Ing. Petr
Strohalm
Historická
těžba břidlic na Moravě
Břidlice v širším slova smyslu jsou nejrozšířenější horninou na zemském povrchu. Zastoupeny jsou prakticky na všech stratigrafických úrovních od proterozoika až po terciér a jejich podíl na celkovém objemu sedimentárních hornin je odhadován na 70 až 80 % (Pettijohn, 1956). Přes toto rozšíření se břidlice uplatňují mnohem méně výrazně, než odolnější sedimenty, jako např. vápence nebo pískovce a navzdory jejich širokému rozšíření na zemském povrchu je také výskyt ložisek štípatelných břidlic poměrně vzácný. To je zapříčiněno skutečností, že štípatelná břidlice jako surovina je definována zejména schopností dělit se štípáním na tenké desky a dle konečného způsobu použití dalšími vlastnostmi, jako například odolností vůči zvětrávání a vlivům povětrnosti, odolností proti skluzu, stálobarevností ap. Využitelnost břidlic je tak kromě litologických a mineralogických vlastností, determinována také vnitřní strukturou horniny, vývojem kliváže a jejímu vztahu k původní vrstevnatosti.
Historická těžba břidlic na Moravě je soustředěna do oblasti moravskoslezského kulmu. Sedimenty moravskoslezského kulmu vystupují na povrch na území trojúhelníkovitého tvaru v prostoru přibližně vymezeném obcemi Zlaté Hory – Uničov – Olomouc – Lipník nad Bečvou – Fulnek a Hlučín. Geologicky je oblast moravskoslezského kulmu omezena metamorfity Hrubého Jeseníku, permokarbonem boskovické brázdy a devonem Moravského krasu na Z a téměř přímočarým, SV orientovaným tektonickým stykem s neogénem karpatské předhlubně. Severní i jižní omezení oblasti tvoří transgresní linie třetihorních sedimentů.
Sedimenty kulmu představují synorogenní klastickou formaci ukládanou v předpolí variského orogénu, v miogeosynklinále sv. směru, otevřené směrem k S, jejíž jižní okraj zasahoval až k Brnu. Během vývoje se zóna maximální subsidence geosynklinály postupně přesouvala směrem k V. Podle různých autorů je mnohonásobné cyklické střídání drob, prachovců a břidlic v kulmu připisováno gradační sedimentaci kalných proudů směřujících od Brna k SV (Kumpera, 1966) nebo tektonofaciálním změnám sedimentace v mělkém moři podmíněným geotektonickým režimem dílčích bloků jeho dna (Dvořák, 1988).
Přehledná
geologická mapa Nízkého Jeseníku (J. Dvořák, 1988) s vyznačením hlavních
ložisek štípatelných břidlic.
Legenda : 1 –
předflyšová souvrství s vulkanity vrbenské a štěrnbersko-hornobenešovské
zóny, 2 – vápencová souvrství devonu a spodního karbonu u Hranic a
v okolí, 3 – andělskohorské souvrství, 4 – hornobenešovské souvrství, 5 –
moravické souvrství, 6 převážně droby, 7 – převážně břidlice, 8 – ostravské
souvrství, 9 – neovulkanity, 10 – neogén, ¢ – netěžená
ložiska, £ – těžená ložiska)
Seznam
ložisek štípatelných břidlic : 1–okolí Třemešné, 2–Dětřichovice, 3–M. Véska,
4–Václavov u Bruntálu, 5–M. Štáhle, 6–Břidličná, 7–Ondřejov, 8–Pastviny,
9–Jiříkov, 10–Chabičov, 11–Řideč, 12–Svobodné Heřmanice, 13–Jakartovice,
14–Bohdanovice, 15–Sl. Harta, 16–Domašov nad Bystřicí, 17–Jívové, 18–Bělkovice
19–Nové Těchanovice, 20–Svatoňovice, 21–Čermná, 22–Klokočov, 23–Smilov,
24–Velká Střelná, 25Hrubá Voda, 26–Boňkov, 27–okolí Budišovic, 28–Jestřábí u
Fulneku
V rámci flyšových sedimentů kulmu jsou vyčleňovány čtyři litostratigrafické jednotky, jejichž členění podle Dvořáka (1988) je znázorněno na následujícím obrázku. Přehledná geologická mapa Nízkého Jeseníku s vyznačením hlavních ložisek štípatelných břidlic.
Stratigrafická tabulka karbonu v Nízkém Jeseníku a okolí (J. Dvořák, 1988). (vertikální šrafura – hiát)
Charakteristika litostratigrafických jednotek kulmu :
· andělskohorské souvrství
- rychlé střídání jemno až hrubozrnných drobových poloh mocných až 100 m s výrazně gradačně zvrstvenými rytmity a laminity, v nichž se střídají jemnozrnné droby, prachovce a břidlice v poměru 3 : 1 : 2 (celková mocnost neznámá)
- v rámci andělskohorského souvrství byla těžena řada ložisek v pásu od Dětřichovic až po severní okolí Šternberka, např. : Dětřichovice, Malá Véska, Václavov u Bruntálu, Malá Štáhle, Břidličná, Jiříkov, Huzová
· hornobenešovské souvrství
- převaha drob s přibýváním břidlic směrem do nadloží (mocnost 1000 m)
- vzhledem k naprosté převaze drob nebyla v rámci hornobenešovského souvrství těžena žádná ložiska štípatelných břidlic
· moravické souvrství
- převládají laminované břidlice až prachovce s hojnými tenkými vložkami jemnozrnných drob
- z hlediska ložisek štípatelných břidlic je moravické souvrství nevýznamnější v rámci celé oblasti moravskoslezského kulmu. Výskyt ložisek štípatelných břidlic je soustředěna do třech pásem, západní pás táhnoucí se od Svobodných Heřmanic přes Bohdanovice, Hořejší Kunčice, Svatoňovice až po Hrubou Vodu, střední pásmo představované ložisky Deštné, Staré Oldřůvky a Velká Střelná a východní pásmo představované ložisky v údolí Moravice, Zálužné, Hanzlův Mlýn, Nové Těchanovice, Lhotka u Vítkova, Čermná, Klokočov, Nové Oldřůvky a Boňkov
· hradecko-kyjovické souvrství
- spodní část tvoří droby, místy se slepenci, které tvoří ostrou hranici vůči podloží, ve svrchní části vrstevního sledu přibývá břidlic, nejvyšším obzorem je tzv. mořské patro Štúra na které nasedá paralická úhlonosná molasa (ostravské souvrství) svrchního karbonu (celková mocnost 1500 m)
- v rámci hradecko-kyjovického souvrství byly štípatelné břidlice těženy pouze na několika lokalitách jako např.: Jestřábí u Fulneku, Wondruškův mlýn u Budišovic ap.
Těžba pokrývačských břidlic má v oblasti moravskoslezského kulmu několik staletí trvající historii. První zmínky se datují do druhé poloviny 18-tého století, hlavní rozvoj těžby a zpracování břidlic však nastal až ve druhé polovině 19-tého století, kdy byla břidlice těžena v několika desítkách dolů a lomů. Celková roční produkce výrobků v roce 1864 je Hochstetterem odhadována na cca 50 tis. t a počet činných dolů přibližně na stovku. Největší a nejmoderněji vybavené doly byly v té době na lokalitách Velká Střelná a Hrubá Voda – Hlubočky. Koncem 19-tého století dochází v souvislosti s objevem lehčích, umělých krytin k poklesu poptávky a řada dolů zaniká. Konjunktura poptávky po břidlicové krytině nastala ve třicátých letech 20. století, kdy byla řada ložisek znovu otevřena a s konjunkturálními výkyvy jejich těžba pokračovala až do období po II.světové válce, přibližně do let 1947 a 1948, kdy byla prakticky na všech lokalitách ukončena především z důvodu nedostatku pracovních sil po odsunu německého obyvatelstva (Wagner, Staněk, 1991). Jediným těženým ložiskem štípatelných břidlic bylo v té době ložisko Nové Těchanovice a později, na počátku 70-tých let byla obnovena těžba ložiska Svatoňovice.
Se vzrůstající oblibou přírodních materiálů, která nastala v 90-tých letech minulého století, byly průzkumné práce a pokusy o znovuobnovení těžby provedeny na lokalitách Hrubá Voda, Velká Střelná, Svobodné Heřmanice, Jakartovice, Čermná a Klokočov. Po krátké době však byly tyto práce ve většině případů zastaveny. V současné době jsou v oblasti moravskoslezského kulmu těžena ložiska Nové Těchanovice, Svatoňovice, Hrubá Voda a Svobodné Heřmanice.Celkový roční objem hrubé těžby lze odhadnout na cca 10 až 20 tis. m3. Větší část vytěžené suroviny je přednostně využívána na výrobu břidlicové střešní krytiny, méně vhodná surovina je využívána na výrobu obkladů a dlažby. V menší míře je odpad z kamenické výroby dále využíván k výrobě břidlicové moučky (Hrubá Voda), která je používána jako plnivo v gumárenském průmyslu a průmyslu barev, nebo k výrobě břidlicových šupin k posypu lepenek nebo umělých střešních krytin (Svobodné Heřmanice).
Ložisko Hrubá Voda
Ložisko Hrubá Voda se nachází na jižním okraji Oderských vrchů, přibližně 14 km SV od Olomouce. V minulosti ložisko poskytovalo jednu z nejkvalitnějších surovin v ČR. Těžba zde byla prováděna zejména hlubinným způsobem, ve své době patřil důl Hrubá Voda k nejmoderněji vybaveným břidlicovým dolům. O intenzitě těžby svědčí velmi rozsáhlé, dodnes zachované dobývky, kterými je ložisková poloha prakticky souvisle vydobyta od povrchu až na úroveň horizontu štoly Libor (455,5 m n.m.) v délce cca 1,2 km. V současné době je ložisko otevřeno úvodním překopem – štolou Klára (422 m n. m).
Sledná těžební chodba
těžebního horizontu štoly Libor se zakládkami a mezikomorovým pilířem (vpravo
zařízení pro rozvod stlačeného vzduchu z období před II. světovou válkou)
Ložisko Svatoňovice
Ložisko Svatoňovice se nachází v blízkosti Budišova nad Budišovkou, na katastrálním území obce Svatoňovice. Ložisko je těženo hlubinným způsobem ze štolového horizontu.
Historické údaje o počátku těžby a zpracování štípatelných břidlic na ložisku nejsou známy, počátky dolování lze však datovat přibližně do poloviny 19. století, kam spadají počátky těžby břidlic v celé oblasti moravskoslezského kulmu. Po druhé světové válce byla s odsunem původního německého obyvatelstva těžba na ložisku přerušena a k jejímu obnovení došlo až v 70-tých letech 20. století.
Ložisko Nové
Těchanovice
Ložisko Nové Těchanovice se nachází ve východní části Nízkého Jeseníku, asi 5 km SZ od města Vítkov.
Nejstarší údaje o těžbě břidlic v této lokalitě jsou z let 1854 až 1856, kdy bylo ložisko těženo povrchovým způsobem řadou lomů. Teprve později začala být těžba prováděna hlubinným způsobem. V období po II. světové válce, až do 70-tých let 20. století, bylo ložisko Nové Těchanovice jediným těženým ložiskem štípatelných jílových břidlic v oblasti moravskoslezského kulmu.
Největší rozmach a oblibu používání pokrývačské břidlic je z období rakousko-uherska. Břidlice byla používána na střechy těch nejvýznamnějších budov ve Vídni, Praze a ostatních městech bývalého rakousko-uherska. Dodnes lze spatřit na střechách historických staveb břidlici vytěženou v oblasti moravskoslezského kulmu.
V posledních několika letech jsme v České republice naopak svědky renesance zájmu o tuto přírodní surovinu, a to nejen v souvislosti s opravami a rekonstrukcemi historických nebo církevních budov a památek, ale břidlicová krytina nachází uplatnění i na nově budovaných stavbách a objektech.
Návrat k přírodním materiálům má nepochybně perspektivu pro jejich krásu, prověřenou trvanlivost a odolnost vůči exogenním vlivům a architektonickou mnohotvárnost jejich uplatnění v estetickém řešení staveb a interiérů. Nespornou ekonomickou výhodou je nízká energetická výrobní náročnost a minimální vliv těžby, zpracování a použití na životní prostředí.
Ing.Petr Strohalm – znalec v oboru těžba, odvětví geologie, specializace vlastnosti štípatelných břidlic.