Rekultivace a voda

Hornická Příbram ve vědě a technice 2003

Ing. Jiří Kašpar

Mostecká uhelná společnost a.s., právní nástupce, odbor báňského rozvoje a zahlazování

Bc. Lenka Měsková

Mostecká uhelná společnost a.s., právní nástupce, odbor báňského rozvoje a zahlazování

Anotace:    Rekultivace a voda

Provádění sanačních a rekultivačních prací patří mezi zákonné povinnosti těžařů. Rozsáhlé plochy se navracejí do nového trvalého stavu, je vytvářena nová krajina, která je souborem nových kvalit.  Kromě nejrozšířenějších typů rekultivací, kterými jsou rekultivace lesnická a zemědělská mají pro renaturalizaci těžbou devastovaných ploch velký význam rekultivace vodního charakteru.

Vodní plochy významně podporují vznik biocenter, zlepšují a stabilizují klimatické poměry v místě samém i nejbližším okolí. Neopomenutelné není i sportovní či rekreační využití. Mostecká uhelná společnost tímto způsobem navrátila do užívání řadu ploch, které byly v minulosti postiženy těžbou a to jak hlubinnou, tak povrchovou. Mezi významné rekultivace tohoto typu patří například vybudovaná Vodní nádrž Vrbenský, ale i řada vodních ploch, které vznikly přírodním nahromaděním vod v rámci výsypkového hospodářství či v depresích vzniklých poklesy po těžbě dolů.

Význam vodních rekultivací bude však narůstat v období douhlování jednotlivých lomů. Toto je zřejmé například z projektu zahlazení bývalého lomu Most - Ležáky. Ještě v tomto desetiletí vznikne "Jezero Most" o rozloze 311 ha, které bude centrem revitalizovaného území.

Voda v rekultivacích je významnou složkou a její využití v rámci obnovy krajiny je nezastupitelné.

Mostecká uhelná společnost a.s.,právní nástupce (MUS), již 10 let zastává významné místo v české energetice. Jejím cílem je stále toto postavení posilovat a snažit se o celkové udržení pozice hnědého uhlí při výrobě tepla a elektrické energie na domácím i zahraničním trhu. Velký důraz klade mimo jiné na ekologické chování, k němuž patří zejména zahlazování následků důlní činnosti prostřednictvím sanací a rekultivací. Obnova území zasaženého dobýváním se stala nedílnou součástí procesu těžby a je vnímána jako jeho závěrečná etapa.

Rozsah sanačních a rekultivačních prací představuje zejména  rekultivaci rozsáhlých ploch na vnějších a vnitřních výsypkách povrchových lomů, ale dnes i rekultivaci velkých zbytkových jam, které jsou novým atributem vstupujícím do rekultivační činnosti. To vše předpokládá zejména multidisciplinární přístup při komplexním pojetí nově vytvářených krajinotvorných systémů a řešení složitých vazeb na ekosystémy stávající.

V roce 2003 představuje rozsah rekultivační činnosti MUS a jejích dceřinných společností plochu 3096 ha. Převedeme-li vykonané práce v oblasti sanací a rekultivací do finanční roviny, pak za dobu existence MUS bylo vynaloženo 3,1 miliardy Kč.

K 31.12. 2002 bylo ukončeno v rámci lokalit MUS celkem 5275  ha ploch. Následující graf podle kultur ukazuje procentuelní podíl  jednotlivých druhů ukončených rekultivací. 

Graf. č. 1

Po ukončení zahlazovacího procesu, tj. po ukončení těžby bude konečná struktura krajiny zastoupena následujícím procentuelním stavem kultur. Tento graf oproti skutečnosti v roce 2003 vypovídá o nárůstu rozsahu funkční a rekreační zeleně (ostatní) a zejména o přínosu  vody do krajiny.

Graf. č. 2 

Voda se stává v nové krajině severočeské hnědouhelné pánve významným fenoménem a představuje zejména tvorbu nového vodního režimu nově vznikající rekultivované krajiny po těžbě.

Tam, kde je to vhodné a zejména v případech, kdy nelze docílit požadované úpravy vodního režimu pomocí protierozních a melioračních opatření, používáme opatření stavebně-technická. Mezi ně patří zejména formy realizace menších vodohospodářských prvků. 

V rámci realizace menších vodohospodářských děl se budují  otevřené nezpevněné nebo zpevněné příkopy, drény a nebo např. štěrková odvodňovací žebra, vše s vazbou na přirozenou nebo umělou hydrickou síť. Významné jsou retenční nádrže a tzv. poldry, které plní většinou vodohospodářské funkce za účelem regulace odtoku vody a zachycení  erozního sedimentu a to zejména na výsypkách v období vysokých srážek.

Pro  rozvoj flóry a fauny je nutné udržet na povrchu rekultivačních ploch dostatek vody. Z tohoto důvodu je účelné, tam kde jsou pro to podmínky a po odborném posouzení, respektovat lokální v depresích vytvořené vodní plochy a ponechat je přirozenému vývoji ve formě např. močálů se stálým výskytem vody a nebo mokřadů s pohybující se vodou. V těchto biotopech vzniklá společenstva jsou významným stabilizujícím ekologickým prvkem v krajině. 

                        Svůj význam a nezastupitelné místo mají přírodní nahromadění vod tzv. nebeské rybníky.

Obrázek č.1 - Slatinická výsypka, vodní rekultivace

Návrat území do kulturního stavu a společenská poptávka vyvolávají takové podmínky, že v rámci rekultivační činnosti jsou některé vodní plochy vytvářeny cíleně pro využití v rámci příměstské rekreace. Mezi ně patří například vodní nádrž Vrbenský o ploše 39 ha, která od roku 1992 je využívána k rekreačním  a sportovním účelům v letním a i zimním období.

Obrázek č. 2 - Vodní nádrž Vrbenský

Významnou roli sehrávají vodní plochy rekultivovaných území i z pohledu estetiky krajiny. Příkladem může být "na objednávku" vytvořená vodní plocha na vnitřní výsypce lomu Most v blízkosti přesunutého děkanského chrámu v Mostě.

Obrázek č. 3 - Děkanský kostel v Mostě

V současné době hydrické rekultivace představují více než 2% veškerého rozsahu rekultivačních prací. To však není konečným číslem, neboť se stává stále více aktuelní hydrická rekultivace, která souvisí se závěrečnou fází rekultivace zbytkových jam po ukončené lomové těžbě uhlí. Ta představuje zavodňování zbytkových jam, nebo-li tzv. rekultivace "mokrou cestou". Jde o složité vodohospodářské dílo, které zahrnuje vždy originální a ojedinělý záměr,  který má několik fází řešení. 

V první fázi a to ještě před ukončením lomové činnosti, musí tento záměr projít schvalovacím procesem EIA  - posuzováním vlivů na životní prostředí, který je stanoven zákonem. Zde jsou posuzovány všechny vlivy budoucího vodního díla na životní prostředí a to nejen orgány státní správy, ale i širokou veřejností. Veřejné projednání, ale neřeší technické problémy stavby, a není v žádném případě  rozhodnutím o realizaci stavby. Ale je jedním z rozhodujících podkladů k územnímu řízení budoucího vodohospodářského díla pro stavební úřad. 

Další fáze v oblasti přípravy realizace budoucího jezera představuje již řízené ukončování báňské činnosti v oblasti zbytkové jámy tak, aby byla zajištěna báňským provozem stabilita zbytkové jámy vč. svahových partií.

Požadavky na stabilitu jsou koncipovány na základě hydrogeologických a geomechanických posudků. Provádí se proto sanační práce, které představují např. překrytí a utěsnění propustných vrstev  odkrytých svahů nadloží a uhelné sloje, podsypávání svahů navazujících výsypek v rámci zajištění jejich konečné stability, utěsnění dna zbytkové jámy atd. V této fázi samozřejmě již dochází k dotvarování tzv. břehové čáry budoucího jezera, i když její tvar je zpravidla dán předcházejícím postupem těžby. Z hlediska estetického  a funkčního je žádoucí, aby byl tvar břehové čáry rozmanitý, se zachováním členitých prvků.

 Třetí a závěrečná fáze představuje povolení a realizaci vodního díla dle stavebního zákona, zákona o vodách a dalších souvisejících zákonných opatření.

Řešení způsobu napouštění vody je velmi zajímavým úkolem, který je na základě odborných posudků posuzován již v rámci přípravy tohoto způsobu rekultivace. Projektant uvažuje s množstvím vody zachyceným z vlastního povodí, ale také s dočasným převedením stávajících vodotečí, které značně urychlují naplnění těchto vodních nádrží. Časový horizont napouštění se samozřejmě odvíjí od těchto řešení s vazbou na množství dešťových srážek v jednotlivých letech a také velikosti nádrže. Doba napouštění se pohybuje v rozmezí  několika let - stovek let. 

V současné době je významným projektem v centrální části SHP zahlazení důlní činnosti lomu " Ležáky - Most", který ukončil těžbu v roce 1999 a je dnes ve fázi ukončení sanačních prací a rozpracovanosti převážné části biologické rekultivace. Závěr a dokončení těchto prací včetně rozsáhlého stavebního díla - Jezera Most je předmětem státního příspěvku. Celková koncepce zahlazení důlní činnosti  je řešena souhrnným plánem sanací a rekultivací.

Obrázek č. 4 - Jezero Ležáky - Most  (blízká budoucnost)

Lom Ležáky - Most má rozsah pozemků zasažených báňskou činnosti 1220 ha. Jezero má projektovanou vodní plochu o rozloze 311 ha. 

Tabulka č.1 

Způsob biologické rekultivace je řešen s převahou lesnické rekultivace, břehová linie bude zatravněna a před nastoupáním hladiny na požadovanou kótu budou ochráněny břehy proti abrazi biologicky, tj. osázením vlhkomilnými dřevinami a rákosem v kombinaci se zpevněním kamenivem. V jižní a jihozápadní části jezera se předpokládá rekreační využití ploch, neboť se jedná o terén, který pozvolně klesá k jezeru. Po dlouhodobější stabilizaci výsypky bude možno přivést do tohoto území i další aktivity.

Západní, severní a východní svahy zbytkové jámy nad budoucí vodní hladinou jsou v převážné většině navrženy, s přihlédnutím k tvarování terénu k lesnické rekultivaci. Rekultivační lesy zde mají plnit především funkci půdoochrannou a meliorační. Pro zpestření druhové skladby  jsou do lesních ploch včleněny travnaté plochy ve stylu květnatých luk.

 Rozhodující rekultivace probíhají na lokalitě Ležáky - Most od roku 1990 s předpokladem ukončení biologické rekultivace v poslední severozápadní svahové části břehů jezera v roce 2018. Tím bude ukončeno zahlazení devastovaných ploch po těžbě uhlí  s celkovou plochou rekultivace1220 ha.

Celkové náklady na sanace a rekultivace, včetně vybudování jezera Most dosáhnou  výše 2,5 miliardy korun. Z toho více jak 1 miliardu uhradila z vytvořené zákonné rezervy na sanace a rekultivace MUS. S ohledem na vyhlášený útlum nebyla finanční rezerva vytvořena v potřebné výši a proto další finance přispěje stát z  přiznaných 15 miliard na náhradu škod způsobených těžbou hnědého uhlí v severozápadních Čechách v minulosti. 

Jezero Most nebude v centrální části SHP jediným. Kromě něj jsou v rámci komplexního řešení zahlazení následků důlní činnosti v této části revíru navržena jezera i v  budoucích zbytkových jamách lomu ČSA a lomu Vršany - Šverma. Přehled o základních veličinách dává následující tabulka.

Tabulka č.2

Porovnáme-li způsoby zahlazení následků důlní činnosti u nás a v zahraničí - například v NSR v Sasku či Lužicku, pak můžeme zkonstatovat, že zavodňování zbytkových jam je prováděno obdobným způsobem a v daleko větším počtu. I v zahraničí vznikají místo lomů rozsáhlá jezera vytvářející novou tvář krajiny, včetně nových ekologických a sociálních aspektů.

Obrázek č. 5 - výřez z mapy z hnědouhelného revíru u Lipska
  (nová jezerní krajina)

Závěrem můžeme konstatovat, že vodohospodářské řešení rekultivace a revitalizace v Mostecké oblasti, s vazbou na řešení celé Podkrušnohorské uhelné pánve bude ojedinělé a jeho řešitelé spolu s těžebními společnostmi jsou postavení před nový  a nelehký úkol. Využití ekologického potenciálu vody v krajině poškozené po těžbě hnědého uhlí zcela jistě přinese do regionu historický návrat nejen vodních společenstev, ale i možnost provozování rekreace a vodních sportů. Rozhodující však bude zejména vytvoření celkové ekologické stability krajinného a životního prostředí vzniklého po hornické činnosti.