PhDr.
Jaroslav Jiskra
Těžba cínových rud v kontextu s horními právy a báňské památky ve Slavkovském lese
O rýžování cínu v této oblasti se
dochovala nejstarší zmínka z roku 955 (příloha č. I). Je jí zpráva arabského
obchodníka cínem Ibrahima ibn Jakuba. Skutečná těžba cínových rud však začala
až ve dvanáctém století, kdy už pro potřeby těžařů sloužil v Krásně první soud
přísežných. Přitom první báňský řád pro tuto oblast vydal Jan Pluh z Rabštejna
až 18. října 1507. Je to podobný případ, jako například v Jihlavě, kde
existoval prokazatelně soud přísežných dříve, než bylo vydáno "Jihlavské
horní právo"(Jura montium et montanorum). Tento fakt dokumentují listiny z
let 1227 a 1234. Oblast v okolí Horního Slavkova, ve které probíhala těžba,
spadala pod panství Bečov. To patřilo bratrům Boreši a Slávkovi z Rýzmburka. Ti
povýšili vesnici roku 1399 na město. První výsada pro Krásno pochází z roku
1355 a udělil ji Boreš z Rýzmburka. Jedná se o právo vážení cínu.
O rozvoj hornictví se zde zasloužil
velkou měrou nejvyšší český kancléř Jan Pluh. Ten vydal postupně tři báňské
řády. V roce 1507 pro stříbrné doly, o dva roky později pro cínové doly a v
roce 1516 novelizovaný řád opět pro stříbrné doly. Jednalo se o vrchnostenské
báňské řády. Královský horní řád pro cínové doly v Horním Slavkově, Krásně,
Čisté a v okolních revírech udělil 1. ledna 1548 král Ferdinand I. a to v době,
kdy těžba začínala již pomalu klesat. Ložisko mezi Horním Slavkovem a Krásnem
tvořily dva kupolovité žulové pně, Huberův a Schnödův (příloha č.
II). Ty
obsahovaly žíly a žilníky s cínowolframovým zrudněním a hlavně zrudnělé
greiseny a staly se tak předmětem zájmu horníků prioritně. Těch se usadilo v
Horním Slavkově v době největší slávy téměř 10 000. Stále se zvyšující odbyt
cínu urychlil rozvoj těžeb s účastí zahraničního kapitálu nejen v oblasti
Horního Slavkova, ale také Čisté a
Pramenů. Jedním ze zachovalých důlních děl je Jeroným v Čisté, který je v současné době rekonstruován a
vyzmáháván díky Rudným dolům v Příbrami, firmě Geomont a nadaci Georgia
Agricoly. Následující obrázky
dokumentují toto pozoruhodné dílo (příloha č. III,
IV). Důl má vlastní
dědičnou štolu a vstup ještě úpadním a svislým důlním dílem ( příloha č.
V, VI, VII,
VIII, IX, X). Uvnitř jsou k vidění nádherné a rozsáhlé komory, práce
želízkem a mlátkem a také pozůstatky po metodě sázení ohně (příloha č.
XI).
V letech 1520 - 1540 se získávalo 450
tun cínu ročně. Okolo poloviny století však těžba poklesla, ale ještě do období
třicetileté války (1618 - 1648) se udržela na určité úrovni. Vodu potřebnou k
pohonu stoup, těžních a vodotěžných strojů a k dopravě dřeva, bylo potřeba
zajistit celoročně. K tomuto účelu se vybudovala dvě na svoji dobu unikátní
zařízení. Prvním z nich je Dlouhá stoka,
která přiváděla vodu z okolí Kladské. Zaměření terénu provedl v roce 1530
slavkovský měřič jménem Rossmeisler. Stavební práce začaly v roce 1531 a
skončily o pět roků později. Stoka zajišťovala vodu pro pohon strojů a také se
po ní dopravovalo dřevo nutné k provozu dolů i hutí. Její celková délka dosáhla
24 km a rozvod vody byl regulován stavidlem, instalovaným nad Krásnem „Na
dílcích“.. Během druhé poloviny 16. století se soustava neustále zdokonalovala
a nakonec ji tvořilo přes 30 km kanálů a přes 7 ha rybníků. Stoka měla spád 3,5
m na 1 000 m, 13 stavidel a 35 mostů. Napájela kromě dolů také 52 rudných
mlýnů. Pro její provoz a rozdělování vody vydal Jan Pluh v roce 1535 řád pro
užívání stoky (příloha č. XII, XIII) . Druhým takovým zařízením je Puškařova stoka. Voda, sbíraná pod
Komářím vrchem, se shromažďovala v Komářím a Novém rybníce. Toto dílo, dlouhé 6
km, je také znamenitým výtvorem z roku 1514. Následující obrázky dokumentují toto důmyslné zařízení (příloha
č. XIV, XV).
S rozvojem těžby se jevilo logicky
potřebné doly odvodňovat. Proto nechal Kašpar Pluh razit dědičnou štolu, jejíž
ústí leží poblíž Slavkovského potoka, asi 800 m pod Horním Slavkovem. Jedná se
o jedno z mála děl, které se zachovalo, přestože jich zde bylo raženo mnoho. S
ražbou se začalo na svátek Michaela v roce 1539. Financoval ji Kašpar Pluh,
bohatí měšťané a těžaři a také těžařstva. Pro urychlení ražby dostala štola
mimořádné výsady a daňové úlevy, potvrzené v budoucnosti všemi panovníky. Ke
konci 16. století stály razící práce již 65 856 zlatých. Víme, že 22.srpna roku
1587 dosáhla štola Huberova pně a délky 3 393 metrů. Ražba pokračovala dále až
do roku 1655, kdy dosáhla čelba vzdálenosti 5 920 metrů od ústí a hloubky 117
metrů pod terénem. Měla 7 překopů, 13 světlíků a 4 šachtice (příloha č.
XVI a č. XVII).
Nyní bych se ještě rád stručně zmínil o
některých zajímavých článcích "Královského báňského řádu cínových dolů pro
Horní Slavkov, Krásno, Čistou a okolní revíry" z 1. ledna roku 1548, který
udělil horníkům král Ferdinand I. a to hlavně z hlediska nešvarů:
článek 5 - pojednává o fárání a zakládání ohně. Začátek směny ohlašovalo zvonění a pokud se důlní s horníky opozdili při sfárání, nebo vyfárali dříve, mohli dostat pokutu čtyř kop grošů (240 grošů). Když uvážíme, že havíř vydělal týdně 15 grošů, obnášela taková jeho pokuta mzdu za 16 týdnů. Sázení ohně se smělo realizovat až po směně. Pokud ten, kdo oheň zapálil to včas neohlásil okolním dolům, nebo jim spálil stojky, byl potrestán opět pokutou čtyř kop grošů.
článek
9 - vymezuje maximální mzdu havíře na 15 grošů týdně
článek 10 a 11 - pojednává o krádežích a kvůli podvodům
vymezuje přesně rozměr dřeva při prodeji. Délka 4 stopy, výška a šířka po
jednom látru. Stejně tak šidili povozníci havíře jak se dalo a proto musel
perkmistr provádět přeměření převozní truhlice. Když byla menší, dostal
převozník pokutu čtyř kop grošů a truhla se zničila.
článek 15 - pojednává o placení desátku. Kvůli zamezení
možnosti šizení pořídil mistr u vycezování každému rabuši, neboli vrubovku.
Rabuše byla hůl se zářezy podle počtu vytěžených jednotek, nebo vyrobených
jednotek v huti. Ta se potom po délce rozštípla na dvě části. Jednu dostal
majitel vycezeného cínu a druhou kontrolní písař. Po složení obou částí se
musely zářezy shodovat. Tím se zamezilo podvodům a podle počtu zářezů se platilo vodné a desátek.
článek 19 - zakazuje šichtmistrům obchodování jakéhokoli
druhu
článek
24 - pojednává o trestu za zlodějinu, ke které docházelo na dolech, nebo
mlýnech. Tato neřest se vyskytovala zřejmě od nepaměti, protože již v 1.
století našeho letopočtu v římském právu pro revír "Vipasca" byly
stanoveny přísné tresty za krádeže rudy a jakékoli její převážení v noci. V
tomto článku se praví: Protože je mnoho stížností na krádeže a zlodějny, ke
kterým na dolech dochází a na to, že se na čelbách a v dolech ztrácí těžařům
mnoho loje (do lampiček), železa, nářadí, dřeva a dalšího a někdo je v noční
době odcizí, přísně poroučíme. Jestliže napříště jeden nebo více lidí bude
přistiženo při takové zlodějině, či bude takové nářadí nalezeno u někoho
jiného, kdo je získal nepoctivě, bude podle práva potrestán na těle a na
životě.
článek 26 - pojednává o tom, že se na dole nesmí čepovat
pivo, ani víno.
Z tohoto velmi stručného výčtu je patrné, že doly trápily prakticky stejné nešvary jako dnes. Horní Slavkov podlehl v roce 1772 velkému požáru a s ním veškeré písemnosti. Tento rudný revír měl svůj vrchol v první polovině 16. století. V období druhé poloviny a vlastně až do třicetileté války těžba probíhala již na nižší úrovni, ale těžilo se. Do druhé poloviny 18. století se těžilo minimálně, až těžba utichla úplně. Na přelomu 18. a 19. století se opět začalo o těžbě uvažovat, protože vleklé války, hlavně s francouzskou armádou, vyžadovaly opět cín a také síru k výrobě střelného prachu, což nesmírně prospělo minerálním závodům na Sokolovsku. V okolí Krásna se začaly zmáhat a odvodňovat staré šachty. Instalovala se pístová čerpadla, poháněná dvěma vodními koly s průměrem 11 metrů a protože to nestačilo, byl zde instalován roku 1801 první vodosloupcový čerpací stroj v Čechách, jehož vynálezcem byl Jozef Karol Hell. Těžba však již nikdy nedosáhla původní výše. Na Čisté utichla v roce 1905 a v Horním Slavkově 31.12. 1990, když ukončil poslední důl Stannum svou těžbu.
Seznam použité literatury:
1. BERAN P a kol.: 1000 let cínu ve Slavkovském lese. Fornica Sokolov 1998.
2. JISKRA J. : Dědičné štoly s ohledem na horní práva na Sokolovsku i jinde.
BTK servis, s.r.o. Citice 1996
