typu Hradčan, Vyšehradu nebo Karlova mostu.
Na konci 20.století, "století páry a těžkého průmyslu", bylo do Seznamu zapsáno jen několik málo světových industriálních památek. S vědomím unikátnosti některých ostravských industriálních památek požádal v únoru 1997 tehdejší primátor Ostravy Evžen Tošenovský ministra kultury ČR Jaromíra Talíře o zapsání "Přírodní archeologicko-průmyslové lokality Landek" do Seznamu UNESCO. Jedinečnost této lokality Národní přírodní památky Landek tkví v jejím nepřetržitém osídlení po dobu 23 tisíc let, světově prokázaném prvním použití černého uhlí člověkem k ohřevu, v nálezu výjimečně štíhlé Landecké Venuše, ve výskytu geologických výchozů karbonských vrstev se slojemi a v zachovalém industriálním areálu kulturní památky nejstaršího ostravského dolu Anselm (Eduard Urx). Primátor Tošenovský obdržel tehdy neprodleně písemný souhlas ministra s podáním přihlášky města do indikativního seznamu. Ministrův souhlas byl však podmíněn kladným vyjádřením všech kompetentních odborných institucí města. Vyjádření jedné z institucí k této samostatné přihlášce Landeku nebylo však tehdy jednoznačně kladné. Odrážela se v něm malá odborná i politická vůle k samostatnému zařazení lokality Landek do světového Seznamu. Proto ministerstvo kultury samostatnou landeckou přihlášku v roce 1997 dočasně odložilo.
Přes pozastavení přihlášky lokality Landek do Seznamu v roce 1997, si bylo Ministerstvo kultury ČR plně vědomo historického významu a především světové unikátnosti většiny ostravských průmyslových památek . Z těchto důvodů nechalo podle připomínek dopracovat Památkový ústav Ostrava do předběžného seznamu další tři industriální soubory. V této formě seznamu čtyř areálů byly památky navrženy v roce 2001 za ČR do indikativního (přípravného) seznamu v Paříži.Indikativní seznam památek předkládají jako oficielní dokument členské země výboru v Paříži jako předběžné návrhy k zapsání do Seznamu v dalších letech. S ohledem na velké množství přihlášek může totiž navrhnout ČR ročně k zapsání do Seznamu pouze jednu lokalitu. Vedle ostravských památek jsou pro zapsání do světového Seznamu v dalších letech připraveny v Paříži i další lokality České republiky
U přihlášek k zapsání těchto nových lokalit není striktně určen časový harmonogram jejich podání. Která lokalita z indikativního seznamu je podle stanovených podmínek projekčně a technicky připravena s průkazem světové unikátnosti bude brzy do Seznamu zapsána. Důležitá je především světová unikátnost památky.
Tak první přihláška památkové rezervace města Olomouce, ani její následná přihláška tři kašen nebyly pro komisi dostatečně světově unikátní. Městu Olomouci byl nakonec do Seznamu zapsán až jeho třetí návrh světově unikátního morového sloupu. U vedení města Olomouce bylo však sympatické úsilí dosáhnout zapsání městské památky do Seznamu UNESCO za každou cenu.
V minulosti definitivně neprošly do světového Seznamu významné české kulturní lokality jako je hrad Karlštejn a kladrubský klášter. Další česká města jako jsou Znojmo, Příbram, Jihlava, Rakovník, Mikulov, Karlovy Vary, Liberec a Štramberk marně bojují o zapsání alespoň do uvedeného indikativního (předběžného) seznamu v Paříži. O to více vyniká světová unikátnost ostravských technických památek, když je výbor v Paříži na požádání české komise zařadil přímo do indikativního seznamu. Proto kladení jakýchkoliv podmínek k zapsání ostravských areálů do Seznamu se nezdá moudré. Další čeští čekatelé by rádi nepřipravenou Ostravu v indikativním seznamu nahradili.
Původně provinční zemědělské městečko Moravská Ostrava, jehož zakladatelem byl pravděpodobně v roce 1267 olomoucký biskup Bruno ze Schauenmburku, zůstalo po celý středověk až do průmyslové revoluce jedním z mnoha desítek nevýznamných moravských městských sídel s minimálními dějinami. Podobně jako jiná města bylo několikrát postiženo požáry, povodněmi a epidemiemi. Třicetiletá válka přivedla město do hlubokého úpadku. Přes ztrátu Hlučínska v roce 1742 bylo až připojení Haliče k rakouské monarchii v roce 1772 pro Ostravu počátečním zdrojem rozvoje obchodu. Přispělo k tomu v roce 1782 privilegium Josefa II. na konání dobytčích trhů. Město Moravská Ostrava mělo ještě v roce 1850 pouze necelých tři tisíce obyvatel.
Teprve po nálezu černého uhlí v roce 1763 ve Slezské Ostravě, se založením Vítkovických železáren v roce1828 a s napojením Ostravy na síť Severní dráhy Ferdinandovy z Vídně do Krakova v roce 1847, nastal historicky neobyčejně dynamický sociálně ekonomický rozvoj města a okolních obcí. Z ostravské aglomerace se tak už na přelomu 19. a 20. století stala nejprůmyslovější oblast habsburské monarchie. Město Ostrava si své metropolní postavení podrželo i v pozdější ČSR. Byly to tedy uhelné hornictví společně s hutnictvím, které se staly hlavním zdrojem rozvoje tohoto, co do velikosti třetího největšího města naší země. Řada jeho dominantních průmyslových staveb byla v minulém století jen minimálně rekonstruována a proto mohly být nyní jako historické průmyslové a světově unikátní objekty prohlášeny za Národní kulturní památku a připravovány k zapsání do Seznamu .
Po dočasném pozastavení samostatné přihlášky lokality Landek v roce 1997 a po novém podání nové indikativní přihlášky se čtyřmi ostravskými kulturními areály do Paříže v roce 2001, jsou nyní po čtyři roky shromažďovány v Národním památkovém ústavu územní pracoviště Ostrava podklady ke čtyřech technickým projektům kulturních památek areálů dolů Anselm, Vrbice, Petr Cingr , Hlubina a vysokých pecí Vítkovice. V posledních letech se podmínky přijetí přihlášek do Seznamu dále zpřísnily. Vedle nominační dokumentace o technickém stavu přihlašované památky musí být nově od počátku století přikládána k přihlášce na zapsání do Seznamu i samostatná dokumentace nazvaná Management Plan . Tato dokumentace v podstatě obsahuje doklady o připravenosti přihlašovatele (města) na budoucí provozování památky, která po zapsání do Seznamu zviditelňuje ve světě nejen město, kraj, ale i celou zemi.
Významným dokumentem pro zpracování uvedeného Management plánu bude nedávno uzavřený projekt "Strategického plánu rozvoje statutárního města Ostravy na léta 2005 - 2013" doplněný o podmínky souhlasného stanoviska Krajského úřadu MS kraje.
Podkladové materiály vlastníka Národní kulturní památky- vysoké pece Vítkovice, připravované pro zasedání zastupitelstva MS kraje, údajně slovo "zbourání" neobsahují. Přes to se ještě nedávno v několika mediích objevily barbarské myšlenky na zbourání části (dvou pecí) Národní kulturní památky areálu vysoké pece Vítkovice tak zvaných "Ostravských Hradčan". Velkým štěstím pro tyto památky je nyní zřejmě snížení cen ocelového šrotu . Naše světově unikátní technické památky patří už dnes jen a jen naším potomkům. Proto naše generace nemá žádné právo nyní zničit to co nám zanechali naši předchůdci Potenciální kulturní barbaři by si měli uvědomit, že vítkovické vysoké pece jsou mnohem starší než větší část katedrály sv. Víta v Praze. Podobné hlasy na ubourání mladší části chrámu v Praze asi nikdy nikdo neslyšel.
Problémy jsou jen s údržbou a zachování části Národní kulturní památky vysoké pece . Druhá část tohoto národního památkového areálu Důl Hlubina je již po tři roky vzorně opravován součastným správcem areálu státním podnikem Diamo.
1. Přírodně archeologicko-průmyslová lokalita Landek
|
|
Navrhovaná lokalita obsahuje zachovalý areál nejstaršího štolového dolu založeného v roce 1782 v úbočí vrchu Landeku. Stavební objekty Dolu Anselm (Urx) architektury průmyslové secese pochází z počátku dvacátého století . V podzemí je zde otevřeno pro veřejnost štolové patro ve slojích Albert a František. Většina objektů areálu byla prohlášena za kulturní památky. Vrch Landek nad areálem dolu o rozloze 85 ha je významným archeologickým nalezištěm a byl prohlášen v roce1992 Národní přírodní památkou.
Výjimečnost lokality: Historicky světově první nález použití černého uhlí člověkem k ohřevu; nález štíhlé sošky Landecké Venuše; důkazy téměř nepřetržitého osídlení lokalita po dobu 23 tisíc let když se postupně stala slovanským hradištěm, zeměpanským hradem a nejstarším ostravským dolem Anselm s původní architekturou průmyslové secese. Lokalita je také unikátní svými výchozy karbonského souvrství se slojemi uhlí. V Seznamu UNESCO by se jednalo o ojedinělou kombinaci přihlášky přírodní, archeologické, geologické a průmyslové lokality. Stát lokalitu chrání jako národní přírodní památku Landek a kulturní památku důl Anselm.Vlastník OKD a.s.památku řádně udržuje.
2. Areál Dolu Hlubina a vysokých pecí Vítkovice.
 |
 |
Památková lokalita je historickým průmyslovým areálem vítkovických železáren založený v roce 1827 dnes zahrnuje úpravnu, koksovnu, tři vysoké pece založené v letech 1836-38 . Součástí areálu je technologicky propojený komplex Dolu Hlubina založeného v roce 1852. Technické konstrukce a výškové stavby areálu jsou po údobí 178 let hlavní dominantou města nazývanou výstižně " Ostravské Hradčany". Tento průmyslový stavební komplex je tedy mnohem starší než 60% stavby chrámu Sv.Víta v Praze.
Výjimečnost lokality: Ve světě je to už již jediná unikátní zachovalá výrobní linka těžkého průmyslu prezentující výrobní tok od těžby uhlí přes úpravnu, koksovnu až po výrobu železa. Silueta výškových konstrukcí tvoří výjimečnou dominantu centra města je státem chráněna jako Národní kulturní památka.Vlastník dolu DIAMO s.p.památku opravuje. Vítkovice a.s. svou část památky udržují v původním stavu.
3. Areál dolu Petr Cingr
 |
 |
Kompletní povrchový komplex uhelného dolu založeného v roce 1843, se zachovalým provozuschopným zařízením všech stacionárních strojů z počátku minulého století.
Výjimečnost lokality: Původní průmyslová architektura celého areálu z počátku minulého století, udržované stacionární stroje v autentickém stavu z roku 1912 bohužel s nedávno odpojeným přívodem energie. Areál projektoval před 1. světovou válkou významný architekt vídeňské školy František Fiala.
Areál je chráněn státem jako Národní kulturní památka.Vlastník Národní památkový ústav ú. p.Ostrava.
4. Areál větrní jámy Vrbice.
 |
Je zachovalou architektonickou kompozicí průmyslové stavby uhelného dolu z roku 1911 společnosti Severní dráha Ferdinandova s původním těžním strojem a pístovým kompresorem z roku 1911.
Lokalita chráněna státem je jako kulturní památka a je dobře udržována vlastníkem OKD a.s. DPB Paskov.
Přihlášku památkové lokality do Seznamu UNESCO předkládá ministerstvu kultury za město s nominační projektem a s přílohou management plánu představitel města (primátor). Na základě dodaných podkladů zpracovává a kompletuje přihlášku města jako nominační zprávu Národní památkový ústav Praha. Tato zpráva mívá ze zkušeností 300 - 500 stran projektů a příloh v hodnotě 300 - 400 tis. Kč. V poslední české přihlášce (Třebíč) bylo zpracování nominační zprávy hrazeno z rozpočtu města.
Zapsáním památky do Seznamu UNESCO nezískává město ani vlastník vesměs žádné zvláštní finanční výhody. Naopak nový žadatel o zapsání musí doložit v uvedeném management plánu způsob zajištění prostředků na vybudování potřebné infrastruktury souvisící s budoucím provozem zapsaných památek. Proto je také důležitý obecný způsob financování velkých kulturních památek ze strany státu. Po vstupu do EU se oproti minulosti mírně zlepšil přístup k prostředkům na údržbu památek z fondů na kulturu.
Financování údržby kulturních památek je obecně podle dosud platného zákona o kulturních památkách věcí vlastníka památky . Ve velkých průmyslových aglomeracích české republiky (Praha, Plzeň, Brno) vznikalo v minulosti současně s rušením neefektivních výroben mnoho technických památek.Proto stát velmi účinně pomáhá řešit regionům financování vzniklých historických exponátů z těchto opuštěných výroben a financování zvýšené údržby technických památek. Děje se to zřizováním velkých regionálních Technických muzeí, která zřizuje, řídí a financuje ze svého rozpočtu, vesměs Ministerstvem kultury (MK ČR). Technická muzea pečují vedle vlastních muzejních exponátů také o další technické skanzeny, které se jim podařilo vybudovat z historických opuštěných výrobních provozoven v regionu.
Vzorem v této činnosti může být Technické muzeum Brno, které z ročních stomilionových rozpočtů buduje již po léta objekty vlastního muzea a k tomu ještě provozuje v kraji pět samostatných průmyslových skanzenů.
Výjimku v tomto poměrně štědrém státním systému financování technických památek tvoří v české republice jen ostravská průmyslová aglomerace.Ta přes padesát let žádné Technické muzeum nemá a proto také financování údržby jejích technických památek téměř nikdo ani neřeší.
Ostrava měla také už dvakrát ve své historii vybudováno své Technické muzeum, tento zdroj financování industriálních památek. Pokaždé ji však bylo toto muzeum pro nedostatek peněz v centru zrušeno. Naposledy to bylo nedávno před čtyřmi lety.
Poprvé byla v Ostravě založena v letech 1904-1906 současně hned tři nejstarší technická muzea v českých zemích Bylo to v roce 1904 české "Průmyslové a živnostenské muzeum v Moravské Ostravě" a ve stejném roce také německé "Kunst Industrie und Gewerbe Muzeum für das Ostrau-Karwiner Kohlenrevier". V následujícím roce 1905 vzniklo při báňském úřadu Ostrava "Muzeum für Unfallfehütung im hned Bergbau beim k.k. Revierbergmante in Mährisch Ostrau ". Teprve až za tři roky po Ostravě, v roce 1908, bylo v Praze otevřeno dnešní Národní Technické muzeum .
Uvedená ostravská technická muzea přežila pod různými názvy, v různých organizačních spojeních i v různých ostravských budovách celou první republiku i obě světové války. Po osvobození v roce 1945 převzalo od německého vedení muzea rozsáhlé historické sbírky nové české vedení pod názvem "Průmyslové muzeum Ostrava". V roce 1946 byly sbírky muzea z vítkovické školy přemístěny do opravených prostor bývalého hotelu Royal na Reální ulici. Koncem uvedeného roku byly však exponáty muzea násilně vystěhovány na ulici a Průmyslové muzeum Ostrava bylo následně v roce 1950 oficielně zrušeno. Zachráněné zbytky sbírek technických exponátů částečně převzalo městské Ostravské muzeum.
Krátce na to, v roce 1951 chystalo MK ČR vznik nové pobočky Národního Technického muzea na Moravě. Na místo obnovení nejstaršího českého Technického muzea v Ostravě bylo však založeno zcela nové Technické muzeum Brno. Za čtyřicet let jeho existence bylo zde v Brně vybudováno za miliony korun ze státních prostředků příkladné druhé největší technické muzeum v českých zemích. Vedle toho se zde v jihomoravském kraji podařilo vedení tohoto Technického muzea zachránit pět historických průmyslových areálů a přeměnit je na velmi dobré technické skanzeny s průmyslovými naučnými stezkami.
Za tuto dobu čtyřiceti let nedostala stejně velká ostravská průmyslová aglomerace na údržbu svých technických památek od centrálních úřadů ani haléř.
Myšlenka výstavby a obnovení vlastního technického muzea však v Ostravě nikdy nezanikla.Ideální koncepci "Technického muzea v Ostravě" představoval investiční záměr zpracovaný odborem školství a kultury Krajského národního výboru v prosinci 1956. Návrh předpokládal rozsáhlou výstavbu technického muzea v prostoru proti Dolu Šalomoun, který měl spolu s tehdy již utlumenou Žofinskou hutí tvořit součást muzea jako ostravský hornický a hutnický skanzen.
I tehdy pochyběly v centrálních úřadech pro vzdálenou Ostravu peníze a proto byl investiční záměr výstavby ostravského Technického muzea opět odmítnut.
Z uvedených důvodů začaly proto mezi stoupenci hornické historie v OKR klíčit myšlenky na zřízení samostatného hornického muzea financovaného bez pomoci centra. Byl hledán jen vhodný končící důl s vyuhlenými uhelnými zásobami. Začátkem sedmdesátých let ukončil svou těžební činnost Důl Eduard Urx (Anselm) pod Landekem. Revírní nadšenci pro hornického muzejnictví začali proto, se souhlasem tehdejšího ministerstva paliv, připravovat tento historický důl pro budoucí novou muzejní funkci. Ještě v době těžení uhlí zde bylo v roce 1987 "Hornické muzeum Ostrava" založeno. Všechny jeho expozice byly budovány pouze z prostředků revíru. Po ukončení těžby dolu v roce 1991 a po malých úpravách bylo muzeum v roce 1993 otevřeno pro veřejnost.
Ostatní průmyslová odvětví v Ostravě však opět žádné muzeum neměla. V jiných průmyslových městech (mimo Ostravu) jak již bylo řečeno, tuto muzejní činnost za utlumené historické podniky zajišťuje vesměs MK ČR z rozpočtů svých Technických muzeí.
U příležitosti otvírání ostravského Hornického muzea bylo také MK ČR požádáno o zřízení ostravského Technického muzea, obdobného zdroje financování jako mají ostatní průmyslové aglomerace v této republice. Ministerstvo ostravské žádosti tentokrát vyhovělo a v roce 1994 pod názvem "Průmyslové muzeum Ostrava" byl po čtyřiceti letech, dlouho očekávaný subjekt v Ostravě znovu založen.
Nové Průmyslové muzeum dostalo od OKR darem pro svou práci za symbolickou cenu celý zachovalý areál Dolu Petr Cingr v Michálkovicích. Nové vedení muzea začalo plnit neprodleně pro ostatní ostravský průmysl své regionální muzejní úlohy. Muzeum sice nemělo jako jiná technická muzea v republice roční stamilionový rozpočet, ale i to málo peněz ostravskému utlumovanému průmyslu do začátku zatím stačilo. Do michálkovického areálu brzy začalo aktivní vedení muzea svážet cenné průmyslové exponáty z celého kraje.
Tato poměrně dobrá práce nového Průmyslového muzea byla však po třech letech narušena odchodem zkušeného ředitele. Po jeho odchodu Ministerstvo kultury na místo vypsání konkurzu na nového ředitele, dosadilo do uvolněné funkce řadového pracovníka muzea bez odpovídajícího vzdělání a především bez zkušeností. Pod jeho vedením přestalo muzeum plnit úlohu regionálního technického muzea pro podniky celého kraje a za prostředky ministerstva si jen začalo budovat v areálu dole Petr Cingr jakési třetí ostravské hornické muzeum. O ostatní utlumené areály v kraji se už přestalo Průmyslové muzeum starat. Ostravské muzejní instituce na tento stav vlastníka MK ČR několikrát upozorňovaly . Ministerstvo však na místo personálního řešení ve svém zařízení, poslalo jen v roce 1999 do "východní gubernie" své kontrolní pracovníky, kteří po zjištění neutěšeného stavu v řízení muzea navrhli ministrovy kultury k 1.1. 2000 (už po druhé v historii) ostravské Průmyslové muzeu opět zrušit. Samozřejmě zrušení bylo provedeno včetně rozpočtu muzea určeného na údržbu ostravských technických památek a včetně plánovaných stavů muzejních pracovníků. Revírem darovaný areál Dolu Petr Cingr převzal po muzeu do správy Památkový ústav a to včetně jedenácti pracovních muzejních systémových míst. Tak namísto Technického muzea se stamilionovým rozpočtem a organizátora výstavby ostravských hutnických skanzenů získala Ostrava zpět po ministerském zrušení areál Národní technické památky jakéhosi třetího hornického muzea ve městě se jménem rakouského úředníka c.k. ministerstva financí nad branou.
Ostravský průmyslový region má prokazatelně nejvíce nových industriálních památek v této zemi. Lze proto nedávné zrušení Průmyslového muzea Ostrava považovat jen za další neuvážený krok centrálních úřadů, které tím hrubě podcenily význam technických památek v MS kraji. Tento region má stejné právo na rozpočtové státní peníze k údržbě památek jako je mají ostatní velká průmyslová města v této zemi. Neuváženým zrušením Průmyslového muzea v Ostravě a tvrdým odmítnutím podání zákonné informace bývalého vlastníka o důvodech tohoto zrušení z února t.r. jsme byli opět zařazeni mezi regiony třetí kategorie,které jsou až tam někde na východě této země.
Lze doufat, že po interpelaci našich poslanců v parlamentu napříč politickým spektrem bude další křivda učiněná na tomto kraji napravena. Státní Technické muzeum sem do tohoto průmyslového města plným právem patří.
Muzeu darovaný areál dolu Petr Cingr je mu stále ještě k dispozici. areálu..