Ing. Josef Suldovký
Český báňský úřad
Exogenní požár při ražbě tunelu je událost ojedinělá a pokud k němu dojde, je třeba hledat zdroj především ve strojním vybavení, nebo hořlavém materiálu používanému při stavbě tunelu. Těmto zkušenostem odpovídá i stanovení předpokládaných rizik a tedy i přijatých opatření. Požár, ke kterému došlo při ražbě Strahovského tunelu dne 20.2.1992, se těmto zažitým zásadám natolik vymyká, že příčiny požáru a způsob jeho likvidace stojí za připomenutí.
Úvodem snad jen konstatování, že hlavní protagonisté této mimořádné
události, tj. Vojenské stavby, závod IS 01, které prováděly ražbu v úseku
Strahovského tunelu–sever a Hlavní báňská záchranná stanice Kladno,
která prováděla likvidaci požáru, již jako firmy neexistují a s nimi
zmizely i archivy a záznamy o této mimořádné události. Z těchto důvodů
jsou jediným zdrojem tohoto referátu dílčí protokoly Obvodního báňského
úřadu Kladno
a moje osobní vzpomínky, neboť akci HBZS Kladno na likvidaci tohoto požáru
jsem osobně řídil.
Dne 20.2.1992 se čelba střední tunelové trouby v úseku Strahovského tunelu – sever dostala zhruba jeden metr před propojku č. 6, která byla vyražena v roce 1988 za účelem propojení levého a pravého opěrného tunelu zhruba pod úhlem 45 stupňů vůči opěrným tunelům. Z důvodů další ražby kaloty střední tunelové trouby bylo nutné vyrabovat opěrný rám na křížení pravého opěrného tunelu s propojkou č. 6.
Pro pochopení dalšího vývoje situace se musíme vrátit do roku 1988 a pokusit se popsat události související s ražbou propojky č. 6. Propojka č. 6 nešťastně kopírovala v nadloží průběh geologické poruchy a při její ražbě došlo k nežádoucímu nadvýlomu, o jehož rozsahu neexistují doklady, ale podle výpovědi pamětníků byl mimořádně velký. Za účelem sanace nadvýlomu byl tento vyplněn roštem a následně umělým stropem – dekou z hranolů a fošen. Pamatuji se, že i pamětníci se v odhadu množství uloženého dřeva rozcházeli v řádech. Po vyplnění nadvýlomu dřevem došlo k následnému zalití betonem. Tyto události z roku 1988 nebyly však zaneseny do dokumentace a lze konstatovat, že byly zapomenuty.
Tolik tedy propojka č. 6 a rok 1988 a vraťme se zpět do roku 1992. Jako optimální metoda pro likvidaci opěrného rámu bylo zvoleno jeho odpálení autogenem, tato metoda se již dříve osvědčila a byla v podobných případech běžně používána. Na práci byl vystaven směnový příkaz k výjimečné práci s otevřeným ohněm v podzemí a v průběhu ranní směny dne 20.2.1992 byly práce provedeny. Někdy kolem poledne téhož dne, zhruba hodinu po ukončení prací bylo zjištěno, že z prostoru za ostěním, které bylo tvořeno pažením „Union“ propojky č. 6 začíná vystupovat kouř. Pracovníci začali lít vodu z požárních hadic za ostění a někdy okolo 14,45 došli mylně k názoru, že oheň je již uhašený. Další pokusy o hašení požáru prolíváním vodou potom probíhaly po celou odpolední a noční směnu dne 20.2.1992. Naštěstí již na počátku odpolední směny byla odvolána pracoviště střed, neboť byla zasažena požárními zplodinami. Během noční směny osádka pokračovala nejen v hašení, ale i v práci na čelbě střední tunelové trouby – frézování a prováděla stavbu dalšího prstence. Kolem 4. hodiny ranní se ale oheň v propojce č. 6 rozhořel natolik, že bylo nutné veškeré práce zastavit a osádku odvolat.
Na pracoviště Strahov - sever bylo povoláno vedení podniku a byla jmenovaná havarijní komise. V 9,00 hodin dne 21.2.1992 byl o situaci vyrozuměn Obvodní báňský úřad Kladno a v 10,30 téhož dne byly povolány čety HBZS Kladno. Po prohlídce postiženého pracoviště bylo konstatováno, že se jedná o požár většího množství dřeva v nadloží propojky č. 6. Vzhledem k tomu, že se jednalo o nedokonalé hoření, byl požár doprovázen velkým výronem kouřů a koncentracemi CO nad hygienickou hranicí. Na základě zjištěných zkutečností havarijní komise po poradě s pracovníky OBÚ Kladno havarijní komise stanovila další postup prací na zmáhání požáru. Bylo rozhodnuto pokračovat ve frézování čelby kaloty střední tunelové trouby a stavbě dalších prstenců tak, aby bylo možné následně v nejbližším místě, tedy na pravé straně při pohledu na čelbu ve směru ražby prorazit hlavou frézy otvor nad křížením propojky č. 6 s levým opěrným tunelem.Tím měl být umožněn přístup k ohnisku požáru a jeho sanace. Práce osádky razičů byla prováděna pod dozorem záchranářů HBZS Kladno, kteří prováděli průběžnou detekci a likvidaci dílčích ohnisek vodou. Stanovený postup prací byl značně ztížen geologickou poruchou nad propojkou č. 6, která zavinila okolo 18,00 hodiny dne 21.2.1992 nejen zavalení vyfrézované díry nad propojkou č. 6, ale i poruchu frézy při uvolňování závalu. Z těchto důvodů bylo upuštěno od dších průniků nad propojku č.6a bylo rozhodnuto, že bude pokračováno v ražbě střední tunelové trouby v plném profilu s následnou stavbou prstenců. Účelem tohoto postupu bylo postupné„odrubání“propojkyč. 6. Na základě získaných zkušeností bylo přímé hašení ložisek vodou minimalizováno, přistoupilo se k likvidaci vypadlých hořících ložisek zasypáváním horninou a po prochlazení jejím odtěžením. Současně bylo přistoupeno k regulaci větrání tím, že v pravém opěrném tunelu bylo postaveno regulační těsnící pažení.
Tento postup se ukázal přes některé dramatické okamžiky jako velmi účinný a dne 22.2.1992 bylo hlavní ložisko požáru řízeným závalem zlikvidováno. Následná ražba v noční směně 22.2.1992 již probíhala v relativně přijatelných podmínkách a tak dne 23.2.1992 v ranní směně postoupila čelba střední tunelové trouby na konec propojky č.6 s pravým opěrným tunelem.
Havarijní komise ukončila svoji práci 28.2.1992 a havarijní stav byl definitivně odvolán 2.3.1992.
Co vlastně bylo příčinou tohoto neobvyklého požáru v tunelu? Nejvýstižnější bude, necháme–li promluvit předpisy:
dle § 39 odst.1 musí být důlní dílo vedeno podle technologického postupu vypracovaného v souladu s podmínkami určenými při povolování nebo ohlašování prací. Technologický postup musí odpovídat poměrům, v nichž je důlní dílo vedeno.
Toto ustanovení bylo porušeno tím, že při vedení důlního díla bylo pro výplň volných prostor za výztuží použito materiálu, který nebyl projektovou dokumentací předepsán.
§ 5 odst. 2 ukládá, že provozní dokumentace musí mimo jiné určit podmínky pro bezpečný výkon práce.
Ustanovení bylo porušeno tím, že provozní dokumentace pro práce s otevřeným ohněm v propojce č. 6 mezi opěrnými tunely podmínky pro bezpečný výkon práce neobsahovala.
§ 21 odst. 1 písm. b ukládá, že kromě povinností uložených zvláštním předpisem je organizace povinna bezodkladě ohlásit příslušnému obvodnímu báňskému úřadu také závažné události a nebezpečné stavy, a to pod písmenem d, důlní požáry.
Ustanovení bylo porušeno tím, že mimořádnou událost ohlásila organizace s jednodenním zpožděním.
§ 23 odst. 1 písm. b, kde se požaduje, aby k zajištění bezpečnosti práce a provozu byl veden dolový, nebo stavební deník, do něhož se zapisují, nebo zakládají opatření týkající se bezpečnosti práce.
Ustanovení byla porušena tím, že ve stavebním deníku nebyly žádné příkazy, ani opatření pro bezpečný výkon práce při použití otevřeného ohně v propojce č. 6 zapsány.
§ 168 odst. 2 v písemném příkazu podle ostavce 1 cit. paragrafu musí být určen především druh a rozsah prací, druh bezpečnostích opatření, zejména k odstranění hořlavých látek, nebo jejich ochraně před vznícením, kontrola složení ovzduší atd.
Ustanovení byla porušena tím, že výše uvedené požadavky nebyly splněny
§ 70 odst. 1 přímí dodavatelé jsou povinni zakreslovat do jednoho vyhotovení provádějících projektů, popřípadě jednostupňových projektů veškeré změny, k nimž došlo při provádění jejích dodávek.
Ustanovení bylo porušeno tím, že změna při provádění prací – použití dřevěné výplně za výztuží nebyla do prováděcího projektu zakreslena.
- rozhodnutím z 15.6.1992 byla Obvodním báňským úřadem v Kladně udělena pokuta ve výši 10 000,- Kč organizaci Vojenské stavby,
- dvěma vedoucím pracovníkům Vojenských staveb byla udělena pokuta,
- razičský kolektiv obdržel za svoji práci při likvidaci požáru od vedení organizace finanční odměnu,
- jeden vedoucí pracovník Vojenských staveb obdržel za svůj osobní přístup při likvidaci mimořádné události věcný dar,
- podzemní stavitelství je bohatší o jednu zkušenost.